Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 As 88/2022 - 19

- 20

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2022, č. j. – 59,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Žalobce podal dne 11. 1. 2018 k žalované (prostřednictvím její organizační jednotky Věznice Bělušice) žádost o poskytnutí informací. Žalovaná žalobci část požadovaných informací poskytla a co se týče zbytku požadovaných informací, tak jej vyzvala, aby uhradil náklady za mimořádně rozsáhlé vyhledání zbylých informací. Úhrada za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací byla stanovena ve výši 2 484 Kč (na tuto částku snížilo výši úhrady ke stížnosti žalobce Generální ředitelství Vězeňské služby, a to rozhodnutím ze dne 9. 5. 2018, č. j. VS-1114-2/ČJ-2018-800040-INFZ – pozn. NSS). Žalobce měl uvedenou částku zaplatit ve lhůtě 60 dnů od jejího oznámení. Rozhodnutím ze dne 14. 8. 2018, č. j. VS1228811/ČJ-2018-801840, žalovaná žádost žalobce v části, za níž byl vyzván k úhradě nákladů za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací, odložila podle , o svobodném přístupu k informacím (dále jen „“), neboť ve stanovené lhůtě požadovanou částku nezaplatil.

[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalované o odložení žádosti o informace žalobou, v níž tvrdil, že je nezákonné a nepřezkoumatelné, neboť v příslušném účetním období neexistoval platný sazebník pro stanovení výše nákladů. Současně se domáhal přiznání náhrady škody ve výši 100 000 Kč, která mu měla vzniknout v důsledku tvrzeného nezákonného postupu žalované při vyřizování jeho žádosti. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 31. 1. 2022, č. j. – 59, žalobu proti rozhodnutí žalované zamítl jako nedůvodnou (výrok I.), v části týkající se náhrady škody ji odmítl (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok III.).

[3] Městský soud nejprve konstatoval, že zásady stanovení úhrad a licenčních odměn za poskytování informací stanoví podle vláda nařízením. Tím je , o zásadách stanovení úhrad a licenčních odměn za poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Zároveň nadřízený orgán žalované, kterým je Ministerstvo spravedlnosti, vydalo v souladu s citovaným nařízením instrukci ze dne 17. 7. 2011, č. j. 286/2011-OT-OSV, kterou se stanoví sazebník úhrad za poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalovaná byla při vyřizování žádosti žalobce vázána tímto vnitřním předpisem vydaným nadřízeným správním orgánem a neměla prostor se od něj odchýlit. Správně tedy podle městského soudu na sazebník stanovený citovanou instrukcí při stanovení výše úhrady odkázala, šlo přitom v době rozhodování žalované o účinný a platný interní normativní akt.

[4] Žalobu na náhradu škody způsobené žalovanou městský soud odmítl podle (dále jen „“) a zároveň žalobce poučil, že se může tohoto nároku ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku domáhat podáním žaloby u příslušného soudu rozhodujícího v občanském soudním řízení. K tomu uvedl, že nárok na náhradu škody způsobenou při výkonu veřejné moci upravuje , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Spory o náhradu škody přitom projednávají soudy v občanském soudním řízení a nemohou o nich rozhodovat soudy ve správním soudnictví.

[5] Proti rozsudku městského soudu brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, ve které pouze namítá, že městský soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, ačkoli v jiných řízeních na podkladě totožné žaloby rozhodnutí žalované zrušil pro nepřezkoumatelnost. V tomto směru odkazuje na řízení vedené před městským soudem pod sp. zn. a sp. zn. . Uvedené podle něj rovněž zakládá „titul na personální změnu“. Požaduje zrušení napadeného rozsudku a přikázání věci k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze.

[6] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

[7] Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska její přípustnosti, neboť pouze přípustná kasační stížnost může být soudem projednána věcně.

[8] S ohledem na to, jakým způsobem je v nyní projednávané věci formulována kasační argumentace stěžovatele, považuje Nejvyšší správní soud za vhodné připomenout, že řízení ve správním soudnictví, včetně řízení o kasační stížnosti, je ovládáno dispoziční zásadou. S výjimkami uvedenými v , větě za středníkem , je tak Nejvyšší správní soud vázán důvody uvedenými v kasační stížnosti (, věta před středníkem ), a proto obsah stížnostních bodů a kvalita jejich odůvodnění v kasační stížnosti do značné míry předurčují obsah rozhodnutí kasačního soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005, č. j. – 54; citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Rozsudek krajského (zde městského) soudu je tedy přezkoumáván v intencích kasačních námitek, se zřetelem k důvodům obsaženým v Je nutno zdůraznit, že kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ( ) a důvody které v ní lze s úspěchem uplatnit, se tak musí upínat právě k tomuto rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2003, č. j. – 73).

[9] Dále lze poukázat na rozsudek tohoto soudu ze dne 14. 6. 2017, č. j. – 40, podle kterého „[n]ejsou-li stěžovatelé spokojeni se skutkovým či právním posouzením věci, musí být z obsahu kasační stížnosti zřejmé, které závěry krajského soudu pokládají stěžovatelé za nedostatečné, respektive nesprávné, a z jakého důvodu. Neobsahuje-li kasační stížnost takovou argumentaci, je nutno na ni nahlížet jako na nepřípustnou, neboť se míjí s kasačními důvody uvedenými v (viz ).“

[10] Kasační stížnost stěžovatele neobsahuje žádnou polemiku se závěry městského soudu, stěžovatel v ní pouze tvrdí, že městský soud rozhodl ve dvou jiných řízeních o údajně „totožné“ žalobě odlišným způsobem (zrušil rozhodnutí žalované o odložení žádosti o informace pro nepřezkoumatelnost). Toto tvrzení však samo o sobě a bez dalšího není způsobilé být důvodem kasační stížnosti, respektive nelze ho podřadit pod žádný z taxativně vyjmenovaných důvodů kasační stížnosti podle

[11] Nejvyšší správní soud se nemohl samostatně zabývat ani tvrzením stěžovatele, že postup městského soudu zakládá „titul na personální změnu“, neboť jej vztahoval k tvrzenému rozporu napadeného rozsudku s rozsudky ze dne 28. 2. 2022, č. j. – 75, a č. j. – 74, což však zdejší soud neshledal projednatelnou kasační námitkou.

[12] Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle , ve spojení s a za použití , pro její nepřípustnost.

[13] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu , ve spojení s , a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. května 2022

JUDr. Tomáš Rychlý

předseda senátu