Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Ad 2/2018 - 64

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci

žalobce: DAN

sídlem Studentská 1770/1, 708 00 Ostrava-Poruba

zastoupený advokátem JUDr. Jiřím Miketou

sídlem Jaklovecká 1249/18, 710 00 Ostrava – Slezská Ostrava

proti

žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí

sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MPSV-2018/13379-422/1 ze dne 7. 2. 2018, ve věci posečkání úhrady kauce,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 10. 4. 2018 domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného č. j. MPSV-2018/13379-422/1 ze dne 7. 2. 2018, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – generálního ředitelství č. j. UPCR-2017/95861/1 ze dne 30. 11. 2017. Prvostupňový orgán rozhodl dle ustanovení , daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), o zastavení řízení ve věci žádosti o posečkání úhrady kauce dle daňového řádu.

2. Žalobce v žalobě uvedl, že bylo uloženo osobám, kterým bylo přede dnem nabytí účinnosti vydáno povolení ke zprostředkování zaměstnání, do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona složit kauci ve výši 500 000 Kč pod sankcí zániku povolení ke zprostředkování zaměstnání. Zákon nabyl účinnosti 29. 7. 2017. Žalobce požádal Úřad práce o posečkání s úhradou kauce, neboť nebyl schopen s ohledem na své ekonomické výsledky obstarat částku potřebnou ke složení kauce v zákonem stanovené lhůtě. Generální ředitelství Úřadu práce žádosti nevyhovělo a žalovaný jeho rozhodnutí potvrdil.

3. Žalobce namítl, že jeho žádost neměla být posouzena jako zjevně nepřípustná. Obě správní rozhodnutí navíc považoval na nedostatečně odůvodněná. Žalobce namítal, že mu nezaplacením kauce povolení ke zprostředkování zaměstnání nezaniklo, neboť nebyl k její úhradě vyzván dle , o zaměstnanosti, ve znění Žalobce nesouhlasil s názorem, že na kauci nelze užít ustanovení daňového řádu o posečkání či splátkách. Dále žalobce namítl, že konstrukce kauce a její splatnosti je v rozporu s ústavním pořádkem ČR a navrhl soudu, aby předložil věc Ústavnímu soudu postupem dle y ČR.

4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 4. 6. 2018 navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na skutečnost, že lhůta pro složení kauce žalobci marně uplynula dne 30. 10. 2017. Žalobce teprve 31. 10. 2017 požádal o rozložení úhrady kauce formou splátkového kalendáře. Jeho žádost však byla doručena již po zániku jeho povolení ke zprostředkování zaměstnání se všemi právy a povinnostmi k tomu náležejícími. Neexistoval zde proto žádný předpis, na jehož základě by byl žalobce povinen či oprávněn poskytovat kauci. Kauce není daňovou povinností a nelze na ni vztáhnout ustanovení o posečkání úhrady daně, neboť jednoznačně ukládá uhrazení kauce jednorázově v plné výši. Pokud se týče namítané protiústavnosti zákona, poukázal žalovaný na to, že tuto mu nepřísluší hodnotit.

5. Krajský soud, sdíleje pochybnosti žalobce o ústavnosti zákona o zaměstnanosti a čl. II. odst. 3 a 4 , předložil Ústavnímu soudu návrh na jejich zrušení a řízení přerušil.

6. Ústavní soud nálezem sp. zn. ze dne 18. ledna 2022 návrh Krajského soudu v Ostravě zamítl.

7. Krajský soud následně rozhodl o pokračování v řízení a ve světle závěrů Ústavního soudu přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „“). Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

8. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce podáním došlým Úřadu práce dne 31. 10. 2017 požádal o rozložení úhrady kauce, kterou byl povinen uhradit na základě čl. II odst. 4 , formou splátkového kalendáře s každoročními splátkami ve výši 10 000 Kč. Dne 30. 11. 2017 Úřad práce řízení zastavil, neboť posoudil podanou žádost jako zjevně právně nepřípustnou. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 14. 12. 2017 odvolání, které bylo zamítnuto napadeným rozhodnutím.

9. Podle zákona o zaměstnanosti, ve znění , právnická nebo fyzická osoba žádající o povolení ke zprostředkování zaměstnání podle je povinna poskytnout kauci ve výši 500 000 Kč.

10. Podle čl. II bod 3 a 4 právnická nebo fyzická osoba, které bylo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona vydáno povolení ke zprostředkování zaměstnání podle , ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, je povinna do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona poskytnout kauci podle , ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a to složením částky na zvláštní účet generálního ředitelství Úřadu práce; marným uplynutím této lhůty povolení ke zprostředkování zaměstnání zaniká.

11. Pokud se týče všech námitek ústavněprávního charakteru proti citovaným zákonným ustanovením, tyto byly zodpovězeny shora zmíněným nálezem sp. zn. , na jehož odůvodnění soud plně odkazuje.

12. nabyl platnosti 14. 7. 2017; výše uvedená ustanovení tohoto zákona nabyla v souladu s čl. X tohoto zákona účinnosti dne 29. 7. 2017.

13. Pokud se týče charakteru kauce a možnosti její úhrady, vyslovil se v této věci Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. -34 ze dne 15. ledna 2021, kdy uvedl, že pokud Úřad práce České republiky vydal právnické či fyzické osobě povolení ke zprostředkování zaměstnání podle , o zaměstnanosti, před účinností , byla taková osoba povinna složit kauci podle zákona o zaměstnanosti ve lhůtě tří měsíců ode dne nabytí účinnosti Přechodné ustanovení článku II bodu 4 , jakož i smysl kauce a její konstrukce v zákoně o zaměstnanosti, vylučují, aby bylo podle , daňového řádu, povoleno posečkat s úhradou kauce, popřípadě rozložit její úhradu na splátky tak, že by kauce (či její část) byla uhrazena až po uplynutí lhůty tří měsíců ode dne nabytí účinnosti Úřad práce proto nepochybí, pokud řízení o žádosti žalobce zastaví podle daňového řádu. O žádosti žalobce, jíž se domáhá rozložení kauce do splátek totiž nelze meritorně rozhodovat.

14. Pokud se týče nutnosti předchozí výzvy Úřadu práce, ta se vztahuje toliko na řízení, které předchází vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání, neuplatní se v případech agentur, které povolením ke dni účinnosti zákona již disponovaly (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -21 ze dne 27. května 2020).

15. Je tedy zřejmé, že o žádosti žalobce nebylo možno rozhodovat věcně ze dvou důvodů – jednak proto, že byla podána po marném uplynutí lhůty k jednorázové úhradě kauce, jednak proto, že charakter kauce nepřipouští její rozložení do splátek. Úřad práce tak naprosto správně řízení o žádosti žalobce zastavil dle § 106 odst. 1 písm. b) daňového řádu, neboť se jednalo o žádost zjevně právně nepřípustnou. Žalovaný pak zcela správně tento postup Úřadu práce aproboval napadeným rozhodnutím.

16. Soud proto žalobu podle zamítnul.

17. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením , kdy procesně úspěšnému žalovanému v tomto řízení nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Ostrava 30. května 2022

Mgr. Jiří Gottwald

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje