Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 98/2022 - 12

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: P. Č., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, o osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 3. 2022, čj. 10.01000067/22002, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2022, čj. ,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaná neurčila žalobci advokáta k poskytnutí právní služby dle , o advokacii. Žalovaná rozhodnutí odůvodnila tím, že jednání žalobce lze s ohledem na nadužívání daného institutu označit za sudičské a zjevně zneužívající práva na bezplatnou právní pomoc. Rozhodnutí žalované napadl žalobce žalobou u Městského soudu v Praze a požádal o osvobození od soudních poplatků.

[2] Městský soud jeho žádost o osvobození od soudních poplatků v záhlaví označeným usnesením zamítl. Uvedl, že tvrzení žalobce týkající se osobních poměrů, příjmů a výdajů považuje za nedostatečná a nedostatečně doložená. Žalobce nadto zneužívá osvobození od soudních poplatků. Městský soud eviduje stovky žalob podaných žalobcem, který daná řízení vede stereotypně a uplatňuje v nich stejné námitky, které již neúspěšně uplatňoval v minulosti. S ohledem na povahu věci a skutečnost, že stěžovateli ve skutečnosti nejde o vyřešení sporné otázky či poskytnutí ochrany jeho právům, lze usuzovat, že záměrem žalobce je jen vyvolávání a vedení sporů jako takových. Ostatně stěžovatel po žalované požadoval určit advokáta pro podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí, které se rovněž týkalo jeho neosvobození od soudních poplatků v jiné věci. Žalobce tak zjevně pouze řetězí spory o totožné otázce.

II. Obsah kasační stížnosti

[3] Proti usnesení městského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž uvedl, že je napadené usnesení odůvodněno sáhodlouhými paušalizujícími invektivami neslučitelnými se soudním rozhodováním (k tomu odkázal na rozsudky NSS ze dne 12. 8. 2010, čj. , a ze dne 24. 3. 2010, čj. ). Pozastavuje se nad tím, že si městský soud dovolil zpochybňovat jeho chudobnost „obludně nesoudnými a lživými vývody“.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[4] Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a ověřil, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[5] Kasační stížnost není důvodná.

[6] Nejvyšší správní soud považuje za vhodné úvodem předeslat, že městský soud v napadeném usnesení nezpochybnil „chudobnost“ žalobce, nýbrž pouze na okraj uvedl, že stěžovatel skutečnosti o svých osobních, majetkových či příjmových poměrech netvrdil dostatečně konkrétně a nedoložil je. Jednalo se ale pouze o dílčí závěr a napadené usnesení stojí převážně na závěru, podle kterého stěžovateli nelze přiznat osvobození od soudních poplatků, protože tohoto institutu zneužívá.

[7] K výtce stěžovatele, podle kterého jsou závěry městského soudu příliš paušalizující, lze v obecné rovině poukázat na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, ze které plyne, že smysl osvobození od soudních poplatků je především v tom, aby byla osobám, které nemají dostatek prostředků, zajištěna účinná soudní ochrana. Nejedná se ale o institut, který má umožňovat chudým osobám bezplatně vést spory podle své libosti. Přestože je účastník řízení nemajetný, takže by bylo zásadně namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků ( ), může mu soud výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporů, které účastník vede (viz např. rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2011, čj. , který se týkal právě stěžovatele a na který také poukázal městský soud).

[8] Městský soud v napadeném usnesení uvedl, že postup stěžovatele není v tomto řízení výjimečný. Nevyšel pouze ze samotné skutečnosti, že stěžovatel u něj zahájil stovky řízení, ale poukázal také na stereotypní způsob jejich vedení, resp. podobu vznášených námitek a rovněž na skutečnost, že stěžovatel spory o shodných otázkách neustále řetězí a vede spory pro spory. Tyto závěry městského soudu plně odpovídají judikatuře Nejvyššího správního soudu, na kterou odkazuje stěžovatel v kasační stížnosti. Z ní plyne, že se soud při posuzování žádosti o osvobození od soudních poplatků vedle konkrétních specifických okolností žádosti a individuálních poměrů žadatele musí zabývat také tím, zda žadatel neuplatňuje svá práva svévolně či šikanózním způsobem (rozsudek sp. zn. ). V rozsudku sp. zn. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že zamítnutí žádosti nemůže být založeno pouze na počtu řízení vedených daným žadatelem, ale je třeba vedle toho vždy zohlednit okolnosti případu, v němž žadatel o osvobození žádá. Jak již Nejvyšší správní soud výše uvedl, městský soud v napadeném usnesení těmto požadavkům dostál.

[9] Ostatně i Nejvyššímu správnímu soudu jsou z úřední činnosti procesní aktivity stěžovatele dlouhodobě známy, neboť eviduje přibližně 1 500 věcí týkajících se stěžovatele. Jeho postup se v jiných řízeních zpravidla neustále opakuje a stěžovatel uvádí zcela shodné či obdobné argumenty (srov. např. rozsudky NSS ze dne 13. 3. 2019, čj. , ze dne 12. 9. 2018, čj. , ze dne 29. 5. 2015, čj. , ze dne 30. 1. 2020, čj. , či ze dne 8. 3. 2022, čj. ). Lze proto uzavřít, že odůvodnění napadeného usnesení neobsahuje nepřípustné paušalizující invektivy, jak tvrdí stěžovatel, nýbrž objektivní a přesné zhodnocení jeho dlouholeté činnosti.

IV. Závěr a náklady řízení

[10] Nejvyšší správní soud tedy shledal stěžovatelem uplatněné námitky nedůvodnými, a kasační stížnost proto dle věty druhé zamítl.

[11] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl podle ve spojení s téhož zákona. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu nákladů řízení proto nemá.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 30. května 2022

Milan Podhrázký

předseda senátu