Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 As 247/2020 - 33

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně M. Z., zastoupené JUDr. Jiřím Ptáčkem, advokátem se sídlem Brno, Masarykova 398/2, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, se sídlem Brno, Žerotínovo náměstí 499/3, za účasti Povodí Moravy s. p., se sídlem Brno, Dřevařská 932/11, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2020, č. j. -50,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje (dále též jen „žalovaný“) ze dne 15. 8. 2018, č. j. JMK 115700/2018, bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Šlapanice, odboru životního prostředí (dále jen „vodoprávní úřad“) ze dne 28. 2. 2018, č. j. OŽP-ČJ/41440-16/SKR. Rozhodnutím vodoprávního úřadu byla dle , ve znění účinném do 31. 12. 2017, zamítnuta žádost žalobkyně o vydání dodatečného povolení stavby „O.“ na pozemcích parc. č. XA a parc. č. XB v k. ú. O. důvodu nesouhlasného závazného stanoviska orgánu ochrany přírody a krajiny - Městského úřadu Šlapanice, odboru životního prostředí ze dne 5. 12. 2016, č. j. OŽPČJ/6332216/TOJ (dále jen „závazné stanovisko“) k této stavbě a s přihlédnutím k nesouhlasnému stanovisku správce vodního toku – Povodí Moravy, s. p. ze dne 15. 11. 2016, zn. PM055517/2016-203/Mi. Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou, v níž navrhovala také zrušení nesouhlasného závazného stanoviska.

[2] Krajský soud v Brně žalobu rozsudkem ze dne 1. 7. 2020, č. j. - 50, zamítl. Neztotožnil se s námitkou, že řízení o odstranění stavby a s ním spojené řízení o dodatečné povolení stavby bylo zahájeno v rozporu se zákonem. Dle krajského soudu je předmětná stavba vodním dílem dle , o vodách a o změně některých zákonů (dále jen „ “), nikoliv stavbou v tzv. volném režimu dle stavebního zákona, jelikož je umístěná v korytě vodního toku Říčka. Tyto stavby podléhají povolení speciálního stavebního úřadu, kterým byl v daném případě vodoprávní úřad. Krajský soud dále konstatoval, že i kdyby stavbou nebylo změněno koryto vodního toku, na charakteru stavby by to nic nezměnilo, neboť stavbou nepochybně dochází k úpravě koryta vodního toku. Stejně tak neměla vliv na posouzení přípustnosti předmětného záměru realizace obdobných staveb dalšími vlastníky.

[3] K namítanému pozdnímu doložení podkladů o vytýčení hranice mezi pozemky parc. č. XA a parc. č. XB krajský soud, stejně jako žalovaný, uvedl, že nebyl porušen , jelikož spis byl od 22. 2. 2018 kompletní a žalobkyně měla možnost se s jeho obsahem seznámit, o čemž byla vyrozuměna ve sdělení ze dne 30. 1. 2018. K podkladům dokládajícím vytýčení hranice krajský soud sdělil, že umístění stavby i na pozemku parc. č. XB ve vlastnictví České republiky, pod správou Povodí Moravy, s. p., bylo tvrzeno již od počátku řízení o dodatečném povolení stavby a nejedná se tak o novou skutečnost. Namítala-li žalobkyně, že dotčení tohoto pozemku stavbou nebylo v rámci řízení prokázáno a stalo se tak právě až podklady doloženými správcem pozemku, krajský soud uvedl, že tyto y pouze potvrzovaly předpoklad vodoprávního úřadu, že odstraňovaná stavba se nacházela i na tomto pozemku, a nevnášely tedy do řízení nové skutečnosti.

[4] K námitkám směřujícím proti obsahu závazného stanoviska krajský soud uvedl, že nadřízený dotčený orgán dostatečně zdůvodnil, proč je projednávaný záměr v daném území nevhodný, a to nikoliv jen z důvodu samotné existence přírodního parku Říčky (v jehož obvodu se nachází), ale primárně z důvodu zachování významného krajinného prvku (vodního toku). Nadřízený dotčený orgán vzal v potaz rozsah a materiál stavby ve vztahu k charakteru toku a uvedl, že se nejedná o regulovaný tok a jeho přirozené meandrování lze v předmětné lokalitě pozorovat již ve vzdálenosti několika desítek metrů proti proudu od posuzované stavby. Stavba stěžovatelky tak brání přirozenému vymílání břehů a s tím spojené přirozené meandraci řeky. Tím dochází k znemožnění přirozeného toku řeky a přirozeného šíření vegetace a osídlení živočichy vázanými na vodní prostředí, které jsou důležitou charakteristikou území.

[5] Krajský soud připustil, že v záhlaví závazného stanoviska byl uveden nesprávný odkaz na , o ochraně přírody a krajiny, ačkoliv zmocnění správního orgánu k vydání závazného stanoviska je uvedeno v téhož zákona, dle jeho názoru je ale zřejmé, že se jednalo toliko o chybu v psaní, která neměla vliv na zákonnost závazného stanoviska a Městský úřad Šlapanice, odbor životního prostředí byl kompetentní k jeho vydání.

[6] Proti tomuto rozsudku žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí kasační stížností z důvodu vyplývajících z a b) (dále jen „ “).

[7] Stěžovatelka namítá, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku, zda se jedná o vodní dílo dle , tedy o stavbu spadající do režimu povolování speciálním stavebním úřadem, či jde o stavbu v tzv. volném režimu dle stavebního zákona. Stěžovatelka je toho názoru, že předmětná stavba opěrné zdi v délce 50 m a výšky 1 m nenaplňuje definiční znaky stavby vodního díla uvedené v , ale jedná se o stavbu dle stavebního zákona nevyžadující pro realizaci stavební povolení ani ohlášení. Z tohoto důvodu měla být její žádost o dodatečné povolení stavby postoupena věcně příslušnému (obecnému) stavebnímu úřadu v Bílovicích nad Svitavou.

[8] Dále stěžovatelka uvádí, že závěr krajského soudu, podle kterého je stavba opěrné zdi částečně umístěna na pozemku, který není v jejím vlastnictví (jelikož bylo zjištěno, že trasa koryta vodního toku Říčky neodpovídá zákresu linie v katastrální mapě), není správný a nemá oporu ve správních spisech. Má za to, že neodpovídají-li zakreslené hranice pozemků jejich reálnému průběhu v terénu, měly být kvalifikovaně zaměřeny a následně mělo být do katastru nemovitostí zaneseno zpřesněné geometrické a polohové určení parcel, postupem dle , o katastru nemovitostí (katastrální zákon); to se v dané věci nestalo. Upozorňuje rovněž na ustanovení 1068 , podle kterého zemina naplavená poznenáhla na břeh náleží vlastníku pobřežního pozemku, tj. stěžovatelce.

[9] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu a dodal, že o charakteru stavby není pochybnost vzhledem k jejímu umístění v korytě vodního toku.

[10] Osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

[11] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podané kasační stížnosti ( , věta před středníkem ). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z ustanovení , věty první

[12] Kasační stížnost není důvodná.

[13] V projednávané věci se jedná o věcné posouzení otázky, zda posuzovaná stavba zdi je vodním dílem, tedy stavbou dle , k jejímuž povolení je příslušný vodoprávní úřad, anebo se jedná o stavbu dle stavebního zákona, nevyžadující pro svou realizaci stavební povolení ani ohlášení.

[14] Vodním dílem se dle rozumí stavby, jimiž se upravují, mění nebo zřizují koryta vodních toků. Pro definování vodního díla dle je tedy nutné nejprve posoudit, zda je stavba umístěna v korytu vodního toku či nikoli. Dle je koryto vodního toku vymezeno tak, že protéká-li vodní tok po pozemku, který je evidován v katastru nemovitostí jako vodní plocha, je korytem vodního toku tento pozemek. Protéká-li vodní tok po pozemku, který není evidován v katastru nemovitostí jako vodní plocha, je korytem vodního toku část pozemku zahrnující dno a břehy koryta až po břehovou čáru určenou hladinou vody, která zpravidla stačí protékat tímto korytem, aniž se vylévá do přilehlého území.“ Již ze samotného faktu, že se posuzovaná stavba nachází i na pozemku parc. č. XB v k. ú. O. (což se stěžovatelce ve správním řízení nepodařilo vyvrátit), který je v katastru nemovitostí evidován jako vodní plocha, je evidentní, že se v korytu vodního toku Říčky nachází. Z předloženého správního spisu, zejména z fotografií obsažených v protokole o kontrole ze dne 24. 5. 2016, je nadto zřejmé, že stavba (ať již se v konkrétním místě nachází na pozemku parc. č. XB či nikoliv) zpevňuje břeh koryta tohoto vodního toku.

[15] Není proto pochyb, že předmětná stavba (i) je umístěna v korytě vodního toku, (ii) přičemž břeh koryta zpevňuje; určitým způsobem tedy koryto vodního toku upravuje. Jak správně poznamenal krajský soud, zpevněním břehu je nadále zamezeno přirozenému vymílání břehů a následné meandraci toku. I zpevnění břehu vodního toku je tedy nutné chápat jako určitou formu úpravy koryta. Zásahem do koryta, tedy jeho zpevněním, je znemožněno, aby se koryto následně přirozeně vymílalo a následně se samovolně měnila trasa vodního toku. V daném případě bylo nepochybně koryto vodního toku Říčka změněno tak, aby nedocházelo k jeho dalším, přirozeným, změnám. Posuzovanou stavbu proto nelze definovat jako opěrnou zeď ve smyslu stavebního zákona, nýbrž jako vodní dílo dle , jelikož byly naplněny definiční znaky vodního díla uvedené ve vodním zákoně. Stěžovatelka ostatně skutečnost, že je stavba umístěna v korytě vodního toku, nikterak nezpochybňovala a ani neuvedla žádné konkrétní důvody, pro které se domnívá, že se nejedná o vodní dílo.

[16] Lze tedy uzavřít, že krajský soud nepochybil, pokud aproboval závěr správních orgánů, které posoudily předmětnou stavbu dle zákonných předpokladů uvedených ve vodním zákoně jako vodní dílo.

[17] Vodní dílo dle přitom vyžaduje k jeho provedení, jakož i k jeho změnám, změnám v užívání či jeho zrušení a odstranění povolení vodoprávního úřadu. , na rozdíl od stavebního zákona, neobsahuje negativní výčet staveb, které povolení nevyžadují, tudíž posuzovaná stavba povolení vyžaduje per se. Nelze tak přisvědčit názoru stěžovatelky, že stavba dodatečné povolení nevyžadovala a stěžovatelka o něj požádala pouze z procesní opatrnosti.

[18] V této souvislosti nelze souhlasit ani s názorem stěžovatelky, že její žádost o dodatečné povolení stavby věc měla být postoupena věcně příslušnému stavebnímu úřadu v Bílovcích nad Svitavou. Jak Nejvyšší správní soud uvedl výše, k posouzení vodního díla a vydání stavebního povolení, tedy i dodatečného povolení stavby, je příslušný vodoprávní úřad (nikoli obecný stavební úřad). V daném případě byla věc posuzována Městským úřadem Šlapanice, odborem životního prostředí, jako vodoprávním úřadem, který byl věcně příslušným úřadem podle a .

[19] Pokud jde o námitku stěžovatelky, že závěr krajského soudu, dle kterého je stavba zdi umístěna i na pozemku, který není ve vlastnictví stěžovatelky, nemá oporu ve správním spisu, neboť při zjišťování hranice v terénu nebyl dodržen postup pro stanovení geometrického a polohového určení hranice pozemků, zde nelze přehlédnout, že takto formulovaná argumentace nebyla uvedena v žalobě. Stěžovatelka v podané žalobě pouze uvedla, že „dotčení tohoto pozemku [parc. č. XB – pozn. NSS] nebylo v rámci řízení prokázáno. Až posléze vodoprávní úřad v rámci odůvodnění svého závěrečného rozhodnutí […] zmiňuje, že dne 22. 02. 2018 obdržel podklady pro vytčení hranice mezi pozemky […], z nichž vyplývá, že stavba opěrné zdi zasahuje na pozemek ve vlastnictví Povodí Moravy s. p.“ Tato argumentace tedy směřovala proti způsobu opatření podkladů pro rozhodnutí vodoprávního úřadu (kdy tvrdila porušení ), nikoli proti obsahu důkazu jako takového. Jelikož se tedy jedná o námitku, která nebyla řádně uplatněna v řízení před krajským soudem, ač v tom stěžovatelce nic nebránilo, jde o nepřípustnou kasační námitku ve smyslu in fine Uvedené platí beze zbytku i pro argumentaci stěžovatelky úpravou (viz bod [8] výše), které je taktéž námitkou neuplatněnou v žalobě.

[20] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené shledal kasační stížnost (v části, která mohla být věcně projednána) nedůvodnou a proto jí dle , in fine, zamítl.

[21] O náhradě nákladů tohoto řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto ve smyslu , věty první , ve spojení s Vzhledem k tomu, že stěžovatelka byla v řízení o kasační stížnosti procesně neúspěšná, právo na náhradu nákladů řízení jí nenáleží. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného – nebylo v jeho případě prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady převyšující rámec jeho úřední činnosti vznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že se žádnému z účastníků náhrada nákladu řízení nepřiznává. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti v souladu s ustanovením (ve spojení s ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 30. května 2022

Mgr. Radovan Havelec

předseda senátu