Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
3 A 93/2019 - 65.pdf
PDF · 0 B
No categories available
3 A 93/2019 - 65
26. Podle § 21 odst. 1 písm. a) zákona o silniční dopravě dopravce smí provozovat taxislužbu pouze vozidlem, které je zapsáno v evidenci vozidel taxislužby (dále jen „vozidlo taxislužby“).
27. Podle § 35 odst. 2 písm. w) zákona o silniční dopravě dopravce se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 21 odst. 1 provozuje taxislužbu vozidlem, které není vozidlem taxislužby ani vozidlem cestujícího.
28. Podle § 35 odst. 1 písm. g) zákona o silniční dopravě dopravce se dopustí přestupku tím, že poruší ustanovení § 9 odst. 2 nebo 4.
29. Podle § 35 odst. 6 písm. a) zákona o silniční dopravě za přestupek lze uložit pokutu do 70 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1.
30. Podle § 35 odst. 6 písm. b) zákona o silniční dopravě za přestupek lze uložit pokutu do 350 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2 nebo 5.
31. Podle § 80 odst. 1 přestupkového zákona správní orgán může nařídit ústní jednání.
32. Podle § 80 odst. 2 přestupkového zákona správní orgán nařídí ústní jednání na požádání obviněného, je-li to nezbytné k uplatnění jeho práv; jinak návrh zamítne usnesením, které se oznamuje pouze obviněnému. O právu žádat nařízení ústního jednání musí být obviněný poučen. Správní orgán nařídí ústní jednání i bez požádání obviněného, je-li to nezbytné pro zjištění stavu věci. Správní orgán prvního stupně nařídí ústní jednání i bez požádání obviněného, je-li obviněným mladistvý.
33. Podle § 41 odst. 1 přestupkového zákona za dva nebo více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení se uloží správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný. Jsou-li horní hranice sazeb pokut stejné, uloží se správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější.
34. Podle § 41 odst. 2 přestupkového zákona jsou-li společně projednávány dva nebo více přestupků, správní orgán může uložit pokutu ve vyšší sazbě, a to tak, že horní hranice sazby pokuty za přestupek nejpřísněji trestný se zvyšuje až o polovinu, nejvýše však do částky, která je součtem horních hranic sazeb pokut za jednotlivé společně projednávané přestupky.
35. Městský soud shledal, že žaloba není důvodná.
36. K prvnímu žalobnímu bodu lze předně uvést, že podstatou sporu je otázka, zda jednání řidiče M. S. označeného toliko datem narození, je přičitatelné žalobkyni jako dopravci. Samotné uskutečnění přepravy a její průběh žalobkyně nesporuje.
37. Městský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že dokazování provedené správními orgány vedlo podle § 3 správního řádu ke zjištění skutkového stavu, o němž soud nemá důvodné pochybnosti. Ve správním řízení byly prokázány všechny prvky skutkové podstaty přestupků podle § 35 odst. 1 písm. g) a § 35 odst. 2 písm. w) zákona o silniční dopravě, správní orgány v řízení shromáždily důkazy, které jsou dostatečným podkladem pro závěr o spáchání shora uvedených přestupků žalobkyní. Správními orgány zjištěný skutkový stav má oporu ve správním spisu.
38. Podle skutkového stavu zjištěného správními orgány, zejména podle kontrolního protokolu, byla dotčená přeprava poskytnutá dne 12. 1. 2018 v čase od 10:12 hodin do 10:29 z místa na adrese Jelení 1, Praha 1, do ulice Národní 40, Praha 1, učiněna vozidlem tov. zn. Toyota Corolla, SPZ X. Přeprava byla objednána přes aplikaci Uber, přičemž doklad o zaplacení přepravy byl zaslán na email cestujícího – kontrolního pracovníka za cenu přepravy 134,79 Kč. Při kontrole bylo zjištěno, že tento doklad o zaplacení přepravy byl vystaven na jméno žalobkyně. Jako řidič vozidla byl při kontrole ztotožněn M. S., nar. X, s bydlištěm toliko na Ukrajině, bez bližší adresy místa pobytu na území republiky i Ukrajiny. Řidič při kontrole nemluvil česky, pouze uvedl, že bydlí ve vozidle, odmítl sdělit telefonní kontakt. Průběh přepravy, jak je popsán v kontrolním protokolu, odpovídá přiložené fotodokumentaci. Její součástí jsou snímky z aplikace Uber, prostřednictvím níž byla přeprava objednána. Z detailu aplikace shodně vyplývá, že přeprava byla poskytnuta z ulice Jelení 1, Praha 1, do ulice Národní 40, Praha 1. V aplikaci je přitom identifikováno také vozidlo přepravy následujícími údaji: „Toyota Corolla X“. Jak vyplývá z fotodokumentace, řidič v rámci kontroly předložil kontrolním pracovníkům malý technický průkaz k vozidlu. Vyplývá z něj, že provozovatelem a současně vlastníkem vozidla je žalobkyně. Z pořízených snímků aplikace je zřejmé, že jako způsob platby byla při objednávce přepravy zvolena platba kartou MasterCard. Cena přepravy podle detailu aplikace činila 134,79 Kč. Součástí spisu je rovněž faktura č. EVQDOJBK-03-2018-0000457 ze dne 12. 1. 2018, vystavená na totožnou částku za přepravní služby – jízdné, s datem uskutečnění dne 12. 1. 2018. Zmiňovaná faktura byla vydaná společností Uber jménem žalobkyně. Podle pořízené fotodokumentace předložil řidič vozidla při kontrole řidičské oprávnění z Ukrajiny a cestovní pas, z něhož lze seznat, že řidič je občanem Ukrajiny, kterému bylo uděleno polské vízum s platností od 29. 8. 2017 do 20. 7. 2018, s dobou pobytu na 180 dní. Výpisem z živnostenského rejstříku ze dne 12. 8. 2018 správní orgán ověřil, že žalobkyně podniká v oblasti silniční motorové dopravy – osobní provozovaná vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče.
39. Na základě zrekapitulovaných zjištění vyplývajících ze shromážděných důkazů dospěly správní orgány k závěru, že žalobkyně svým jednáním naplnila skutkovou podstatu přestupků podle § 35 odst. 1 písm. g), § 35 odst. 2 písm. w) zákona o silniční dopravě, když jako dopravce porušila § 9 odst. 2 písm. a) bod 2, § 21 odst. 1 písm. a) zákona o silniční dopravě. Správní orgány dovodily, že k porušení zákona o silniční dopravě došlo v souvislosti s činností řidiče vozidla, která byla provedena ku prospěchu dopravce - žalobkyně. Podle soudu shora zrekapitulovaná skutková zjištění učiněná správními orgány svědčí o spáchání přestupků žalobkyní. Městský soud ve světle žalobních námitek, jimiž je vázán, ze správního ani soudního spisu nezjistil nic, co by věrohodně zpochybňovalo zjištění správních orgánů postavená na rekapitulovaných důkazech.
40. Odpovědnost právnické osoby vychází z pravidla přičitatelnosti jednání fyzické osoby jednající za právnickou osobu. Podle § 20 odst. 1 přestupkového zákona je právnická osoba pachatelem přestupku, jestliže k naplnění znaků přestupku došlo jednáním fyzické osoby, která se za účelem posuzování odpovědnosti právnické osoby za přestupek považuje za osobu, jejíž jednání je přičitatelné právnické osobě, a která porušila právní povinnost uloženou právnické osobě, a to při činnosti právnické osoby, v přímé souvislosti s činností právnické osoby, nebo ku prospěchu právnické osoby, či v jejím zájmu. Odpovědnost právnické osoby je objektivní, tedy nevyžaduje zavinění. Takto nastavená deliktní odpovědnost právnické osoby je mírněna ustanovením § 21 přestupkového zákona, který upravuje tzv. liberační důvod. Prokáže-li právnická osoba, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby přestupku zabránila, odpovědnosti za přestupek se zprostí.
41. V souzené věci je nepochybné, že jednání řidiče, který poskytl přepravu vozidlem, které nebylo evidováno jako vozidlo taxislužby ve smyslu § 21 odst. 1 písm. a) zákona o silniční dopravě, a ve kterém absentoval doklad o oprávnění k podnikání nebo jeho kopie podle § 9 odst. 2 písm. a) bod 2 téhož zákona, je přičitatelné žalobkyni, která porušila shora vymezené povinnosti dopravce podle zákona o silniční dopravě. Žalobkyně poskytnutím přihlašovacích údajů do aplikace Uber ve vazbě na poskytnutí vozidla, jehož údaje byly v aplikaci také zadány, jak lze dovodit z detailu aplikace Uber (vozidlo poskytnuvší přepravu označeno jako „Toyota Corolla X“), umožnila řidiči ji zastupovat v rámci činnosti dopravce. Jak bylo zjištěno, žalobkyně dlouhodobě podniká v oblasti silniční motorové dopravy – osobní provozovaná vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče, živnostenské oprávnění jí bylo uděleno ode dne 3. 11. 2016. Doklad, který byl za uskutečněnou přepravu vystaven, byl vystaven jménem žalobkyně, jízdné bylo zaplaceno prostřednictvím platební karty ve výši uvedené na faktuře, je tedy nepochybné, že z přepravy měla prospěch právě žalobkyně. Žalobkyně se musela zaregistrovat do aplikace Uber a následně své přihlašovací údaje poskytnout řidiči tak, aby byl prospěch z poskytnutých přeprav řidičem připsán právě žalobkyni. Je nepochybné, že žalobkyně byla v dané aplikace zaregistrována, uvedené ostatně ani nesporuje, stejně tak žalobkyně nesporuje, že by své přihlašovací údaje v minulosti poskytla řidiči, resp. neuvádí, že by řidič získal její přihlašovací údaje neoprávněně, pouze namítá, že při kontrolní přepravě se řidič spletl a zaregistroval se pod profilem žalobkyně, takové účelové tvrzení však ve světle prokázaných skutečností neobstojí. Nebylo ničím doloženo, že by žalobkyně nahlásila společnosti provozující Uber zneužití svých přihlašovacích údajů do aplikace řidičem či jinou osobou. Žalobkyně tím, že řidiči přenechala motorové vozidlo a zároveň mu poskytla přihlašovací údaje do aplikace Uber, byla si vědoma, minimálně byla srozuměna s jednáním řidiče, který uzavírá smlouvu o přepravě jménem žalobkyně předmětným vozidlem prostřednictvím aplikace Uber. Řidič byl v dané situaci osobou podle § 20 odst. 2 písm. f) přestupkového zákona, která za žalobkyni jednala, přičemž žalobkyně výsledku takového jednání využila tím, že získala část jízdného za provedenou přepravu prostřednictvím aplikace Uber. Není přitom podstatné, že žalobkyně neměla s řidičem uzavřenou žádnou pracovní smlouvu.
42. Podle § 21 odst. 1 přestupkového zákona je povinností právnické osoby, chce-li být zproštěna odpovědnosti za správní delikt, prokázat liberační důvody, tato povinnost není určena správnímu orgánu. V daném případě žalobkyně vynaložení veškerého úsilí, které je možné požadovat k zabránění porušení právní povinnosti, neprokázala. Žalobkyní předložená „Dohoda o bezplatném užívání“ nemůže žalobkyni zprostit odpovědnosti za spáchané přestupky. Tato dohoda nemá o skutečném využití vozidla žádnou vypovídající hodnotu. Dohoda byla předložena správnímu orgánu až v rámci námitek proti kontrolnímu protokolu, řidič ji na místě kontroly kontrolním pracovníkům nepředložil. Dohoda je sice datována, není opatřena úředně ověřenými podpisy, nelze ověřit skutečné datum podpisu dohody, příp. zda nebyla antedatována. Stejně tak nelze z přiložené dohody seznat, zda byla podepsána skutečně osobou řidiče. Dohoda byla sepsána toliko v českém jazyce, ačkoli sama žalobkyně uvádí, že řidič neovládal český jazyk, když namítá, že mu měl být ustanoven tlumočník. Nelze pominout, že řidič je v dohodě identifikován toliko jménem, příjmením a datem narození, bez uvedení jakéhokoli místa bydliště, pobytu či jiného mísa pro doručování. Tyto skutečnosti činí předloženou dohodou značně nevěrohodnou. Jeví se totiž jako krajně nestandardní, aby žalobkyně přenechala k bezplatnému užívání své motorové vozidlo (v určité reálně prodejné ceně) „nějakému“ cizinci, aniž by seznala, zda má cizinec v zemi oprávnění pobytu, případně kde se v zemi zdržuje. Dohodu nelze s ohledem na shora uvedené skutečnosti považovat za vyložení veškerého úsilí ve smyslu § 21 přestupkového zákona, zprošťující žalobkyni odpovědnosti za spáchané přestupky. K tomuto nelze opomenout, že cizinec byl na území České republiky toliko na polské turistické vízum s omezenou dobou platnosti. Správnímu orgánu takováto písemnost nikterak nezaručuje, že se žalobkyně deliktního jednání nedopustila. Je nepochybné, že přeprava byla poskytnuta vozidlem žalobkyně, ostatně tuto skutečnost žalobkyně ani nesporuje, stejně tak nepopírá, že předmětné vozidlo poskytla do dispozice řidiče, namítá však, že tento ho měl užívat ryze k soukromým účelům, což dokládá shora přiblíženou písemností. Takové soukromoprávní jednání, z něhož nelze ani s jistotou seznat, kým a kdy bylo skutečně učiněno, nemůže vyloučit objektivní odpovědnost žalobkyně za porušení povinností stanovených zákonem o silniční dopravě.
43. Podle soudu správní orgány neporušily zásadu vyšetřovací podle § 3 správního řádu. Ve smyslu této zásady mají být v řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, zjištěny všechny rozhodné okolnosti, tedy i ty, které svědčí ve prospěch účastníka. Tato zásada ve své podstatě zajišťuje, že správními orgány bude skutkový stav zjištěn tak, aby o něm nevznikly důvodné pochybnosti. V projednávaném případě této povinnosti správní orgány dostály. Stěžejní skutková zjištění v projednávaném případě obsahuje kontrolní protokol, pořízená fotodokumentace a doklad č. EVQDOJBK-03-2018-0000457 ze dne 12. 1. 2018. Žalobkyně měla možnost se k uvedeným důkazům vyjádřit a uvést tak tvrzení, na základě kterého by správní orgány byly povinny vést další šetření. V této souvislosti je nutné zmínit, že žalobkyně zjištěný skutkový stav v řízení před prvostupňovým orgánem nikterak nerozporovala, proti zjištěnému stavu věci brojila až v doplnění odůvodnění odvolání ze dne 18. 4. 2018. V něm však žalobkyně uvedla toliko obecná tvrzení, která ničím relevantním nepodložila. Návrhy na provedení dokazování žalobkyně vznesla až o pět měsíců později v doplnění odvolání ze dne 29. 10. 2018. Žalobkyně přitom nikterak netvrdí, co jí bránilo tyto návrhy vznést dříve. Soud považuje tyto návrhy za účelové, jak blíže rozvede ve vypořádání druhého žalobního bodu. Správním orgánům ani nemohly vzniknout důvodné pochybnosti o zjištěném skutkovém stavu. Je nutné připomenout, že zásada vyšetřovací nezbavuje účastníka řízení povinnosti uvést tvrzení na svoji obranu, včetně důkazů, které by mohly toto tvrzení prokazovat. Správní orgán neměl pochybnosti o tom, že žalobkyně spáchala dotčené přestupky podle zákona o silniční dopravě, žalobkyně přitom neprokázala, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo po ní možno požadovat, aby spáchání přestupků zabránila.
44. Městský soud nepřistoupil na argumentaci žalobkyně ohledně vystavení dokladu k předmětné přepravě. To, že byla faktura vydaná společností Uber B.V. a nikoli žalobkyní, není rozhodné, neboť fakturovat může i třetí, zprostředkující osoba; ani zaslání faktury nemusí provést žalobkyně sama. Podstatné je, že faktura byla vydána v jejím jménu. Tím, že se žalobkyně zaregistrovala v aplikaci Uber, což ani nesporuje, přistoupila na podmínky fungování zprostředkovatelské aplikace Uber, provozované společností Uber B.V. Je nutné připomenout, že aplikace Uber toliko s cílem provozní úspory přebírá roli dispečinku v organizaci přepravy vozy taxislužby spolupracujících dopravců. Živého dispečera nahrazuje automatizovaný softwarový systém, který distribuuje konkrétní požadavky poptávajících zákazníků po přepravní službě mezi nasmlouvané dopravce za úplatu odpovídající předem stanovené cenové představě nabízející smluvní strany (čili samotným zprostředkovatelem a organizátorem přepravy), vyjádřené před jízdou předmětným odhadem ceny, a po jízdě fakturací samotného jízdného podle skutečných podmínek parametricky cenotvorně ovlivňujících výslednou cenu. Provozovatel zprostředkovatelské aplikace a přepravní služby Uber přitom kontroluje veškeré důležité prvky dopravy cestujícího, tedy cenu za přepravu, za dopravce obeznamuje cestujícího s odhadem jízdného, provádí rozpis jízdného i fakturaci a ve všem podstatném komunikuje namísto dopravce se zákazníkem. Tyto námitky žalobkyně tak nejsou důvodné. Stejně tak skutečnost, že žalobkyně nevede dotčený doklad v účetnictví. Skutečnost, že žalobkyně doklad neeviduje v rámci účetnictví, neznamená, že daný doklad neexistuje, resp. že nebyl vydán. Skutečný stav uskutečněných plnění nemusí odpovídat vedenému účetnictví, byť řádné vedení účetnictví je povinností žalobkyně.
45. Za těchto okolností, kdy lze ze shromážděných důkazů dojít k odůvodněnému závěru, že dopravcem byla žalobkyně, jsou námitky žalobkyně nedostatečné pro jeho vyvrácení. K tomu nutno dodat, že předmětného deliktu se nemůže dopustit řidič, nýbrž dopravce, tj. osoba provozující silniční dopravu, potažmo konkrétní vozidlo. První žalobní bod neshledal soud důvodným.
46. Ke druhému žalobního bodu lze uvést, že podle § 80 odst. 1 přestupkového zákona může správní orgán nařídit jednání. Správní orgán je oprávněn uvážit o nezbytnosti nařízení ústního jednání. V rámci této úvahy by měl správní orgán posoudit, zda lze účelu přestupkového řízení dosáhnout bez nařízení ústního jednání, či nikoliv. Jinými slovy, zda je konání ústního jednání nezbytné z hlediska zjištění skutkového stavu věci a uplatnění procesních práv obviněného z přestupku. Správní orgán tudíž není povinen nařídit ústní jednání za předpokladu, že skutkový stav věci lze zjistit bez nařízení ústního jednání a že tato skutečnost nebude mít vliv na realizaci procesních práv obviněného.
47. Městský soud má za to, že v daném případě správní orgány nevybočily z mezí správní úvahy, když ústní jednání nenařídily. Předně byla žalobkyně v oznámení o zahájení řízení poučena v souladu s § 80 odst. 2 přestupkového zákona o právu požádat o nařízení ústního jednání, jak je uvedeno výše. Žalobkyně tohoto svého práva nevyužila, o nařízení ústního jednání nepožádala. Uvedené ostatně žalobkyně ani nepopírá, namítá však, že i přesto mělo být ústní jednání nařízeno. Městský soud ze správního spisu ověřil, že v oznámení o ukončení dokazování byla žalobkyně poučena o možnosti se před vydáním rozhodnutí vyjádřit k jeho podkladům, navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a o právu nahlížet do spisu. Žalobkyně nenavrhla další důkazy, ani se k důkazům nevyjádřila. Následně prvostupňový orgán vydal rozhodnutí. Z této procesní situace je zřejmé, že správní orgán umožnil žalobkyni uplatnit procesní práva, která jí jako obviněné z přestupku náležela. Žalobkyně však procesních práv nevyužila. S ohledem na uvedené má soud za to, že nařízení ústního jednání nebylo k uplatnění procesních práv žalobkyně třeba.
48. Stejně tak důvodem nařízení ústního jednání nemohlo být náležité zjištění skutkového stavu věci, neboť jej žalobkyně v řízení před vydáním prvostupňového rozhodnutí nerozporovala. Až v doplněném odvolání ze dne 29. 10. 2018 žalobkyně namítla, že se mělo konat ústní jednání za účelem provedení svědecké výpovědi řidiče ke zjištění způsobu a účelu užívání předmětného vozidla a zjištění, zda řidič neposkytl dopravu svým jménem, a dále navrhla slyšet kontrolní pracovníky ke zjištění způsobu provedení kontroly, způsobu objednání přepravy a přítomnosti dalších osob při kontrole. Žalovaný se k návrhu na provedení svědeckých výpovědí vyjádřil na straně 5 napadeného rozhodnutí takto: „Kontrolní pracovníci zdokumentovali objednání přepravy a obdržené doklady k přepravě a tato fotodokumentace je součástí spisu, kde je patrné jakým způsobem byla přeprava objednána. Podle odvolacího orgánu provedení výslechů kontrolních pracovníků z důvodu objednání přepravy by bylo nadbytečné pro prokázání skutkového stavu, kdy ani dopravce sám nerozporoval provedení přepravy Vozidlem a řidičem, kterému poskytnutím svých přihlašovacích údajů do aplikace Uber umožnil přepravu realizovat. Z dokladů ve spisu je zřejmé, že k porušení zákona o silniční dopravě došlo v souvislosti s činností řidiče Vozidla, která byla provedena ku prospěchu dopravce. Na základě dále uvedených skutečností má odvolací orgán skutkový stav za prokázaný, přestože získal podklady pro předmětné řízení při kontrole.“ Podle soudu žalovaný nepochybil, když k provedení důkazu svědeckými výpověďmi nepřistoupil a za tímto účelem nenařídil ve věci ústní jednání. Dokazování provedené správními orgány vedlo v podle § 3 správního řádu ke zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Stěžejní skutková zjištění v projednávaném případě obsahuje kontrolní protokol, pořízená fotodokumentace a faktura č. EVQDOJBK-03-2018-0000457 ze dne 12. 1. 2018 vystavená společností Uber jménem žalobkyně. Městský soud má za to, že ve správním řízení byly prokázány všechny prvky skutkové podstaty přestupků podle § 35 odst. 1 písm. g) a § 35 odst. 2 písm. w) zákona o silniční dopravě. Je třeba připomenout, že žalobkyně zjištěný skutkový stav v řízení před prvostupňovým orgánem nerozporovala, pouze dne 16. 3. 2018 předložila účetní dokumentaci. Jiné důkazy ve věci žalobkyně nenavrhla, k věci se nikterak nevyjádřila, ačkoliv byla o tomto svém procesním právu správním orgánem řádně poučena. Prvostupňový orgán poučil žalobkyni o právu se k věci vyjádřit, navrhovat důkazy, jakož i o dalších procesních právech již v oznámení o zahájení řízení, které bylo doručeno žalobkyni dne 7. 3. 2018, a následně v oznámení o ukončeném dokazování doručeném dne 23. 3. 2018.
49. Namítá-li žalobkyně, že mělo být konáno ústní jednání za účelem výslechu řidiče vozidla, je třeba uvést, že žalobkyně návrh na provedení důkazu výslechem řidiče vznesla pět měsíců po podání odvolání, a to v doplnění odvolání ze dne 29. 10. 2018. Stalo se tomu až poté, kdy řidiči vypršela platnost uděleného polského víza na 180 dní s platností od 29. 8. 2017 do 20. 7. 2018. Nelze se přitom domnívat, že by uvedené skutečnosti žalobkyně nevěděla, když takovému řidiči přenechala k dočasnému užívání své motorové vozidlo, musela tudíž seznat jeho místo pobytu v České republice, i lhůtu, během níž se na území republiky zdrží. Žalobkyně přitom ani netvrdila, co konkrétního jí bránilo, aby návrh na provedení důkazu výslechem řidiče vznesla v řízení dříve. K obecně formulovanému návrhu ani neposkytla součinnost v podobě uvedení místa jeho pobytu či adresy. Takto uplatněný návrh shledává soud za účelový. Žalovaný proto nepochybil, když k jeho provedení nepřistoupil. Nadto soud dodává, že ve věci není potřeba zkoumat úmysl řidiče, neboť, jak bylo uvedeno výše, odpovědnost žalobkyně za spáchané přestupky je objektivní, založená na principu přičitatelnosti. Žalovaný ve věci shromáždil dostatek důkazů svědčících o skutkovém stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. V projednávaném případě správní orgány dostály povinnosti podle § 3 správního řádu. Správním orgánům pak s ohledem na prvotní pasivitu žalobkyně a následně na účelové návrhy na provedení důkazů nevznikly a ani vzniknout nemohly důvodné pochybnosti o skutkovém stavu.
50. Námitku žalobkyně, že měl být řidiči při kontrole poskytnut tlumočník, považuje soud za účelovou a nedůvodnou. Řidič sice na místě uváděl, že nerozumí česky, avšak zároveň s kontrolními pracovníky komunikoval, jeho vyjádření bylo náležitě v protokolu zaznamenáno a jasně vyjadřovalo jeho postoj k celé situaci. Dle soudu nemohlo být zasaženo do práv žalobkyně tím, že řidiči nebyl poskytnut tlumočník. Druhý žalobní bod neshledal soud důvodným.
51. K třetímu žalobnímu bodu soud připomíná, že správní orgán je v souladu se zásadou rychlosti vyjádřenou v § 6 odst. 1 správního řádu povinen postupovat bez zbytečných průtahů. Na uvedenou zásadu navazuje výslovná úprava lhůt pro vydání rozhodnutí obsažená v § 71 správního řádu. Přestupkový zákon v § 94 obsahuje speciální úpravu zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí o přestupku. Soud k souzené věci ze správního spisu ověřil, že dne 7. 3. 2018 bylo žalobkyni doručeno oznámení o zahájení řízení ze dne 7. 3. 2018. Tímto okamžikem bylo v souladu s § 78 odst. 2 přestupkového zákona zahájeno řízení o přestupku a počala běžet šedesátidenní lhůta pro vydání rozhodnutí (§ 94 přestupkového zákona). Ze správního spisu je patrné, že rozhodnutí prvostupňového orgánu ze dne 9. 4. 2018 bylo podepsáno dne 11. 4. 2018 a následující den, tedy dne 12. 4. 2018, bylo prvostupňovému orgánu doručeno blanketní odvolání žalobkyně. Je nepochybné, že rozhodnutí prvostupňového orgánu bylo vydáno ve lhůtě podle přestupkového zákona. Takový postup prvostupňového orgánu jistě nelze označit za rozporný se základními zásadami činnosti správních orgánu zakotvenými ve správním řádu, resp. se zásadou rychlosti dle § 6 odst. 1 správního řádu. Napadené rozhodnutí bylo sice vydáno po uplynutí lhůty pro vydání rozhodnutí, lhůta pro vydání rozhodnutí je lhůtou pořádkovou, na její uplynutí zákon neváže žádné právní důsledky pro věc samu. Nedodržení zákonem stanovené lhůty pro vydání rozhodnutí ze strany žalovaného nemůže být důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2011 č. j. 9 A 128/2010-33). Ze spisového materiálu přitom nevyplývá, že by žalobkyně užila možnost uplatnit institut opatření proti nečinnosti, pokud měla za to, že žalovaný nevydal rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě.
52. Změna rozhodnutí prvostupňového orgánu je jedním z přípustných způsobů podle § 90 správního řádu, jak může odvolací orgán na základě podaného odvolání rozhodnout o prvostupňovém rozhodnutí, které je v rozporu s právními předpisy nebo je nesprávné. Pro vyřízení odvolání se přitom uplatňuje apelační princip, v souladu s ním by měla změna rozhodnutí prvostupňového orgánu předcházet zrušení rozhodnutí. Takový postup by měl představovat až krajní prostředek, např. pokud rozhodnutí nelze přezkoumat pro jeho nesrozumitelnost, či ze spisového materiálu jsou zřejmé takové nedostatky při zjišťování stavu věci, jež by vedly k rozsáhlému dokazování před odvolacím správním orgánem. Jinými slovy, pokud je změna napadeného rozhodnutí z hlediska zákona přípustná, měl by ji odvolací správní orgán provést. Další důležitý argument pro upřednostnění změny rozhodnutí prvostupňového orgánu před jeho zrušením představuje zásada ekonomie řízení zakotvená v § 6 odst. 2 správního řádu. Podle ní správní orgán postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a dotčené osoby co možná nejméně zatěžuje (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2018 č. j. 6 As 286/2018-34). Zjistil-li žalovaný v průběhu odvolacího řízení vady rozhodnutí prvostupňového orgánu, bylo plně v souladu se shora uvedeným postupem, že rozhodnutí sám změnil a napravil pochybení prvostupňového orgánu. Není přitom pravdivé tvrzení žalobkyně, že žalovaný změnil právní kvalifikaci jejího protiprávního jednání, pouze upřesnil určení povinnosti ve znění výroku rozhodnutí, jejímž porušením žalobkyně naplnila skutkovou podstatu přestupku podle § 35 odst. 1 písm. g) zákona o silniční dopravě odkazem na konkrétní bod ustanovení § 9 odst. 2 písm. a) zákona o silniční dopravě. Žalovaný současně, jak žalobkyně podotýká, změnil výši uložené pokuty a lhůtu pro zaplacení náhrady nákladů řízení. Takový postup žalovaného, v němž v rámci rozhodnutí o podaném odvolání napravil vady rozhodnutí prvostupňového orgánu, je v souladu se zákonem. Žalobkyně však namítá, že právě změna prvostupňového rozhodnutí dokládá pochybení prvostupňového orgánu. K tomu soudu nezbývá než konstatovat, že napadené rozhodnutí a rozhodnutí prvostupňového orgánu tvoří jeden celek, případná pochybení správního orgánu prvního stupně tak mohl zhojit žalovaný, což v daném případě také učinil. Soud neshledal důvodným ani třetí žalobní bod.
53. Ve čtvrtém žalobním bodu namítá žalobkyně nepřiměřenost uložené sankce. Soud se se žalobkyní neztotožnil. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že správní orgány přihlédly ke všem relevantním hlediskům, jako je význam zákonem chráněného zájmu, který byl přestupky porušen, způsobený následek, či i přitěžující a polehčující okolnosti. Správní orgány zohlednily vysokou závažnost jednání a rovněž skutečnost, že se žalobkyně se dopustila více přestupků. Žalovaný napadeným rozhodnutím snížil výši pokuty uložené prvostupňovým orgánem tak, aby odpovídala pokutám ukládaným za obdobné skutky spáchané v Praze v předmětném období. Zohlednil případnou nepřiměřenost a likvidační povahu uložené pokuty, přitom vyšel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2015 č. j. 6 As 266/2014-41. S přihlédnutím k doloženým podkladům ohledně majetkových poměrů žalobkyně žalovaný konstatoval, že uložená pokuta bude jistě citelným zásahem do hospodaření žalobkyně, nikoli však likvidační, neboť žalobkyně nemá žádného zaměstnance, jednatel společnosti je současně jejím jediným společníkem, přesto dokáže společnost generovat takové tržby a zisk, že je s to vrátit částku 293 356,93 Kč z půjčky poskytnuté od osoby jednatele a zároveň společníka v celkové výši 840 911,70 Kč, jak vyplývá z doložených dokladů. Žalovaný uvedl, že uložená sankce musí pro obviněného představovat negativní důsledek jeho protiprávního jednání, neboť jedině tak může mít požadovaný represivní a výchovný účinek, uložená pokuta není pro dopravce likvidační. Žalovaný současně upozornil, že dlouho před spácháním přestupků byla medializována stanoviska dopravního úřadu a známa rozhodnutí dopravního úřadu o tom, že provozování taxislužby pomocí aplikace Uber není důvodem pro nedodržování zákona o silniční dopravě. Konstatoval, že v případě uložení pokuty za dva přestupky ve výši 120 000 Kč z maximální částky 420 000 Kč při aplikaci vyšší sazby podle § 41 odst. 2 přestupkového zákona nelze považovat pokutu za nepřiměřenou, neboť dopravním úřadem jsou ukládány pokuty v obdobné výši za srovnatelná porušení povinností při provozování taxislužby v Praze v předmětném období. Zmiňované odůvodnění výše uložené pokuty nepovažuje soud za rozporné, jak tvrdí žalobkyně, nýbrž se s úvahami žalovaného ztotožňuje a na jeho odůvodnění odkazuje.
54. V daném případě byla výše uložené pokuty přiléhavě zdůvodněna, pokuta byla uložena za dva přestupky, přičemž za nejpřísněji trestný z nich lze uložit pokutu až do výše 350 000 Kč. Z dostupných zdrojů byl hodnocen i případný likvidační následek pokuty, který nebyl shledán. Soud se s takovým postupem ztotožňuje. Výše, v níž byla pokuta uložena, nevybočuje z mezí stanovených zákonem, je přiměřená okolnostem případu a je způsobilá splnit svůj účel. Uložená pokuta ve výši 120 000 Kč podle městského soudu nemůže být nijak likvidační, neboť není natolik vysoká, aby žalobkyni mohla výrazněji ovlivnit, zvláště za situace, kdy žalobkyně má možnost žádat o úhradu formou splátek. Dále je nutné uvést, že odkaz na tvrzenou likvidační výši pokuty nemůže omlouvat a tolerovat deliktní jednání. Smyslem posuzování ekonomické situace delikventa je to, aby uložený trest neznamenal fakticky jeho likvidaci. Toto posuzování však rozhodně neznamená, že jakýkoli nepříznivý ekonomický následek do majetkové sféry delikventa způsobí, že pokutu nelze uložit. Pokuta je trestem a jedním z jejích aspektů je mimo jiné ekonomicky znevýhodnit ty subjekty, které porušují právní povinnosti, čímž mohou získávat na úkor ostatních subjektů na trhu konkurenční výhodu, aby ekonomickou výhodnost jejich jednání nemělo. Pro úplnost soud dodává, že na uvedeném nemůže nic změnit ani žalobkyní odkazovaný nález Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2002 sp. zn. III. ÚS 3/02.
55. Žalobkyně učinila součástí žaloby návrh soudu, aby upustil od uložené pokuty či ji snížil. O upuštění od trestu nebo jeho snížení v mezích zákonem dovolených může soud v souladu s § 78 odst. 2 s. ř. s. rozhodnout pouze tehdy, byl-li trest uložen ve zjevně nepřiměřené výši, k čemuž v daném případě nedošlo. Správní orgány obou stupňů výši pokuty náležitě zdůvodnily a se závěry, k nimž v tomto směru dospěly, se soud ztotožňuje. Vzhledem k okolnostem daného případu a též s přihlédnutím k maximální výši sankce, kterou bylo možné uložit za spáchané přestupky podle § 35 odst. 6 písm. a) a písm. b) zákona o silniční dopravě, i s přihlédnutím k zásadám ukládání trestů podle § 41 přestupkového zákona, nelze pokutu ve výši 120 000 Kč označit za nepřiměřenou, tím méně za zjevně nepřiměřenou. Návrhu žalobkyně na moderaci uloženého trestu proto nebylo vyhověno.
56. Závěrem se městský soud z úřední povinnosti zabýval s ohledem na pozdější novelizace zákona o silniční dopravě (zákonem č. 115/2020 Sb. a 337/2020 Sb.) otázkou, zda je pozdější právní úprava pro žalobkyni příznivější. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 16. 11. 2016 č. j. 5 As 104/2013-46 dovodil, že „rozhoduje-li krajský soud ve správním soudnictví o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, kterým bylo rozhodnuto o vině a trestu za správní delikt v situaci, že zákon, kterého bylo použito, byl po právní moci správního rozhodnutí změněn nebo zrušen, je povinen přihlédnout k zásadě vyjádřené ve větě druhé čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, podle níž se trestnost činu posoudí a trest ukládá podle právní úpravy, která nabyla účinnosti až poté, kdy byl trestný čin spáchán, je-li to pro pachatele příznivější“. Pokud by pozdější úprava pro žalobkyni byla příznivější, byl by městský soud povinen napadené rozhodnutí ex officio zrušit.
57. Městský soud přitom shledal, že v důsledku pozdějších novelizací došlo pouze k formálním změnám relevantních ustanovení. V letech 2017 a 2018 účinné ustanovení § 35 odst. 1 písm. g) bylo s účinností od 1. 7. 2020 přesunuto do písm. f) téhož ustanovení, a stejně tak ustanovení § 35 odst. 2 písm. w) bylo přesunuto pod písm. u) téhož ustanovení. Věcně však zůstala úprava shodná, skutková podstata zůstala zachována, porušení předmětných povinností jsou nadále jednáními postižitelnými jako přestupek, nedošlo ani ke změně sazeb pokut. Pozdější právní úprava tak není pro žalobkyni příznivější.
58. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
59. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžných činností nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 26. dubna 2022
JUDr. Jan Ryba, v. r.
předseda senátu