Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 A 5/2022 - 18

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci

žalobce:

H. H. D. A.-M., narozený dne X,

státní příslušností X,

toho času pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Balková,

Balková 1, 331 65 Tis u Blatna,

proti

žalované:

Policie České republiky,

Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje,

Odbor cizinecké policie,

Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort,

sídlem Nábřežní 2437/2, 301 00 Plzeň,

v řízení o žalobě ze dne 16. 2. 2022 proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 2. 2022, č. j. KRPP-149764-17/ČJ-2021-030022,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce byl na základě rozhodnutí žalované ze dne 24. 11. 2021, č. j. KRPP-149764-3/ČJ-2021-030022, zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců za účelem správního vyhoštění a zároveň mu byla dle § 125 odst. 1 zákona o pobytu cizinců stanovena doba trvání zajištění na 90 dnů od okamžiku omezení osobní svobody, tj. ode dne 15. 11. 2021. Důvodem pro vydání napadeného rozhodnutí byly ve zkratce následující skutečnosti: ze své vlasti, tj. Iráku, žalobce naposledy utekl dne 12. 2. 2021 na základě obavy z milic, které ho prý chtějí zatknout za údajné podvody a možná i zabít. Odjel do Turecka za rodinou a pak odcestoval do Řecka, dále cestoval přes Albánii do Kosova, Srbska a Maďarska, odkud jel vlakem na Slovensko. Cílem jeho cesty bylo Německo, kde chtěl požádat o azyl a časem k sobě vzít i rodinu. Na Slovensku nastoupil do vlaku a při této cestě byl na území České republiky dne 15. 11. 2021 kontrolován hlídkou policie a následně zadržen. Chtěl se dostat do Německa, kde chtěl pracovat jako podlahář a žít. Pobyt v nějakém státě Evropské unie povolen žalobce neměl. Měl pouze pobyt v Turecku do dne 1. 12. 2021. Byl si vědom toho, že svým pobytem na území ČR bez platného cestovního dokladu a bez oprávnění k pobytu porušuje její zákony. Věděl o tom, že porušuje zákony v každé zemi, kterou projíždí. O azyl v první bezpečné zemi, do které vstoupil, nepožádal, protože v Řecku se podle jeho názoru k migrantům chovají špatně. V Turecku nezůstal, přestože tam dostal povolení k pobytu, protože tam nebyla práce a nemají tam migranty údajně rádi. Chtěl získat azyl v Německu, neboť slyšel, že někteří Iráčané pobytové oprávnění v Německu získali. Územím ČR pouze tranzitoval, nemá zde žádné příbuzné či známé.

2. Žalovaná napadeným rozhodnutím prodloužila dobu zajištění žalobce o 30 dní, tj. celkem na 120 dní od okamžiku omezení žalobcovy osobní svobody. Důvodem prodloužení jí byla potřeba zajistit náhradní cestovní doklad nezbytný pro výkon správního vyhoštění, dále též nutná součinnost s Interpolem. Velvyslanectví Iráku však náhradní doklad ke dni rozhodnutí nevydalo kvůli probíhajícímu ověřování totožnosti žalobce. Zvláštní opatření žalovaná neuplatnila, protože by bylo neúčinné a nedostačující vzhledem k záměru žalobce vycestovat do Německa.

3. Proti rozhodnutí žalované o prodloužení zajištění brojil žalobce žalobou, v níž namítal zejména to, že žalovaná toliko zopakovala své důvody původního rozhodnutí o zajištění. V žádném okamžiku se nezabývala tím, zda neexistují nové skutečnosti. Neprovedla ani žádné úkony směřující k takovému zjištění. Žalobce odkázal především na nedostatečné odůvodnění prodloužení zajištění, neboť v napadaném rozhodnutí nejsou detailně stanoveny žádné aktuální informace, které by odůvodňovaly prodloužení zajištění a už vůbec ne, proč k prodloužení došlo právě ve zvolené délce. Pouze byly uvedeny, resp. zopakovány okolnosti z předchozího (prvotního) zajištění žalobce a nebylo konstatováno nic aktuálního. Žalovaná sice uvedla některé aktuální skutečnosti k případu. Z nich ovšem nebylo lze nijak učinit závěr o tom, že je přiměřené prodloužit dobu zajištění o 30 dnů. Z hlediska odůvodnění výroku má tak žalobce za to, že rozhodnutí je nesrozumitelné, nezákonné a není dostatečně odůvodněn výrok spočívající v prodloužení zajištění.

4. Žalovaná k žalobě uvedla, že zcela postupovala v souladu se zákonem, jelikož před vydáním napadeného rozhodnutí důkladně zjišťovala, zda trvají důvody zajištění podle § 126 zákona o pobytu cizinců a dále zjišťovala stav ve věci zjišťování totožnosti žalobce a následného vydání náhradního cestovního dokladu. Před vydáním napadeného rozhodnutí žalovaná zjišťovala skutečnosti týkající se ověřování totožnosti žalobce. Přes maximální snahu se nepodařilo kýžené úkony provést. Žalovaná dále uvedla, že postupovala v souladu se zákonem a napadené rozhodnutí řádně odůvodnila skutečnostmi zjištěnými během řízení. Odůvodnění vychází ze zjištěného skutkového a právního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí. Žalovaná také konstatovala, že napadené rozhodnutí plně odpovídá zákonným požadavkům. Nelze tudíž souhlasit s názorem žalobce, jenž označuje napadené rozhodnutí za nezákonné a zatížené v žalobě uvedenými vadami. Důvodnost zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců podle žalované stále trvá.

5. Žaloba není důvodná.

6. Podrobnost a kvalita žaloby předurčují rozsah a intenzitu přezkumné činnosti soudu i nezbytný rozsah odůvodnění jeho rozhodnutí (vizte rozsudek Nejvyššího správního soudu, dále jen NSS, ze dne 24. 8. 2010, č. j. -78). Žalobce nijak nerozporoval konkrétní skutková zjištění správních orgánů, omezil se téměř výlučně na povšechná tvrzení.

7. Nedůvodná je námitka, že žalovaná nevycházela ze skutkového stavu ke dni svého rozhodnutí a nezjišťovala případnou změnu na straně žalobce. Rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění je rozhodnutí obsahově navazující na rozhodnutí o zajištění. Za nezměněných skutkových okolností budou důvody pro trvání zajištění zpravidla shodné, jako byly důvody popsané v prvém rozhodnutí o zajištění cizince, proto na něj postačí v odůvodnění v podrobnostech odkázat (vizte rozsudek NSS ze dne 20. 3. 2014, č. j. -20).

8. Postačí tedy odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaná komplexně shrnula důvody zajištění i to, proč nelze v případě žalobce uložit zvláštní opatření, když za daných okolností nebylo možno vyloučit, že v případě, že by nebylo přistoupeno k zajištění, by se žalobce nemohl ztratit správním orgánům z dosahu a pobývat mimo území ČR.

9. Bylo by sice vhodné, aby se žalovaná dotázala žalobce, zda se jeho stav změnil, a předložila mu k vyjádření podklady pro rozhodnutí o prodloužení doby zajištění (že jde o první úkon v řízení, bez dalšího nevylučuje užití ). Za okolností nynější věci to ovšem nebylo nezbytné. Krajský soud v Plzni již v rozsudku ze dne 8. 12. 2015, č. j. -41 zaujal názor, že je to právě žalobce, kdo může zpochybňovat závěr žalované, že se jeho situace nezměnila, a uvést podmínky jakého konkrétního mírnějšího opatření v jeho případě byly dány. To akceptoval NSS s tím, že je na žalobci, aby konkrétní změnu tvrdil v žalobě či kasační stížnosti (vizte rozsudek NSS ze dne 16. 3. 2016, č. j. -62).

10. Z uvedených důvodů soud žalobu zamítl dle (dále jen „ “) Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšné žalované nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení ( věta první ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. ( , , , a 4 ).

Plzeň 3. března 2022

Mgr. Jana Komínková v.r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje M. K.