Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
10 Azs 524/2021 - 32.pdf
PDF · 0 B
No categories available
10 Azs 524/2021 - 32
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: O. K., zastoupen advokátkou JUDr. Eliškou Flídrovou, Ph.D., Dlouhá 705/16, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 10. 2020, čj. OAM-143/ZA-ZA12-VL11-2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2021, čj. 4 Az 55/2020 - 30,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2021, čj. 4 Az 55/2020 - 30, se ruší.
II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 10. 2020, čj. OAM-143/ZA-ZA12-VL11-2020, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Elišce Flídrové, Ph.D., se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 4 114 Kč, která je splatná do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce, občan Ukrajiny, podal dne 15. 2. 2020 opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Poprvé o mezinárodní ochranu požádal dne 8. 4. 2017. V první žádosti tvrdil, že má obavu z ukrajinské tajné služby (SBU), neboť aktivně vystupoval proti „Majdanu“ a podporoval připojení k Rusku. Žalovaný mu však mezinárodní ochranu neudělil (neúspěšný byl žalobce následně i s žalobou u krajského soudu a kasační stížností u NSS). Během řízení o opakované žádosti uvedl, že pochází z Mariupolu, dorozumí se rusky, je pravoslavný křesťan a v letech 2013 až 2015 byl členem Strany regionů. Je rozvedený, bezdětný a zdravý. V žádosti sdělil, že uvádí „tytéž důvody, jaké jsem uváděl v roce 2017“. Chtěl nezávislost Krymu a účastnil se různých demonstrací. Přišla mu předvolání k soudu k prošetření jeho obvinění. Žalovaný shledal opakovanou žádost nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu, a řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle § 25 písm. i) téhož zákona. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou, kterou městský soud zamítl.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[2] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Namítl, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav věci. Stěžovatel doložil konkrétní důkazy o tom, že je dále vyzýván soudními orgány kvůli své činnosti ve Straně regionů. Předložil i informace o aktuální situaci v oblasti, ze které pochází. Podklady, z nichž vycházel žalovaný, jsou dávno překonané. Stěžovateli hrozí v případě návratu do Mariupolu nebezpečí nelidského a ponižujícího zacházení. Žalovaný ani městský soud dostatečně nepřihlédli k důvodům udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 zákona o azylu. Stěžovatel dále namítl, že mu nebyla vydána průkazka žadatele o azyl a nebyl vyrozuměn o podkladech rozhodnutí. Městský soud nereagoval na stěžovatelovu žádost o tlumočníka do ruského jazyka a neprovedl jeho výpověď na jednání. Předvolání k jednání bylo stěžovateli doručeno dne 11. 10. 2021, přitom jednání bylo nařízeno na 15. 10. 2021. Městský soud tedy nedodržel lhůtu k předvolání podle právních předpisů. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na listin y ve správním a soudním spise.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[3] Ve věcech, v nichž před krajským (městským) soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, se po posouzení přípustnosti kasační stížnosti NSS zabývá podle § 104a s. ř. s. s. ř. s. ve znění účinném od 1. 4. 2021 otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Kasační stížnost přesahuje vlastní zájmy stěžovatele i v případě, kdy NSS shledá v napadeném rozhodnutí krajského (městského) soudu zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (blíže k tomu usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021 - 28, body 10-12). To je i případ nyní posuzované věci. Řízení před správním orgánem bylo totiž zatíženo vadami, k nimž městský soud nepřihlédl (viz odůvodnění dále). Kasační stížnost je proto přijatelná.
[4] V této věci se jedná o posouzení opakované žádosti o mezinárodní ochranu. Žalovaný ji shledal nepřípustnou, neboť stěžovatel netvrdil žádné nové skutečnosti ve smyslu zákona o azylu. Konkrétně usoudil, že stěžovatel uvedl „naprosto stejné motivy svého odchodu z vlasti a neochoty vrátit se na Ukrajinu, jako uváděl v průběhu správního řízení o jeho předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany, tj. pronásledování jeho osoby ze strany SBU“. Městský soud tomu přisvědčil a dodal, že „novou relevantní skutečností není ani žalobcovo opakované předvolání k soudu coby obviněného, neboť uvedená okolnost bezprostředně souvisí s tvrzeným zájmem SBU o jeho osobu, navíc se tím utvrzuje, že postup vůči žalobci není čistou libovůlí, ale vykazuje znaky zákonného postupu. (…) Vzhledem k činnosti žalobce ve vlasti (v době nejvyhrocenější situace v zemi v květnu 2014 spolu s dalšími blokoval silové složky ukrajinské centrální vlády a snažil se před nimi město ‚chránit‘, dále v této době rozdával letáky podporující osamostatnění celé oblasti…), není postup ukrajinských státních orgánů podezřelý ve smyslu obav z šikanózního či jen nelegitimního stíhání, tj. nejde o okolnost, jež by měla vést k novému meritornímu posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany“.
[5] S uvedenými závěry NSS nesouhlasí. Z rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2018 o předchozí žádosti stěžovatele o mezinárodní ochranu zdejší soud zjistil, že žalovaný nevyhověl této žádosti, neboť neshledal žádný z tvrzených důvodů azylově relevantním. Krajský soud následně odmítl žalobu podanou proti tomuto rozhodnutí, jelikož neobsahovala žádný konkrétní žalobní bod a stěžovatel tento nedostatek na výzvu nenapravil (usnesení ze dne 23. 8. 2019, čj. 53 Az 18/2018 - 59). NSS pak odmítl kasační stížnost pro nepřijatelnost (usnesení ze dne 15. 1. 2020, čj. 9 Azs 266/2019 - 47).
[6] Žalovaný ve svém rozhodnutí ze dne 13. 9. 2018 opakovaně zdůraznil, že z výpovědi stěžovatele nelze dovodit, že by byl za své separatistické aktivity ze strany ukrajinských státních orgánů oficiálně obviněn a bylo vůči němu zahájeno trestní stíhání. Učinil tak s ohledem na zjištění, že na Ukrajině dochází ze strany státních orgánů k ponižujícímu chování a svévolnému věznění osob spjatých s konfliktem, a to primárně v Doněcké a Luhanské oblasti (str. 9 až 10). Ve vztahu k otázce možného vnitřního přesídlení (str. 10) a využití prostředků ochrany přímo v zemi původu (str. 11) dovodil, že obě tato řešení stěžovatelovy situace jsou možná, jelikož stěžovatel nebyl v zemi původu ze separatismu obviněn ani trestně stíhán (obdobně též závěr str. 15).
[7] Stěžovatel v řízení o druhé žádosti o udělení mezinárodní ochrany doložil celkem čtyři předvolání k soudu v Mariupolu. Z jejich překladu plyne, že Přímořský okresní soud ve městě Mariupol předvolal stěžovatele jako obviněného ve věci podle čl. 110 odst. 1 trestního zákoníku Ukrajiny, a to postupně na dny 2. 9. 2019, 16. 12. 2019, 16. 6. 2020 a 10. 9. 2020. Stěžovatel předložil i několik internetových článků popisujících situaci proruských separatistů na Ukrajině. Z nich vyplývá, že čl. 110 trestního zákoníku Ukrajiny se týká trestného činu „zásah do územní celistvosti státu“ http://www.dsnews.ua/society/zhitelnitsu-mariupolya-zhestko-nakazali-za-separatistskie-22012020153700 (Středa, 22. 1. 2020, 15:37 hod)
. Jeví se proto jako pravděpodobné, že obvinění stěžovatele může souviset s jeho tvrzenými separatistickými aktivitami.
[8] Žalovaný při posuzování opakované žádosti vycházel z výpovědí stěžovatele v tomto a předchozím řízení. Dále si jako podklad rozhodnutí obstaral Hodnocení Ukrajiny jako bezpečné země původu z 15. 7. 2019 a Informaci OAMP ze dne 25. 4. 2020, která popisuje situaci v zemi. Ani jeden z těchto dokumentů se však nijak nevěnuje situaci proruských separatistů na Ukrajině (případně přímo v Doněcké oblasti, odkud stěžovatel pochází). K materiálům nově doloženým stěžovatelem žalovaný ve svém rozhodnutí sdělil, že je vzal v potaz. Internetové stránky se týkají obecně porušování lidských práv a bezpečnostní situace na východě Ukrajiny, nezmiňují se přímo o osobě stěžovatele. „Předvolání k soudu přijal správní orgán jako materiál dokládající a doplňující výpověď žadatele.“
[9] Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a. (důraz přidán)
[10] NSS sice soustavně judikuje, že mezinárodní ochrana není nástrojem, který by sloužil k tomu, aby se žadatel vyhnul negativním důsledkům trestního stíhání v zemi původu (rozsudek ze dne 6. 3. 2019, čj. 8 Azs 241/2018 - 76, bod 27, či usnesení ze dne 15. 11. 2018, čj. 5 Azs 118/2017 - 144, bod 24). Současně však upozorňuje – a to přímo ve vztahu k osobám s profilem stěžovatele –, že je nutné rozlišovat mezi „běžnými“ trestnými činy a tzv. politicky citlivými trestnými činy. Trestní stíhání za politicky citlivé trestné činy totiž vyžaduje vysokou úroveň nezávislosti a nestrannosti justice daného státu. Aby bylo možné v obecném případě konstatovat, že žadateli o mezinárodní ochranu nehrozí v důsledku trestního stíhání pronásledování, je nezbytné, aby správní orgány ověřily na základě relevantních zpráv o zemi původu, že právo na spravedlivý proces je zajištěno i osobám obviněným z tohoto druhu trestných činů (srov. rozsudek ze dne 18. 2. 2021, čj. 4 Azs 303/2020 - 50, body 22 a 23, či ze dne 12. 4. 2021, čj. 5 Azs 97/2019 - 41, bod 34).
[11] S ohledem na okolnosti stěžovatelova případu ve spojení s citovanou judikaturou nelze ani ke dni vydání napadeného rozhodnutí vyloučit, že doložená předvolání jsou novými skutečnostmi podle § 11a odst. 1 zákona o azylu. Žalovaný k takové úvaze vůbec nepřistoupil, byť závěry svého rozhodnutí o předchozí žádosti stěžovatele o mezinárodní ochranu učinil do značné míry právě s ohledem na zjištění, že stěžovatel nebyl v zemi původu oficiálně obviněn či trestně stíhán. Žalovaný v této věci nezjišťoval, z jakých trestných činů byl stěžovatel obviněn a zda obvinění souvisí s jeho dřívější separatistickou činností, ani neposuzoval, zda by trestní stíhání bylo možné hodnotit z pohledu základních zásad demokratického právního státu jako legitimní, či zda by ho naopak bylo třeba považovat za pronásledování stěžovatele z důvodu politických názorů ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu, případně, ve vztahu ke stěžovatelovým skutečným aktivitám, i za pronásledování pro uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu (srov. rozsudek čj. 5 Azs 97/2019 - 41, bod 35). Podle čl. 10 odst. 2 kvalifikační směrnice Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany
přitom není důležité, zda žadatel skutečně má rasové, náboženské, národnostní, sociální nebo politické charakteristiky, které vedou k pronásledování, jestliže původce pronásledování tyto rysy žadateli připisuje (viz též rozsudek NSS ze dne 13. 8. 2008, čj. 2 Azs 45/2008 - 67, č. 1713/2008 Sb. NSS).
[12] Vzhledem k tomu, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s tím, zda dokumenty nově doložené v opakované žádosti o mezinárodní ochranu jsou (anebo nejsou) novými skutečnostmi ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu, nelze než uzavřít, že skutková podstata, z níž žalovaný vycházel při vydání svého rozhodnutí, nemá oporu ve spisech, a proto byl naplněn důvod kasační stížnosti uvedený v § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. s. ř. s.
[13] Ostatní stěžovatelovy námitky nejsou důvodné. Spis městského soudu neobsahuje žádnou žádost stěžovatele o ustanovení tlumočníka. Ostatně stěžovatel byl v tomto řízení zastoupen obecným zmocněncem hovořícím česky, služby tlumočníka nebyly nutné. Na jednání konaném dne 15. 10. 2021 měl možnost doplnit svá tvrzení, což také učinil. Předvolání k jednání bylo stěžovateli doručeno (fikcí) dne 11. 10. 2021; jeho zmocněnec jej převzal téhož dne. Lhůta k přípravě na jednání tak byla kratší než 10 dnů (§ 49 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ). To však samo o sobě nezpůsobuje vadu řízení, neboť s ohledem na okolnosti nynější věci lze považovat kratší lhůtu za dostačující (srov. rozsudek NSS ze dne 19. 11. 2020, čj. 1 As 234/2019 - 26, bod 14). Další námitky týkající se pochybení žalovaného stěžovatel zformuloval až v kasační stížnosti, ač tak mohl učinit dříve, jsou proto nepřípustné (§ 104 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. ). Ze správního spisu však plyne, že žalovaný vydal stěžovateli potvrzení o tom, že je žadatelem o mezinárodní ochranu, dne 18. 8. 2020, a dále že stěžovatel byl vyzván k seznámení se s podklady rozhodnutí (výzva ze dne 3. 9. 2020, protokol o seznámení z 22. 9. 2020 za přítomnosti tlumočníka). Nedůvodnost těchto námitek však nemůže změnit závěr NSS uvedený v předchozím odstavci.
IV. Závěr a náklady řízení
[14] NSS dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, proto zrušil rozsudek městského soudu (§ 110 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ). Jelikož v této věci byly důvody k tomu, aby bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného, již v řízení před městským soudem, NSS zrušil současně rozhodnutí žalovaného, kterému věc vrátil k dalšímu řízení [§ 110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. s. ř. s. ve spojení s § 78 odst. 1 a 4 s. ř. s. s. ř. s. ]. Žalovaný je vázán právním názorem vysloveným NSS v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. ). Žalovaný si v dalším řízení především opatří dostatečně konkrétní a aktuální podklady pro své rozhodnutí a důkladně posoudí všechny relevantní okolnosti vztahující se ke stěžovatelově opakované žádosti o mezinárodní ochranu ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu. Své závěry pak pečlivě odůvodní. Přihlédne přitom k válečnému konfliktu na Ukrajině a též mezinárodní zásadě non-refoulement (čl. 33 Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků). NSS ovšem zdůrazňuje, že následující vývoj v zemi původu stěžovatele nelze v současné době nijak předvídat a nelze vyloučit, že žalovaný bude muset v dalším řízení zohlednit i jiné okolnosti.
[15] NSS je posledním soudem, který o věci rozhodl, proto musí určit náhradu nákladů celého soudního řízení (§ 110 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. ). O náhradě nákladů řízení rozhodl NSS v souladu s § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. s. ř. s. Žalovaný neměl ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatel měl úspěch, má tedy právo na náhradu nákladů řízení o žalobě i kasační stížnosti. V řízení před městským soudem ani v řízení o kasační stížnosti mu však podle soudního spisu žádné účelně náklady nevznikly. Za účelně vynaložené náklady přitom nelze považovat náklady za pořízení kopie rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany, neboť tyto listin y měl stěžovatel k dispozici již na základě správního řízení.
[16] NSS ustanovil stěžovateli usnesením ze dne 14. 1. 2022 zástupkyní pro řízení o kasační stížnosti advokátku JUDr. Elišku Flídrovou, Ph.D., Dlouhá 705/16, Praha 1. Hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanovené zástupkyni v takovém případě platí stát (§ 35 odst. 10 s. ř. s. s. ř. s. ). NSS přiznává ustanovené zástupkyni odměnu ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby [převzetí a přípravu zastoupení - § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) ; § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Ustanovené zástupkyni dále náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Zástupkyně doložila, že je plátkyní DPH, přiznaná částka se proto zvyšuje o tuto daň na celkových 4 114 Kč, která bude vyplacena z účtu NSS do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. března 2022
Ondřej Mrákota
předseda senátu