Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 As 415/2019 - 30

- 31

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: EGIS Praha, spol. s r. o., se sídlem Ovocný trh 1096/8, Praha 1, zastoupena MUDr. Mgr. Danielem Mališem, LL.M., advokátem se sídlem Kováků 554/24, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2019, č. j. - 65,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

[1] Žalobkyně podala u Městského soudu v Praze žalobu proti rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 19. 6. 2018, č. j.: MZDR 2880/2018-6/PRO. V průběhu řízení žalobkyně vzala svoji žalobu zpět. Městský soud proto postupoval podle a usnesením ze dne 18. 10. 2019, č. j. - 65, řízení o žalobě zastavil. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu zpět pro pozdější chování žalovaného, uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení.

II.

[2] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti usnesení městského soudu v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v

[3] Stěžovatel v kasační stížnosti namítal, že dne 11. 10. 2019 proběhlo u městského soudu ústní jednání, při kterém zástupce žalobkyně na výslovný dotaz soudu sdělil, že na projednání věci trvá. Stejně tak prohlásil i stěžovatel. Žalobkyně na projednání žaloby trvala i přesto, že v mezidobí (než bylo nařízeno ústní jednání) vydal stěžovatel nové odvolací rozhodnutí ze dne 17. 9. 2018, č. j. MZDR 49292/2014-8/FAR, v němž byla žalobkyni uložena stejně vysoká pokuta, přičemž proti novému odvolacímu rozhodnutí žalobkyně nijak nebrojila. Jednání proběhlo stejně jako porada senátu, přičemž za účelem vynesení rozsudku bylo jednání odročeno. Stěžovatel má proto za to, že žalobkyně svou vůli jednoznačně projevila a že k zastavení řízení nebyl důvod.

[4] Stěžovatel dále namítal, že pro přiznání nákladů řízení žalobkyni nebyl žádný zákonný důvod a argumentace městského soudu v odůvodnění usnesení nemá oporu ve spisovém materiálu. Městský soud uvedl, že přiznal žalobkyni náklady řízení na základě věta druhá z důvodu pozdějšího chování žalovaného, tj. stěžovatele. Ze správního spisu však vyplývá, že žalobou napadené rozhodnutí zůstalo zcela nedotčeno, nebylo nijak přezkoumáváno a stěžovatel neučinil žádný aktivní projev vůle k uspokojení žalobkyně. Městský soud se toliko omezil na spekulaci, že by v případě vyhovění žaloby vedle sebe existovala dvě ve výroku shodná rozhodnutí stěžovatele v téže věci, avšak k tomuto výsledku nedošlo, neboť soud ve věci nerozhodl. Navíc městský soud zcela nekriticky převzal jako důvod k přiznání nákladů řízení pouhé sdělení žalobkyně, že žalobou dosáhla garance, že nově vydané rozhodnutí ze dne 17. 9. 2018, č. j. MZDR 49292/2014-8/FAR, nebude zrušeno, ačkoliv toto rozhodnutí vůbec nebylo předmětem soudního přezkumu a ačkoliv stěžovatel neučinil žádný úkon k uspokojení žalobkyně, pouze sdělil, že toto rozhodnutí ze dne 17. 9. 2018 nebylo zatím podrobeno přezkumnému řízení, resp. že rozkladová komise neeviduje v tomto ohledu žádný podnět. Náklady řízení tak městský soud přiznal žalobkyni v rozporu se zákonem.

[5] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení, případně aby kasační stížnost co do výroku I. napadeného usnesení zamítl a zrušil toliko jeho výrok II. o nákladech řízení.

III.

[6] Nejvyšší správní soud se kasační stížností musel zabývat nejprve z hlediska její přípustnosti. Pouze přípustná kasační stížnost může být soudem věcně projednána.

[7] Podle soud usnesením odmítne podaný návrh, jestliže byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou. To platí přiměřeně podle i v řízení o kasační stížnosti. Zásadní místo v recentní judikatuře Nejvyššího správního soudu ve vztahu k projednávané věci zaujímá usnesení jeho rozšířeného senátu ze dne 26. 3. 2020, č. j. - 52, publ. pod č. 4024 Sb. NSS, ústící do právní věty „žalovaný správní orgán je osobou zjevně neoprávněnou k podání kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zastavení řízení podle ; taková kasační stížnost musí být odmítnuta podle za použití “ Nejvyšší správní soud nepovažuje za potřebné podrobně odkazovat na jednotlivé části odůvodnění, které je účastníkům řízení k dispozici na adrese www.nssoud.cz. Výchozí procesní situace byla v uvedené věci přitom obdobná jako nyní v posuzovaném případě. Kasační stížnost podával žalovaný správní orgán a mířila proti usnesení o zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby, spolu se souvisejícím výrokem o náhradě nákladů soudního řízení. Postačí proto připomenout, že rozšířený senát v souladu s tímto usnesením sjednotil doposud ne zcela jednotnou judikaturu kasačního soudu k otázce přípustnosti kasační stížnosti směřující proti usnesení o zastavení řízení v důsledku zpětvzetí žaloby včetně souvisejícího rozhodnutí o nákladech řízení. Související výrok o nákladech řízení se v těchto případech opírá o věta druhá a je odvislý od hypotézy, zda byla podaná žaloba vzata zpět pro pozdější chování žalovaného.

[8] Rozšířený senát v citovaném usnesení jednoznačně setrval na koncepci tzv. subjektivní nepřípustnosti kasační stížnosti, která je podle jeho názoru přenositelná i do soudního řízení podle . Tuto koncepci s poukazem též na judikaturu Nejvyššího soudu vymezil Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 20. 12. 2012, č. j. - 33, kde konstatoval, že „[s]ubjektivní přípustnost kasační stížnosti se však nevyčerpává tím, že ji podá účastník řízení. Z povahy kasační stížnosti jakožto opravného prostředku vyplývá, že ji může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím krajského soudu plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí krajského soudu, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat kasační stížnost tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který krajský soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že kasační soud napadené rozhodnutí zruší (srov. přiměřeně usnesení NS ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3/1997, pod č. 28, dále srov. usnesení NSS ze dne 13. 9. 2012, č. j. - 20, nebo usnesení NSS ze dne 30. 10. 2008, č. j. - 110).“

[9] Rozšířený senát byl konfrontován i s případy, kdy se stěžovatel nedomáhal toliko toho, že podaná žaloba měla být namísto zastavení řízení správně odmítnuta, ale v některých případech se domáhal i zamítnutí žaloby, tedy meritorního rozhodnutí o věci samé. Uzavřel však k tomu, že „pro posouzení oprávněnosti stěžovatele podat kasační stížnost není podstatné, jakého výsledku řízení před krajským soudem se dovolává (pokud vůbec), ale jaký výsledek je pro něj objektivně nejpříznivější.“ (odst. 44).

[10] Sjednocující rozhodnutí nepřisuzuje odlišné procesní důsledky jednotlivým variantám možného ukončení řízení před krajským soudem, pokud současně neznamenají odlišné vyhodnocení procesního úspěchu ve věci toho kterého z účastníků. V odst. 51 zdůrazňuje, že „relevantní újmu však nelze shledat ani v případě, kdy žaloba sice není zamítnuta (pro žalovaného obecně nejpříznivější možný výsledek každého soudního sporu), ale soudní řízení je skončeno jinak, aniž by žalobě bylo, byť jen z malé části vyhověno. Takovými rozhodnutími jsou v soudním řízení správním typicky usnesení o odmítnutí žaloby nebo o zastavení řízení.“ Konečně v odst. 55 uzavírá, že „relevantní újmu je totiž v každém případě nutno posuzovat ve vztahu k věci samé. Újma tedy nemůže spočívat např. jen v prodloužení řízení (viz výše), ale ani, jak poukazuje stěžovatel a předkládající senát, v rozhodnutí o nákladech řízení. Takové rozhodnutí je akcesorickým výrokem soudu, který nelze napadnout samostatnou kasační stížností ( ).“

[11] S poukazem na shora uvedené důvody proto Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než kasační stížnost stěžovatele podle ve spojení s odmítnout jako podanou osobou k tomu zjevně neoprávněnou.

[12] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o větu první ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. března 2022

Mgr. David Hipšr

předseda senátu