Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 218/2021 - 39

[12] Podle , kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců považuje Česká republika Gruzii za bezpečnou zemi původu s výjimkou Abcházie a Jižní Osetie. Z obsahu spisu je zřejmé, že stěžovatel nepochází z těchto vyloučených oblastí, tuto skutečnost ostatně ani nezpochybňuje.

[13] Oproti jiným azylovým řízením je u řízení o mezinárodní ochraně v případě bezpečných zemí původu zdůrazněno důkazní břemeno žadatelů. Jelikož se dodržování mezinárodních závazků a neporušování práv vlastních občanů u bezpečných zemí původu presumuje, leží odpovědnost za prokázání opaku právě na žadatelích. Shodný závěr Nejvyšší správní soud vyslovil již v rozsudku ze dne 30. 9. 2008, č. j. - 70, č. 1749/2009 Sb. NSS: „Institut bezpečné země původu zakotvený v § 2 odst. 1 písm. a) zákona o azylu [pozn. soudu – dnes písm. k)] a v čl. 29 a 30 procedurální směrnice totiž stanoví presumpci nedůvodností žádostí osob přicházejících z dané země – srov. § 16 odst. 1 písm. d) zákona o azylu (...) [pozn. soudu – dnes § 16 odst. 2 zákona o azylu]. Jinými slovy, žadatel o mezinárodní ochranu přicházející z bezpečné země původu musí prokázat, že v jeho konkrétním případě tento stát za bezpečnou zemi původu považovat nelze, což v důsledku znamená, že musí prokázat, že mu hrozí větší riziko pronásledování nebo vážné újmy než ostatním osobám v obdobném postavení. Jak bylo uvedeno výše, obdobné podmínky nejsou u standardních žádostí o mezinárodní ochranu (minimálně, pokud jde o zkoumání podmínek pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu) vyžadovány, a tudíž označení určité země za bezpečnou zemi původu v podstatě zvyšuje důkazní břemeno na straně žadatelů o mezinárodní ochranu.“ Judikatura Nejvyššího správního soudu je v tomto ohledu konstantní; například v usnesení ze dne 8. 10. 2020, č. j. - 32, zdejší soud vyslovil, že „pokud žadatel o mezinárodní ochranu pochází z bezpečné země, u které se předpokládá, že neporušuje práva vlastních občanů a dodržuje mezinárodní závazky, leží hlavní odpovědnost na prokázání opaku právě na žadateli (…). Pokud se tedy udělení mezinárodní ochrany domáhá žadatel ze země patřící mezi bezpečné země původu, je jeho úkolem přesvědčit žalovaného, že žádost nelze zamítnout podle § 16 odst. 2 zákona o azylu, ale že jeho mimořádný příběh odůvodňuje věcné posouzení žádosti podle zákona o azylu.“

[14] Nejvyšší správní soud konstatuje, že žalovaný vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu. Ačkoliv se stěžovatel rovněž snažil vyhnout cizím mužům vymáhajícím jeho dluh, do ČR přijel též s vidinou toho, že si zde na splacení svých dluhů vydělá. Co se týče informací o zemi původu, žalovaný vycházel z dokumentu „Hodnocení Gruzie jako bezpečné země původu“, přičemž bylo v prvé řadě na stěžovateli, aby prokázal, že v jeho případě Gruzie bezpečnou zemí původu není – mohl tedy především prokazovat, že jsou v jeho případě dány natolik výjimečné okolnosti odlišující jej od jiných osob obdobného postavení, že obecně platné závěry související s bezpečností Gruzie v posuzované věci nelze aplikovat. Stěžovatel se však omezil pouze na obecné tvrzení vyplývající především z nedůvěry ve schopnosti policie ochránit jeho rodinu i jeho samotného, čímž se však od ostatních osob v obdobném postavení vůbec neodlišil. Je evidentní, že tímto způsobem nemohl zvrátit posouzení země původu jako bezpečné.

[15] Jak správně upozornil městský soud, mezinárodní ochranu pro hrozbu vážné újmy ze strany nestátních subjektů (zde mužů vymáhajících stěžovatelův dluh) lze udělit pouze po vyčerpání vnitrostátních prostředků ochrany země původu, resp. pokud nelze po žadateli požadovat, aby těchto prostředků využil (z důvodu zjevné neochoty či neefektivity státních orgánů země původu). V případě bezpečných zemí původu navíc platí presumpce dostupnosti vnitřní ochrany, neboť možnost využití vnitrostátních prostředků ochrany je jednou z podmínek nezbytnou pro zařazení státu na seznam bezpečných zemí původu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2007, č. j. – 149, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2021, č. j. - 52, č. 4270/2022 Sb. NSS). Ostatně i z „Hodnocení Gruzie jako bezpečné země původu“ vyplývá, že mají gruzínští občané možnost použít ke své obraně řadu legálních prostředků včetně stížností ke státnímu zastupitelství a justičním institucím a případnou nečinností státních orgánů se zabývá také úřad ombudsmana. Stěžovatel se na gruzínskou policii neobrátil s odůvodněním, že by pak muži vymáhající jeho dluh mohli ublížit jeho dceře; v podstatě tak implikoval nedůvěru ve schopnosti policie ochránit jeho i jeho rodinu v případě, že muže nahlásí. Nedůvěra ve funkčnost orgánů poskytujících ochranu však nepostačuje jako relevantní důvod, pro který by žadatel o mezinárodní ochranu nemusel primárně využít prostředků vnitrostátní ochrany (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2004, č. j. - 37).

[16] Podle názoru zdejšího soudu navíc stěžovatel ve skutečnosti důvěru v gruzínské orgány zajištující bezpečnost má, když do ČR vycestoval sám a jeho rodina zůstala v zemi původu, aniž by byl jeho dluh splacen, a zůstává tak odkázána na ochranu státních orgánů. Z uvedeného je zřejmé, že stěžovatel neprokázal, že v jeho případě nelze Gruzii považovat za bezpečnou zemi původu, a žalovaný tedy nepochybil, pokud jeho žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 2 zákona o azylu.

[17] Stěžovatel dále nesouhlasil se závěrem městského soudu, že se žalovaný nemusel zabývat jednotlivými důvody podle § 12 - § 14b zákona o azylu. Nejvyšší správní soud však připomíná, že podle § 16 odst. 3 zákona o azylu platí: „Jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a 14 nebo doplňkové ochrany podle § 14b. Jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle odstavce 2, rovněž se neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.“ Vzhledem k výše vyřčenému závěru, že v nyní posuzované věci bylo namístě postupovat podle § 16 odst. 2 zákona o azylu, neboť stěžovatel neprokázal, že v jeho případě Gruzie není bezpečnou zemí původu, je zřejmé, že žalovaný neměl prostor pro zvažování poskytnutí mezinárodní ochrany podle uvedených ustanovení (obdobně srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2021, č. j. - 52, či ze dne 2. 9. 2021, č. j. - 23).

[18] Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že v případě napadeného rozsudku nebylo shledáno žádné zásadní pochybení městského soudu, který se svým postupem nikterak neodchyluje od shora uvedené judikatury, která je jednotná a ustálená a poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uplatněné v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal žádného důvodu pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji shledal ve smyslu nepřijatelnou a odmítl ji.

[19] Při rozhodování o nákladech řízení Nejvyšší správní soud vycházel z usnesení svého rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. - 33, č. 4170/2021 Sb. NSS, podle něhož je odmítnutí kasační stížnosti pro její nepřijatelnost, na rozdíl od jiných případů odmítnutí kasační stížnosti, druhem zjednodušeného meritorního přezkumu napadeného rozhodnutí krajského (resp. městského) soudu. Výrok o náhradě nákladů řízení tedy opírá o (nikoli odst. 3) ve spojení s Žalovaný měl ve věci úspěch, měl by tedy vůči neúspěšnému stěžovateli právo na náhradu nákladů, které v řízení o kasační stížnosti důvodně vynaložil. Ze spisu však nevyplývá, že by mu v tomto řízení jakékoli náklady nad rámec běžné administrativní činnosti vznikly, proto mu soud jejich náhradu nepřiznal.

[20] Stěžovateli byl usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 8. 2021, č. j. - 18, ustanoven zástupcem Mgr. Bc. Lukáš Bělský, advokát se sídlem Domažlická 1256/1, Praha. V takovém případě platí hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování stát ( ve spojení s ). Pro určení výše nákladů spojených s tímto zastoupením se použije podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Ustanovený zástupce učinil v řízení o kasační stížnosti dva úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení a doplnění kasační stížnosti [ a d) advokátního tarifu]. Za každý úkon náleží zástupci odměna, a to ve výši 3 100 Kč [ ve spojení s bodem 5. advokátního tarifu], zvýšená o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů ( advokátního tarifu). Ustanovenému zástupci tak náleží odměna a náhrada hotových výdajů navýšená v částce 6 800 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. března 2022

JUDr. Viktor Kučera

předseda senátu