Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

62 Ad 2/2021 - 62

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem v právní věci

žalobkyně: E.T.

bytem

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice

sídlem A. Barcala 1461, 370 05 České Budějovice

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 2. 2021, č. j. X

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

1. Dne 2. 3. 2021 podala žalobkyně včasnou žalobu proti shora uvedenému rozhodnutí žalované, kterým byly námitky podané žalobkyní zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 13. 11. 2020, č. j. X, bylo potvrzeno.

2. Podkladem prvostupňového správního rozhodnutí byl posudek o invaliditě Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 5. 11. 2020, podle kterého již žalobkyně není dle , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), invalidním, neboť pokles jejích pracovních schopností způsobený dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem byl nově stanoven ve výši 20 %.

3. Žalobkyně má za to, že rozhodnutí žalované je nesprávné. Žalovaná uvádí, že žalobkyně je středoškolačka, což není pravda, neboť střední školu neukončila maturitou ani jinou zkouškou. Tudíž má jen základní vzdělání. V oboru prodavačka je pouze zaučena.

4. Žalobkyně dále namítá, že posudkový lékař nevzal v úvahu všechny okolnosti jejího zdravotního stavu. Na jednání posudkového lékaře nebyla žalobkyně přizvána, lékař ji neprohlédl, z těchto důvodů si nemohl učinit odpovídající závěr o jejím zdravotním stavu.

5. Samotný závěr posouzení dostal žalobkyně dvakrát, podruhé přišlo posouzení jako opravné.

6. Žalobkyně je přesvědčena, že posudkový lékař ignoroval zhoršení jejího stavu. Žalobkyně uvádí, že do psychiatrické ambulance dochází po třech až čtyřech měsících více jak 10 let. Stabilizace jejího stavu nevedla k obnovení pracovních schopností. Po dobu brigády chodila na injekce proti bolesti páteře. Samotná brigáda byla pouze záskokem ve škole, kde nedocházelo ke kontaktu s větším počtem lidí. Z důvodu zdravotních potíží již nemůže tuto brigádu vykonávat. S ohledem na uvedené, má žalobkyně za to, že rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečných skutkových zjištění.

7. Spolu s žalobou předložila žalobkyně titulní strany dohod o provedení práce uzavírané se základní školou Otakara Březiny Počátky. Jedná se o smlouvy z roku 2014 a 2019, přičemž po určitou ve smlouvě stanovenou dobu žalobkyně vykonávala práci uklízečky, a to po dobu nemoci jiných zaměstnanců. Dále žalobkyně soudu předložila potvrzení ze dne 19. 10. 1994 o průběhu zaměstnání, ve kterém se uvádí, že žalobkyně byla zaučena na funkci prodavačky. Dále byla předložena lékařská zpráva z psychiatrického vyšetření z 18. 8. 2020 MUDr. P. L., zdravotní záznam ze dne 3. 2. 2021, 3. 1.2021, 2. 12. 2020 od neurologické ambulance MUDr. M. K.

8. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 18. 3. 2021 navrhla podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout, neboť žalobou napadené rozhodnutí a posudky, ze kterých bylo vycházeno, považuje za souladné se zákonem.

9. Dne 15. 11. 2021 proběhla ve věci jednání, při kterém žalobkyně předložila ambulantní zprávu ze dne 13. 10. 2021, ke které uvedla, že jí byly předepsány velmi silné prášky na bolest a jakákoli pracovní činnost je vyloučena. Zároveň žalobkyně předložila zprávu ze dne 15. 9. 2021 o kontrolním psychiatrickém vyšetření MUDr. P. L.. Tytoy, spolu s listinami předloženými s žalobou, včetně posudku o invaliditě a protokolu o jednání posudkové komise, provedl soud jako důkaz. Vzhledem k předloženým listinám soud jednání odročil, a to za účelem dopracování posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Dne 14. 3. 2022 proběhlo ve věci druhé jednání, při kterém soud provedl dokazování dodatečné obstaraným posudkem posudkové komise a protokolem o jejím jednáním.

10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

11. Žaloba není důvodná.

12. Z protokolu o jednání posudkové komise MPSV ČR v Českých Budějovicích (dále také jako posudková komise) vyplynulo, že uvedeného dne bylo posouzen zdravotní stav žalobkyně posudkovou komisí zasedající ve složení posudkového lékaře MUDr. V. T., MUDr. J. A., neuroložky, MUDr. D. D., psychiatričky a tajemnice. Z posudku samotného plyne, že u žalobkyně nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. Posudková komise shrnula diagnostický souhrn žalobkyně a popsala jednotlivé odborné nálezy, ze kterých vycházela. Konkrétně se jednalo o nález z gynekologické ambulance MUDr. M.U. ze dne 3. 8. 2020, z psychiatrické ambulance MUDr. P.L. ze dne 18. 8. 2020, z neurologické ambulance MUDr. M.K. ze dne 13. 1. 2021, 3. 2. 2021, z lékařského nálezu OL MUDr. A. Š. ze dne 23. 7. 2020. Dále byla žalobkyně při jednání posudkové komise vyšetřena MUDr. J.A. neuroložkou a MUDr. D.D. psychiatričkou.

13. Žalobkyně byla posuzována jako padesátiletá žena, která vykonávala převážně práci prodavačky, na což byla zaučena. K tomu se zmiňuje dětská anamnéza, prodělaná vyšetření, karcinom krčku dělohy, trvající vertebrogenní potíže, léčení na psychiatrii od roku 2010 pro smíšenou úzkostně depresivní poruchu.

14. Komise dospěla k závěru, že se jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, rozhodující příčinnou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl v době vydání napadeného rozhodnutí smíšená úzkostná a depresivní porucha s rysy sociální fobie. Dle posudkové komise byla žalobkyně schopna pracovního zařazení s vyloučením především přetěžováním páteře, zvedání a přenášení těžkých břemen, nevhodná byla práce v nepříznivých klimatických podmínkách a ve vynucených polohách, práce kladoucí zvýšené nároky na psychické funkce. Žalobkyně byla schopna práce lehčího charakteru, například obsluhy jednoduchých strojů a přístrojů, kontroly výrobků, pomocné administrativní práce apod.

15. K datu vydání napadeného rozhodnutí posudková komise stanovila pokles pracovní schopností na 20 %, jedná se o stanovené dle kapitoly V, položka 5b přílohy k vyhl. č. , kde míra poklesu pracovní schopnosti je stanovena na 15 - 20 %. Horní hranice poklesu pracovní schopnosti byla zvolena s ohledem k tíži zdravotního postižení. Nejednalo se o středně těžké funkční postižení se značně sníženou úroveň sociálního fungování a se značně omezeným výkonem, některých denních aktivit. Vzhledem k dalším zdravotním postižením zvýšila komise horní hranici dle uvedené vyhlášky o dalších 5 % na celkovou hodnotu 25 %. Stran minulého posouzení komise uvedla, že posouzení dle položky 5c bylo nadhodnocené, neboť přítomné symptomy u žalobkyně nenaplňovaly kritérium u středně těžké funkční postižení. Z protokolu o jednání ze dne 12. 1. 2022 plyne, že tohoto dne posudková komise opětovně projednala stav žalobkyně, a to na základě žádosti zdejšího soudu. Toto posouzení se týkalo předložené lékařské zprávy ze dne 13. 10. 2021, ambulance bolesti, dle které žalobkyně pobírá silné léky na bolest. Z posudku z téhož dne posudková komise popsala obsah zprávy z ambulance bolesti ze dne 13. 10.2021, uvedla opětovně diagnostický souhrn a v rámci posudkového zhodnocení uvedla, že uvedený lékařský nález nepřináší žádné nové posudkově významné skutečnosti, funkční nález zůstává i nadále obdobný s nálezem, který byl k dispozici při původní jednání, při kterém byla žalobkyně vyšetřena v komisi neurologem a byly k dispozice neurologické zprávy ze dne 13. 1. 2021 a 3. 2. 2021. Vertebrogenní postižení a jeho tíže je podrobně popsána v posudku. Z tohoto důvodu komise dospěla k závěru, že zjištění zdravotního postižení na pokles pracovní schopnosti je stejný, jaký byl shledán při původním jednání posudkové komise dne 1. 6. 2021.

16. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena

v § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

17. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v , avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

18. Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v § 7 vyhláška o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. - 18).

19. Krajský soud vycházel zejména z doplnění dokazování posudkem posudkové komise. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí zasedající v řádném složení (§ 16b) zákona o organizaci sociálního zabezpečení).

20. Posudek posudkové komise zhodnotil krajský soud jako úplný, přesvědčivý, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, včetně žalobních tvrzení. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru, a to včetně doplnění posudku. Je vysvětleno, jak komise hodnotila závěry posudkových lékařů a jak hodnotila předloženou lékařskou dokumentaci. Rovněž tak posudková komise reagovala na vznesené žalobní námitky. Posudková komise poupravila i tvrzení ohledně vzdělání žalobkyně, přičemž toto pochybení předchozích posudkových lékařů nemělo na rozhodnutí žalované vliv. Žalobkyně byla přítomna jednání posudkové komise, při které byla i vyšetřena. Vývoj potíží žalobkyně plyne z předložených lékařských zpráv, které posudková komise popsala a hodnotila. Komise se v rámci doplnění svého posudku dostatečně vyjádřila i ke skutečnostem, které žalobkyně uvedla při prvním ústním jednání. Komise rovněž tak v aplikaci § 3 vyhlášky, o posuzování invalidity, tj. z důvodu, pro které bylo přistoupeno k navýšení taxace o 5 %. Odůvodnění posudkové komise je srozumitelné, přesvědčivé. Je zřejmé, na základě jakých důvodů se komise takto rozhodla a jaké byly její úvahy při hodnocení rozhodnutí skutečností.

21. Z posudku posudkové komise má soud za zjištěné, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně činí 25 % ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Nejednalo se tedy o invaliditu I. ani II. ani III. stupně.

22. Žalobkyně rovněž poukazuje na dvojí doručování posudku v řízení před správními orgány, což však na správnost závěrů o stupni invalidity nemělo vliv.

23. Závěrem soud poznamenává, že toto rozhodnutí nebrání žalobkyni, aby v případě progrese svých zdravotních potíží uplatnila u České správy sociálního zabezpečení novou žádost o přiznání invalidního důchodu.

24. Na základě z uvedeného zhodnotil krajský soud žalobu jako nedůvodnou, a proto ji podle zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle , věty první Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, ta náhradu nákladů řízení nepožaduje, přičemž podle ji nelze náhradu nákladů řízení přiznat.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

České Budějovice dne 28. března 2022

Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje J.M.