Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 As 10/2020 - 44

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: R. Š., zastoupeného Mgr. Zuzanou Candigliotou, advokátkou se sídlem Burešova 615/6, Brno, proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 12. 6. 2019, č. j. VS-93506/ČJ-2019, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2019, č. j. - 98,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2019, č. j. - 98, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Ustanovené zástupkyni žalobce advokátce Mgr. Zuzaně Candigliotě se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 8 228 Kč. Tato částka bude jmenované vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Brně, jímž bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 6. 2019 pro nezaplacení soudního poplatku.

[2] Při posouzení věci vycházel krajský soud z následujícího skutkového stavu. Žalobu proti rozhodnutí žalované podal žalobce dne 19. 6. 2019. Usnesením ze dne 2. 9. 2019, č. j. - 85 soud přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků ve výši 80 %. Toto usnesení nabylo právní moci dne 11. 9. 2019. Následným usnesením ze dne 25. 10. 2019, č. j. - 88 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku za žalobu a návrh na přiznání odkladného účinku v celkové výši 800 Kč do 15 dnů od doručení tohoto usnesení. Právní moci nabylo dne 5. 11. 2019.

[3] Dne 6. 11. 2019 zaslal žalobce soudu podání, v němž sdělil, že není schopen soudní poplatek uhradit, neboť po udělení kázeňského trestu byl vyřazen z práce a nemá tudíž žádné příjmy. Navrhl tedy, aby soud řízení podle , o soudních poplatcích nezastavil a dále pokračoval v řízení z titulu zachování a ochrany jeho práv. Pokud by se tak nestalo, vznikla by mu v důsledku jeho nemajetnosti újma. Dále navrhl, aby krajský soud uplatnil soudní poplatek jako přednostní pohledávku, kterou by uhradil v případě, že ho Vězeňská služba opět zaměstná.

[4] Krajský soud po marném uplynutí lhůty k zaplacení soudního poplatku řízení ve věci podle zastavil. K podání žalobce ze dne 6. 11. 2019 uvedl, že ho nemohl zohlednit, neboť pokud ten nesouhlasil s pouze částečným osvobozením od soudních poplatků, mohl napadnout usnesení krajského soudu ze dne 2. 9. 2019 kasační stížností, což neučinil. Soud přitom zdůraznil, že k případnému zaplacení soudního poplatku po uplynutí lhůty se nepřihlíží.

[5] Kasační stížnost podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) z důvodu uvedeného v , tedy pro nezákonnost usnesení o zastavení řízení. Namítal především, že měl být Krajským soudem v Brně pro svoji nemajetnost osvobozen od soudních poplatků zcela, stejně jako se stalo v souběžném řízení u Městského soudu v Praze a v probíhajícím řízení u Nejvyššího správního soudu. Kasační stížnost proti usnesení o částečném osvobození od soudních poplatků nepodal z důvodu své neznalosti procesních pravidel ve správním soudnictví. Zkušenosti má pouze z trestního řízení, kde v případě, že během řízení neuhradí nějaký poplatek, řízení proběhne a až poté jsou po něm pohledávky státem vymáhány. Měl tedy za to, že se podobný postup uplatní i v projednávané věci. Vzhledem k dovozované nezákonnosti usnesení o částečném osvobození od soudního poplatku stěžovatel navrhl, aby bylo napadené usnesení o zastavení řízení zrušeno a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.

[6] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu uplatněného stížnostního bodu, z úřední povinnosti pak přihlédl k procesní vadě v řízení před krajským soudem ve smyslu a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

[7] K věci samé nejprve uvádí, že nepovažuje za relevantní námitky stěžovatele, které směřují primárně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2019, č. j. - 85. Toto usnesení bylo stěžovateli řádně doručeno a obsahovalo též odpovídající poučení o možnosti podat proti němu kasační stížnost. Žádné jiné poučení, než jaké je v tomto usnesení uvedeno, se účastníkům řízení (ať již práva znalým či neznalým) nedostává. Jestliže stěžovatel svého práva nevyužil, neboť měl za to, že lze situaci řešit jinak, není mu v tomto pomoci a nelze z důvodu jeho omylu ignorovat právní účinky, které jsou s nabytím právní moci usnesení spojeny. Podle je soud svým pravomocným usnesením vázán a krajský soud byl proto povinen je v dalším řízení respektovat. Za této situace tedy v projednávané věci neexistuje žádný prostor pro úvahy, zda bylo uvedené usnesení vydáno v souladu se zákonem či nikoliv. Stěžovatel soudní poplatek v předepsané výši nezaplatil, výchozí podmínka pro zastavení řízení tak byla splněna.

[8] Přes výše uvedené však Nejvyšší správní soud nemůže považovat napadené usnesení o zastavení řízení za zákonné. Podání stěžovatele ze dne 6. 11. 2019 totiž podle svého obsahu sice nebylo kasační stížností, což připouští i stěžovatel, evidentně však směřovalo k aplikaci jiného institutu – poshovění se splněním poplatkové povinnosti z důvodu uvedeného v ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích.

[9] Podle tohoto ustanovení soud řízení pro nezaplacení poplatku řízení nezastaví, je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odstavců 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek zaplatit.

[10] Návrh, aby řízení nebylo zastaveno, spolu s důvody, které považoval za podstatné (viz odst. [3]), uplatnil stěžovatel v předepsané lhůtě. Bylo proto na krajském soudu, aby tento návrh s ohledem na konkrétní okolnosti projednávané věci posoudil po formální i věcné stránce a zaujal k němu zřetelné stanovisko. Krajský soud tedy mohl podle výsledku posouzení buď usnesením podle § 9 odst. 5 zákona o soudních poplatcích deklarovat, že podmínky uvedené v 9 odst. 4 písm. c) tohoto zákona jsou splněny a pokračovat v řízení, eventuálně mohl vyzvat stěžovatele i k doplnění návrhu, anebo v opačném případě, byť by nevydával o této otázce samostatné usnesení, měl alespoň v odůvodnění svého usnesení o zastavení řízení vysvětlit, proč má za to, že tyto podmínky splněny nejsou. Žádnou úvahu k této stěžejní otázce však napadené usnesení neobsahuje, krajský soud navíc nechal lhůtu stanovenou k zaplacení soudního poplatku uplynout a svoje rozhodnutí poté postavil čistě jen na tezi, že za této situace by nebylo možné k jeho dodatečnému zaplacení přihlížet, aniž by se ovšem vzájemným vztahem ustanovení § 9 odst. 1, věta druhá a třetí, a § 9 odst. 4 zákona o soudních poplatcích jakkoliv zabýval. Jedná se o zásadní procesní vadu, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného usnesení.

[11] Nejvyšší správní soud proto podle napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V něm je soud podle vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu výše uvedeným. V novém rozhodnutí rozhodne podle i o nákladech řízení o této kasační stížnosti.

[12] Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupkyně – advokátka Mgr. Zuzana Candigliota. Ta učinila ve věci dva hlavní úkony právní služby (převzetí věci a příprava zastoupení, doplnění kasační stížnosti) podle a d) vyhl. č. , za což jí náleží odměna vypočtená podle a cit. vyhl. v celkové výši 6 200 Kč. Podle cit. vyhl. pak k přiznané odměně náleží náhrada hotových výdajů v celkové výši 600 Kč. Vzhledem k tomu, že jmenovaná je plátkyní DPH, byla částka 6 800 Kč podle navýšena o 21 %, tj. o 1 428 Kč. Úhrnná částka 8 228 Kč bude jmenované vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 31. března 2022

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu