Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 A 59/2021 - 50

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D. ve věci

žalobce: R. N.

zastoupen advokátkou JUDr. Hanou Reclíkovou

sídlem Masařská 323/6, 746 01 Opava

proti

žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje

sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2021, č. j. MSK 51248/2021, ve věci vzniku živnostenského oprávnění

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. Žalobou ze dne 28. 6. 2021 se žalobce domáhal přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2021, č. j. MSK 51248/2021, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Opava (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 12. 3. 2021, č. j. MMOP 25712/2021 (dále také jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto podle , o živnostenském podnikání (dále jen „ “), že žalobci nevzniklo ohlášením živnostenské oprávnění pro živnost s předmětem podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách č. 1 až 3 “, a to z důvodu nesplnění všeobecné podmínky bezúhonnosti, stanovené v v návaznosti na .

2. V podané žalobě žalobce vymezil následující žalobní body:

- Žalobce namítal, že žalovaný nehodnotil věc ve všech souvislostech, nevyhodnotil všechny zjištěné skutečnosti a důkazy, když pro vyhodnocení dostatku či nedostatku podmínek bezúhonnosti žalobce podle v návaznosti na odkázal pouze na výpis z rejstříku trestů a odsuzující rozsudky. Žalovaný měl ve správním spisu žalobcem předložené usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž bylo podmíněně upuštěno od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti žalobce spočívajícího v zákazu podnikatelské činnosti s předmětem podnikání nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej. Žalobce uvedl, že pokud se osvědčil v rámci soudního rozhodnutí, musel se osvědčit i v rámci správního rozhodnutí. Žalobce odkázal na Velký komentář k prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph.D. a kol., nakl. BECK, který se vyjadřuje v rámci výkladu k tak, že „po právní moci usnesení o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, zákazu pobytu nebo zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné akce může odsouzený opět oprávněně vykonávat činnost, jejíž zákaz byl rozsudkem uložen“. Žalobce má tak za to, že posuzování jeho beztrestnosti pro účely živnostenského podnikání pojaly správní orgány nepřesně a jejich rozhodnutí trpí přepjatým formalismem.

- Dále žalobce namítal, že správní orgány nepostupovaly v souladu se zásadou přiměřenosti, když žalobci omezily právo podnikat. Při posuzování podmínky bezúhonnosti správní orgány nepostupovaly v souladu s testem proporcionality, stanovené zákonodárcem za účelem veřejného zájmu, stojící v kolizi s právem na podnikání. Žalobce opětovně odkázal na usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž bylo podmíněně upuštěno od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, a vyslovil domněnku, že toto usnesení mu umožňuje podnikat. Dle žalobce správní orgány dostatečně nezkoumaly vhodnost (způsobilost naplnění účelu zvoleným prostředkem), potřebnost (užití pouze nejšetrnějšího z možných prostředků) a nedostatečně poměřovaly ústavní hodnoty, kdy újma na základním právu nesmí být nepřiměřená zamýšlenému cíli. Napadené rozhodnutí je dle žalobce v rozporu s d.

3. Žalovaný ve vyjádření setrval na svém právním názoru, přičemž má za to, že postupoval v souladu se zákonem. Žalobce byl pravomocným rozsudkem soudu odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. Trestná činnost měla souvislost s podnikáním i s ohlašovaným předmětem podnikání žalobce. Jelikož v předmětné věci žalobce není bezúhonný, nesplnil všeobecnou podmínku provozování živnosti. Žalovaný má za to, že ani usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo podmíněně upuštěno od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, nemůže zhojit ztrátu bezúhonnosti žalobce. V rejstříku trestu je proti žalobci stále veden záznam o uloženém trestu, proto ani po vydání tohoto usnesení nemůže splňovat podmínku bezúhonnosti ve smyslu . V opačném případě výkladem a contrario by bylo možné dovodit, že v obdobné situaci, kdy nebude obviněnému v trestním řízení uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikající činnosti, bude vždy taková osoba bezúhonnou ve smyslu .

4. Dle žalovaného nelze postup správních orgánu hodnotit jako nepřiměřený, stojící v rozporu s výše zmíněným trestem proporcionality. Správní orgány se při projednávání dané věci zabývaly otázkami souvisejícími se zásahem do ústavních práv žalobce, když poměřovaly zásah do práva na podnikání stojící v kolizi s ochranou práv a zájmů třetích osob. Zároveň správní orgány přihlédly ke smyslu a účelu , když zákonodárce jednoznačně stanovil, že živnostenské oprávnění nevznikne ohlášením osobě, jež není bezúhonnou ve smyslu .

Zjištění z obsahu správních spisů

5. Z obsahu správních spisů soud zjistil, že žalobce podal u Magistrátu města Opavy, obecního živnostenského úřadu dne 21. 1. 2020 přihlášku k registraci pro fyzické osoby, čímž ohlásil provozování živnosti volné na předmět podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 “. Magistrát města Opavy zahájil dne 5. 2. 2021 řízení o tom, že živnostenské oprávnění ohlášením nevzniklo. Důvodem pro zahájení správního řízení bylo zjištění, že žalobce byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 7. 10. 2011, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. ze dne 24. 10. 2013, za zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle , odst. 2 písm. a) a odst. 3 k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Zároveň byl žalobci v souladu s , uložen peněžitý trest ve výši 1 500 000 Kč a dále podle a 3 byl žalobci uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikatelské činnosti s předmětem nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej na 8 let. Trestný čin byl spáchán v souvislosti s předmětem podnikání, o který žádá nebo ohlašuje, pokud se na něj nehledí, jako by nebyl odsouzen.

6. Pro posouzení bezúhonnosti žalobce si správní orgán I. stupně mimo jiné vyžádal usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. , kterým bylo rozhodnuto o upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu podnikatelské činnosti s předmětem podnikání nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, který byl uložen výše uvedeným rozsudkem.

7. Následně bylo prvostupňovým rozhodnutím rozhodnuto podle tak, že žalobci nevzniklo ohlášením živnostenské oprávnění pro živnost s předmětem podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách č. 1 až 3 “, a to z důvodu nesplnění všeobecné podmínky bezúhonnosti, stanovené v v návaznosti na . Toto rozhodnutí napadl žalobce odvoláním, o kterém rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím.

Posouzení věci krajským soudem

8. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného ( ) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

9. Ve věci soud rozhodl u ústního jednání dne 2. 2. 2022, u kterého účastníci setrvali na svých dosavadních stanoviscích.

10. Pokud se týče prvního žalobního bodu, že žalovaný nehodnotil věc ve všech souvislostech, neshledal tuto krajský soud důvodnou.

11. Podle , jednou ze všeobecných podmínek provozování živnosti fyzickými osobami je mimo jiné bezúhonnost.

12. Podle se za bezúhonnou pro účely nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.

13. Podle se bezúhonnost prokazuje u občanů České republiky výpisem z evidence Rejstříku trestů.

14. Podle , při podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, zákazu držení a chovu zvířat, zákazu pobytu nebo zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce soud stanoví zkušební dobu až na pět let, nikoliv však na dobu kratší než zbytek trestu; zkušební doba počíná právní mocí rozhodnutí o tomto upuštění.

15. Podle věta první , jestliže podmíněně propuštěný nebo odsouzený, u něhož se podmíněně upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, zákazu držení a chovu zvířat, zákazu pobytu nebo zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se zbytek trestu vykoná.

16. Podle , vyslovil-li soud, že se podmíněně propuštěný nebo odsouzený, u něhož se podmíněně upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, zákazu držení a chovu zvířat, zákazu pobytu nebo zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, osvědčil, má se za to, že trest byl vykonán dnem, kdy byl podmíněně propuštěn nebo kdy nabylo právní moci rozhodnutí, že se podmíněně upouští od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, zákazu držení a chovu zvířat, zákazu pobytu nebo zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce.

17. Podle , soud může uložit trest zákazu činnosti na jeden rok až deset let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností.

18. Podle , byl-li trest zákazu činnosti vykonán, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.

19. Krajský soud má za to, že správní orgány rozhodovaly na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu, když ve svém rozhodnutí vycházely jak z výpisu rejstříku trestů žalobce, tak z rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 7. 10. 2011, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. , ze dne 24. 10. 2013, ze kterých bylo postaveno na jisto, že žalobce ke dni ohlášení živnosti, jakož i ke dni vydání prvostupňového i napadeného rozhodnutí nesplňoval podmínku bezúhonnosti.

20. Je totiž zřejmé, že žalobce byl odsouzen za zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle , odst. 2 písm. a) a odst. 3 a byl mu uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikatelské činnosti s předmětem nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej na 8 let. Jestliže podle je možné trest zákazu činnosti uložit, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností, je nepochybné, že trestný čin, za který byl žalobce odsouzen, musel souviset s podnikáním spočívajícím v nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej. Za této situace posoudily správní orgány podmínku bezúhonnosti zcela v souladu s .

21. Pokud se jedná o námitku, že ve vztahu k uloženému trestu zákazu činnosti žalobci bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. rozhodnuto o upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, je zapotřebí zdůraznit, že se jednalo o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu, když byla žalobci zároveň podle stanovena zkušební doba v trvání 4 roků. U žalobce tedy ke dni vydání napadeného rozhodnutí, ani doposud, nedošlo (a ani nemohlo dojít) k vyslovení, že se žalobce osvědčil. Nelze mít tudíž ve smyslu citovaných ustanovení za to, že by žalobce trest zákazu činnosti vykonal a v důsledku toho na něj nelze ve smyslu hledět, jakoby nebyl odsouzen.

22. K odkazu žalobce komentářovou literaturu je třeba doplnit, že komentář k (Šámal, P. a kol. , 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2012, str. 1101-1107) v rámci výkladu k sice uvádí, že „po právní moci usnesení o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, zákazu pobytu nebo zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné akce může odsouzený opět oprávněně vykonávat činnost, jejíž zákaz byl rozsudkem uložen“, avšak výklad pokračuje dále tak, že „Bylo-li však odsouzenému v důsledku uloženého trestu zákazu činnosti odňato příslušné úřední oprávnění nutné k výkonu činnosti, je výkon této činnosti závislý na novém oprávnění, vydaném příslušným orgánem, resp. na jeho vrácení.“.

23. V druhém žalobním bodu žalobce namítal, že při posuzování podmínky bezúhonnosti správní orgány nepostupovaly v souladu s testem proporcionality. Ani tuto námitku krajský soud neshledal důvodnou. Jakkoli je třeba zdůraznit, že krajský soud nepovažuje za nezbytné se k této námitce vyjadřovat (a nebylo to povinností ani žalovaného) s ohledem na to, že u žalobce nebyla splněna základní podmínka pro vznik živnosti, lze zcela přisvědčit podrobnému odůvodnění této otázky již správním orgánem I. stupně. K tomu soud doplňuje, že ačkoliv základních práv a svobod v zaručuje mimo jiné každému právo podnikat a provozovat hospodářskou činnost, podle zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. Právo na podnikání tedy není právem absolutním a nelze souhlasit s tvrzením žalobce, že napadené rozhodnutí je v rozporu s d.

24. Krajský soud tedy uzavírá, že žalobní námitky důvodnými neshledal, a proto žalobu jako nedůvodnou podle zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle , neboť žalobce v řízení úspěšný nebyl a žalovanému nad rámec jeho úřední činnosti žádné náklady nevznikly. Soud tedy výrokem II. tohoto rozsudku žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.

Ostrava 2. února 2022

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje