Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Az 41/2020 - 27

9. Žalobce především namítal, že měla být posouzena možnost udělení doplňkové ochrany dle § 14 a odst. 2 písm. d) zákona o azylu, neboť v jeho případě by došlo k zásahu do soukromého a rodinného života. Soud k tomu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2012, č.j. -89 v němž je mj. uvedeno: „ Nejvyšší správní soud předesílá, že při posuzování této otázky vycházel z právního názoru vysloveného ve shora zmíněném rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012, č. j. - 96, jehož závěry je povinen respektovat.

10. V odůvodnění rozsudku rozšířený senát uvedl: „Správní orgán v průběhu řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany musí v souladu s § 10a písm. e) zákona o azylu zkoumat, zda žadatel neuvedl nové skutečnosti nebo zjištění týkající se důvodů pro udělení azylu nebo důvodů pro udělení doplňkové ochrany, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně skončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany. To tedy znamená, že přípustnost opakované žádosti je třeba posuzovat jak z pohledu možných nových skutečností a zjištění pro udělení azylu, tak z pohledu možných nových skutečností a zjištění pro udělení doplňkové ochrany. Přitom i opakovaná žádost, která formálně neuvádí nové skutečnosti či zjištění pro udělení azylu ani doplňkové ochrany, nemůže být podle názoru rozšířeného senátu považována za žádost shodnou, a tudíž nepřípustnou, jestliže se od předcházejícího pravomocného rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany zásadním způsobem změnila situace v zemi původu a tato změna by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

11. Dále konstatoval, že „... správní orgán je povinen zkoumat v průběhu řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany v souladu s § 10a písm. e) zákona o azylu, zda žadatel neuvedl nové skutečnosti nebo zjištění týkající se důvodů pro udělení azylu nebo důvodů pro udělení doplňkové ochrany, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně skončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany. Přípustnost opakované žádosti je tak třeba posuzovat z pohledu možných nových skutečností a zjištění pro udělení jak azylu, tak udělení doplňkové ochrany.

12. Obsahuje-li opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany takové nové skutečnosti nebo zjištění, je správní orgán povinen hodnotit takovou žádost jako přípustnou a meritorně o ní rozhodnout. V opačném případě řízení o nepřípustné žádosti podle § 25 písm. i) zákona o azylu, zastaví. Zastavuje-li správní orgán řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany, nemůže zároveň o věci samé, tedy o mezinárodní ochraně (tzn. ani o azylu, ani o doplňkové ochraně), rozhodovat.“

13. Je nutno připustit, že závěry uvedené v rozsudku rozšířeného senátu se vztahovaly k jinému důvodu, pro nějž je správní orgán oprávněn řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany zastavit, konkrétně důvodu uvedeného v § 10a písm. e) zákona o azylu, podle kterého je žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovaně žádost o udělení mezinárodní ochrany, aniž by uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany. Nejvyšší správní soud má nicméně za to, že uvedené závěry je třeba aplikovat rovněž na posuzovanou věc, neboť naroveň tomuto důvodu nepřípustné žádosti je postaven též důvod, který byl žalovaným použit v projednávané věci, a to důvod uvedený pod písm. a) téhož ustanovení, podle něhož žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, byla-li podána občanem Evropské unie, který nesplňuje podmínky stanovené právem Evropských společenství. V obou případech je důsledkem nepřípustné žádosti zastavení řízení před správním orgánem podle § 25 písm. i) zákona o azylu. Na oba případy je pak nutno aplikovat závěr rozsudku rozšířeného senátu, podle něhož zastavuje-li správní orgán řízení o udělení mezinárodní ochrany, nemůže zároveň o věci samé, tedy o mezinárodní ochraně [tzn. ani o azylu včetně humanitárního), ani o doplňkové ochraně], rozhodovat. Ve smyslu závěrů téhož judikátu rozšířeného senátu je tudíž povinností správního orgánu náležitě posoudit podmínky nepřípustnosti žádosti, tedy v daném případě podmínky ustanovení § 10a písm. a) zákona o azylu, tedy zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany je občanem Evropské unie, který nesplňuje podmínky stanovené právem Evropských společenství.“

14. S ohledem na výše již citované závěry rozšířeného senátu ve věci sp. zn. , je tudíž možno uzavřít, že žalovaný nepochybil, pokud za situace, kdy žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany shledal nepřípustnou a v důsledku toho řízení zastavil podle § 25 písm. i) zákona o azylu, nerozhodl zároveň o udělení doplňkové ochrany, jak žalobce v žalobě požadoval.

V. Závěr a náklady řízení

15. Soud tak neshledal žádný z uplatněných žalobních bodů důvodným a nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by měla za následek nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle zamítl.

16. Výroky II. a III. o náhradě nákladů řízení jsou odůvodněny ustanovením , když úspěšnému žalovanému nevznikly náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti a žalobce nebyl v řízení úspěšný, pročež nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 4. února 2022

JUDr. Petr Polách, v.r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení:

K. M.