Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 195/2021 - 27

- 28

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobců: a) K. K., b) nezl. M. K., zastoupen zákonnou zástupkyní žalobkyní a), zastoupeni JUDr. Miroslavem Mlčákem, advokátem se sídlem Pod Hůrkou 758, Klatovy, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 5. 2021, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobců advokátovi JUDr. Miroslavu Mlčákovi se přiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 6.365 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

I.

[1] Rozhodnutím ze dne 5. 11. 2019, č. j. OAM430/ZAZA11LE262018, žalovaný neudělil žalobcům mezinárodní ochranu podle až 14b , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále „ “).

II.

[2] Žalobci podali proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Plzni, který ji zamítl rozsudkem ze dne 21. 5. 2021, č. j. . Rozsudek krajského soudu, stejně jako zde uváděná judikatura Nejvyššího správního soudu, je k dispozici na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.

III.

[3] Žalobci (dále jen „stěžovatelé“) podali proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Stěžovatelé nesouhlasili s posouzením právní otázky krajským soudem ohledně neudělení humanitárního azylu podle . Důvody pro udělení tohoto typu azylu stěžovatelé spatřují ve zdravotním stavu nezletilého stěžovatele b) a dále i v horší kvalitě zdravotních služeb na Ukrajině oproti zdravotním službám poskytovaným na území České republiky. Zdravotní stav stěžovatele b) v době před podáním žádosti o azyl (operace srdce), jakož i jeho aktuální zdravotní stav (nezbytnost pravidelných kontrol), stěžovatelka a) krajskému soudu doložila. Navíc stěžovatelé doložili, že jejich manžel, respektive otec, pan R. K. žije dlouhodobě a legálně na území České republiky, je společníkem a jednatelem obchodní společnosti, která řádně na území České republiky podniká. Společně všichni jako rodina bydlí v pronajaté nemovitosti v Železné Rudě a nezletilý stěžovatel b) zde navštěvuje i mateřskou školku.

IV.

[4] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[5] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany je její přijatelnost. Kasační stížnost je podle přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti se Nejvyšší správní soud zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. , publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, na které pro stručnost odkazuje.

[6] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatelů ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jejich hmotněprávního postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu totiž poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatelé ve své argumentaci nevyložili žádné důvody, které by svědčily pro odklon.

[7] Stěžovateli tvrzené zdravotní důvody směřují k možnosti udělení humanitárního azylu, resp. doplňkové ochrany. Institutem humanitárního azylu se zabýval Nejvyšší správní soud v řadě svých rozhodnutí (např. rozsudky ze dne 11. 3. 2004, č. j. , ze dne 15. 10. 2003, č. j. , nebo ze dne 22. 1. 2004, č. j. ). Z této judikatury vyplývá, že je na uvážení správního orgánu, zda humanitární azyl udělí, či nikoliv; míra volnosti uvážení správního orgánu je limitována pouze zákazem libovůle. Nejvyšší správní soud ve své ustálené judikatuře specifikoval skutečnosti, které jsou obvyklými důvody pro udělení azylu z humanitárních důvodů, tím však není lepší zdravotní péče (srov. rozsudek ze dne 26. 7. 2007, č. j. ). K situacím, kdy žadateli o mezinárodní ochranu, který trpí závažnou nemocí, může hrozit skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu , se Nejvyšší správní soud dostatečně vyjádřil rozsudku ze dne 9. 10. 2009, č. j. , z nějž jasně plyne, že musí jít o závažnou, akutně hrozící nemoc, přičemž v zemi původu není pro žadatele dostupná potřebná zdravotní péče. Jak vyplývá z usnesení téhož soudu ze dne 30. 7. 2015, č. j. , mezinárodní ochrana může být cizinci poskytnuta i z důvodu jeho nepříznivého zdravotního stavu, ale pouze tehdy, pokud by návrat do země původu (tj. státu, jehož je státním občanem nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu posledního trvalého bydliště) cizince přímo ohrozil na životě, tj. pokud by představoval skutečné nebezpečí vážné újmy spočívající v mučení nebo nelidském či ponižujícím zacházení. V této souvislosti Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem poukazuje na to, že stěžovatelka a) v průběhu správního řízení uvedla, že ona i její syn  stěžovatel b)  jsou zdravotně zcela v pořádku, syn pouze užívá vitamín D. Dále z jejích výpovědí vyplynulo, že se syn narodil předčasně v šestém měsíci těhotenství a že mu byla na Ukrajině poskytnuta veškerá potřebná lékařská péče, díky které její syn předčasné narození bez problémů a zdravotních následků přežil. Z podkladů, které v průběhu soudního řízení o podané žalobě zaslala krajskému soudu, pak vyplývá, že stěžovatel b) prodělal po narození na Ukrajině operaci srdce a od té doby je pravidelně kontrolován jeho zdravotní stav. Jiné problémy nemá. Na základě uvedených skutečností lze uzavřít, že stěžovatel b) nemá žádnou závažnou, akutně hrozící nemoc, která by odůvodňovala udělení humanitárního azylu, resp. doplňkové ochrany. Z tvrzení samotné stěžovatelky a) pak vyplývá, že na Ukrajině měl její syn přístup k adekvátní zdravotní péči. Samotný fakt, že zdravotnictví na Ukrajině je na jiné úrovni, než zdravotnictví v České republice nedokládá nutnost udělit stěžovatelům mezinárodní ochranu ve smyslu .

[8] K tvrzení stěžovatelů, že důvodem pro udělení humanitárního azylu je rovněž skutečnost, že na území České republiky sdílejí společnou domácnost s manželem stěžovatelky a) a otcem stěžovatele b), lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2004, č. j. , v jehož právní větě je uvedeno, že „Snaha po legalizaci pobytu z důvodu společného soužití s manželem žijícím na území České republiky (občanem Vietnamské socialistické republiky, který však o azyl nepožádal) je sice důvodem pochopitelným, avšak nikoliv natolik závažným a naléhavým, aby bez přistoupení dalších okolností zvláštního zřetele hodných mohl být vnímán jako výjimečný, tedy zvláštního zřetele hodný ve smyslu , o azylu, ve znění “

[9] Na závěr Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že prostřednictvím azylového řízení nelze žádat o legalizaci pobytu v České republice, neboť pro takový účel obsahuje právní řád České republiky jiné nástroje, konkrétně instituty podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2004, č. j. ). Stěžovatelé si nemohou zvolit využití institutů namísto institutů zákona o pobytu cizinců, neboť mezinárodní ochrana je specifický institut sloužící jako štít lidem, kteří byli ve své vlasti pronásledováni či ohroženi vážnou újmou, nikoli univerzálním nástrojem pro legalizaci pobytu. Právě instituty právní úpravy pobytu cizinců na území České republiky jsou určeny pro případy tohoto druhu, když stěžovatelé ve správním řízení sami uvedli, že usilují o legální pobyt v České republice. Pokud mají stěžovatelé zájem setrvat v České republice a žít zde, je třeba, aby o to usilovali prostřednictvím institutů zákona o pobytu cizinců.

[10] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou podle

[11] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o větu první ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylali kasační stížnost odmítnuta.

[12] Ustanovenému zástupci stěžovatelů Nejvyšší správní soud přiznal odměnu za jeden společný úkon právní služby při zastupování dvou osob  doplnění kasační stížnosti [ , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] v celkové výši 4.960 Kč ( a ve spojení s advokátního tarifu), k čemuž náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč ( advokátního tarifu). Vzhledem k tomu, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, odměna je dále zvýšena o částku odpovídající této dani, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Částka daně, vypočtená podle citovaného zákona, činí 1.105 Kč. Celkem tedy odměna ustanoveného zástupce činí částku ve výši 6.365 Kč. Tato částka mu bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. února 2022

Mgr. David Hipšr

předseda senátu