Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 170/2020 - 33

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: D. K., zastoupeného Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem, sídlem Purkyňova 6, Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, Praha 5, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 6. 2019, č. j. X, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2020, č. j. – 41,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátovi Mgr. Ladislavu Bártovi se přiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 1 300 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem

[1] Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 21. 3. 2019 zamítla žádost žalobce o invalidní důchod z důvodu nesplnění podmínky získané potřebné doby pojištění v rozhodné době dle , o důchodovém pojištění. Rozhodnutím ze dne 6. 6. 2019 zamítla žalobcovy námitky a rozhodnutí ze dne 21. 3. 2019 potvrdila.

[2] Rozhodnutí o námitkách napadl žalobce žalobou, v níž namítal, že povinnou dobu pojištění nesplnil nikoliv vlastní vinou, neboť po dobu výkonu trestu odnětí svobody nebyl pracovně zařazen, ačkoli o práci stál. Žalobce namítal, že § 5 odst. 1 písm. l) zákona o důchodovém pojištění je nepřiměřeně tvrdý, diskriminační a protiústavní.

[3] Krajský soud vyšel z rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2008, č. j. (správně č. j. , pozn. NSS), a ze dne 5. 12. 2019, č. j. . Odkázal rovněž na rozsudek (správně usnesení, pozn. NSS) Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2008, sp. zn. . S odkazem na nosnou argumentaci, kterou vyslovil Nejvyšší správní soud v uvedených rozsudcích, krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalované

[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, v níž stejně jako v žalobě namítal protiústavnost § 5 odst. 1 písm. l) zákona o důchodovém pojištění. Dle stěžovatele ustanovení nepřijatelným způsobem vyřazuje z pojištění osoby, které ve výkonu trestu nejsou pracovně zařazeny k výkonu zaměstnání bez své viny.

[5] Čl. 30 odst. 1d zakotvuje právo na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci a je zřejmé, že podústavní úpravu důchodového pojištění při nezpůsobilosti k práci nelze vystavět na prosté zásluhovosti. Je třeba přiměřeným a dostatečným způsobem reflektovat i další sociální hlediska.

[6] Stěžovatel v kasační stížnosti citoval , o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů. Omezení, kterým jsou osoby ve výkonu trestu podrobeny, jsou stanovena taxativně a vycházejí z účelu výkonu trestu odnětí svobody dle zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Omezení vyplývající z zákona o důchodovém pojištění jde nad rámec omezení zakotvených v zákona o výkonu trestu odnětí svobody.

[7] Stěžovatel poukázal na skutečnost, že věznice se dlouhodobě potýkají s nedostatkem prací pro odsouzené. Stěžovatel chtěl již ve výkonu vazby pracovat dlouhodobě, neměl k tomu ale příležitost.

[8] Ustanovení § 5 odst. 1 písm. l) zákona o důchodovém pojištění nepřípustným způsobem omezuje právo na hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci, aniž by pro to byl dán rozumný a obhajitelný důvod. S ohledem na to, že sociálních práv se lze domáhat pouze na základě zákonných ustanovení, musí být toto ustanovení odklizeno.

[9] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti přerušil a předložil věc Ústavnímu soudu k posouzení ústavnosti § 5 odst. 1 písm. l) zákona o důchodovém pojištění, a ve věci samé požadoval zrušení rozsudku krajského soudu a rozhodnutí žalované.

[10] Žalovaná se ve svém vyjádření omezila na konstatování, že pro účely důchodového pojištění zhodnotila veškerou dobu, po kterou byl stěžovatel ve výkonu trestu odnětí svobody zařazen do práce. Správnímu orgánu nepřísluší posuzovat konformitu právního předpisu s ústavním pořádkem.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[11] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.

[12] Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 , , dále též „“), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

[13] Podle § 38 zákona o důchodovém pojištění pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, […], nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu. V případě stěžovatele bylo spolehlivě zjištěno, že se stal invalidním, invalidní důchod mu však nebyl přiznán z důvodu, že nezískal potřebnou dobu pojištění.

[14] Jak uvedl ve svém rozsudku krajský soud, obdobnými případy se již Nejvyšší správní soud zabýval, a to v rozsudcích ze dne 21. 2. 2008, č. j. , ze dne 30. 11. 2010, č. j. , a ze dne 5. 12. 2019, č. j. . V posledně uvedeném rozsudku se Nejvyšší správní soud zabýval právě námitkou neústavnosti § 5 odst. 1 písm. l) zákona o důchodovém pojištění, podle nějž jsou pojištění účastny osoby ve výkonu trestu odnětí svobody zařazené do práce a osoby ve výkonu zabezpečovací detence zařazené do práce. Stejná námitka je uplatněna i v kasační stížnosti projednávané v tomto řízení. Tato námitka je v nyní projednávané věci jedinou stížní námitkou.

[15] Nejvyšší správní soud neshledal důvod se od právního názoru vyjádřeného v rozsudku č. j. v nyní projednávané věci odchýlit.

[16] Námitka neústavnosti zákonného ustanovení, jež ve věci bylo aplikováno, spadá pod přípustný kasační důvod dle Stěžovatel nicméně s takovou námitkou nemůže být úspěšný bez dalšího, neboť v případě, že Nejvyšší správní soud dospěje k závěru o rozporu aplikovaného zákona s ústavním pořádkem, musí věc předložit Ústavnímu soudu dle y, postupem dle Zároveň ale platí, že si stěžovatel nemůže takový postup svým procesním úkonem vynutit. Úvaha o ústavnosti, či neústavnosti aplikovaného zákonného ustanovení spadá do rozhodovací činnosti soudu, respektive do rámce hodnocení důvodnosti žalobní nebo kasační námitky.

[17] Platí také, že k předložení věci Ústavnímu soudu dle y je třeba odůvodněné přesvědčení soudu (nikoli jen pochybnost či nejistota), že aplikované zákonné ustanovení je v takovém rozporu s ústavním pořádkem, že ani nelze podat jeho ústavně konformní výklad, a proto je nezbytné takové vadné ustanovení z právního řádu odstranit derogačním zásahem Ústavního soudu.

[18] Důvod k takovému postupu Nejvyšší správní soud v nyní projednávané věci neshledal.

[19] Stěžovatel namítl neústavnost § 5 odst. 1 písm. l) zákona o důchodovém pojištění, které účast osob ve výkonu trestu odnětí svobody na důchodovém pojištění podmiňuje jejich zařazením do práce.

[20] Toto ustanovení odpovídá úpravě pro všechny ostatní skupiny pojištěných osob, jejichž účast na důchodovém pojištění je zásadně vázána na výkon práce (§ 5 zákona o důchodovém pojištění), resp. z pohledu získání potřebných dob pojištění na výdělečnou činnost, z níž je placeno pojistné do systému důchodového pojištění [ zákona o důchodovém pojištění]. V tomto ohledu napadené ustanovení nevyvolává žádné pochybnosti z hlediska rovnosti, resp. zákazu diskriminace ve smyslu d (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2008, č. j. , a rovněž usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2008, sp. zn. , jímž byla odmítnuta ústavní stížnost proti tomuto rozsudku; rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2010, č. j. , a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2011, sp. zn. , jímž byla odmítnuta ústavní stížnost proti tomuto rozsudku).

[21] Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 11. 2010, č. j. , zdůraznil, že zákon neumožňuje přihlížet k důvodům, pro které osoby ve výkonu trestu odnětí svobody či vazby nepracovaly. Tento náhled neshledal Nejvyšší správní soudu neústavním ani v rozsudku ze dne 5. 12. 2019, č. j. . Neshledal ani, že by se v právní úpravě nacházela neústavní mezera v tom smyslu, že by z ústavního pořádku vyplývalo, že zákonodárce musí dobu, kdy osoba ve výkonu trestu odnětí svobody nebyla zařazena do práce z důvodů na straně věznice, považovat za náhradní dobu pojištění, resp. zahrnout takovou osobu do okruhu pojištěných osob vymezeného v § 5 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Nepřímo tento závěr vyplývá také z usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2008, sp. zn. , podle nějž stát nemá povinnost zajistit výkon práva na zaměstnání osobám, které jsou ve vazbě. Ještě přiléhavěji dopadá tento názor na osoby ve výkonu trestu odnětí svobody. Na rozdíl od osob ve vazbě totiž v případě osob ve výkonu trestu odnětí svobody ani nelze uplatnit argument ústavním principem presumpce neviny.

[22] Výčtem osob, které jsou účastny na důchodovém pojištění, i když nevykonávají výdělečnou činnost, stát realizuje svou sociální politiku. Do takového výčtu zákonodárce zařadil osoby, které bez své viny po určitou dobu nevykonávají výdělečnou činnost, případně vykonávají jinou činnost, která je společensky, z pohledu sociální politiky státu, přínosná nebo žádoucí, jak je zřejmé z § 5 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Nezařazením nepracujících osob ve výkonu trestu odnětí svobody do tohoto výčtu zákonodárce ústavní meze nepřekročil.

[23] V případě důchodového pojištění jde o realizaci základního sociálního práva dle d. Podrobnosti výkonu tohoto práva nicméně stanoví zákon (d), přičemž základního práva dle d se lze domáhat právě jen v mezích prováděcího zákona (d). Zákonodárce má tedy v oblasti sociálních práv široký prostor pro uvážení, musí zachovat pouze podstatu a smysl uvedeného základního práva ( věta prvníd). Je proto v jeho pravomoci nezařadit do účasti na důchodovém pojištění osoby ve výkonu trestu odnětí svobody, které z jakéhokoliv důvodu nepracují, neboť s ohledem na subjektivní trestní odpovědnost si omezení osobní svobody v důsledku odsuzujícího trestního rozsudku způsobily zaviněným jednáním. To, že mají omezenou možnost pracovních příležitostí po dobu výkonu trestu odnětí svobody, je pak omezením plynoucím ze samotné povahy tohoto trestu, resp. okolností jeho výkonu. Do podstaty ani smyslu základního práva tím zasaženo nebylo.

[24] Uvedená právní úprava sociálního zabezpečení sleduje legitimní cíl. Jde o systém primárně pojistný, legitimně postavený na placení pojistného a v tomto smyslu zásluhový. Takovou úpravu lze z uvedených důvodů považovat za racionální, jakkoli nemusí být (z hlediska trestní politiky, resp. prevence) nutně nejvhodnější, nejúčinnější či nejmoudřejší (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 5. 10. 2006; N 181/43 SbNU 57; 16/2007 Sb.).

[25] Je vhodné též doplnit, že stěžovateli nic nebránilo, aby se po dobu, kdy nebyl účasten důchodového pojištění podle § 5 odst. 1 písm. l) zákona o důchodovém pojištění, účastnil důchodového pojištění dobrovolně na základě přihlášky dle § 6 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, za předpokladu, že zaplatí pojistné. Tuto možnost měl stejně jako kterákoliv jiná osoba za podmínek stanovených zákonem.

[26] V reakci na argument, že „omezení účasti na důchodovém pojištění“ (rozuměno podmínění účasti na důchodovém pojištění zařazením do práce) není uvedeno ve výčtu omezení osob ve výkonu trestu odnětí svobody v § 27 zákona o výkonu trestu odnětí svobody, Nejvyšší správní soud v prvé řadě nesouhlasí s názorem stěžovatele, že výčet omezení v tomto ustanovení je taxativní. Nejvyšší správní soud nadto upozorňuje, že účast na důchodovém pojištění je samostatně upravena zákonem o důchodovém pojištění a věcná působnost zákona o výkonu trestu odnětí svobody je odlišná (§ 1 zákon o výkonu trestu odnětí svobody).

[27] Nejvyšší správní soud uzavírá, že neshledal důvod pro zrušení napadeného rozsudku pro nezákonnost v důsledku aplikace dle stěžovatele protiústavní zákonné úpravy. Proto ani nevyhověl stěžovatelovu návrhu na předložení věci Ústavnímu soudu dle y.

IV. Závěr a náklady řízení

[28] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou, a proto ji podle věty druhé zamítl.

[29] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle a 2 za použití Stěžovatel ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovaná sice úspěšná byla, podle ovšem správní orgán ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče nemá právo na náhradu nákladů řízení, která by mu jinak podle náležela.

[30] Ustanovenému zástupci stěžovatele Nejvyšší správní soud přiznal odměnu za jeden úkon právní služby – návrh ve věci samé včetně doplnění [ , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)] ve výši 1 000 Kč [ a advokátního tarifu], k čemuž náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč ( advokátního tarifu). Celkem tedy odměna ustanoveného advokáta činí částku ve výši 1 300 Kč. Tato částka mu bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. února 2022

JUDr. Filip Dienstbier

předseda senátu