Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 414/2020 - 28

- 29

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: Y. T., zastoupený Mgr. Janem Vondrou, advokátem se sídlem Palackého třída 2203/186, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 6. 2019, č. j. OAM417/ZAZA11VL162019, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2020, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 6. 2019. Tímto rozhodnutím nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana podle , , , a , o azylu.

[2] Při posouzení věci vycházel krajský soud z následujícího skutkového stavu. Žalobce pochází ze Zakarpatské oblasti (M.), je svobodný, bezdětný, vyznáním katolík. Je ukrajinské národnosti, mluví rusky a ukrajinsky, nikdy nebyl politicky činný. Naposledy pobýval na Ukrajině v roce 2009. Do České republiky přicestoval v roce 2010, následně získal povolení k dlouhodobému pobytu. V roce 2015 byl z území České republiky vyhoštěn, ztratil pas, na Ukrajinu však nevycestoval, a to především z toho důvodu, že se obával povolání do armády. Povolávací rozkaz mu sice nebyl doručen, ale podle jeho tvrzení jej zřejmě převzal jeho otec. Žádost o udělení mezinárodní ochrany si žalobce podal až 1. 5. 2019, důvodem byla snaha o legalizaci pobytu, přetrvávající obava z povolání do armády, ekonomické důvody a skutečnost, že na Ukrajině se nemá kam vrátit.

[3] Po posouzení výše uvedených skutečností dospěl krajský soud k závěru, že podmínky pro udělení mezinárodní ochrany nejsou splněny. Shodně se žalovaným měl za to, že žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochranu jen s cílem vyhnout se správnímu vyhoštění, přičemž tvrzené obavy z povolání do armády azylovým důvodem nejsou. Ostatní, podružnější námitky pak neshledal relevantními.

[4] Kasační stížnost podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) formálně z důvodů uvedených v , b) a d) V obecné rovině přitom namítá, že žalovaný dostatečně nezjistil skutkový stav věci, v důsledku čehož dospěl k řadě vadných závěrů. Krajský soud se pak dle jeho názoru v napadeném rozsudku se závěry žalovaného v podstatě jen ztotožnil a jeho argumentaci potvrdil. Vadu řízení před správním orgánem pak stěžovatel spatřuje v tom, že žalovaný vycházel pouze z informačních zdrojů, které si sám zpracoval (MZV či OAMP), a nevzal v potaz informace o současné situaci na Ukrajině, které je možno získat z otevřených zdrojů, především na internetu. Na základě toho pak dospěl k nesprávnému závěru, že stěžovateli v zemi jeho původu vážná újma ve smyslu a 14b zákona o azylu nehrozí.

[5] Žalovaný se dle názoru stěžovatele řádně nevypořádal ani s jeho námitkami ohledně udělení humanitárního azylu a doplňkové ochrany, a to přes jeho opakované upozornění, že se svou rodinou na Ukrajině není v kontaktu, a i když stěžovatel uvedl důvody, pro které ani není možné, aby u své rodiny (ať už u otce nebo u bratra) pobýval. Navíc mu stále hrozí postih za nenastoupení vojenské služby. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že stále probíhající konflikt nelze posuzovat rigidně, pouze podle situace v určitém období, ale je nutné vždy zohlednit aktuální vývoj a proměnlivost dění. Dle jeho názoru tak neposkytnutí doplňkové ochrany je porušením nejen příslušných ustanovení zákona o azylu, ale i zásady nonrefoulement vyplývající z čl. 33 Ženevské úmluvy, a to zejména z důvodu možného ohrožení života stěžovatele v případě rozšíření bojů z východních částí Ukrajiny do ostatních částí země.

[6] Z výše uvedeného je dle stěžovatele „zjevně patrné“, že důvody kasační stížnosti významným způsobem přesahují jeho vlastní zájmy ve smyslu Závěrem proto navrhl, aby byl zrušen jak napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, tak i rozhodnutí žalovaného z 21. 6. 2019, a jemu přiznány náklady řízení.

[7] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k věcnému vypořádání uplatněných námitek, musel posoudit otázku přijatelnosti kasační stížnosti.

[8] Podle ve znění účinném v době podání návrhu, jestliže kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.

[9] Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.

[10] Stěžovatel ve své kasační stížnosti ztotožnil důvody její přijatelnosti s uplatněnými důvody pro její podání. Žádnou konkrétní právní otázku, kterou by měl Nejvyšší správní soud řešit v rámci sjednocování judikatury, neuvedl, z velmi obecně formulovaných kasačních důvodů pak lze sotva dovodit, v čem měl vlastně krajský soud konkrétně pochybit, natožpak aby z nich bylo zřejmé, proč má stěžovatel za to, že povaha jeho věci svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy. Žádný přesah vlastních zájmů stěžovatele pak v okolnostech projednávané věci nenalezl ani Nejvyšší správní soud z úřední povinnosti. Za této situace tedy podanou kasační stížnost podle výše citovaného ustanovení pro nepřijatelnost odmítl.

[11] Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( ve spojení s ).

Poučení:Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky ( ).

V Brně dne 10. února 2022

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu