Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 As 27/2022 - 33

- 34

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: J. L., zast. JUDr. Martinem Soukupem, Ph.D., advokátem, se sídlem Římská 2575/31a, Praha 2, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 1760/18, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 3. 2021, č. j. PKDSH/3007/21, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 10. 2021, č. j. ,

takto:

I. Žádost žalobce o prominutí zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti se zamítá.

II. Kasační stížnost se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Magistrát města Plzně, odbor správních činností, oddělení dopravních přestupků (dále jen „správní orgán prvního stupně“), rozhodnutím ze dne 3. 8. 2016, č. j. MMP/186330/16, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle . , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění do 18. 9. 2016, pro porušení téhož zákona.

[2] Žalovaný shora uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

[3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.

[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní proti tomuto rozsudku krajského soudu (dále jen „napadený rozsudek“) brojí kasační stížností. Součástí kasační stížnosti učinil rovněž žádost o prominutí zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti podle , kterou zdůvodnil tím, že ze závažných důvodů vyplývajících z pandemie COVID19 (covidová a karanténní opatření) nebylo možné pro něj a jeho právního zástupce učinit toto podání dříve.

[5] Podle , o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně a (dále jen „“), zmeškalali osoba v řízení před soudem jednajícím a rozhodujícím ve správním soudnictví lhůtu k provedení úkonu z vážného omluvitelného důvodu spočívajícího v mimořádném opatření při epidemii, které této osobě znemožňovalo nebo podstatně ztěžovalo úkon učinit, promine soud zmeškání této lhůty podle i v případech, ve kterých to zákon jinak vylučuje. O prominutí zmeškání lhůty rozhoduje soud, který je příslušný k projednání zmeškaného úkonu a rozhodnutí o něm.

[6] Krajský soud v Praze v usnesení ze dne 26. 5. 2020, č. j. , dospěl k závěru, že „prominout zmeškání lhůty dle , o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV2, nelze automaticky: žadatel musí naopak tvrdit a osvědčit, že mu bylo provedení zmeškaného úkonu „znemožněno nebo podstatně ztíženo“ v důsledku mimořádného opatření. Žadatel je tedy povinen tvrdit a osvědčit skutečnosti, které nasvědčují tomu, že omezení plynoucí z mimořádného opatření měla zásadní dopad na jeho možnost provést zmeškaný úkon.“ tedy nelze vnímat jako jakýsi univerzální či generální pardon pro jakékoliv zmeškání lhůty k provedení úkonu; tento postup je podmíněn prokázáním existence konkrétního vážného omluvitelného důvodu spočívajícího v mimořádném opatření při epidemii, v jehož důsledku bylo učinění příslušného úkonu znemožněno či podstatně ztíženo (shodně srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2020, č. j. , či ze dne 17. 8. 2020, č. j. ).

[7] V usnesení ze dne 11. 6. 2020, č. j. , pak Nejvyšší správní soud vyslovil, že „ představuje výjimečné „prolomení“ obecného pravidla, podle něhož nelze zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti prominout. Zákonodárce sáhl k tomuto opatření s ohledem na bezprecedentní situaci vzniklou v souvislosti s virovou epidemií, na níž vláda a další orgány moci výkonné reagovaly vyhlášením nouzového stavu a přijímáním řady opatření, která omezovala práva a svobody, jakož i zaváděla nové povinnosti. Je proto zcela logické, že váže omluvitelný důvod právě na tato mimořádná opatření (která zákon blíže konkretizuje v ), pokud účastníkovi řízení či jiné osobě znemožnila či podstatně ztížila provedení úkonu. To lze dovodit i z formulace v zákona, který váže lhůtu k podání žádosti o prominutí zmeškání právě na ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii, z něhož omezení plynulo. Jinak řečeno, pro použití tohoto výjimečného procesního nástroje je klíčové to, zda ke zmeškání lhůty došlo v přímé souvislosti s těmito mimořádnými opatřeními (krizová opatření přijatá vládou, mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví či krajskými hygienickými stanicemi) a zda povaha těchto opatření byla způsobilá provedení úkonu účastníkem řízení znemožnit nebo výrazně ztížit. (…) Jestliže však zákonodárce nezvolil paušální řešení (například v podobě stavění běhu všech lhůt), k čemuž přistoupil kupříkladu zákonodárce na Slovensku (viz zákona č. 62/2020 Z.z., o niektorých mimoriadnych opatreniach v súvislosti so šírením nebezpečnej nakažlivej ľudskej choroby COVID19 a v justícii a ktorým sa menia a dopľňajú niektoré zákony), pak soudu nezbývá, než zkoumat v každém jednom případě splnění poměrně striktních podmínek prominutí zmeškání lhůty jako výjimky z obecného pravidla, že zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.“

[8] V nyní posuzované věci však stěžovatel vůbec nespecifikoval, v důsledku jakého mimořádného opatření a konkrétně z jakého důvodu zmeškal lhůtu pro podání kasační stížnosti. Nepředestírá tedy vůbec, jaké konkrétní omezení způsobilo, že nemohl včas podat kasační stížnost. V případě absence jakéhokoli konkrétního tvrzení stěžovatele o omluvitelném důvodu zmeškání lhůty, který není bez dalšího zjevný ani ze skutkových okolností případu a který soud není oprávněn za žadatele domýšlet, Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než stěžovatelovu žádost o prominutí zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti zamítnout (výrok I. tohoto usnesení).

[9] Nejvyšší správní soud následně po posouzení splnění zákonných náležitostí kasační stížnosti stěžovatele dospěl k závěru, že byla podána opožděně.

[10] Podle , kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. […]Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Podle téhož zákona, kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, bylali kasační stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal. Konečně podle , lhůta je zachována, byloli podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanovíli tento zákon jinak.

[11] Ze spisu krajského soudu (konkrétně z doručenky na č. l. 78) Nejvyšší správní soud ověřil, že napadený rozsudek byl do datové schránky stěžovatelova zástupce doručen dne 29. 11. 2021. Konec dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti pak podle připadl na den, který se svým pojmenováním shodoval se dnem určujícím počátek běhu lhůty, tedy na pondělí 13. 12. 2021. Tento den byl posledním dnem pro včasné podání kasační stížnosti. Nejpozději tohoto dne musela být kasační stížnost podána u soudu, nebo alespoň předána k poštovní přepravě ve smyslu Kasační stížnost však byla do datové schránky kasačního soudu dodána až dne 27. 1. 2022 [téhož dne byla i stěžovatelem (resp. jeho právním zástupcem) prostřednictvím datové schránky odeslána (viz č. l. 18 spisu Nejvyššího správního soudu)], tedy opožděně.

[12] Podle , nestanovíli tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně. nestanovuje jiný důsledek opožděnosti kasační stížnosti, nežli právě její odmítnutí. Nejvyšší správní soud proto opožděně podanou kasační stížnost za použití odmítl.

[13] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s věty první za použití téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. února 2022

Mgr. Petra Weissová

předsedkyně senátu