Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 A 65/2021 - 46

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci

žalobce: EKO Logistics s.r.o.,

se sídlem Tyršova 68, 281 26 Týnec nad Labem

zastoupený Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem

se sídlem Sluneční náměstí 2588/14, 158 00 Praha 5,

proti

žalovanému: Generální finanční ředitelství,

se sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1,

v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o odvolání žalobce proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 11. 2. 2021, č. j. 5468/21/5200-11431-711413,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

Základ sporu

1. Žalobce se žalobou na ochranu proti nečinnosti podle podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“ nebo „soud“) dne 7. 6. 2021 domáhá vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost vydat do 30 dnů od právní moci rozsudku rozhodnutí o jeho odvolání proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 11. 2. 2021, č. j. 5468/21/5200-11431-711413.

II.

Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

2. Žalobce v podané žalobě uvedl, že jeho odvolání ze dne 4. 3. 2021 mělo být ve smyslu § 38 odst. 2 daňového řádu vyřízeno nejpozději dne 4. 6. 2021. Dále uvedl, že v daném případě se jedná o další případ praxe, kterou ostře kritizoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 17. 7. 2019, č. j. -27.

3. Žalovaný ve svém pozdějším vyjádření ze dne 6. 12. 2021 uvedl, že ve věci již bylo rozhodnuto. Dne 17. 8. 2021 žalovaný vydal rozhodnutí, č. j. 50336/21/7700-10124-202542, kterým výše uvedené odvolání žalobce zamítl. Toto rozhodnutí bylo doručováno právnímu zástupci žalobce a nabylo právní moci dne 28. 8. 2021; tyto skutečnosti žalovaný doložil.

III.

Posouzení žaloby

4. O žalobě soud v souladu s rozhodl bez jednání; žalovaný vyjádřil s takovým postupem souhlas; žalobce se nevyjádřil do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovýmto postupem, a proto se má za to, že souhlas udělil (o tomto důsledku byl ve výzvě poučen).

5. Podle ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.

6. Podle lze žalobu podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení, a není-li taková lhůta stanovena, ode dne, kdy byl žalobcem vůči správnímu orgánu nebo správním orgánem proti žalobci učiněn poslední úkon.

7. Podle soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Odst. 2 dále uvádí, že je-li návrh důvodný, soud uloží rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon. Odst. 3 pak uvádí, že soud žalobu zamítne, není-li důvodná.

8. Ustanovením a následujícími je tak upraven institut, umožňující účastníkům správního řízení domáhat se ochrany před nečinností správního orgánu. Správní orgán je nečinný, pokud nekoná, přestože mu to zákon ukládá. V ustanovení je upravena pouze ochrana před nečinností, spočívající v nerozhodování ve věci samé nebo nevydání osvědčení, nikoliv před jinými procesními vadami. Nečinnost při vydání rozhodnutí se může týkat jak správního orgánu prvého stupně, tak orgánu odvolacího, který po podání řádného opravného prostředku v řízení řádně nepostupuje. O nečinnost správního orgánu se však může jednat pouze v tom případě, že neexistuje žádná skutečnost, která by bránila v řízení činit úkony a rozhodovat.

9. K výkladu citovaného ustanovení se v minulosti vyjádřil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 21. 9. 2010, č. j. - 164, publikovaném pod č. 2181/2011 Sb. NSS. Rozšířený senát dospěl k závěru, že posouzení toho, zda je správní orgán nečinný ve smyslu , je otázkou důvodnosti žaloby (součástí rozhodnutí ve věci samé), nikoli otázkou existence podmínek řízení. K tomu v bodě 25. zmíněného usnesení uvedl: „Citované ustanovení vymezuje okruh tvrzení, která musí žalobce uplatnit, aby jeho procesní úkon (žaloba) měl zamýšlené účinky, tj. dal vzniknout příslušnému procesně-právnímu vztahu, a vedl soud k rozhodnutí směřujícímu k ochraně veřejného subjektivního práva, v daném případě práva na vydání rozhodnutí či osvědčení správního orgánu. V průběhu řízení se poté zkoumá, zda žalobce tvrzenou věcnou legitimaci k podání žaloby skutečně měl, resp. zda se žalovaný tvrzené nečinnosti dopustil, zda je tedy skutečně věcně pasivně legitimován. V tomto smyslu je třeba institut aktivní legitimace chápat v tradičním pojetí jako oprávnění vyplývající z hmotného práva; má ji ten z účastníků, komu svědčí právo nebo povinnosti, o něž se v řízení jedná. Rozšířený senát tedy uzavřel, že posouzení toho, zda je správní orgán nečinný ve smyslu , je otázkou důvodnosti žaloby (součástí rozhodnutí ve věci samé), nikoliv otázkou existence podmínek řízení“.

10. Ze soudu předložených pokladů vyplývá, že dne 27. 5. 2021 podal žalobce podnět na ochranu proti nečinnosti podle § 38 odst. 1 daňového řádu k Ministerstvu financí. To nicméně podnět odložilo podle § 38 odst. 4 daňového řádu jako nedůvodný, neboť dospělo k závěru, že žalovanému nebylo odvolání, které žalobce podal, vůbec postoupeno; z tohoto důvodu žalovaný nemůže být nečinný; současně podnět postoupilo právě žalovanému. Žalobce tak bezvýsledně vyčerpal prostředek obrany proti nečinnosti v řízení před správním orgánem. Žalovaný následně, až po podání žaloby, ve věci rozhodl, a to rozhodnutím ze dne 17. 8. 2021, č. j. 50336/21/7700-10124-202542, které nebylo právní moci dne 28. 8. 2021. Na tuto skutečnost soud žalobce upozornil a současně mu poskytl prostor pro zvážení dalšího procesního stanoviska ve věci. Žalobce ale na výzvu soudu nijak nereagoval.

11. S ohledem na právě uvedené dospěl městský soud k závěru, že žaloba je nedůvodná, neboť rozhodnutí, jehož vydání se žalobce domáhal, již bylo vydáno, a tedy nečinnost, proti níž se žalobce dovolával ochrany, již tedy netrvá.

IV.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

12. Na základě shora uvedeného rozhodl městský soud o podané žalobě tak, že ji podle jako nedůvodnou zamítl.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o , podle úspěchu ve věci. Žalovanému však nad rámec jeho úřední činnosti náklady nevznikly, soud mu jejich náhradu proto nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje

se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty

na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu

a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha dne 24. února 2022

JUDr. Slavomír Novák v.r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.