Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 290/2021 - 27

- 28

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: H. H. D., zast. JUDr. Irenou Slavíkovou, advokátkou se sídlem Wenzigova 5, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2018, č. j. OAM544/ZAZA11HA102018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2021, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení

[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 11. 2018 neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle , , , a , o azylu.

[2] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.

[3] Městský soud shledal, že žalovaný se zabýval skutečnostmi, jež v průběhu správního řízení vyšly najevo, jakož i tvrzeními žalobce. Žalobce jasně deklaroval, že se do země původu nechce vrátit kvůli svému dluhu. Ekonomické potíže v zemi původu však nemohou být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Případ žalobce není nijak odlišný od situace, kdy by dlužil peníze jakýkoliv jiný občan Vietnamu, a není důvodem pro udělení žádné z forem mezinárodní ochrany. Městský soud rovněž poukázal na skutečnost, že žalobce tuto žádost podal až v situaci, kdy přišel o pobytové oprávnění v důsledku páchání opakované trestné činnosti na území České republiky.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

[4] Žalobce („stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů podle a d) , („“), a domáhá se jeho zrušení.

[5] Stěžovatel kasační stížnost považuje za přijatelnou, přesah vlastních zájmů spatřuje ve své osobní a rodinné situaci, která mu bez významného nebezpečí neumožňuje návrat do země původu. Obává se o život a své zdraví za současné covidové celosvětové krize, neboť ve Vietnamu chybí základní lékařská péče o covidem postižené pacienty, nejsou zde testy a ani neprobíhá pro nedostatek vakcín očkování, a stěžovatel z hlediska věku již patří do rizikové skupiny občanů. Vzhledem k jeho předchozímu opakovanému odsouzení za trestnou činnost mu nikdy nebude povoleno se do ČR vrátit k rodině syna a partnerky, se kterou má dlouhodobý vztah a která má v ČR povolen trvalý pobyt. Tyto skutečnosti měly být zohledněny v úvahách soudu o možnosti udělení humanitárního azylu. Podle stěžovatele nebylo přihlédnuto ke všem aspektům této možnosti. Jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu uvedl jednak svůj věk a jednak skutečnost, že v domovské zemi má vysoký dluh z roku 2009 z neúspěšného podnikání, který narostl v přepočtu do částky 50 milionů Kč. Má obavy o svoje zdraví a život, které ohrožují jeho věřitelé, a je přesvědčen, že by jej státní orgány neuchránily od závažné újmy. I kdyby se přestěhoval do jiné části státu, věřitelé by jej našli i tam. S ohledem na korupční jednání je se domnívá, že by s věřiteli spolupracovaly i orgány policie, místo toho, aby jej ochraňovaly. V jeho nepřítomnosti byla terčem vydírání věřitelů jeho matka, pokud by se vrátil, byl by předmětem útoku on.

[6] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že ji považuje za nedůvodnou a souhlasí se závěry městského soudu. Odkázal na své rozhodnutí, obsah správního spisu a odůvodnění rozsudku městského soudu. Jdeli o neudělení humanitárního azylu, žalovaný má za to, že se zcela dostatečně vypořádal s tím, zda byly splněny podmínky pro jeho udělení. Stěžovatel má v České republice pouze syna, kterému bylo ukončeno povolení k pobytu a stanovena lhůta k vycestování, a další členové jeho nejbližší rodiny žijí v zemi původu. Kasační stížnost žalovaný navrhuje odmítnout pro nepřijatelnost, případně zamítnout.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[7] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná a podaná oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem. Jedná se však o věc, v níž před městským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, a proto se Nejvyšší správní soud podle zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Neníli tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního kasační soud podrobně vyložil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. , č. 933/2006 Sb. NSS., ve kterém vymezil typové situace, v nichž je kasační stížnost přijatelná. O přijatelnou kasační stížnost se dle tohoto rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí městského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[8] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v případě stěžovatele podmínky přijatelnosti kasační stížnosti splněny nejsou. Sám stěžovatel spatřuje přijatelnost kasační stížnosti ve své osobní a rodinné situaci, která mu bez významného nebezpečí neumožňuje návrat do země původu, jakož i v nedostatečném posouzení možnosti udělení humanitárního azylu. Kasační soud však žádné pochybení městského soudu, zvláště máli být zásadní, neshledal a nenalezl ani jiné důvody pro přijatelnost kasační stížnosti. K nenaplnění předpokladů pro udělení azylu podle § 12 písm. a) a b) zákona o azylu se městský soud vyjádřil v odst. 18 a násl. napadeného rozsudku, v němž se jednak přiklonil k závěrům žalovaného (ke správnosti takového postupu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. ) a nad jejich rámec doplnil i svoje vlastní úvahy, jimiž správnost závěrů žalovaného potvrdil. Neopomněl se vyjádřit ani k možnostem udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu (viz odst. 21 a 22 napadeného rozsudku) a pojednal také o důvodech pro neudělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu (viz odst. 23 napadeného rozsudku).

[9] Stěžovatel založil žádost o mezinárodní ochranu na svých obavách z pronásledování ze strany soukromých osob (věřitelů). K otázce pronásledování nestátními aktéry a požadavkům účinnosti ochrany v zemi původu však již existuje početná judikatura kasačního soudu, s níž je napadený rozsudek v souladu (viz např. rozsudky ze dne 31. 10. 2003, č. j. , ze dne 18. 12. 2003, č. j. , ze dne 24. 11. 2016, č. j. , nebo ze dne 15. 2. 2017, č. j. a další). Podle ní musí u soukromých osob jako původců pronásledování nebo vážné újmy přistoupit k samotnému pronásledování také záměrná nečinnost státních orgánů či jejich neschopnost poskytovat ochranu před původci pronásledování (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2005, č. j. , ze dne 14. 6. 2007, č. j. , nebo ze dne 31. 10. 2008, č. j. ).

[10] Vyhrožování ze strany soukromých osob nelze považovat za pronásledování nebo vážnou újmu ve smyslu zákona o azylu, jestliže ze zpráv, které byly podkladem pro rozhodnutí správního orgánu, vyplývá, že politický systém v zemi původu dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů, a tyto skutečnosti nebyly v řízení vyvráceny (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 10. 2008, č. j. ). Jak uvedl městský soud v projednávané věci, v případě stěžovatele státní orgány neodepřely poskytnutí ochrany. Stěžovatel se nepokusil své problémy řešit v zemi původu a nebylo zjevné, že by státní orgány nebyly schopny a ochotny mu v jeho situaci pomoci (obdobně např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 10. 2020, č. j. ).

[11] Pokud jde o důvody pro udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu, zákonodárce zde zvolil kombinaci neurčitého právního pojmu „případ hodný zvláštního zřetele“ a následného správního uvážení (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2004, č. j. , publ. pod č. NSS, nebo rozsudek ze dne 28. 1. 2015, č. j. , publ. pod č. 3200/2015 Sb. NSS). Na jeho udělení není právní nárok. Správní soudy přezkoumávají v souladu s druhou větou posouzení důvodů pro udělení humanitárního azylu žalovaným pouze z toho hlediska, zda žalovaný nepřekročil meze svého správního uvážení či zda jej nezneužil (srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. ), nemohou však jeho uvážení bez dalšího nahradit vlastní úvahou. Smysl humanitárního azylu spočívá v tom, že žalovaný má možnost poskytnout azyl i v situacích, na něž důvody uvedené v a zákona o azylu nedopadají. Může tak reagovat na takové situace, které v době přijímání zákona o azylu nebyly jako obvyklé důvody udělování humanitárního azylu předvídatelné a v nichž by bylo přesto nehumánní azyl neposkytnout (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, č. j. ). Městský soud považoval hodnocení učiněné žalovaným za dostatečné. Současně uvedl, že stěžovatel v České republice má pouze syna, kterému bylo ukončeno povolení k pobytu a stanovena lhůta k vycestování a další členové jeho nejbližší rodiny žijí v zemi původu, nebyl tak naplněn neurčitý právní pojem „v případě hodném zvláštního zřetele“, aby mohl být otevřen prostor pro správní uvážen žalovaného, zda humanitární azyl udělit, či nikoliv. Nejvyšší správní soud žádné pochybení, které by bylo způsobilé založit přijatelnost kasační stížnosti, v odůvodnění městského soudu neshledal.

[12] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a tento soud neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle

[13] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s větou první ve spojení s Soud o nákladech nerozhodoval podle , přestože kasační stížnost odmítl, a to s ohledem na závěry usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. , č. 4170/2021 Sb. NSS (srov. obdobně usnesení ze dne 16. 6. 2021, č. j. ). Stěžovatel s kasační stížností nebyl úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává, neboť náklady mu nad rozsah jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. ledna 2022

JUDr. Josef Baxa

předseda senátu