Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Ao 38/2021 - 11

pokračování 2 Ao 38/2021- 12

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci navrhovatele: J. M., proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy odpůrce ze dne 20. 11. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-28/MIN/KAN,

takto:

I. Návrh se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Navrhovatel se návrhem doručeným soudu dne 28. 12. 2021 domáhá zrušení opatření obecné povahy - mimořádného opatření odpůrce ze dne 20. 11. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-28/MIN/KAN (dále jen „napadené opatření“), vydaného s odkazem na , o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „“), a , o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „“). Tímto opatřením odpůrce podle a odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví a až e) a i) omezil řadu činností (obchod, služby, sport či kulturu). Zejména čl. I bod 17 stanovil podmínky pro vstup osob do některých vnitřních a venkovních prostor nebo pro účast na hromadných akcích nebo jiných činnostech tak, že po osobách ve vybraných situacích bylo požadováno prokázání „bezinfekčnosti“ spočívající v předložení negativního výsledku RT-PCR testu na přítomnost viru SARS-CoV-2, certifikátu o očkování proti onemocnění COVID-19 nebo potvrzení o prodělání nemoci COVID-19; prokázání „bezinfekčnosti“ pomocí negativního výsledku testu se však (nově) vztahovalo jen na určité skupiny osob (osoby do dovršení 18 let věku, osoby s kontraindikací vůči očkování či osoby s nedokončeným očkováním).

[2] Navrhovatel brojil taktéž proti povinnosti očkování občanů starších 60 let; ta však s předmětným mimořádným opatřením odpůrce nikterak nesouvisí.

[3] Napadené opatření nabylo účinnosti dne 22. 11. 2021 v 00:00 hodin.

[4] Následně bylo napadené opatření zrušeno mimořádným opatřením odpůrce ze dne 26. 11. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-29/MIN/KAN, a to s účinností od 26. 11. 2021 od 18:00 hodin.

[5] Soud podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), ve spojení s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) kdykoli za řízení přihlíží z úřední povinnosti k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jednou z podmínek řízení je mimo jiné existence předmětu řízení; jeho absence je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, pro který soud návrh usnesením odmítne podle

[6] Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) v projednávané věci shledal, že nejsou splněny podmínky řízení (srov. v obdobné situaci vydaná usnesení NSS ze dne 12. 7. 2021, č. j. - 14, ze dne 22. 7. 2021, č. j. – 15, ze dne 9. 12. 2021, č. j. - 26, či usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2021, č. j. - 25).

[7] Napadené mimořádné opatření odpůrce má formu opatření obecné povahy ( ). Jednou z podmínek řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy podle a násl. je existence předmětu tohoto řízení, tedy napadeného opatření obecné povahy (srov. např. usnesení NSS ze dne 6. 3. 2012 č. j. - 129). Pokud opatření obecné povahy před rozhodnutím o návrhu pozbylo platnosti (nikoli jen účinnosti, k tomu srov. rozsudek NSS ze dne 26. 2. 2021, č. j. - 63), musí být návrh bez meritorního posouzení odmítnut podle

[8] Z tohoto pravidla existuje výjimka pro mimořádná opatření vydaná podle a mimořádná opatření s celostátní působností vydaná podle b) nebo i) zákona o ochraně veřejného zdraví ve stavu pandemické pohotovosti za účelem likvidace epidemie COVID-19 nebo nebezpečí jejího opětovného vzniku, zakotvená v . Podle něj platí, že pozbylo-li mimořádné opatření platnosti v průběhu řízení o jeho zrušení, nebrání to dalšímu postupu v řízení. Dojde-li soud k závěru, že opatření obecné povahy nebo jeho části byly v rozporu se zákonem, nebo že ten, kdo je vydal, překročil meze své působnosti a pravomoci, anebo že opatření obecné povahy nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem, v rozsudku vysloví tento závěr.

[9] Z citovaného ustanovení vyplývá, že pokud mimořádné opatření vydané za účelem likvidace epidemie COVID-19 nebo nebezpečí jejího opětovného vzniku pozbude v průběhu řízení o jeho zrušení platnosti, neodpadá předmět řízení, soud v řízení pokračuje a v případě důvodnosti návrhu vysloví nezákonnost mimořádného opatření (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 4. 2021, č. j. - 133). Z však nelze dovodit, že by bylo možné věcně přezkoumat i návrh směřující proti mimořádnému opatření, které pozbylo platnosti ještě před podáním návrhu. Naopak, takový výklad by byl v přímém rozporu s textem tohoto ustanovení: pozbylo-li mimořádné opatření platnosti v průběhu řízení o jeho zrušení, nebrání to dalšímu postupu v řízení (zvýraznil NSS).

[10] Nejvyšší správní soud připomíná, že smyslem přijetí „bylo reagovat na situace, kdy odpůrce opakovaně vydává obsahově podobná mimořádná opatření v krátkých časových intervalech, čímž reálně znemožňuje jejich soudní přezkum“ (srov. usnesení NSS ze dne 27. 4. 2021, č. j. - 35). K takové situaci však v projednávaném případě nedošlo. Napadené mimořádné opatření odpůrce bylo platné od 20. 11. 2021 a nabylo účinnosti dne 22. 11. 2021 (jak vyplývá z návětí jeho čl. I). Ve lhůtě jednoho měsíce od nabytí účinnosti bylo možné je napadnout návrhem na zrušení ( a 2 ). S účinností ode dne 26. 11. 2021 od 18:00 hodin bylo napadené mimořádné opatření odpůrcem zrušeno, a to v celém rozsahu. O každém návrhu, který byl podán do okamžiku jeho zrušení, Nejvyšší správní soud meritorně rozhodne; tím se současná situace výrazně liší od případů, které správní soudy rozhodovaly cca před rokem a půl, kdy v důsledku zrušení mimořádných opatření před meritorním rozhodnutím soudu odpadal předmět řízení, což v řadě případů znemožňovalo účinnou soudní ochrany adresátů mimořádných opatření (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 6. 2020, č. j. - 44, č. 4060/2020 Sb. NSS).

[11] Nejvyšší správní soud připouští, že odpůrce navrhovateli fakticky znemožnil využít celou měsíční lhůtu pro podání návrhu na zrušení mimořádného opatření ( ). Nejde však o okolnost, která by navrhovateli zcela znemožnila domáhat se soudní ochrany, neboť tak mohl učinit po celou dobu platnosti mimořádného opatření (od 20. 11. 2021 do 26. 11. 2021). V době, kdy navrhovatel podal nyní projednávaný návrh, již napadené opatření do jeho práv nijak zasahovat nemohlo, neboť již více než čtyři týdny nebylo platné ani účinné.

[12] Ustanovení se tedy uplatní jenom tehdy, pokud v okamžiku podání návrhu napadené mimořádné opatření existovalo (byly splněny podmínky řízení). Pokud byl návrh podán až poté, co mimořádné opatření pozbylo platnosti (bylo zrušeno), uplatní se obecné pravidlo, že neexistence takového opatření, jež má být předmětem řízení, zakládá neodstranitelný nedostatek podmínek řízení.

[13] Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud dodává, že již ve svém usnesení ze dne 15. 12. 2021, č. j. - 34, uvedl ke zrušení téhož napadeného opatření odpůrcem v důsledku vyhlášení nouzového stavu a nahrazení regulace krizovým opatřením vlády: „Je pravdou, že napadené opatření bylo odpůrcem zrušeno v důsledku vyhlášení nouzového stavu [srov. usnesení vlády ze dne 25. 11. 2021, č. 1065, kterým vláda v souladu s a ústavního , o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS CoV2 na území České republiky nouzový stav]; regulace obsažená ve sporovaném ustanovení čl. I bodu 17 napadeného opatření přitom byla prakticky „překlopena“ do čl. II bodu 17 usnesení vlády ze dne 25. 11. 2021, č. 1066, o přijetí krizového opatření. Možnostmi soudní ochrany proti účinkům krizového opatření se zabýval rozšířený senát NSS v rozsudku ze dne 30. 6. 2021, č. j. . K právní povaze krizových opatření vlády přijímaných v době nouzového stavu poukázal na to, že judikatura Ústavního soudu v sérii plenárních usnesení shledala, že krizové opatření není opatřením obecné povahy (srov. usnesení ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. , ze dne 22. 4. 2020, sp. zn. , či ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. ); krizová opatření vlády mohou mít dle svého obsahu buď podobu právního předpisu sui generis (srov. usnesení ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. , či ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. ), individuálního správního aktu (srov. usnesení ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. ), anebo čistě interního aktu (srov. usnesení ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. ). Nejvyšší správní soud má za to, že usnesení vlády ze dne 25. 11. 2021, č. 1066 („nahrazující“ napadené opatření) je obecnou regulací vztahující se na celé území České republiky a na druhově vymezený počet subjektů (adresátů), pročež jde svou povahou o právní předpisy sui generis (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. ). Platí přitom, že je-li krizové opatření právním předpisem, byť svého druhu (sui generis), nelze je samo o sobě napadnout ve správním soudnictví žádnou žalobou; totiž nezná žalobu nebo jiný návrh, kterým by se někdo mohl domáhat přezkoumání souladu jiného právního předpisu se zákonem, ústavním pořádkem či mezinárodní smlouvou podle y. (…) Nejvyšší správní soud ani nemá pravomoc přezkoumávat předmětné „nahrazující“ krizové opatření vlády (…) Napadené (zrušené) opatření odpůrce a nově vydané krizové opatření vlády netvoří s ohledem na svou odlišnou právní povahu jeden celek (propojený řetězec opatření), jak argumentuje navrhovatelka, byť obsahují totožnou regulaci.“

[14] Nejvyšší správní soud s ohledem na shora uvedené návrh navrhovatele na zrušení napadeného opatření podle odmítl pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení.

[15] Nadto soud konstatuje, že dle lze návrh na zrušení mimořádného opatření podat do 1 měsíce ode dne, kdy návrhem napadené opatření obecné povahy nabylo účinnosti. Napadené opatření odpůrce nabylo účinnosti dne 22. 11. 2021; lhůta pro podání návrhu na jeho zrušení tedy uplynula dne 22. 12. 2021. Navrhovatel však podal svůj návrh až dne 27. 12. 2021, tedy po jejím uplynutí. I kdyby tedy návrh nebyl neprojednatelný podle , byl by opožděný podle

[16] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o , podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. ledna 2022

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu