Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Az 28/2020 - 120

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Láníčkem v právní věci

žalobce: V. V.

státní příslušnost Moldavská republika

zastoupený advokátem Mgr. Ladislavem Bártou

sídlem Purkyňova 787/6, 702 00 Ostrava

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR

sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-84/LE-BA04-VL13-2020 ze dne 1. 12. 2020, ve věci mezinárodní ochrany

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátovi se sídlem v Ostravě, Purkyňova 787/6, se přiznává odměna za zastupování žalobce a náhrada hotových výdajů v celkové výši 8 650 Kč, které mu budou vyplaceny z účtu Krajského soudu v Ostravě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. České republice se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

1. Žalobce je státním příslušníkem Moldavské republiky a dne 14. 8. 2020 podal v České republice žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný rozhodnutím identifikovaným v záhlaví tohoto rozsudku (dále též „napadené rozhodnutí) rozhodl tak, že se mezinárodní ochrana podle , , , a zákona číslo , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o azylu“), neuděluje.

2. V důvodech rozhodnutí žalovaný uvedl, že neshledal důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný předně označil tvrzené obavy žalobce z možného pronásledování ze strany policie za neoprávněné, ničím nepodložené, čistě spekulativní a zjevně naprosto účelové s cílem dodat závažnost jeho žádosti o mezinárodní ochranu. V této souvislosti poukázal žalovaný na to, že žalobce o svých údajných aktivitách v rámci Moldavska hovořil rozporně a naprosto nepřesvědčivě. Dále žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že žalobce je plnohodnotným občanem Moldavska, byť pobýval na separatistickém území (Podněstří), má platný doklad této země a pokud se obává politické situace v Podněstří, tak mu nic nebrání, aby se v případě návratu do vlasti usídlil mimo toto separatistické území.

3. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce u Krajského soudu v Ostravě (dále též „krajský soud“) včasnou žalobu, ve které namítal, že došlo k porušení , , a 4 zákona číslo , (dále též „ “) a taky zákona o azylu, neboť mu v případě návratu do vlasti hrozí nebezpečí vážné újmy. Žalobce připomněl, že ve správním řízení uvedl jako důvod pro udělení mezinárodní ochrany obavu z jednání policie, která se jej snažila přimět ke spolupráci při sledování distributorů drog a jelikož to odmítl, byl vyslýchán, zadržen na jeden den, byla u něj provedena domovní prohlídka a musel podepsat prohlášení, že neopustí Moldavsko. Byl policií neustále sledován. Podle žalobce se měl žalovaný blíže zabývat situací v zemi původu a využít k tomu většího množství podkladů a měl také využít podrobnější rozhovor se žalobcem a dotázat se jej na důvod, proč docházelo ke zjevným porušením jeho práv, a nebo jak tamní policie funguje. Žalobce připustil, že nepředložil žalovanému konkrétní důkazy, avšak svou přesvědčivou výpovědí doložil své pronásledování policií, přičemž z jeho výpovědi je zcela zřejmé, že byl vystaven přímým hrozbám a čelil naprosto nepřípustnému jednání ze strany státních orgánů. Naopak žalovaný podle jeho názoru v žádném případě nepostavil najisto, že v případě návratu nedojde k opakování prožitého pronásledování. Žalobce by sice rád legalizoval svůj pobyt na našem území, avšak jeho primárním cílem bylo odjet ze země, kde čelil přímému nátlaku ze strany státního orgánu a nevystavovat se dalšímu nebezpečí. Žalobce zdůraznil zásadu „v případě pochybností ve prospěch žadatele o mezinárodní ochranu“, ohledně které odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. - 89 nebo - 47.

4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a vyjádřil přesvědčení, že vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu věci, který svým rozsahem odpovídá předpokladům nezbytným pro vydání rozhodnutí. Ve vyjádření k žalobě zopakoval podstatné části napadeného rozhodnutí se zdůrazněním nevěrohodnosti tvrzení žalobce.

5. Krajský soud nejprve rozhodl ve věci (bez nařízení jednání) dne 22. 6. 2021 tak, že žalobu zamítl a vynesl související (závislé) nákladové výroky. Nejvyšší správní soud následně vyhověl kasační stížnosti žalobce a rozsudkem ze dne 11. 11. 2021 č. j. - 45 zrušil rozsudek krajského soudu ze dne 22. 6. 2021 s odůvodněním, že krajský soud pochybil, když žalobci nezaslal výzvu podle zákona číslo , (dále též „ “) o tom, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání, v jazyce, kterému žalobce rozumí a následně rozhodl o žalobě bez nařízení jednání. Tím krajský soud podle závěru Nejvyššího správního soudu zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

6. Krajský soud po vrácení věci a ustanovení zástupce žalobci vyhodnotil jeho námitky v kasační stížnosti tak, že žalobce trvá na nařízení jednání. Proto ve věci nařídil jednání, ke kterému se dostavil (substituční) zástupce žalobce a pověřená zaměstnankyně žalovaného, kteří setrvali na dosavadní argumentaci. Zástupce žalobce nad její rámec doplnil, že se azylový příběh žalobce vztahuje k Podněstří, ale jako rusky mluvící občan by měl potíže také ve zbývající části Moldávie. Dále namítl, že by si měl soud opatřit nové informace o Moldavsku, protože zde proběhly parlamentní volby, po kterých došlo ke zhoršení vztahu mezi Moldávií a Podněstřím, což se projevuje v postavení žalobce negativně.

7. Krajský soud po opětovném posouzení napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle dospěl ke shodnému závěru, že žaloba důvodná není.

8. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že žalobce podal v České republice dne 14. 8. 2020 žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce poskytl k žádosti dne 26. 8. 2020 základní údaje a mimo jiné uvedl, že není politicky aktivní, je svobodný, „oficiálně bezdětný“, poslední místo pobytu ve vlasti měl v Moldavsku, konkrétně v Tiraspolu (krajskému soudu je známo, že se jedná o město nacházející se v oblasti tzv. Podněstří), do České republiky přicestoval dne 28. 1. 2020 autem a jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že se nemá kam v Moldavsku vrátit. Dne 15. 9. 2020 proběhl pohovor se žalobcem, při kterém žalobce uvedl, že do České republiky přicestoval kvůli práci, kterou neměl předem zajištěnou a našel si ji až tady. V Moldavsku měl problémy s policií, která mu podsouvala drogy s tím, že policie u nich v Podněstří podsouvá drogy, aby se člověk dostal do vězení nebo aby s nimi spolupracoval. Stalo se to někdy v roce 2012 nebo 2013. Nesouhlasil s tím, byl vyšetřován, jednou byl zadržen na jeden den, vyšetřili jej na drogy a ráno propustili. Pak jej předvolali k výslechu, kde řekl, že bude vypovídat pouze za přítomnosti advokáta, tak jej propustili. Za měsíc k němu přijeli domů do bytu, který jim neotevřel do příchodu majitelky. Pak provedli prohlídku bytu. Po domovní prohlídce jej odvedli na policii, byl vyslechnut, podepsal prohlášení, že neopustí republiku a pak napsal s advokátem žalobu na prokuraturu a vyšetřovací výbor. Pak byl ještě jednou vyslechnut. Po určité době případ uzavřeli a neví z jakého důvodu. Také potom jej policie sledovala, chodili k němu domů, vyptávali se sousedů, kde pracuje. Součástí spisové dokumentace jsou také informace odboru azylové a migrační politiky (OAMP) nazvané „Bezpečnostní a politická situace v samozvaném Podněstří“ z listopadu 2019 a „Bezpečnostní a politická situace v zemi“ (tj. Moldavsku) z června 2020. Žalobci bylo umožněno seznámit se s podklady pro rozhodnutí dne 22. 9. 2020. Při seznámení s podklady rozhodnutí žalobce dodal, že dokud se situace v Podněstří nezmění, tak se v žádném případě nemůže vrátit zpátky.

9. Krajský soud v první řadě uvádí, že v postupu žalovaného neshledal procesní vady, které mu žalobce v žalobě vytýkal. Vzhledem k tomu, že žalobní námitky o porušení , , a 4 zůstaly pouze v obecné rovině (žalobce se omezil na konstatování textu zákona bez uvedení konkrétního přesahu namítaného porušení uvedených procesních ustanovení do poměrů posuzované věci), přezkoumal krajský soud uvedené námitky pouze v té míře obecnosti, v jaké je žalobce uplatnil a žádné vady v postupu žalovaného neshledal.

10. Podstatu žalobní argumentace spatřuje krajský soud v námitce žalobce, že před odjezdem ze země původu bydlel v oblasti tzv. Podněstří a měl zde problémy s policií popsané při pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce sice v žalobě Podněstří výslovně nezmínil, ale z jeho odkazu na tvrzení uvedená ve správním řízení je zřejmé, že se jeho žalobní body nadále Podněstří týkají, protože ve správním řízení vztahoval žalobce své obavy z pronásledování, resp. vážné újmy, výhradně k této oblasti. Zástupce žalobce to navíc výslovně potvrdil u jednání dne 21. 1. 2022. Krajský soud proto ve prospěch žalobce nadále posuzoval jeho žalobní tvrzení tak, že se týkají oblasti tzv. Podněstří.

11. Je pravdou, že oblast Podněstří je v České republice výslovně vyjmuta z režimu bezpečných zemí původu, mezi které jinak Moldavsko podle bodu 15 vyhlášky číslo patří. Je také pravdou, že podle zprávy OAMP o Podněstří z listopadu 2019 je organizací Freedom House této oblasti přidělen status „nesvobodné“ a s odkazem na zprávu MZV USA se objevují informace o tom, že se bezpečnostní složky podílely na mučení, nezákonné detenci a využívaly mučení pro získání přiznání od údajných pachatelů.

12. V přezkoumávané věci však žalovaný nepovažoval žalobcův azylový příběh za věrohodný a na straně 5 napadeného rozhodnutí podrobně vyložil, z jakých konkrétních důvodů považuje tvrzené obavy žalobce za neoprávněné, nepodložené, čistě spekulativní a zjevně naprosto účelové. V podrobnostech odkazuje krajský soud na podrobné odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalobce v žalobě vycházel v rozporu s odůvodněním napadeného rozhodnutí z toho, že jeho výpověď byla konzistentní, bez zásadnějších nesrovnalostí a zapadala do celkového kontextu dostupných informací o zemi původu, aniž by konkrétně reagoval na rozpory a nesrovnalosti, které mu žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí vytýkal. Obecně platí, že je to žadatel o mezinárodní ochranu, který by měl tvrdit a prokázat azylově významné důvody. Není vyloučeno, aby jediným důkazním prostředkem byla jeho vlastní účastnická výpověď, ale pouze za předpokladu, že se bude jednat o výpověď věrohodnou. V daném případě bylo s ohledem na závěr žalovaného na žalobci, aby na závěr o nevěrohodnosti jeho výpovědi v žalobě reagoval, tedy aby především konkrétně a bezrozporně popsal svůj azylový příběh, vysvětlil nesrovnalosti ve výpovědi popsané v napadeném rozhodnutí (zejména v 3. odstavci na straně 5), případně se vůči závěrům žalovaného o nevěrohodnosti jeho výpovědi jakkoliv jinak vymezil. Přestože je v rozhodovací praxi správních soudů u žalob cizinců (v azylových věcech) akceptován nižší standard požadavků na přesnost vyjádření žalobního bodu, tak i v těchto případech musí z žaloby alespoň v hrubých rysech vyplývat, co žalobce žalovanému vytýká (srov. např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2011 č. j. - 84 nebo ze dne 19. 5. 2016 č. j. - 35). Žalobce v žalobě závěry žalovaného ohledně nevěrohodnosti jeho azylového příběhu konkrétně nereagoval a krajskému soudu bez příslušného žalobního bodu nepřísluší prověřovat správnost skutkových zjištění, závěrů a úvah žalovaného správního orgánu. Krajský soud dodává, že domněnku o nevěrohodnosti azylového příběhu žalobce podporuje taky skutečnost, že žalobce v rámci prvotních údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 26. 8. 2020 žádné problémy s policií v Moldavsku (resp. Podněstří) neuvedl (hovořil pouze o tom, že byl zmlácen českou policií) a jako důvod žádosti uvedl, že se nemá v Moldavsku kam vrátit. O shora uvedených problémech s policií se žalobce zmínil až při následném ústním pohovoru konaném dne 15. 9. 2020. Závěr žalovaného o nevěrohodnosti azylového příběhu žalobce tak v konfrontaci se žalobními body obstojí. Za tohoto stavu je bezpředmětná také žalobní námitka opřená o pravidlo „v případě pochybností ve prospěch žadatele o mezinárodní ochranu“. Tato zásada znamená - stručně řečeno - že pokud je byť jen přiměřeně pravděpodobné, že tvrzení žadatele je s ohledem na poměry v zemi původu pravdivé nebo že se určitá skutečnost udála tak, jak uvádí žadatel, správní orgán nesmí toto tvrzení prohlásit za nevěrohodné a vyloučit jej z dalšího posuzování. Neznamená to však, že by měl správní orgán uvěřit každé výpovědi žadatele, a to tím spíš, pokud je jeho výpověď rozporná a nepřesvědčivá. To by dotaženo ad absurdum znamenalo, že by žalobce mohl těžit z nedostatečné věrohodnosti svého azylového příběhu. Pokud se žalobce v této věci ani nepokusil zpochybnit či vyvrátit závěr žalovaného o nevěrohodnosti jeho azylového příběhu, nemůže se za této situace dovolávat zásady „v pochybnostech ve prospěch žadatele“.

13. Za mnohem podstatnější z hlediska závěrů žalovaného však považuje krajský soud možnost vnitřního přesídlení žalobce. Žalovaný tuto možnost konstatoval na straně 6 napadeného rozhodnutí s tím, že žalobci nic nebrání, aby se (má-li obavy z bezpečnostní situace v Podněstří) v případě návratu do vlasti usídlil mimo tuto separatistickou oblast. Ani na tuto část odůvodnění napadeného rozhodnutí žalobce v žalobě vůbec nereagoval a závěr žalovaného o možnosti přesídlení žalobce do jiné části Moldavska tak ani nebyl otevřen soudnímu přezkumu. Jedná se přitom o alternativu, která je v rozhodovací praxi správních soudů u zemí se separatistickými oblastmi akceptována (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2019, č. j. - 33). Přestože se rozhodnutí správních soudů týkají většinou obyvatel Ukrajiny, kteří mají bydliště v Doněcké nebo Luhanské oblasti (pod kontrolou proruských separatistů), lze je podle přesvědčení krajského soudu aplikovat také v případě Moldavska. Jak se přitom podává z § 2 odst. 7 zákona o azylu, tak v případě možnosti vnitřního přesídlení v rámci jednoho státu do části, ve které žadateli nehrozí skutečné nebezpečí vážné újmy, nebo žadatel má přístup k účinné ochraně před pronásledováním nebo vážnou újmou, nelze v případě takového žadatele hovořit o nebezpečí pronásledování nebo vážné újmy a takové přesídlení má přednost před udělením mezinárodní ochrany. Krajský soud zdůrazňuje, že nezpochybněný závěr žalovaného o možnosti vnitřního přesídlení žalobce považuje za samostatný a dostačující důvod pro neudělení mezinárodní ochrany, i kdyby byl azylový příběh žalobce pravdivý.

14. Pokud jde o zbývající část Moldavska, tak žalobce ve správním řízení ani v žalobě žádné konkrétní obavy z pronásledování (vážné újmy) v této části země nezmínil. Teprve u jednání krajského soudu dne 21. 1. 2022 uvedl, že jako rusky hovořící občan bude mít problémy také ve zbytku Moldavska, které navíc pojil s parlamentními volbami. Jedná se však o novotu, která nebyla uvedena v žalobě a žalobce navíc své obavy ani blíže nespecifikoval. Jediné, co by bylo možno v tomto směru akceptovat, jsou jeho námitky ohledně nových skutečností, které nastaly po vydání napadeného rozhodnutí. V souladu s přímým účinkem článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále též „procedurální směrnice“) lze totiž u přezkumu správních rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany uvádět nové skutečnosti, zejména pokud se týkají změn v zemi původu. Nadále však platí, že soudní přezkum správních rozhodnutí je vybudován na dispoziční zásadě vyjádřené v Nadto je třeba rozlišovat mezi zeměmi, u kterých je všeobecně známá nestabilní a neklidná situace jako je např. Irák, Sýrie nebo některé africké státy (u kterých lze v rámci principu „non – refoulement“ výjimečně zohlednit nové důvody k ochraně žalobce před hrozící vážnou újmou v zemi původu, i když nebyly namítnuty) a ostatními zeměmi, u kterých je důvod k takovému postupu dán pouze na základě konkrétní námitky žalobce o zhoršení situace v zemi. Moldavsko nepochybně patří do druhé skupiny. Moldavskou republiku (mimo Podněstří) považuje Česká republika nadále za bezpečnou zemi původu, a pokud má žalobce za to, že v jeho konkrétním případě nelze ani tuto zbývající část Moldavska považovat za bezpečnou, bylo na něm, aby uvedl konkrétní důvody pro takový závěr a tyto verifikoval. Žalovaný vycházel ze zprávy o Moldavsku z června 2020, podle které je bezpečnostní situace v Moldavsku stabilní a soudu není známo, že by v zemi nastala taková změna, která by vyžadovala nové posouzení v soudním řízení. Skutečnost, že se v Moldavsku v roce 2021 konaly předčasné parlamentní volby, je krajskému soudu známa z veřejných zdrojů, stejně tak, že volby vyhrála Strana akce a solidarita (PAS), která je více proevropská (prozápadní), z toho ale bez dalšího nevyplývá, že by žalobci, resp. rusky hovořícím občanům, mělo paušálně hrozit z azylově relevantních důvodů pronásledování nebo vážná újma. Žalobce (jeho zástupce) ani žádné konkrétní nebezpečí, které by mu mělo v souvislosti s návratem do Moldávie hrozit, neoznačil a omezil se pouze na tvrzení, že se změna nastalá po volbách projeví v postavení žalobce negativně. Za tohoto stavu nebyl důvod, aby krajský soud z úřední povinnosti za žalobce aktivně dohledával případné nové důvody pro udělení mezinárodní ochrany (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2020 č. j. - 27) a doplňoval řízení o nové zprávy týkající se aktuálního stavu v této zemi.

15. Krajský soud uzavírá, že na základě shora uvedeného považuje žalobu nadále za nedůvodnou, proto ji podle zamítl.

16. Žalobci byl usnesením krajského soudu ze dne 3. 12. 2021 ustanoven podle k ochraně jeho práv zástupce z řad advokátů Mgr. Ladislav Bárta, jehož odměnu a hotové výdaje hradí podle uvedeného zákonného ustanovení stát. Krajský soud ve třetím výroku přiznal zástupci žalobce odměnu za zastupování žalobce v tomto řízení ve výši určené podle vyhlášky číslo , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a to za tři úkony právní služby (první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, účast u jednání dne 21. 1. 2022 a dne 24. 1. 2022, při kterém byl pouze vyhlášen rozsudek a odměna se tak krátí na polovinu), a to v sazbě 3 100 Kč za úkon podle a bodu 5 advokátního tarifu (celkem 7 750 Kč). Dále krajský soud přiznal zástupci žalobce paušální náhradu hotových výdajů za uvedené úkony ve výši 900 Kč podle advokátního tarifu. Odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 8 650 Kč budou zástupci žalobce vyplaceny z rozpočtových prostředků krajského soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

17. V posledním výroku rozhodl krajský soud o tom, že Česká republika právo na náhradu nákladů řízení nemá, protože žalobce splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (což již bylo zohledněno při rozhodování o ustanovení zástupce) a žalovaný byl v řízení úspěšný, pročež ani jednomu z nich nelze podle uložit povinnost k náhradě nákladů řízení placených státem.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu.

Ostrava 24. ledna 2022

JUDr. Martin Láníček

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje