Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 380/2021 - 30

[12] Nejvyšší správní soud uvedl již v rozsudku ze dne 30. 9. 2008, č. j. , že žadatel o udělení mezinárodní ochrany pocházející z bezpečné země původu musí prokázat, že v jeho konkrétním případě tento stát za bezpečnou zemi původu považovat nelze. Uvedené se však stěžovateli prokázat nepodařilo. Ke své žádosti nepřipojil jakékoliv podklady, materiály či důkazy, jimiž by vyvrátil, že Ukrajinu lze v jeho individuálním případě za bezpečnou zemi původu považovat. Nadto, jak přiléhavě zdůraznil městský soud, stěžovatelova žádost byla jednoznačně založena na snaze o legalizaci pobytu na území České republiky a s tím související snahou o setrvání s jeho partnerkou a nezletilou dcerou. Takovou situaci je však třeba řešit způsobem a za pomocí prostředků, jež poskytuje stěžovateli zákon o pobytu cizinců. V podrobnostech nyní postačí odkázat na odstavce 15. až 18. napadeného rozsudku, včetně tam odkazované judikatury Nejvyššího správního soudu, která je i na posuzovanou věc plně použitelná. Se závěry městského soudu vyjádřenými v napadeném rozsudku o této otázce se kasační soud zcela ztotožňuje, aniž považuje za potřebné je nyní opakovat.

[13] V návaznosti na právě uvedené Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že v řízení se žadatelem pocházejícím z bezpečné země původu, který nedoloží, že v jeho případě tuto zemi nelze za bezpečnou považovat „podle § 16 odst. 3 zákona o azylu platí, že nedochází ze strany žalovaného k hodnocení, zda žadatel splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b téhož zákona.“ (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2020, č. j. , nebo obdobně též rozsudek ze dne 14. 6. 2006, č. j. či ze dne 24. 11. 2020, č. j. ).

[14] Ani žalovaný v napadeném rozhodnutí, ani městský soud tudíž nepochybili, pokud se blíže nezabývali námitkami vztahujícími se k udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. Jak naopak městský soud správně vysvětlil, v případě, kdy je na místě postupovat podle § 16 odst. 3 zákona o azylu, se důvody pro udělení této formy mezinárodní ochrany samostatně neposuzují (viz odstavec 15. napadeného rozsudku). Nebylo tudíž na místě ani posuzovat tvrzenou okolnost o existenci rodinných vazeb stěžovatele na území České republiky, aniž by to současně zakládalo porušení některého ze stěžovatelem v kasační stížnosti zmíněných mezinárodních závazků týkajících se ochrany soukromého a rodinného života či práv dítěte. Ostatně i v tomto směru městský soud odkázal na přiléhavou judikaturu kasačního soudu a závěry, které ve skutkově obdobném případě (žadatelky pocházející z bezpečné země původu mající v České republice rodinné vazby) přijal (srov. usnesení ze dne 4. 12. 2020, č. j. ). Nejvyšší správní soud nemá ani k uvedenému žádná další doplnění a závěry městského soudu považuje za přiléhavé a správné.

[15] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů uzavírá, že napadený rozsudek netrpí vadou nepřezkoumatelnosti (pro nedostatek důvodů či nesrozumitelnost) či zmatečnosti, není zde ani jiná vada řízení před městským soudem, která by mohla mít vliv na nezákonnost napadeného rozsudku, městský soud se nedopustil ani judikaturního odklonu či hrubého pochybení při výkladu hmotného práva a dosavadní vnitřně jednotná a ustálená judikatura dává odpověď na všechny stěžovatelovy námitky.

VI.

[16] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje stěžovatelovy vlastní zájmy. Proto ji podle odmítl jako nepřijatelnou.

[17] Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn , ve spojení s téhož zákona. Stěžovatel nebyl účastníkem v řízení úspěšným a žalovanému nevznikly žádné náklady na rámec jeho běžné úřední činnosti. Nejvyšší správní soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. ledna 2022

Mgr. Petra Weissová

předsedkyně senátu