Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Ao 22/2021 - 43

- 44

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci navrhovatele: Ing. R. K., proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o návrhu na vyslovení nezákonnosti opatření obecné povahy – mimořádného opatření ze dne 22. 10. 2021, čj. MZDR 15757/2020-60/MIN/KAN,

takto:

I. Návrh se odmítá v části směřující proti bodům 3 a 4 mimořádného opatření ze dne 22. 10. 2021, čj. MZDR 15757/2020-60/MIN/KAN.

II. Ve zbytku se návrh odmítá pro zjevnou neopodstatněnost.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Navrhovatel se domáhá vyslovení nezákonnosti mimořádného opatření, které Ministerstvo zdravotnictví coby odpůrce vydalo dne 22. 10. 2021. Opatření zakázalo pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest, tj. respirátorů nebo obdobných prostředků. Bylo účinné od 25. 10. 2021, zrušeno bylo s účinností k 1. 11. 2021. Případně navrhovatel žádá, aby soud přezkoumal jakékoli navazující opatření, které bude teprve vydáno a bude mít podobný obsah.

[2] Obdobným návrhem téhož navrhovatele (směřujícím proti obdobnému opatření, vydanému však již v červenci 2021) se NSS nedávno zabýval a odmítl jej usnesením ze dne 4. 11. 2021, čj. - 92. Protože navrhovatel nyní uplatňuje stejné argumenty, naložil soud s jeho návrhem stejně jako ve věci . Není tak ani nutné podrobně rekapitulovat tvrzení stran a postačí k tomu odkázat na body 4–14 usnesení .

[3] Navrhovatel požaduje vyslovení nezákonnosti celého napadeného opatření, netvrdí však, že by na něj dopadaly povinnosti uložené v jeho bodech 3 a 4 zaměstnavatelům a poskytovatelům zdravotních služeb ani že by touto úpravou byl jakkoli dotčen. Touto částí napadeného opatření proto ani nemůže být zkrácen na svých veřejných subjektivních právech. Soud proto návrh v tomto rozsahu odmítl jako návrh podaný osobou k tomu zjevně neoprávněnou [ ].

[4] Pandemický zákon (, o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění covid-19) stanoví další speciální důvod pro odmítnutí návrhu. Podle jeho soud odmítne takový návrh, který je zjevně neopodstatněný. Tak je tomu v situaci, kdy už se soud obdobnou věcí zabýval, rozhodl zamítavým rozsudkem a nehodlá se od tohoto právního názoru odchýlit. Takovým zamítavým rozsudkem je rozsudek NSS ze dne 20. 10. 2021, čj. - 157. V něm soud dospěl k závěru, že povinnost nosit respirátor je účinný, potřebný a přiměřený nástroj k potlačování a prevenci epidemie nemoci covid-19. Mimořádné opatření zasahuje do práv jednotlivců v únosné míře a současně stanoví výjimky, které zajišťují, aby v individuálních případech nepůsobilo nepřiměřené zásahy (bod 78 rozsudku).

[5] Navrhovatel tvrdí, že doba mezi vydáním a účinností napadeného opatření byla velmi krátká, a nestihl se proto připravit na plnění povinností, které opatření ukládá. Podobné povinnosti však byly adresátům opatření ukládány již řadu měsíců před vydáním napadeného opatření; opatření byla plošná, tedy týkala se na vymezených místech téměř všech osob. Navrhovatel ani netvrdil, jak konkrétně se chtěl připravit (bod 27 usnesení ).

[6] Nemůže obstát ani navrhovatelova námitka, podle níž není opatření dostatečně odůvodněno. V minulosti soud opravdu vytkl opatřením, která přinášela podobnou úpravu, nedostatečné odůvodnění. Od té doby však ministerstvo výrazně doplnilo své argumenty, konkrétně v tomto opatření rozebralo rizika nošení různých typů obličejových ochran na str. 12-13 odůvodnění (bod 28 usnesení ).

[7] Podle soudu není významné, že ministerstvo označuje filtrační polomasku jako respirátor: ve skutečnosti totiž nejsou adresáti na pochybách, jaký prostředek ochrany je třeba použít (bod 29 usnesení ). Navrhovatel nezpochybnil základní východisko, na němž opatření stojí, totiž že respirátory poskytují díky svému tvaru a materiálu lepší ochranu než roušky a že ochrana dýchacích cest ztěžuje šíření viru kapénkami. I když respirátor není dokonalým prostředkem, dokáže přispět k tomu, aby se šíření epidemie zpomalilo a aby nevznikala ohniska nákazy (body 61, 62 a 66 rozsudku ).

[8] Soud se už dostatečně zabýval i negativními účinky ochranných prostředků dýchacích cest na zdraví a provedl i test proporcionality (bod 72 rozsudku ). K možným zdravotním potížím, které hrozí samotnému navrhovateli, lze odkázat na bod 30 usnesení . Stejně tak už soud odpověděl i na to, zda nutnost pořizovat si respirátory nepředstavuje pro jednotlivce nepřiměřený finanční náklad (bod 75 rozsudku ).

[9] V části návrhu tak navrhovatel není aktivně legitimován a ve zbylé části je jeho návrh zjevně neopodstatněný. Soud proto návrh z těchto dvou důvodů odmítl.

[10] O opatření, které nahradilo nyní napadené opatření a částečně se s ním překrývá, soud rozhodnout nemohl, neboť nové opatření není předmětem tohoto řízení a může být napadeno samostatným návrhem.

[11] Pro výrok o nákladech řízení je podstatný úspěch ve věci podle věty první (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. - 33, část. III.4). Navrhovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému ministerstvu nevznikly v řízení žádné náklady, které by se vymykaly z běžné úřední činnosti.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. ledna 2022

Zdeněk Kühn

předseda senátu