Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 Az 35/2021 - 21

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci

žalobkyně: M. H. E.

státní příslušnost Turecká republika

zastoupený Mgr. Martinou Šamlotovou, advokátkou

sídlem Milady Horákové 13, 602 00 Brno

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR

se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 7. 2021 č. j. OAM-215/ZA-ZA12-ZA17-2021, o udělení mezinárodní ochrany

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Rozhodnutím ze dne 21. 7. 2021 č. j. OAM-215/ZA-ZA12-ZA17-2021 žalované Ministerstvo vnitra České republiky rozhodlo o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle ust. , , , a , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). V průběhu řízení vzal žalovaný za objasněno, že důvodem žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany je snaha setrvat nadále na území České republiky za účelem partnerské vazby a hledání pracovního příležitostí. Tyto důvody však nebylo možno podřadit pod důvody taxativně vymezené v ust. , b) , a jelikož žalovaný neshledal ani důvody pro udělení mezinárodní ochrany žalobci podle ust. , , a , rozhodl tak, že se mezinárodní ochrana žalobci neuděluje.

2. Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal prostřednictvím své právní zástupkyně včasnou žalobu. V ní namítal, že se svou partnerkou, občankou České republiky nemůže realizovat společný život v České republice jinak, než v režimu mezinárodní ochrany, neboť jinak by obdržel výjezdní příkaz a s ohledem na to, že s partnerkou nejsou manželé, nebyla by jeho žádost o povolení k přechodnému pobytu podle , o pobytu cizinců na území České republiky úspěšná. Žalobce nemá jiný způsob, jak realizovat svůj soukromý a rodinný život jinak, než podáním žádosti o mezinárodní ochranu. Dodal, že jeho přítelkyně je české státní příslušnosti, v Turecku nikdy nežila, a proto chtějí společně žít v České republice. Nemá jakoukoliv možnost získat pobytové oprávnění s ohledem na proticovidová opatření Ministerstva zdravotnictví České republiky. Podle žalobce měl žalovaný přezkoumat případný zásah do jeho soukromého a rodinného života. Navrhoval, aby napadené rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Ve svém písemném vyjádření k podané žalobě ze dne 11. 10. 2021 zejména zdůraznil, že legalizace pobytu či případné potíže při vyřizování pobytového oprávnění nelze podřadit pod . Pokud žalobce chce realizovat svůj soukromý a rodinný život v České republice, bude se muset podřídit zákonu o pobytu cizinců, a to i přes složitost mechanismu.

4. Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 7. 2021 č. j. OAM-215/ZA-ZA12-ZA17-2021 a z obsahu připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. a násl. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. , 2 ).

5. Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 6. 4. 2021. Při poskytnutí údajů k této žádosti dne 16. 4. 2021 uvedl, že do České republiky přicestoval 26. 3. 2019 na české pracovní vízum. Jako důvody o své žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl, že za něj po nějaké době zaměstnavatel přestal platit sociální a zdravotní pojištění, žalobce opakovaně změnil zaměstnání a poslední rok už nepracuje. Byl 2 x vyslýchán policií, která mu řekla, ať si buď zažádá o azyl anebo bude muset 16. 4. 2021 opustit Českou republiku. Protože zde má již 8 měsíců přítelkyni, s níž dva měsíce žijí společně, chtěl by zde zůstat. Radili se s právníkem, který jim řekl, že pro něj bude nejlepší zažádat o azyl a do budoucna přemýšlet o svatbě. Z obsahu správního spisu krajský soud dále zjistil, že dne 16. 4. 2021 byl s žalobcem proveden pohovor k jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Z protokolu o tomto pohovoru vyplývá, že žalobce uvedl, že si doma nerozuměl příliš s otcem, který jej vyhnal z domu za prací. V České republice zkoušel pracovní příležitosti a v posledních dvou letech žije s přítelkyní v Kroměříži. Po dobu jednoho roku již nepracuje, neboť nemá pracovní povolení. Byl vždy zaměstnán v rychlém občerstvení tzv. kebabu, přičemž jeho pracovní vízum skončilo v září 2019 a poté zde setrvával nelegálně a o legalizaci pobytu se ani nepokoušel. Rád by zde zůstal se svojí přítelkyní, navíc v Turecku není dostatek práce. Žalobce k dotazům dále uvedl, že v Turecku potíže neměl a že se svou partnerkou má v plánu se oženit. Součástí správního spisu jsou informace o zemi původu žalobce, a to:

– informace odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR z 19. 5. 2021, o bezpečnostní a politické situaci v Turecku,

– informace Ministerstva zahraničních věcí České republiky č. j. 126189-7/2020-LTPT ze dne 13. 11. 2020 nazvaná „Turečtí občané kurdského původu“,

– informace odboru azylové a migrační politiky České republiky ze dne 20. 4. 2020 o situaci na Turecko – Syrské hranici,

– informace Ministerstva vnitra Velké Británie ze září 2019 o Turecku,

– zpráva britského ministerstva vnitra ze zjišťovací mise v Turecku ze října 2019 a

– zpráva Mezinárodní organizace pro migraci (IOM)obsahující přehled údajů o Turecku za rok 2020.

6. Podle ust. , se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochranu zjištěno, že cizinec

a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo

b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

7. Podle ust. , jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle , lze v případě vhodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárních důvodů.

8. Podle ust. se udělí doplňková ochrana cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odst. 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochranu státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

9. Podle odst. 2 téhož ustanovení se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje

a) uložení nebo vykonání trestu smrti,

b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu,

c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo

d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného toliko v mezích žalobních bodů tak, jak mu to ukládá dispoziční zásada uvedená v ust. větě první Žalobce nesouhlasil s neudělením mezinárodní ochrany a s tím, že jej žalovaný odkázal na možnost legalizace jeho pobytu podle , o pobytu cizinců na území České republiky. Pokud by o mezinárodní ochranu nepožádal, obdržel by výjezdní příkaz a se zřetelem k tomu, že se svou partnerkou nejsou manželé, by mu dle tohoto zákona nemohlo být uděleno povolení k přechodnému pobytu. K tomu dodal, že nemá možnost požádat ani o zaměstnaneckou kartu z důvodu opatření Ministerstva zdravotnictví ČR oproti covidových restrikcí, což považuje za diskriminační. Vytýkal proto žalovanému, že tuto nemožnost získat na základě jakékoliv žádosti o pobytové oprávnění při svém rozhodnutí nezohlednil. K uvedenému musí krajský soud ve shodě s žalovaným konstatovat, že takto uváděné důvody, které spočívají v potřebě legalizace pobytu na území České republiky, rozhodně nemohou být ani důvodem pro udělení azylu z taxativně vymezených důvodů v ust. a nemohou být považovány ani za důvody představující nebezpečí vážné újmy podle ust. téhož zákona. To, že na území České republiky má žalobce přítelkyni, s níž sdílí společnou domácnost, respektive, že z důvodu proti covidových opatření má ztíženou možnost získat pracovní povolení, rozhodně nemůže být důvodem pro posuzování extrateritoriálního účinku článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kterou je České republika vázána. Jestliže tedy podáním žádosti o udělení mezinárodní ochrany sledoval žalobce dosažení legalizace pobytu v České republice, pak jej žalovaný zcela správně odkázal na možnost řešení tohoto problému podle , o pobytu cizinců na území České republiky, jehož instituty nelze nahrazovat udělením azylu či doplňkové ochrany.

11. Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud v souladu s ust. žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl, přičemž v této věci rozhodl rozsudkem bez jednání podle ust.

12. Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v tomto řízení úspěch neměl a žalovanému žádné prokazatelné náklady v tomto řízení nevznikly (ust. ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení.

Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

Ostrava 6. prosince 2021

JUDr. Petr Indráček

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje