Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
12 Ksz 4/2021 - 224.pdf
PDF · 0 B
No categories available
12 Ksz 4/2021 - 224
Legal thesis
[192] Pokyn k informování kárně obviněného byl obsažen v referátu na předchozím listu (č. l. 67), který se však vztahoval k rozhodnutí Nejvyššího soudu o prvním dovolání. K tomu došlo i u druhého dovolání (č. l. 60 spisu NSZ 1 NZO 5079/2017). Tato okolnost by se mohla jevit jako nestandardní z toho důvodu, že ze spisu je zřejmé, že pro informování o rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání je na NSZ používán standardizovaný formulář. V bodě 3 tohoto formuláře jsou předtištěné osoby, z nichž mají být vybrány ty, které budou o rozhodnutí informovány (všichni státní zástupci NSZ a všechna státní zastupitelství, státní zástupci odboru, vyjmenovaní vedoucí pracovníci NSZ, včetně I. náměstka). Není mezi nimi však uveden nejvyšší státní zástupce. Přesto byl nejvyšší státní zástupce u prvních dvou rozhodnutí o dovolání do referátu dopsán rukou. Tehdejší I. náměstek nejvyššího státního zástupce Igor Stříž nicméně ve své výpovědi uvedl, že se rozhodnutí o dovolání někdy dávalo na vědomí i nejvyššímu státnímu zástupci a to podle závažnosti a povahy věci. O okruhu informovaných rozhoduje zpravidla ředitel odboru. Toto vysvětlení považuje kárný soud za logické. Je spíše překvapující, že nejvyšší státní zástupce není ve standardizovaném rozdělovníku předtištěn jako jeden z možných adresátů informace. Jde-li totiž o výsledek řízení na základě podání opraveného prostředku, který je může podat výlučně nejvyšší státního zástupce, je logické, že alespoň o části těchto rozhodnutí bude informován. Martina Havlíková tuto praxi sice nezmínila, ale pokud o tomto postupu rozhoduje ředitel odboru, pak ji ani znát nemusela. Byla-li tedy kárně obviněnému předložena na vědomí rozhodnutí Nejvyššího soudu o prvních dvou dovoláních, nesvědčí to o žádné mimořádné okolnosti.
IV.G Aplikace skutkových závěrů na právní východiska
[193] Kárně obviněnému bylo kárným návrhem vytýkáno, že při podání třetího dovolání měl zohlednit svůj vztah k věci. Jak bylo rozebráno v kapitolách IV.C Vyloučení nejvyššího státního zástupce z podání dovolání a IV.D Obecná východiska ke kárné odpovědnosti ve vztahu k podjatosti, vztah k věci může být pro kárné řízení relevantní jen tehdy, pokud by představoval důvod pro vyloučení nejvyššího státního zástupce. Zároveň pro účely kárného řízení by muselo jít o exces státního zástupce při hodnocení jeho podjatosti. Pokud jde o skutkové závěry, soud vychází z předchozí kapitoly IV.F Skutková zjištění soudu. Zde tedy znovu nerozebírá, proč ohledně určitých otázek vyšel z obhajoby kárně obviněného a ne z jiných důkazů.
[194] Vztah kárně obviněného k věci trestního stíhání úřednic spadal do tzv. šedé zóny, o které soud hovořil v kapitole IV.D Obecná východiska ke kárné odpovědnosti ve vztahu k podjatosti. Podle přesvědčení kárného soudu se totiž již jednalo o takový vztah k věci, který by mohl vyloučení nejvyššího státního zástupce založit z pohledu objektivního testu nepodjatosti. Je totiž zřejmé, že vztah mezi kárně obviněným a P. H. byl přátelský. Je také zřejmé, že pro P. H. znamenaly restituce majetku rodu C. významnou komplikaci pro jeho podnikání na statku D. Kárně obviněný se osobní aktivitou snažil P. H. pomoci. Během schůzek s J. C. se hovořilo i o trestním stíhání úřednic magistrátu. V trestním řízení bylo úřednicím kladeno za vinu, že pochybili při vydání rozhodnutí o státním občanství J. C., přičemž jim mělo být známo, že osvědčení o státním občanství bude použito jejími potomky při uplatnění restitučních nároků, přičemž státní občanství bylo nezbytnou podmínkou jejich uplatnění. Pochybení úřednic tedy mělo vliv, byť nepřímý, na komplikace P. H. Nelze tedy vyloučit, že vnější pozorovatel by tento vztah k věci již považoval za dostatečně intenzivní, aby měl pochybnosti o nepodjatosti nejvyššího státního zástupce při podání dovolání. V takové situaci, by tedy naopak nemohlo být považováno za kárné provinění ani to, pokud by kárně obviněný rozhodl o svém vyloučení podle § 31 tr. řádu. Nejvyšší soud by totiž v takovém případě musel akceptovat podání dovolání I. náměstkem nejvyššího státního zástupce. Nemohl by tak způsobit újmu zájmu na řádném projednání dovolání, k jehož podání byly zjevně důvody, o čemž svědčí již to, že mu Nejvyšší soud vyhověl.
[195] Na druhou stranu nelze zcela vyloučit ani pohled opačný. Vztah kárně obviněného k věci je totiž v mnoha ohledech oslaben. Přátelství mezi P. H. a kárně obviněným nelze označit za intenzivní a blízké. Aktivita kárně obviněného ve prospěch P. H. byla omezena pouze na snahu zprostředkovat osobní setkání s K. E. C. Nešlo tedy o hlubší angažování se v podobě navrhování konkrétních způsobů řešení smíru. Kárně obviněný se také omezil pouze na kontakt se známým jeho známé, nejednalo se tedy o oslovování zcela neznámých osob. Kárně obviněný i s touto omezenou aktivitou ustal, jakmile viděl, že nevede k cíli. Během schůzek s J. C. zazněly pouze obecné informace o trestním řízení a kárně obviněný nechtěl v diskusích o trestním řízení pokračovat. Schůzky se uskutečnily přibližně 5 let před podáním třetího dovolání, přičemž i časový odstup je faktorem majícím vliv na možnou podjatost (usnesení rozšířeného senátu NSS čj. Nao 173/2020-119, bod 50). Případné odsouzení úřednic magistrátu by také nemělo žádný bezprostřední dopad do práv P. H. To samo o sobě totiž nevede ke zrušení rozhodnutí o státním občanství, tím spíše ne ke zrušení restitučních rozhodnutí. V těchto navazujících řízení bude muset být zkoumáno množství dalších podmínek. Kárnému soudu nepřísluší je podrobněji rozebírat a hodnotit, ale příkladmo lze poukázat na posuzování otázky nabytí práv v dobré víře (pokud jde o správní řízení viz například § 100 odst. 4 a 5 ve spojení s § 94 odst. 4 a 5 správního řádu). Navíc, i pokud by skutečně ke zrušení restitučních rozhodnutí došlo, neznamená to, že by například Česká republika pozemky P. H. propachtovala nebo to, že by si je ani neponechala a prodala je jiné osobě, včetně K. E. C. O tom, že škoda, kterou P. H. uplatňoval v trestním řízení, není v příčinné souvislosti s danou trestní věci, konstatoval v rámci trestního řízení Městský soud v Praze ve svém usnesení ze dne 19. 9. 2019, sp. zn. 67 To 208/2019, kterým P. H. nepřipustil jako poškozeného. Rozhodně tak nelze souhlasit s kárnou navrhovatelkou v tom, že výsledek trestní řízení byl způsobilý mít přímý vliv na soukromoprávní pozemkový spor mezi K. E. C. a P. H. S ohledem na tyto okolnosti oslabující vztah kárně obviněného tak nelze vyloučit ani to, že by se i vnějšímu pozorovateli jevil vztah kárně obviněného k trestnímu stíhání úřednic jako příliš vzdálený na to, aby mu bránil nestranně rozhodovat a byl tak naplněn důvod pro jeho vyloučení podle § 30 tr. řádu.
[196] Navíc nelze zcela pominout ani argumentaci kárně obviněného, že na základě usnesení NS k podání dovolání vycházel z toho, že podání dovolání jeho náměstkem má být vyhrazeno pro výjimečné situace, kdy nejvyššímu státnímu zástupci v podání dovolání brání důležitá překážka. Do přijetí nynějšího rozhodnutí kárného soudu nebylo zřejmé, zda je vůbec vyloučení nejvyššího státního zástupce z podání dovolání možné. Ostatně sama kárná navrhovatelka zastávala odlišný názor. I tato okolnost mohla ovlivnit rozhodování kárně obviněného o tom, jak přísné má nahlížet na svou možnou podjatost. Na druhou stranu by totiž riskoval, že Nejvyšší soud posoudí tuto otázku jinak a podané dovolání odmítne jako podané osobou k tomu neoprávněnou [§ 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu].
[197] Roli při posuzování toho, zda se kárně obviněný dopustil kárného provinění, naopak nemůže hrát jeho argumentace, že již opakovaně prokázal svou osobní integritu v jiných věcech. To by mohlo být podstatné jen v tom případě, kdyby byly jednoznačně dány důvody pochybovat o jeho podjatosti a měl by se tak vyloučit, ale i přes toto pochybení by ve věci přesto rozhodl nezaujatě (k tomu viz kapitolu IV.D Obecná východiska ke kárné odpovědnosti ve vztahu k podjatosti). Také lze poznamenat, že srovnání s věcí trestního stíhání předsedy vlády Andreje Babiše je nepřípadné. Nelze srovnávat standardní pracovní vztahy nejvyššího státního zástupce s předsedou vlády, které patří k náplni práce jakéhokoli nejvyššího státního zástupce, a otázku vztahu k věci, která se zprostředkované dotýká osoby, se kterou nejvyššího státního zástupce pojilo osobní přátelství.
[198] Kárný soud znovu zdůrazňuje, že není jeho úkolem, aby na základě posouzení všech těchto okolností rozhodl, zda kárně obviněný byl při podání třetího dovolání vyloučen z úkonů trestního řízení podle § 30 odst. 1 tr. řádu, pro jeho poměr k věci. Tuto pravomoc měl totiž podle § 31 tr. řádu kárně obviněný. Nejvyššímu správnímu soudu pouze přísluší, aby rozhodl, zda se při tomto rozhodování kárně obviněný nedopustil excesu. S ohledem na to, že zde byly i významné okolnosti oslabující vztah kárně obviněného k věci, nelze považovat za exces to, pokud se kárně obviněný nevyloučil. Vzhledem k tomu nelze dospět k závěru, že by kárně obviněnému vytýkané jednání bylo kárným proviněním.
V. Závěr
[199] Podle § 19 odst. 2 zákona o kárném řízení senát vynese zprošťující rozhodnutí mj. tehdy, pokud skutek není kárným proviněním. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kárným návrhem vytýkaný skutek není kárným proviněním, kárně obviněného kárného obvinění zprostil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2021
JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.
předseda kárného senátu
ve věcech státních zástupců