Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
54 Ad 12/2021 - 56.pdf
PDF · 0 B
No categories available
54 Ad 12/2021 - 56
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci
žalobkyně: R.C.
bytem X
právně zastoupena advokátem JUDr. Josefem Šťastným
sídlem Ševčíkova 38, 341 01 Horažďovice
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5
o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 6. 2021, č. j. X
takto:
I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 21. 6. 2021, č.j. X se zrušuje a věc se vrací České správě sociálního zabezpečení v Praze k dalšímu řízení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8 228 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
III. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobou doručenou dne 30. 7. 2021 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 21. 6. 2021 č. j. X, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení dne 7. 4. 2021 č. j. X, kterým byl žalobkyni odňat od 22. 4. 2021 invalidní důchod podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Strakonice ze dne 15. 3. 2021 žalobkyně nebyla invalidní, neboť její pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 20 % a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.
2. Žalobkyně s rozhodnutím nesouhlasila a podala proti němu žalobu. Žalobkyně trpí diagnózou paranoidní schizofrenie. Opakovaně byla hospitalizovaná v psychiatrických léčebnách. Trpí stavy, kdy ztrácí pojem o světě, přestane komunikovat a není schopna se soustředit na žádnou práci. O tom svědčí kupříkladu zpráva MUDr. T. ze dne 5. 3. 2021. Tento stav žalobkyně trvá minimálně od roku 2012 a není předpoklad, že dojde ke zlepšení. Podle názoru žalobkyně nebyla respektována ustanovení správního řádu a nebyl řádně zjištěn zdravotní stav žalobkyně. Proto navrhla zrušení rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení.
II. Stručné shrnutí vyjádření žalované
3. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že novým posudkem o invaliditě vypracovaným lékařem žalované ze dne 4. 6. 2021 bylo zjištěno, že se u žalobkyně nejedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje její duševní schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti žalobkyně, neboť pokles pracovní schopnosti činil pouze 30 %. Onemocnění žalobkyně paranoidní schizofrenie je v remisi, několik roků je žalobkyně bez medikace, psychotická, bez významnějšího postpsychotického defektu (v objektivním nálezu z března 2021 společenské vystupování, myšlení koherentní, kontakt bez obtíží, odpovídá přiléhavě v kategoriích otázek, bez tenze, psychomotorické tempo mírně zpomalené, udává občasné hlasy, bez bludů, emotivita přiléhavá, není anhedonie, ani anxieta, sebeobviňování, intelekt orientačně v normě) léky žádné nechce užívat, ani nechce docházet do psychiatrické ambulance. V minulosti bylo několik psychotických atak v souvislosti s užíváním psychoaktivních látek. Nyní lékař žalované konstatoval významnou stabilizaci zdravotního stavu. S ohledem na námitky žalobkyně žalovaná navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Za takto zjištěného skutkového stavu žalovaná i nadále setrvává na svém rozhodnutí, které bylo žalobou napadeno.
III. Obsah správních spisů
4. Z přiloženého posudkového spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení Strakonice se závěrem, že není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 20 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole V položka 1b, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. , pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 téže vyhlášky nemění. Den zániku invalidity byl stanoven na 15. 3. 2021. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení Praha dne 7. 4. 2021 rozhodnutí, kterým žalobkyni od 22. 4. 2021 odňala invalidní důchod. Žalobkyně s tímto rozhodnutím nesouhlasila a dne 15. 4. 2021 podala námitky. Zdravotní stav žalobkyně byl z toho důvodu znovu posouzen lékařem České správy sociálního zabezpečení dne 4. 6. 2021 se závěrem, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně nebyla invalidní, neboť pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činil pouze 30 %. Den zániku invalidity byl shodně stanoven na 15. 3. 2021. Na základě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení pracoviště České Budějovice dne 21. 6. 2021 rozhodnutí, kterým byly námitky žalobkyně zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 4. 2021 bylo potvrzeno. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně správní žalobu.
5. Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Tato komise se ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 12. 10. 2021 a ze dne 23. 11. 2021 zabývala posouzením poklesu pracovní schopnosti žalobkyně a uvedla, že žalobkyně byla jednání komise přítomna a taktéž ústně s posudkovým závěrem komise seznámena. Jednání komise byl přítomen i právní zástupce žalobkyně. Komise dospěla k závěru, že rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost je paranoidní schizofrenie v remisi, několik roků bez medikace, aktuálně opět s atakou s přetrvávající reziduální symptomatikou se značným snížením úrovně sociálního fungování. Žalobkyně je schopna pracovního zařazení s vyloučením především práce kladoucí na zvýšené nároky na psychické funkce. Je schopna práce s výše uvedeným omezením, například obsluh jednoduchých strojů či přístrojů kontroly ve výrobku, práce pomocné například pomocné administrativní práce apod. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu hraničně odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotnímu postiženému uvedenému v kapitole V, položka 3c, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. , ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti na 30 – 45 %. Komise tento pokles stanovila na 35 %. Zvolila tuto míru poklesu pracovní schopnosti pro toto zdravotní postižení s přihlédnutím k tíži výše uvedeného zdravotního postižení žalobkyně a zohlednění ostatních psychických potíží. Bez tohoto zohlednění by byla volena dolní hranice rozpětí. Pro další využití § 3 téže vyhlášky nebyl shledán posudkový důvod. Vzhledem k věku žalobkyně a možnosti komplexní léčby lze předpokládat další zlepšení funkčních schopností žalobkyně, a proto byla taktéž stanovena kontrolní lékařská prohlídka. Komise při tomto posudkovém zhodnocení vzala v úvahu, že posudkový lékař neměl k dispozici žádné odborné zprávy z jejího léčení: Somatický nález byl poslední z preventivní prohlídky v roce 2015. Od 4. 6. 2021 do 30. 6. 2021 byla žalobkyně hospitalizována v psychiatrické léčebně v Dobřanech pro relepas paranoidní schizofrenie. V mezidobí měla subjektivně pocit zdraví, přestala docházet do ambulance, přestala užívat léky a cítila se dobře. Před poslední hospitalizací asi 14 byly pozorovány výrazné změny chování, což sdělil přítel žalobkyně a matka. Při přijetí na hospitalizaci byla orientována bazálně v čase, místem, správně osobou, psychomotorické tempo bylo zpomaleno. Byla inhibována, nesoustředivá, měla oslabený kontakt s realitou, odpovídala vágně či nevěděla, myšlení bylo rozvolněné, nebyla schopna dokončit větu systém, bludy nenabízela, ale auditivní halucinace připouštěla, a to zřejmě i s impernativními obsahy. Emočně byla nevýpravná, oploštělá, místy úzkostná, bezradná, měla náznaky lakrimace, byla bez tenze, bez známek intoixikace, bez známek odvykacího stavu. Po zavedené terapii došlo postupně ke zlepšení. Žalobkyně podle dokumentace navázala vztah s ambulantním psychiatrem v březnu roku 2021, tj. cca po 3 létech, kdy přicházela a požadovala po ambulantním psychiatrovi zprávu pro posudkovou komisi, psychofarmaka však odmítala. Komise uzavřela, že žalobkyně byla k datu napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a jednalo se o invaliditu I. stupně.
6. Svůj závěr komise vyslovila na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření konkrétně z psychologického vyšetření Mgr. T. K., PL Dobřany, od 10 do 20. 2. 2012 a 22. 4. 2012 do 30. 4. 2012 z psychiatrického vyšetření MUDr. T., z 28. 3. 2013 a 2. 3. 2015, z lékařského nálezu MUDr. J. T., Sedlice, z 25. 3. 2013, 14. 1. 2013, 8. 9. 2014, 4. 3. 2015, 13. 2. 2018, 20. 7. 2018, 25. 7. 2019, 26. 7. 2018, 17. 9. 2018, 5. 2. 2020, 5. 3. 2021, psychiatrického vyšetření MUDr. V. M., Strakonice, ze dne 25. 3. 2021, 3. 8. 2021, MUDr. M. H., z 18. 6. 2021, propouštěcí zpráva z hospitalizace psychiatrické nemocnice Dobřany, z 4. 6. 2021 až 23. 6. 2021, dále z 23. 6. 2021 až 30. 6. 2021, vyšetření žalobkyně v komisi psychiatričkou Nemocnice České Budějovice dne 12. 10. 2021 MUDr. D..
IV. Právní názor soudu
7. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního , ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s. ), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odst. 2 téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.
8. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. , ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%. Podle odstavce 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla za a) nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70%, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odstavce 3, pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4, při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35% a nejvíce 69% a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70% též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení, pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožní vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.
9. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění. Ministerstvo práce a sociálních věcí to za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.
10. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý, zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav je posouzen komplexně na základě úplné zdravotní dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.
11. V dané záležitosti podala žalobkyně námitky proti rozhodnutí ze dne 7. 4. 2021, kterým jí Česká správa sociálního zabezpečení odňala invalidní důchod od 22. 4. 2021. Zdravotní stav a pokles pracovní schopnosti byl hodnocen podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení ve Strakonicích tak, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činil 20 %. V námitkovém řízení byl vypracován nový posudek o invaliditě ze dne 4. 6. 2021 se závěrem, že pokles pracovní schopnosti činil pouze 30 % a žalobkyně nebyla invalidní v žádném stupni.
12. Ke zcela odlišnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 12. 10. 2021 a ze dne 23. 11. 2021, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise uzavřela, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotní stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobkyně byla v době vydání napadeného rozhodnutí paranoidní schizofrenie v remisi, několik roků bez medikace aktuálně opět s atakou s přetrvávající reziduální symptomatikou se značným snížením úrovně sociálního fungování. Komise z pečlivě posuzované anamnézy při jednání komise a z podkladů založených ve spise uzavřela, že žalobkyně trpí zdravotním postižením, které je uvedeno v kapitole V, položka 5c, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. , ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 30 – 45 % a tento pokles stanovila na 35 %. Tuto míru poklesu pracovní schopnosti komise zvolila s přihlédnutím k tíži výše uvedeného zdravotního postižení a zohlednění ostatních psychických potíží. Bez tohoto zohlednění by byla volena dolní hranice rozpětí. Pro využití § 3 téže vyhlášky nebyl shledán posudkový důvod. Vzhledem k věku žalobkyně a možnosti komplexní léčby lze předpokládat další zlepšení funkčních schopností žalobkyně, a proto byla zvolena kontrola kontrolní lékařská prohlídka.
13. Komise dospěla k závěru, že v případě žalobkyně se k datu vydání napadeného rozhodnutí jednalo o invaliditu I. stupně. Žalobkyni stanovila i pracovní rekomandaci, že je schopna pracovního zařazení s vyloučením především práce kladoucí zvýšené nároky na psychické funkce, jako je například obsluha jednoduchých strojů či přístrojů, kontrola výrobků práce pomocná či pomocná administrativní práce.
14. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí nebylo správné, a to pro vady řízení. Posudková komise ministerstva práce a sociálních věcí ČR dospěla k jednoznačnému závěru, že zdravotní stav žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí odpovídá invaliditě I. stupně. Tento závěr se neshoduje se závěry, které byly vysloveny lékaři v řízení před Okresní správou sociálního zabezpečení a Českou správou sociálního zabezpečení. Komise uzavřela, na rozdíl od těchto posouzení, že u žalobkyně je přítomna paranoidní schizofrenie v remisi, několik roků bez medikace aktuálně opět s atakou s přetrvávající reziduální symptomatikou se značným snížením úrovně sociálního fungování. Komise přihlédla jednak k tomuto zdravotnímu postižení k tíži tohoto zdravotního postižení a zohlednila ostatní psychické potíže, což vedlo ke stanovení konkretního procenta poklesu pracovní schopnosti na 35 %.
15. Soud dospěl k závěru, že při vypracování posudku, měla komise k dispozici veškeré doložené lékařské zprávy žalobkyně, přihlédla k vývoji onemocnění žalobkyně a vysvětlila svůj závěr týkající se neshody zhodnocení posudkové komise se závěry, které byly vysloveny lékaři Okresní správy sociálního zabezpečení. Posudek se vypořádal se všemi přítomnými zdravotnými postiženími žalobkyně a komise jej podala v řádném složení. Posudek soud hodnotí jako úplný, srozumitelný a komplexní.
V. Závěr náklady řízení
16. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně byla důvodná, a proto podle § 78 odst. 1 s.ř.s. ve vztahu k § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. V dalším řízení České správy sociálního zabezpečení v Praze rozhodne znovu o námitkách žalobkyně a bude vycházet ze závěru, který postavila najisto Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 23. 11. 2021, že žalobkyně je invalidní v I. stupni a tato invalidita byla přítomna ke dni vydání napadeného rozhodnutí.
17. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. , podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů v řízení před soudem proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, a proto jí byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 8 228 Kč, jednalo se o odměnu právního zástupce za 2 úkony právní pomoci pod 3 100 Kč podle § 9 odst. 2 ve vztahu k § 7 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava k zastoupení, žaloba), náhradu za paušální hotové výdaje právního zástupce žalobkyně 2 x 300 Kč, celkem 600 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 1 428 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem této daně.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
České Budějovice 22. prosince 2021
JUDr. Marie Trnková v. r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje J.M.