Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 181/2021 - 19

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně Mgr. Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: V. K. D., zastoupený Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí, sídlem Loretánské náměstí 101/5, Praha, týkající se žaloby proti rozhodnutí ministra zahraničních věcí ze dne 24. listopadu 2017 č. j. 119702/2017-OPL, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. června 2021 č. j. - 60,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. června 2021 č. j. - 60 se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení případu

[1] Žalovaný rozhodnutím ministra zahraničních věcí označeným v návětí zamítl rozklad žalobce proti usnesení Velvyslanectví České republiky v Hanoji (dále též „velvyslanectví“) ze dne 29. září 2017 č. j. 2968/2017-HANOI-V, jímž velvyslanectví zamítlo žádost žalobce o upuštění od osobního podání žádosti o zaměstnaneckou kartu a zastavilo řízení o dané žádosti dle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „“).

[2] Žalovaný uvedl, že žalobce se v systému Visapoint zaregistroval k podání žádosti o dlouhodobé vízum za účelem podnikání. Žalobce se na velvyslanectví dostavil dne 30. srpna 2017, avšak v rozporu s registračními údaji v systému Visapoint předal pracovníkovi velvyslanectví žádost o zaměstnaneckou kartu. Žalobce se tedy sice dostavil na velvyslanectví osobně, avšak předem se neobjednal k podání žádosti o zaměstnaneckou kartu, i když velvyslanectví zveřejnilo v souladu s § 169f zákona o pobytu cizinců způsob objednání termínů pro jednotlivá pobytová oprávnění. Fyzickou přítomnost žalobce v budově velvyslanectví proto dle žalovaného nelze považovat za splnění podmínky osobní přítomnosti ve smyslu § 169d odst. 1 zákona o pobytu cizinců.

[3] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou, k níž Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) vyslovil nicotnost rozhodnutí žalovaného i velvyslanectví. Podle krajského soudu totiž žalobou napadené rozhodnutí vůbec nespadalo do působnosti žalovaného. Krajský soud s odkazem na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. května 2017 č. j. - 36, č. 3603/2017 Sb. NSS, dovodil, že velvyslanectví ani žalovaný nemají působnost rozhodovat v oblasti udělování povolení k dlouhodobému pobytu (zaměstnaneckých karet). K rozhodnutí o dlouhodobém pobytu tak dle krajského soudu bylo příslušné Ministerstvo vnitra podle § 165 písm. j) zákona o pobytu cizinců. Na závěr odkázal ještě na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. června 2017 č. j. - 32, v němž Nejvyšší správní soud podle krajského soudu dospěl k obdobným závěrům.

II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní

[4] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Namítal, že krajský soud přehlédl, že citovaný rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu reflektuje právní stav před novelou zákona o pobytu cizinců , který je účinný od 15. srpna 2017. Novela přitom zavedla , jehož odst. 3 výslovně svěřuje zastupitelskému úřadu pravomoc zastavit usnesením řízení o pobytové žádosti v případě, že neupustí od povinnosti osobního podaní žádosti. V posuzovaném případě velvyslanectví od povinnosti osobního podání žádosti neupustilo, a proto dle stěžovatele v souladu s zákona o pobytu cizinců řízení o žádosti o pobytové oprávnění zastavilo. Velvyslanectví rozhodlo již za účinnosti novely.

[5] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem

[6] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je důvodná.

[7] Podle § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném od 15. srpna 2017, může zastupitelský úřad v odůvodněných případech od povinnosti osobního podání žádosti upustit, pokud současně s doručením žádosti cizinec doloží důvody pro upuštění od povinnosti osobního podání žádosti. Řízení je v případě podle věty první zahájeno dnem, kdy žádost došla zastupitelskému úřadu. Neupustí-li zastupitelský úřad v případě podle věty první od povinnosti osobního podání žádosti, řízení o žádosti usnesením zastaví. Zastupitelský úřad může od povinnosti osobního podání žádosti upustit také bez uvedení důvodů cizincem, jsou-li mu důvody pro toto upuštění známy z jeho úřední činnosti, nebo může učinit na své úřední desce prohlášení, že od povinnosti osobního podání žádosti upouští pro určitý druh žádostí o pobytová oprávnění podaných v budoucnu, a to zejména v případech, pokud je cizinec nebo jeho zaměstnavatel účastníkem vládou schváleného programu (podtrženo Nejvyšším správním soudem).

[8] Stěžejní a jediná námitka stěžovatele spočívá v tom, že krajský soud nezohlednil novelizaci zákona o pobytu cizinců , jenž prvně jmenovaný právní předpis doplnil mj. o výše citované ustanovení. Podtržená část zákona o pobytu cizinců výslovně ukládá zastupitelskému úřadu zastavit usnesením řízení o žádosti, neupustí-li od povinnosti jejího osobního podání. Žádostí se přitom dle zákona o pobytu cizinců rozumí žádost o udělení dlouhodobého víza, s výjimkou diplomatického nebo zvláštního víza, žádost o prodloužení platnosti víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území a žádost o vydání povolení k dlouhodobému, přechodnému nebo trvalému pobytu, přičemž cizinec musí žádost podat osobně. Podle Nejvyššího správního soudu tak už z jazykového výkladu plyne, že pokud neupustí od povinnosti osobního podání žádosti, je zastupitelský úřad, kterým je ve smyslu , o zahraniční službě a změně některých zákonů (zákon o zahraniční službě), také Velvyslanectví České republiky v Hanoji, příslušný k tomu, aby usnesením zastavil řízení o žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu, jímž je dle zákona o pobytu cizinců rovněž zaměstnanecká karta.

[9] Důvodová zpráva k navíc k výslovně uvádí: „Odstavec 3 upravuje možnost upustit od povinnosti osobního podání žádosti zastupitelským úřadem. Platí, že pokud je spolu se žádostí o pobytové oprávnění, která není podána osobně, podána také výslovná žádost o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti, které však zastupitelský úřad nevyhoví, sám zastupitelský úřad řízení usnesením zastaví“ (důvodová zpráva k , sněmovní tisk 990/0, 7. volební období, www.psp.cz; podtrženo Nejvyšším správním soudem). Velvyslanectví, coby organizační útvar stěžovatele ( zákona o zahraniční službě), tudíž může v dané situaci o řízení rozhodnout tak, že je zastaví. Proti jeho rozhodnutí je potom možné podat rozklad k ministrovi zahraničních věcí podle , . Obdobně otázku pravomoci při rozhodování dle zákona o pobytu cizinců posoudil Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 5. prosince 2018 č. j. - 48.

[10] V nyní projednávané věci vydalo velvyslanectví usnesení, jímž zamítlo žádost o upuštění od osobního podání žádosti o zaměstnaneckou kartu a zastavilo řízení o předmětné žádosti, dne 29. září 2017, tedy za účinnosti I žádost žalobce o zaměstnaneckou kartu byla podána po 15. srpnu 2017, kdy uvedený zákon nabyl účinnosti, a to dne 30. srpna 2017. Je tedy zcela jednoznačné, dle jaké právní úpravy se mělo řízení o žádosti žalobce vést a dle jaké právní úpravy mělo velvyslanectví o věci rozhodnout.

[11] Jak rozsudek rozšířeného senátu č. j. - 36, tak i šestého senátu č. j. - 32, na které krajský soud odkazuje, se týkaly žádostí, jež byly podány a o nichž bylo rozhodováno více než rok před účinností , tedy ještě před tím, než byl do zákona o pobytu cizinců zapracován . Závěr o tom, že stěžovatel a zastupitelský úřad nebyli vůbec věcně příslušní rozhodovat v oblasti udělování povolení k dlouhodobému pobytu, proto není vzhledem ke změně právní úpravy na nyní projednávanou věc přenositelný.

[12] Nejvyšší správní soud vzhledem k uvedenému přisvědčuje námitce stěžovatele, že závěr krajského soudu o nicotnosti rozhodnutí velvyslanectví a stěžovatele není správný.

IV. Závěr a náklady řízení

[13] Nejvyšší správní soud tedy vyhodnotil kasační stížnost jako důvodnou, pročež v souladu s větou první , (dále jen „“) zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž bude vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku ( ). Krajský soud tudíž zohlední, že rozhodnutí stěžovatele a velvyslanectví nejsou nicotná, a pokud neshledá vady, jež by tomu bránily, přistoupí k jejich přezkumu v mezích žalobních bodů.

[14] Krajský soud v novém rozhodnutí rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( věta první ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. listopadu 2021

JUDr. Tomáš Langášek

předseda senátu