Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Afs 42/2020 - 32

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: GANÉŠA s.r.o., sídlem Komenského 87/3, Liberec, zastoupené Mgr. Davidem Hejzlarem, advokátem, sídlem 1. máje 97/25, Liberec, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 8. 2018, č. j. 37652/18/5200-11433-700681, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 20. 2. 2020, č. j. - 82,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 20. 2. 2020, č. j. - 82, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem

[1] Finanční úřad pro Liberecký kraj (dále jen „správce daně“) vydal dne 4. 10. 2017 platební výměr, jímž byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit pokutu ve výši 2.000 Kč za správní delikt spočívající v tom, že žalobkyně nepodala elektronicky přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016.

[2] Dne 14. 12. 2017 vydal správce daně rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností.

[3] Proti platebnímu výměru, ve znění rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností, podala žalobkyně odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 8. 2018 zamítl a rozhodnutí správce daně, ve znění rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností, potvrdil.

[4] Proti rozhodnutí žalovaného o odvolání podala dne 31. 10. 2018 žalobkyně žalobu.

[5] Rozhodnutím ze dne 16. 10. 2019 vydaným v přezkumném řízení podle , daňový řád, žalovaný změnil své rozhodnutí o odvolání ze dne 21. 8. 2018 tak, že platební výměr ze dne 4. 10. 2017, ve znění rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností ze dne 14. 12. 2017, zrušil a řízení zastavil.

[6] Krajský soud žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 8. 2018 odmítl podle , (dále též „ “), pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení. Dospěl totiž k závěru, že vydáním rozhodnutí, jímž byl platební výměr správce daně zrušen a řízení bylo zastaveno, odpadl předmět řízení o žalobě.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[7] Proti usnesení krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost z důvodu uvedeného v

[8] V kasační stížnosti stěžovatelka namítá, že krajský soud nesprávně posoudil důsledky přezkumného řízení. Odkazy na konstantní judikaturu nejsou přiléhavé, neboť se vztahují na jiné typy přezkumného řízení a krajský soud typy přezkumných řízení neodlišil.

[9] Za situace, kdy nebylo vydáno rozhodnutí soudu o zastavení řízení, rozhodnutí žalovaného o přezkumu nemohlo nabýt právní moci. Nemohlo tedy ani nahradit či změnit žalobou napadené rozhodnutí. Stěžovatelka ani není oprávněna uplatnit své námitky proti rozhodnutí o přezkumu v žádném dalším řízení, neboť u přezkumu dle § 124 daňového řádu je vyloučeno podání jakýchkoli opravných prostředků. Krajský soud tak porušil zásadu spravedlivého řízení a právo stěžovatelky na přístup k soudu.

[10] Přezkumné řízení v nyní projednávaném případě nebylo zahájeno před podáním žaloby ke krajskému soudu. O vedeném přezkumném řízení se stěžovatelka nedozvěděla, bylo jí doručeno až rozhodnutí o přezkumu. Pokuta uložená platebním výměrem stěžovatelce vrácena nebyla, a tedy nedošlo k uspokojení stěžovatelky. Krajskému soudu stěžovatelka sdělila, že se necítí rozhodnutím o přezkumu žalovaného uspokojena. Pokud není postupem správního orgánu uspokojena, má právo na pokračování soudního řízení. Stěžovatelka rovněž namítá, že její sdělení o neuspokojení nemá odraz v odůvodnění napadeného usnesení o odmítnutí žaloby.

[11] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se neztotožňuje s kverulantským přístupem stěžovatelky. Rozhodnutím žalovaného vydaným postupem dle § 124 daňového řádu fakticky došlo k plnému uspokojení žalobního návrhu. Stěžovatelka tedy dle žalovaného pouze neúčelně protahuje soudní řízení. Žalovaný poukázal na to, že platebním výměrem byla uložena pokuta ve výši 2.000 Kč, a připomněl zásadu de minimis non curat praetor. V případě, kdy se žalobce vyjádří, že se necítí uspokojen, zákon sice předpokládá pokračování žalobního řízení, v nynějším případě však s ohledem na konkrétní okolnosti měl krajský soud podle žalovaného rozhodnout o zastavení řízení.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[12] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.

[13] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v souladu s a 4 , v mezích jejího rozsahu a přípustně uplatněných důvodů a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

[14] Dle § 124 odst. 1 daňového řádu domáhá-li se navrhovatel ve správním soudnictví zrušení rozhodnutí vydaného správcem daně, může jej správce daně uspokojit změnou nebo zrušením tohoto rozhodnutí v přezkumném řízení.

[15] Podle platí, že: (1) Dokud soud nerozhodl, může odpůrce vydat nové rozhodnutí nebo opatření, popřípadě provést jiný úkon, jimiž navrhovatele uspokojí, nezasáhne-li tímto postupem práva nebo povinnosti třetích osob. Svůj záměr navrhovatele uspokojit sdělí správní orgán soudu a vyžádá si správní spisy, pokud je již soudu předložil. (2) Předseda senátu stanoví lhůtu, v níž je třeba rozhodnutí vydat, opatření nebo úkon provést a oznámit je navrhovateli i soudu; uplyne-li tato lhůta marně, pokračuje soud v řízení. (3) Dojde-li oznámení odpůrce podle odstavce 2 soudu, vyzve předseda senátu navrhovatele, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda je postupem správního orgánu uspokojen. Zmeškání této lhůty nelze prominout. (4) Soud řízení usnesením zastaví, sdělí-li navrhovatel, že je uspokojen. Soud řízení zastaví i tehdy, nevyjádří-li se takto navrhovatel ve stanovené lhůtě, jestliže ze všech okolností případu je zřejmé, že k jeho uspokojení došlo. (5) Rozhodnutí, opatření nebo úkon podle odstavce 1 nabývá právní moci nebo obdobných právních účinků dnem právní moci rozhodnutí soudu o zastavení řízení.

[16] Krajský soud odmítl žalobu podle Toto ustanovení takový postup umožňuje v případě, že soud o této věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat. Nedostatek podmínek řízení krajský soud shledal v tom, že vydáním přezkumného rozhodnutí, jímž byl platební výměr správce daně zrušen a řízení bylo zastaveno, odpadl předmět řízení o žalobě. Vyšel přitom ze závěrů rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2007, č. j. - 95, ze dne 28. 5. 2010, č. j. - 104, a ze dne 16. 12. 2015, č. j. - 26.

[17] Uvedená prejudikatura, týkající se aplikace , o správě daní a poplatků, a násl. , , a -123 daňového řádu, vyjadřuje právní názor, že je-li původní rozhodnutí, které je soudem přezkoumáváno, v přezkumném řízení změněno či zrušeno, nastává tím situace, kdy je vydáno nové meritorní rozhodnutí a původní rozhodnutí žalobou napadené již neexistuje, proto z povahy věci odpadá možnost soudu přezkoumat původní rozhodnutí.

[18] Jak však správně argumentuje stěžovatelka, uvedený právní názor se vztahuje na přezkumná rozhodnutí vydaná v jiných procesních režimech, než je přezkumné rozhodnutí, které dne 16. 10. 2019 vydal žalovaný v nyní projednávaném případu.

[19] Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2019 je výslovně uvozeno jako rozhodnutí vydané dle daňového řádu v přezkumném řízení směřujícím k uspokojení navrhovatele. Úmysl žalovaného vydat rozhodnutí v přezkumném řízení dle daňového řádu ve spojení s za účelem uspokojení stěžovatelky, jež se ve správním soudnictví domáhala zrušení rozhodnutí správce daně, je zřejmý i z procesního postupu žalovaného v řízení před soudem (přípisy ze dne 3. 7. 2019 a 25. 10. 2019) i z postupu soudu (usnesení ze dne 15. 8. 2019, opatření předsedkyně 4. 11. 2019); žalovaný tento úmysl potvrdil i ve svém vyjádření ke kasační stížnosti.

[20] Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2019 ani nemůže být posouzeno jako rozhodnutí v přezkumném řízení dle § 121 až 123 daňového řádu, neboť pro vydání rozhodnutí v „obecném“ přezkumném řízení podle těchto ustanovení nebyly splněny procesní podmínky spočívající v nařízení přezkumného řízení nadřízeným správcem daně (§ 122 odst. 1 daňového řádu).

[21] Není proto pochyb o tom, že v projednávaném případě přezkumné rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2019 bylo vydáno postupem dle § 124 odst. 1 daňového řádu za účelem uspokojení stěžovatelky. Takové rozhodnutí však nabývá právních účinků za podmínek dle § 62 odst. ř. s. až ve spojení s nabytím právní moci rozhodnutí soudu o zastavení žalobního řízení. Rozhodnutí vydané podle § 124 daňového řádu tedy nemohlo v průběhu žalobního řízení odstranit žalobou napadené rozhodnutí, a nemohl tak odpadnout předmět soudního řízení.

[22] Krajský soud tedy pochybil tím, že dle odmítl žalobu stěžovatelky, aniž byly pro odmítnutí žaloby splněny zákonné podmínky.

IV. Závěr a náklady řízení

[23] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud shledal, že důvod kasační stížnosti dle byl naplněn. Nejvyšší správní soud proto usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby pro jeho nezákonnost zrušil a věc krajskému soudu vrátil k dalšímu řízení ( věta první ). V něm bude krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku ( ). Neshledá-li krajský soud naplnění zákonných důvodů pro zastavení řízení či odmítnutí žaloby z jiného důvodu než v předchozím řízení, přistoupí k meritornímu projednání žaloby.

[24] Krajský soud v dalším řízení podle věty první rozhodne také o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. listopadu 2021

JUDr. Filip Dienstbier

předseda senátu