Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
54 Ad 11/2021 - 43.pdf
PDF · 0 B
No categories available
54 Ad 11/2021 - 43
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci
žalobkyně: P. D.
bytem X
právně zastoupen Mgr. Annou Podanou, advokátkou
sídlem Široká 36/5, 110 00 Praha 1
proti
žalované Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 6. 2021 č. j. X
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci, obsah žaloby
1. Žalobou doručenou dne 27. 7. 2021 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 4. 6. 2021 č. j. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. X ze dne 7. 4. 2021, kterým byl odňat žalobci od 24. 4. 2021 o invalidní důchod podle § 56 odst 1 písm. a) a ustanovení 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. , zákona o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice ze dne 24. 3. 2021 již žalobce nebyl invalidní, neboť podle uvedeného posudku poklesla jeho pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 10 % a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.
2. Žalobce v žalobě zrekapituloval předchozí posuzování svého zdravotního stavu a poukázal na to, že pracuje na poloviční úvazek v rozsahu dvaceti hodin týdně jako řidič nákladního automobilu, obsluha stavebních strojů u Obecního úřadu Dříteň. Posudek chybně uvedl 27,5 hodiny týdně. Žalobce byl posudkovými lékaři posuzován bez jeho účasti, kdy lékaři v rozporu s lékařskými zprávami konstatovali, že jedná se o lehké zdravotní postižení žalobce. Žalobce připomněl, jaké závěry byly vysloveny ohledně jeho zdravotního stavu k období předcházejícímu vydání napadeného rozhodnutí, kdy subjektivní potíže na levé dolní končetině jsou stejné a trvají již 20 roků. To potvrzuje i neměnící se stav EMG. Poslední posudek o invaliditě X byl podkladem pro ponechání invalidity prvního stupně od roku 2017 do roku 2021 a ve spojení s výše uvedenou zdravotnickou dokumentací od X a X vyplývá, že zdravotní stav žalobce je od roku 2016 neměnný. V té době byl hodnocen jako střednětěžké postižení žalobce. Podle názoru žalobce nemohlo v roce 2021 dojít k „zázračenému uzdravení“ do té míry, že jeho zdravotní postižení hodnotí posudkoví lékaři jako desetiprocentní pokles pracovní schopnosti. Lékařské posouzení bylo proto vypracováno chybně bez podrobného zkoumání zdravotního stavu a podrobného zkoumání lékařských zpráv a zdravotní dokumentace. Toto vadné hodnocentí převzalo napadené rozhodnutí, které došlo k chybnému závěru, na jehož základě byl žalobci odňat invalidní důchod prvního stupně. Žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalované zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
II. Stručné shrnutí vyjádření žalované
3. Žalovaná popsala platnou právní úpravu a shrnula, že k odnětí invalidního důchodu došlo na základě posudku Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice ze dne 24. 3. 2021, podle kterého poklesla pracovní schopnost žalobce pouze o 10 %. Při námitkovém řízení při novém posouzení zdravotního stavu žalobce byl pokles pracovní schopnosti podle kapitoly VI, položka 9a) vyhlášky č. 359/2009 Sb. , který činil 10 %, zvýšen o maximálně možných 10 % s ohledem na schopnost žalobce využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti a schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo schopnosti rekvalifikace na celkových 20 %. Žalovaná uvedla, že je třeba postupovat podle posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a pokud se neprokáže invalidita žalobce, navrhla zamítnutí žaloby.
III. Obsah správních spisů včetně důkazu doplněného soudem
4. Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice dne 24. 3. 2021 se závěrem, že není invalidní podle § 39 zákona o důchodovém pojištění, neboť pokles její pracovní schopnosti činil 10 %, a to v souvislosti s úrazem ze dne 5. 5. 1997. Den zániku invalidity byl stanoven na 24. 3. 2021. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VI, položka 9a) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. , pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 10 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezepčení Praha dne 7. 4. 2021 věcí rozhodnutí, kterým žalobci od 24. 4. 2021 odňala invalidní důchod. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil a dne 21. 4. 2021 podal proti němu námitky. Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice znovu posoudila zdravotní stav žalobce dne 20. 5. 2021 lékařem České správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice se závěrem, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyl invalidní dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Nejednalo se již o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobce pouze o 20 %. Jednalo se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, kdy k zániku invalidity došlo dne 24. 3. 2021. K datu vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole VI, položka 9a) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. , pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 10 %. Vzhledem k jeho schopnosti využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti a pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo s ohledem na schopnost rekvalifikace se podle § 3 odst. 2 téže vyhlášky zvyšuje tato hodnota o 10 % na celkových 20 %. Na základě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice dne 4. 6. 2021 rozhodnutí, kterým námitky žalobce zamítla a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 4. 2021 potvrdila. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ke správnímu soudu. Na základě podané žaloaby soud požádal Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích o zpracování posudku, kterým by byl komplexně posouzen zdravotní stav žalobce.
5. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích vypracovala dne 8. 9. 2021 za přítomnosti odborného lékaře z oboru neurologie X a z oboru traumatologie X posudek o zdravotním stavu žalobce. Komise stanovila diagnostický souhrn a zároveň žalobce vyšetřila v komisi. Žalobce byl s posudkovým závěrem komise seznámen. Komise uzavřela, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem je stav po úrazu levé dolní končetiny z roku 1997 (stav po zlomenině levého bérce, zlomenině kosti stehenní a čéšky a stav po poškození n. ischiadicus). V klinickém obraze trvá, jak z hlediska neurologa, tak i z hlediska traumatologa lehké funkční postižení. K hodnocení bylo použito posudkové kritérium, kterým byl hodnocen lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení a v námitkovém řízení tedy posudkové kritérium určené pro postižení periferních nervů, polyradikuloneuritidy, neuropatie, položku pro lehké funkční postižení – kapitola VI, položka 9a) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. , kde je dána míra poklesu pracovní schopnosti na 10 %. Zároveň komise uvedla, že lze použít i posudkové kritérium určené pro funkční postižení po zlomeninách kostí dolních končetin, položku pro lehké postižení kapitola XV, oddíl B, položka 13a), která je určena pro stavy, kdy trvají lehké deformity bérce nebo stehna, lehké hypotrofie svalů, trvá omezení funkce končetiny pro delší chůzi a stání. Zde je dána míra poklesu pracovní schopnosti na 10 až 15 %. Použití této položky se komisi jeví jako vhodnější, neboť krom objektivně přítomné nervové léze žalobce udává i bolesti v místě zlomeniny stehna a je tudíž zhodnocena i trvající mírná atrofie stehenního svalu. Komise volí s ohledem na původní pracovní profesi žalobce horní hranici taxace 15 % míry poklesu pracovní schopnosti. Žalobce je schopen i jiného pracovního zařazení – sedavé práce, je schopen pracovat i v plném pracovním úvazku. Komise tak neshledává důvod k taxačnímu navýšení z důvodů kvalifikačních. I kdyby toto taxační navýšení použito bylo, žalobce by neodpovídal žádnému stupni invalidity. Zdravotní postižení žalobce není takového stupně závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry pracovní schopnosti. Následky poranění levé dolní končetiny při vyhodnocení míry omezení rozsahu pohybu svalové síly, funkce celé končetiny i celkové pohyblivosti se nejeví jako středně závažné, není tak indikováno hodnocení podle kapitoly VI, oddíl B, položka 13, písm. b), tedy posudkovým kritériem, kterým byl žalobce hodnocen opakovaně od roku 2011. Tímto důvodem je skutečnost, že již nemá závažnou deformitu bérce nebo stehna, svalovou atrofii v oblasti stehna komise shledala jako lehkou, velké nosné klouby mají normální funkci, omezení hybnosti v oblasti hlezna je jen lehké. Pro hodnocení nervové léze není indikováno použít kapitolu VI, položka 9b), kde je dána míra poklesu pracovní schopnosti 20 až 40 %. Takové posudkové kritérium je totiž určeno pro středně těžké neurologické funkční postižení, což znamená, že jedná se o stavy, kde je přítomna závažná porucha motorických funkcí končetiny. Nález zjištěný neurologem u žalobce při jednání před Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích tomu neodpovídá. Ostatní poruchy zdravotního stavu žalobce uvedené v předchozích částech posudkové rozvahy pracovní potenciál žalobce nelimitují. V případě, že je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti se nesčítají. Komise uzavřela, že posudkové závěry lékařů prvoinstančního i druhoinstančního lze akceptovat. Legislativa totiž připouští různá posudková hodnocení. Zdravotní stav a jeho funkční důsledky byly zjištěny v rozsahu, který je dostatečný pro použití posudkových kritérií stanovených v právních předpisech. Tyto byly objektivizovány a vzaly v úvahu všechny rozhodné skutečnosti týkající se zdravotního stavu žalobce a jeho funkčních důsledků významných pro posudkový závěr. Mezi doloženými lékařskými nálezy nejsou žádné rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro vyslovený posudkový závěr. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR prostudovala lékařský nález, který žalobce předložil při jednání. Přestože praktický lékař doporučuje zkrácení pracovního úvazku, komise neshledává takové funkční postižení, které by indikovalo ponechání invalidity. Komise uzavřela, že posudkový závěr vyslovený dne 24. 3. 2021 a 20. 5. 2021 při jednání posudkových lékařů z hlediska neuznání žádného stupně invalidity lze potvrdit. Důvod oduznání invalidity komise specifikovala jako opakované posudkové nadhodnocení v minulosti a je podle názoru komise až překvapivé, že žalobce s částečnou invaliditou pracoval cca 19 let v plném pracovním úvazku ve vhodné profesi. Posuzující lékař toto nijak při svém posudkovém zhodnocení adekvátně nezohlednil. K žalobě žalobce přiložil nálezy EMG vyšetření a ty byly také k dispozici ve spise. Žalobce byl seznámen se skutečností, že komise se nálezy EMG zabývala a pro posouzení věci je rozhodující funkční nález klinický, který je a byl i v minulosti hodnocen jako lehký. Posudkově je přitom nutno hodnotit funkce celé levé dolní končetiny a není tudíž rozporné, že při EMG je v jedné z porcí ischiadického nervu popsána až středně těžká léze, neboť neurologicky nejde o středně závažné postižení funkce celé levé dolní končetiny. Peroneální léze přitom žalobci nebránila a nebrání ovládat a řídit motorová vozidla. Jestliže žalobce tvrdil, že se nově objevují otoky ve spodní části končetiny, občas chodidla a holeně, pak při vyšetření při jednání Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí na levé dolní končetině otoky zjištěny nebyly. Komise nevylučuje, že se mohou po zátěži objevit, rozhodně však jde podle traumatologa i neurologa o lehký nález.
6. Komise svůj posudkový závěr vyslovila na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření, které jsou založeny ve zdravotní dokumentaci žalobce, a to zprávy ze zjišťovací prohlídky z března 1998, kontrolní lékařské prohlídky únor 1999, leden 2000, leden 2001 a leden 2004, leden 2007, leden 2009. Dále leden 2011, duben 2014, únor 2017, kde je uvedeno, že jedná se o posudkové nadhodnocení. Ke stávajícímu správnímu řízení byly předloženy zpráva praktického lékaře Dříteň, Olešník X, 19. 1. 2021, neurologie České Budějovice X, 23. 2. 2020, zpráva praktické lékařky X z 6. 9. 2021 a vyšetření žalobce při jednání Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích.
IV. Právní názor soudu
7. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního , ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s. s. ř. s. ), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odst. 2 téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl.
8. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. , ve znění pozdějších předpisů je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla za a) nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50%, avšak nejvíce o 69%, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70%, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odstavce 3, pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4, při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti než dosud vykonával, schopnost využití zachovaní pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35% a nejvíce 69% a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70% též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení, pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.
9. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech dlouhodobého pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To, za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.
10. Jinak řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.
11. Žalobce v žalobě především namítal, že jeho zdravotní stav nebyl posouzen správně a byl posouzen pouze formálním způsobem bez vyšetření příslušnými lékařskými posudkovými orgány. Z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR jednoznačně vyplývá, že se hodnocení této komise shoduje ve svých závěrech s posudky, které vypracovali jak lékař Okresní správy sociálního zabezpečení, tak i lékař České správy sociálního zabezpečení. Komise zdůraznila, že se v předchozím hodnocení zdravotního stavu žalobce a jeho zachované míry pracovní schopnosti jednalo o opakované posudkové nadhodnocení, neboť žalobce s částečnou invaliditou pracoval v plném pracovním úvazku cca 19 let ve vhodné profesi. Komise uzavřela, že rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu představuje následky poranění levé dolní končetiny a při vyhodnocení míry omezení rozsahu pohybu, svalové síly, funkce celé končetiny a celkové pohyblivosti se nejeví jako středně závažné onemocnění, ale jde o funkční postižení po zlomeninách kostí dolních končetin, položka pro lehké postižení – kapitola XV, oddíl B, položka 13a), která je určena pro stavy, kdy trvají lehké deformity bérce nebo stehna, lehké hypotrofie svalů, trvá omezení funkce končetiny pro delší chůzi a stání. Míra poklesu pracovní schopnosti je stanovena na patnáct procent, a to s ohledem na původní profesi žalobce, kdy z toho důvodu volí také horní hranici. Komplexně pak je zhodnocena objektivně přítomná nervová léze i žalobcem udávaná bolest v místě zlomeniny stehna i trvající mírná atrofie stehenního svalu. Žalobce je schopen i jiného pracovního zařazení, sedavé práce, je schopen pracovat i v plném pracovním úvazku a komise tudíž neshledala důvod k taxačnímu navýšení. Komise uzavřela, že žalobce nebyl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní v žádném stupni.
12. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. Posudková komise MPSV ČR při vypracování posudku vzala v úvahu veškeré doložené lékařské zprávy žalobce a zabývala se jeho onemocněním, přihlédla k vývoji tohoto onemocnění, zdravotní stav hodnotila jako v minulosti dlouhodobě nadhodnocený a na tomto základě pak postavila a vysvětlila svůj závěr, že u žalobce se jedná o lehké postižení.
13. Soud hodnotí posudek vypracovaný posudkovou komisí jako objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobce. Vypořádala se se všemi přítomnými zdravotními postiženími žalobce a vysvětlila, z jakého důvodu dospěla komise k závěru, že u žalobce není přítomen žádný stupeň invalidity. Jednalo se v minulosti o posudkové nadhodnocení, které přetrvává delší dobu, neboť žalobce byl 19 let hodnocen jako částeně invalidní při plném pracovním nasazení. Soud k tomu poznamenává, že zdravotnická dokumentace žalobce byla dle komise úplná a žalobce tento závěr nikterak nerozporoval.
14. Soud proto uzavřel, že v rámci soudního řízení posuzoval a hodnotil vypracovaný posudek a uzavřel, že naplnil požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a vypořádal se se všemi rozodnými skutečnostmi. Posudkový závěr byl komisí náležitě zdůvodněn a pro soud byl přesvědčivý. Soud z tohoto posudku vycházel, jak již je výše uvedeno a neshledal žalobcem vznesené námitky důvodnými. Lékařské orgány vyslovily svůj závěr správně a ten odpovídá na základě dostupných důkazů zákonu. Zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý, ale v současné době neodpovídá žádnému stupni invalidity.
V. Závěr, náklady řízení
15. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobvr důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. zamítl.
16. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. s. ř. s. , podle kterého má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobce ve věci úspěch neměl a úspěšné žalované soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila, ostatně ani ustanovení § 60 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. takové náklady přiznat neumožňuje.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Krajský soud v Českých Budějovicích
dne 11. října 2021
JUDr. Marie Trnková v. r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S.