Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 Az 20/2021 - 18

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci

žalobce: Y. S., nar.,

státní příslušnost: Ukrajina,

bytem v ČR:,

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, Odbor azylové a migrační politiky,

sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7,

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 5. 2021, č. j. X,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany se zamítá podle , o azylu (dále jen „ “) jako zjevně nedůvodná.

2. Žalobce namítá porušení , (dále jen „ “), neboť žalovaný nezjistil dostatečným způsobem skutečný stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v rozsahu nezbytném vzhledem k okolnostem případu, nezabýval se situací na Ukrajině ve vztahu k žalobci. Bylo porušeno rovněž ustanovení . Toto ustanovení bylo porušeno rovněž z důvodu, že přijaté řešení není v souladu s veřejným zájmem a rozhodnutí neodpovídá okolnostem případu. Porušen byl dále a 4 , neboť správní orgán nezohlednil skutečnosti hovořící ve prospěch žalobce a nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Žalovaný nezohlednil individuální situaci žalobce. Dále byl porušen , neboť žalobce má za to, že naplňuje zákonné podmínky pro udělení azylu. Žalobce má mj. odůvodněný strach z pronásledování z důvodu zastávání určitých politických názorů. Porušen byl rovněž , žalobce splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu z humanitárních důvodů a , neboť v případě návratu hrozí žalobci nebezpečí vážné újmy. Žalovaný v rozhodnutí neuvedl dostatečně, jakými úvahami byl veden při hodnocení podkladů a výkladu ustanovení ( ).

3. Správní orgán dle žalobce nepřihlédl ke skutečnosti, že žalobce žije na území ČR od roku 2003, mluví česky, pracuje (s výjimkou momentální situace) a je plně integrován do české společnosti.

4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Při rozhodování vzal v úvahu skutečnosti, které žalobce tvrdil a shromáždil k nim relevantní a aktuální informace o situaci v zemi původu. Rovněž vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci a má za to, že přijaté řešení odpovídá konkrétním okolnostem daného případu a je patřičným způsobem odůvodněno. Žalobce je státním příslušníkem Ukrajiny, přičemž v souladu s ustanovením vyhlášky ministerstva vnitra č. , ze dne 3. prosince 2015, kterou se provádí a zákon o dočasné ochraně cizinců, v platném znění, ČR považuje Ukrajinu, s výjimkou poloostrova Krym a částí Doněcké a Luhanské oblasti okupovaných Ruskem, za tzv. bezpečnou zemi původu ve smyslu ustanovení . Správní orgán shledal na základě informací o politické situaci a stavu dodržování lidských práv na Ukrajině, a dále na základě výpovědí žalobce, že v jeho případě lze Ukrajinu považovat za bezpečnou zemi původu ve smyslu . K žalobcově tvrzení, že splňuje podmínky pro udělení azylu, neboť pociťuje odůvodněný strach z pronásledování z důvodu zastávání určitých politických názorů, správní orgán uvádí, že se jmenovaný o politickém přesvědčení zmiňuje až v žalobě, navíc nekonkretizoval, o jaké politické názory se jedná. Tato námitka je tudíž neprojednatelná. K tvrzení žalobce, že splňuje podmínky pro udělení humanitárního azylu, správní orgán uvedl, že humanitární azyl je výjimečným institutem, přičemž též poukázal na , který mu v případě posouzení žádosti jako zjevně nedůvodné žadatele neukládá povinnost posoudit naplnění důvodů dle . K námitce žalobce, že žalovaný nepřihlédl ke skutečnosti, že v ČR žije již od roku 2003, mluví česky, pracuje a je plně integrován do české společnosti, správní orgán uvádí, že integrace žalobce do české společnosti nepatří mezi azylově relevantní důvody.

5. Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním orgánem, vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti:

6. K žádosti žalobce sdělil, že nikdy nebyl politicky aktivní, je ženatý, neví ale, kde manželka je, nejsou již 10 let v kontaktu. Je bezdětný. Ukrajinu naposledy opustil v roce 2000, od té doby pobývá zde. Vzpomíná si, že do ČR naposledy přijel v roce 2003. Tehdy měl uděleno krátkodobé vízum. Dvakrát žádal o udělení trvalého pobytu, ten mu ale udělen nebyl. Ve vlasti nemá žádnou rodinu, nemá se kam vrátit. V ČR žije tak dlouho, že by měl při návratu na Ukrajinu pocit, že se vrací do ciziny.

7. Při pohovoru sdělil, že v ČR pobývá od roku 2003. Vykonává se zde různé brigády. Ve vlasti nikdy žádné problémy neměl. Na Ukrajině se nemá kam vrátit. Žádost o mezinárodní ochranu byla poslední možnost, jak by mohl zůstat v ČR. Doufal, že zde získá trvalý pobyt, čekal na zkoušky z češtiny. V průběhu pandemie si nestihl prodloužit pobyt, poté dostal vyhoštění.

8. Městský soud v Praze přezkoumal dle , , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ “) napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

9. Soud vyšel v dané věci z následujících právních předpisů:

10. Dle jako zjevně nedůvodná se zamítne i žádost o udělení mezinárodní ochrany, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany přichází ze státu, který Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu, neprokáže-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze.

11. Dle jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle a 14 nebo doplňkové ochrany podle . Jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle odstavce 2, rovněž se neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v nebo že mu hrozí vážná újma podle .

12. K obecným námitkám žalobce ohledně porušení vypočtených ustanovení soud uvádí, že v postupu žalovaného nenalezl deficity a neshledal ani nezákonnost rozhodnutí. Žalovaný si pro rozhodnutí opatřil adekvátní podklady, zjistil skutkový stav věci dostatečně, přičemž přihlédl ke všemu, co v průběhu správního řízení vyšlo najevo, zohlednil okolnosti případu, zjistil všechny potřebné skutečnosti a zabýval se jednotlivými tvrzeními, které žalobce uvedl. Své závěry žalovaný uspokojivým způsobem odůvodnil.

13. Pokud jde o porušení zásady materiální pravdy, žalovaný skutkový stav vyhodnotil adekvátně. Lze poznamenat, že: „[n]ení povinností žadatele o azyl, aby pronásledování své osoby prokazoval jinými důkazními prostředky než vlastní věrohodnou výpovědí. Je naopak povinností správního orgánu, aby v pochybnostech shromáždil všechny dostupné důkazy, které věrohodnost výpovědí žadatele o azyl vyvracejí či zpochybňují“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005, č. j. - 57). Žalovaný se zabýval všemi tvrzeními žalobce a zároveň sám zjišťoval veškeré potřebné skutečnosti, provedl potřebné důkazy, řešení přijaté žalovaným je v souladu s veřejným zájmem a odpovídá okolnostem případu.

14. Žalovaný přezkoumatelným způsobem dovodil závěry, které srozumitelným způsobem odůvodnil, přičemž odůvodnění rozhodnutí zcela odpovídá požadavkům dle . Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 14. 7. 2015, č. j. -57, uvedl: „[j]e třeba zároveň uvést, že konkrétní podobu výrokové části rozhodnutí, tedy např. její grafické či jiné rozlišení na záhlaví (návětí) a výrok (enunciát), zákon výslovně nestanoví. (…) Často správní orgány (ostatně i soudy, srov. též a ) koncipují výrokovou část ze syntaktického hlediska jako jedinou větu, v jejíž uvozovací části sdělí označení správního orgánu, účastníků řízení podle a předmět řízení; tato část končí slovy „rozhodl takto“ (případně „vydal toto rozhodnutí“) a dvojtečkou. Po tomto návětí (záhlaví) následuje samotný výrok či výroky rozhodnutí, včetně výroku o nákladech řízení a vedlejších ustanovení. Lze si ovšem představit, že by správní orgán nerozdělil výrok a návětí a všechny náležitosti výrokové části rozhodnutí požadované by byly obsaženy ve výroku. I takový postup správního orgánu, pokud by nebyl na újmu srozumitelnosti rozhodnutí (viz níže), by byl v souladu se zákonem.“ (bod 16) V posuzovaném případě bylo z napadeného rozhodnutí jednoznačně seznatelné, jaký byl předmět řízení, jakým způsobem o něm bylo rozhodnuto a podle jakých právních ustanovení, neboť výrok napadeného rozhodnutí zněl: „žádost o udělení mezinárodní ochrany se podle , o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zamítá jako zjevně nedůvodná.“

15. u zjevně nedůvodných žádostí dle počítá s aplikací tzv. konceptu bezpečných zemí (bezpečná země původu, bezpečná třetí země a evropsky bezpečná třetí země). Tyto pojmy jsou definovány v (bezpečná země původu), (bezpečná třetí země) a (evropsky bezpečná třetí země). Podle unijního práva je třeba, aby existoval seznam takových zemí. Tento seznam obsahuje č. 328/2015 Sb., kterou se provádí a zákon o dočasné ochraně cizinců (dále jen „ “).

16. Žalovaný předně vyšel z toho, že dle § 2 vyhlášky považuje Česká republika Ukrajinu s výjimkou poloostrova Krym a částí Doněcké a Luhanské oblasti pod kontrolou proruských separatistů za bezpečnou zemi původu.

17. Dále si pro posouzení politické a bezpečnostní situace na Ukrajině opatřil podklady, jejichž výčet uvedl na straně dvě rozhodnutí. Konkrétně vycházel zejména z výpovědi žalobce, dokumentace k předchozí žádosti o mezinárodní ochranu, a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv na Ukrajině. Žalovaný konkrétně svůj závěr o bezpečné zemi opřel mimo uvedenou vyhlášku o Informace OAMP Hodnocení Ukrajiny jako bezpečné země původu ze dne 8. 8. 2020, Informace OAMP – Situace na Ukrajině ze dne 25. 4. 2020 a Informace MZV ČR č. j. X ze dne 22. 2. 2021.

18. Na základě zjištění z uvedených podkladů došel žalovaný k závěru, že se v případě Ukrajiny jedná pro žalobce o bezpečnou zemi. Soud žádné pochybení žalovaného v tomto směru neshledal. Žalovaný nepopřel existenci stále probíhajícího válečného konfliktu v zemi, avšak žalobce uváděl, že žil v Ivanofrankivské oblasti, tedy pochází z oblasti, která je plně pod kontrolou ukrajinské vlády, není dotčena válečným konfliktem probíhajícím na východě země. K tomu lze dodat, že na tuto oblast se nevztahuje ani výjimka definovaná v uvedené vyhlášce a návrat žalobce do ní je zcela bezpečný.

19. Dikce předpokládá možnost vyloučení aplikace zde uvedeného postupu pouze v případě, kdy žadatel prokáže, že daný stát za bezpečnou zemi považovat nelze. Tak se však v případě žalobce nestalo. Žalobce neuvedl v průběhu řízení nic, co by byť nasvědčovalo jakýmkoli problémům, které by ve vlasti měl mít. Namítá-li nyní, že nebyla dostatečně zohledněna jeho individuální situace, pak soud musí konstatovat, že žalobce blíže tuto námitku nespecifikoval, kdy z takto obecné formulace není žádné konkrétní pochybení žalovaného zřejmé. Žalovaný se tvrzeními žalobce zabýval, ten však nic relevantního neuvedl a bezpečnost země nezpochybňoval. Absence zázemí v zemi původu je rovněž bez vztahu k hodnocení z hlediska bezpečnosti.

20. Z důvodu aplikace ustanovení v souladu s nebylo dále zapotřebí posuzovat, jsou-li zde dány jednotlivé důvody pro udělení azylu či doplňkové ochrany, včetně azylu z humanitárních důvodů dle . Žalovaný proto postupoval správně a v souladu se zákonem, pokud se těmito důvody nezabýval, respektive je hodnotil pouze ve vztahu k možným problémům žalobce ve vlasti. Obdobné platí ohledně .

21. Co se týče tvrzených obav z pronásledování z důvodu politických názorů, soud dodává, že dává v tomto ohledu za pravdu žalovanému, který poukázal na to, že žalobce tuto skutečnost uvedl poprvé až v žalobě, neboť dříve naopak sdělil, že žádné politické aktivity nevykonával. Ani v žalobě své tvrzení nadto blíže nespecifikoval. Vzhledem k tomu, že žalobce dané tvrzení neuváděl, nemohl se jím ani žalovaný nikterak zabývat. Zároveň se jimi nemohl zabývat ani soud, neboť žalobce nijak nespecifikoval své politické názory a z toho plynoucí hrozbu pronásledování.

22. Co se týče míry integrace žalobce v ČR z důvodu jeho pobytu od roku 2003, soud uvádí, že míra integrace žalobce v ČR není v žádném případě způsobilá jakkoli zpochybnit závěr o bezpečnosti Ukrajiny. Nad rámec uvedeného pak soud dodává, že tato skutečnost by byla zcela bez významu i z hlediska možného udělení azylu, neboť se nejedná o azylový důvod.

23. Z výpovědi žalobce vyplynulo, že podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany bylo jakousi poslední možností zajištění pobytu v ČR. Cestou žádosti o mezinárodní ochranu však suplovat vyřízení pobytových záležitostí. K tomu se vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 2. 2005, č. j. , kde uvedl: „Azylové řízení je prostředkem poskytnutí ochrany těm příslušníkům cizích států, kteří jsou na území státu původu vystaveni pronásledování ve smyslu tohoto zákona nebo kteří mají odůvodněný strach z takového pronásledování. Jak je patrné, zákonodárce nekonstruoval toto řízení jako prostředek k legalizaci pobytu na území České republiky či jako možnost získat zde pracovní povolení. Jestliže tedy stěžovatel žádá o legalizaci pobytu v České republice, bude se muset podrobit režimu jiného zákona, a to bez ohledu na "složitost mechanizmů“, které tento upravuje.“ V souladu s uvedeným rozsudkem je smyslem institutu udělení mezinárodní ochrany mimořádná forma pomoci lidem z oblastí, kde hrozí porušování jejich práv ve smyslu mezinárodních konvencí. Nemůže nahrazovat postupy právních předpisů cizineckého práva, zejména , o pobytu cizinců. Je tedy třeba, aby žalobce legalizaci svého pobytu v ČR provedl tímto způsobem.

24. Soud nenalézá deficity v postupu žalovaného ani v žalobou napadeném rozhodnutí samotném, a to jak v odůvodnění, tak i výroku a poučení. Žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav, přičemž přihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, a uspokojivým způsobem své rozhodnutí odůvodnil, přijaté řešení také odpovídalo okolnostem daného případu; žalovaný postupoval v souladu se zákony a ostatními předpisy, opatřil si dostatečné podklady pro rozhodnutí, zjistil všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu, pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, a provedl důkazy, které byly potřebné ke zjištění stavu věci. Všemi zjištěnými okolnostmi se žalovaný ve svém rozhodnutí dostatečným způsobem objektivně zabýval a uspokojivě odůvodnil, proč v případě žalobce jde o zjevně nedůvodnou žádost.

25. Soud z důvodů shora uvedených žalobu zamítl jako nedůvodnou podle

26. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením , žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 6. září 2021

Mgr. Kamil Tojner v. r.

soudce

Shodu s prvopisem potvrzuje M. J.