Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 81/2021 - 45

[11] Stěžovatelka v průběhu správního řízení uvedla, že z Gruzie do Itálie v roce 2018 odjela proto, že jí její bývalý manžel vyhrožoval, byl na ni rozzlobený, že ho opustila a snažil se ji připravit o děti. Situaci řešila tak, že si na něho stěžovala na policii, která to pak začala řešit. Vyjádřila rovněž obavu ze zabití ze strany rodičů za to, že otěhotněla, aniž by se znovu provdala. Dále uvedla, že v Gruzii nemá kde bydlet, neboť tam dříve bydlela s rodiči. Nejvyšší správní soud souhlasí s krajským soudem, že stěžovatelka neprokázala, že v jejím případě nelze Gruzii považovat za bezpečnou zemi. Z výpovědi stěžovatelky totiž nevyplývá, že by jí orgány jejího domovského státu nebyly schopny poskytnout ochranu před údajnou hrozbou ze strany bývalého manžela. Ze zpráv o zemi původu stěžovatelky přitom vyplynulo, že Gruzie je bezpečnou zemí, která je schopna svým občanům ochranu ze strany státu zajistit. K obavám z pronásledování a výhrůžek ze strany soukromých osob a též k podmínkám nemožnosti domoci se náležité ochrany od státu se přitom Nejvyšší správní soud již mnohokrát vyjádřil (srov. např. rozsudky ze dne 31. 10. 2003, č. j. - 65, ze dne 18. 12. 2003, č. j. - 49, ze dne 10. 3. 2004, č. j. - 48, ze dne 11. 3. 2004, č. j. - 44, ze dne 22. 12. 2005, č. j. - 41, nebo dne 10. 2. 2006, č. j. - 54).

[12] Nejvyšší správní soud tak dospěl ke stejnému závěru jako žalovaný i krajský soud, tedy že stěžovatelka neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na hrozbu pronásledování či vážné újmy v zemi původu, a tedy nepovažovat Gruzii ve vztahu k její osobě za bezpečnou zemi původu. Žalovaný i krajský soud se věcně, srozumitelně a přezkoumatelně vypořádali se stěžovatelčinými tvrzeními a obstarali dostatek informací za účelem náležitého zjištění skutkového stavu. Nejvyšší správní soud připomíná, že označení Gruzie (s výjimkou Abcházie a Jižní Osetie) za bezpečnou zemi původu přeneslo na stranu stěžovatelky břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že Gruzii za bezpečnou zemi ve vztahu k její osobě považovat nelze; rozsah a obsah stěžovatelkou sdělených informací však v daném případě neodůvodňoval přijetí závěru, že by pro stěžovatelku Gruzie bezpečnou zemi původu nepředstavovala.

[13] Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že žádné z tvrzení stěžovatelky nemířilo k tomu, že by snad její azylový příběh souvisel s oblastí Abcházie nebo Jižní Osetie, které nejsou podle považovány za bezpečné.

[14] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s větou první ve spojení s (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu č. j. - 33, část III. 4.). Stěžovatelka v řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení o kasační stížnosti náklady přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

[15] Odměna zástupci stěžovatelky JUDr. Ing. Jiřímu Špeldovi, advokátovi, který byl stěžovatelce k její žádosti ustanoven usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2021, č. j. – 27, a jehož náklady tak nese stát, byla stanovena za dva úkony právní služby, tj. převzetí a příprava zastoupení (včetně první porady se stěžovatelkou) a doplnění kasační stížnosti ze dne 19. 5. 2021, podle a d) (dále jen „ “). Za tyto úkony tak náleží zástupci stěžovatelky odměna ve výši 2 x 3.100 Kč podle a advokátního tarifu. Dále zástupci stěžovatelky náleží náhrada hotových výdajů (režijní paušál ve výši 2 x 300 Kč podle advokátního tarifu). Celkem tedy zástupci stěžovatelky náleží odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 6.800 Kč. Nejvyšší správní soud ověřil, že zástupce stěžovatelky je plátcem DPH, proto se odměna za zastupování zvyšuje o tuto daň ve výši 21%, tedy o 1.428 Kč. Zástupci stěžovatelky tak bude vyplacena částka ve výši 8.228 Kč, a to z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 7. září 2021

Mgr. Aleš Roztočil

předseda senátu