Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 As 203/2021 - 13

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: P. Č., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 9. 2020, č. j. 10.01-000491/20-002, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2021, č. j. – 19,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I.

[1] Žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) neurčila žalobci advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby podle , o advokacii (dále jen „“).

II.

[2] Žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí. Následně požádal o částečné osvobození od soudních poplatků. Městský soud usnesením ze dne 3. 6. 2021, č. j. - 19 (dále jen „napadené usnesení“), žádost žalobce zamítl.

[3] Městský soud dospěl k závěru, že přestože žalobce prokázal nedostatek finančních prostředků a jeho majetkové poměry osvobození od soudních poplatků odůvodňují, nebylo možné žalobci toto osvobození přiznat, neboť žalobce tohoto institutu zneužívá. Městský soud odkázal na množství žalobcem vedených sporů a rovněž poukázal na způsob, jakým žalobce soudní spory vyvolává, a také na podstatu těchto sporů. Podle městského soudu jsou řízení vedena sériově a stereotypně, jsou v nich uváděna totožná tvrzení jako v dřívějších neúspěšných případech. Povaha projednávané věci i ostatních žalobcových případů podle městského soudu svědčí o tom, že žalobci prioritně nejde o vyřešení sporné otázky, respektive o poskytnutí ochrany jeho právům, ale o to, aby vyvolal spor jako takový.

III.

[4] Proti napadenému usnesení se žalobce (dále jen „stěžovatel“) brání kasační stížností. Navrhuje napadené usnesení zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení.

[5] Stěžovatel předně namítá, že nepožádal o úplné osvobození od soudních poplatků, avšak pouze o částečné osvobození od jednoho soudního poplatku. Stěžovatel tvrdí, že městský soud zamlčoval výstižné důvody rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2010, č. j. - 29 (z nějž stěžovatel v kasační stížnosti citoval část bodu 21.), a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2010, č. j. - 91 (z nějž odkázal na první část předposledního odstavce na straně 6). Podle stěžovatele z uvedených rozsudků plyne zákaz paušálního hodnocení ohledně aplikace institutu zneužití práva. Závěrem stěžovatel rovněž popírá, že by v žalobě užíval obdobná tvrzení jako v předchozích žalobách, a upozorňuje, že i napadené usnesení obsahuje stejné úvahy jako mnoho předcházejících rozhodnutí městského soudu.

IV.

[6] Žalovaná svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužila.

V.

[7] Nejvyšší správní soud předesílá, že v nynější věci nepožadoval po stěžovateli zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost, neboť rozšířený senát tohoto soudu již v usnesení ze dne 9. 6. 2015, č. j. - 19, dospěl k závěru, že „[s]těžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě), či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností [, a , o soudních poplatcích].“ V nyní posuzovaném případě se jedná o přezkum právě takového procesního usnesení městského soudu, jímž se řízení o žalobě nekončí. Stěžovateli tedy povinnost zaplatit soudní poplatek za kasační stížnost nevznikla.

[8] V řízení o kasační stížnosti je podle a 2 povinné zastoupení účastníka bez příslušného právního vzdělání advokátem. Ke splnění této podmínky se však rozšířený senát kasačního soudu také vyjádřil ve shora citovaném usnesení a vysvětlil, že „[j]e-li podána kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků, o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde ustanovení a 2 neuplatní.“ Z citovaného usnesení rozšířeného senátu tedy plyne, že ani povinné zastoupení stěžovatele bez příslušného právního vzdělání advokátem není vyžadováno v těch případech, kdy kasační stížnost směřuje, tak jako v nyní souzené věci, proti procesnímu rozhodnutí, jímž se řízení o žalobě nekončí.

[9] Nejvyšší správní soud tudíž posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (, 4 ).

[10] Kasační stížnost není důvodná.

[11] Ze spisu městského soudu Nejvyšší správní soud ověřil, že stěžovatel výslovně požádal o částečné osvobození od soudních poplatků (plurál). Námitka stěžovatele, podle níž žádal pouze o osvobození od jednoho soudního poplatku (singulár), je tedy nedůvodná.

[12] V souladu s , o soudních poplatcích (dále jen „“), je s podáním žaloby spojen vznik poplatkové povinnosti.

[13] Podle , účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. (…) Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.

[14] Smyslem osvobození od soudních poplatků je především umožnit přístup k soudní ochraně i těm osobám, které nemají dostatek prostředků, tak aby byla zajištěna účinná soudní ochrana jejich práv. Jak již Nejvyšší správní soud uvedl například v rozsudku ze dne 26. 10. 2011, č. j. - 66, jenž se týkal právě stěžovatele, nejedná se o institut, který má umožňovat chudým osobám bezplatně vést spory podle své libosti. Přestože je účastník řízení nemajetný, takže by bylo zásadně namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků ( ), může mu soud výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporů, které vede.

[15] Městský soud v napadeném usnesení shledal, že postup stěžovatele není v tomto řízení výjimečný, neboť žalobce u městského soudu vede mnoho řízení, v nichž postupuje sériově a stereotypně a užívá obdobné argumenty jako v dřívějších neúspěšných případech. Současně i z úřední činnosti Nejvyššího správního soudu, u něhož jsou rovněž evidovány stovky věcí týkající se stěžovatele, vyplývá, že jeho postup v řízeních se neustále opakuje a stěžovatel uvádí zcela shodné či obdobné argumenty. Pouhá skutečnost, že stěžovatel vede velké množství sporů, přirozeně sama o sobě neznamená, že by jeho žádostem nemělo být vyhověno, jak ostatně plyne ze stěžovatelem citovaného rozsudku č. j. - 29. Rozhodující je nicméně právě sériovost a stereotypnost stěžovatelem podávaných žádostí spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů (srov. např. rozsudky zdejšího soudu ze dne 12. 6. 2020, č. j. - 13, ze dne 13. 3. 2019, č. j. - 12, ze dne 12. 9. 2018, č. j. – 17, nebo ze dne 29. 5. 2015, č. j. - 12).

[16] Z uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud shledal, že podmínky pro (částečné) osvobození od soudních poplatků v řízení před městským soudem nebyly splněny a městský soud se v tomto ohledu pochybení nedopustil. S ohledem na počet sporů, které stěžovatel vede (a které se týkají taktéž určení advokáta k poskytnutí právní pomoci), jakož i opakování totožných či obdobných argumentů v žádostech o osvobození od soudních poplatků a celkový kontext vedení sporů, má Nejvyšší správní soud zato, že stěžovatel svými podáními nesleduje ochranu svých veřejných subjektivních práv, resp. žádost o osvobození od soudních poplatků nesměřuje k zajištění účinné soudní ochrany, nýbrž se snaží prostřednictvím opakovaného žádání o osvobození od soudních poplatků vést bezplatně spory podle své libosti.

[17] Nejvyšší správní soud tudíž s ohledem na výše uvedené považuje napadené usnesení za zákonné. Městský soud se při posouzení stěžovatelovy žádosti nedopustil žádného pochybení.

[18] Uplatňoval-li stěžovatel v kasační stížnosti také další argumentaci obsahující invektivy vůči městskému soudu (jež s ohledem na její povahu nebyla výše rekapitulována), Nejvyšší správní soud pouze ve stručnosti doplňuje, že se jedná o vyjádření stěžovatelových osobních názorů, které nemá pro posouzení věci, tedy otázky osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě, žádnou relevanci.

VI.

[19] S ohledem na závěry shora vyložené neshledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost důvodnou. V souladu s věty druhé ji tudíž zamítl.

[20] Výrok o náhradě nákladů o kasační stížnosti řízení se opírá o ve spojení s téhož zákona. Stěžovatel, který neměl v řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. září 2021

JUDr. Jiří Palla

předseda senátu