Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 202/2021 - 37

-38

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: Pomáháme a chráníme, s. r. o., se sídlem Jinonická 804/80, Praha 5, zastoupená Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Pod kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 6. 2019, čj. JMK 88752/2019, sp. zn. S-JMK 71226/2019/OD/VW, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2021, čj. -30,

takto:

I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyni s e v r a c í zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Václava Voříška, advokáta.

Odůvodnění:

[1] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) napadla u Nejvyššího správního soudu kasační stížností v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Brně. Tímto rozsudkem krajský soud zamítl její žalobu proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný pro opožděnost zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 28. 2. 2019, čj. ODSČ-36340/18-50, kterým byla mj. uznána vinnou ze spáchání přestupku provozovatele vozidla dle , o provozu na pozemních komunikacích.

[2] Jelikož společně s podáním kasační stížnosti stěžovatelka nesplnila poplatkovou povinnost [podle ve spojení s , o soudních poplatcích, ve znění (dále „“)], vyzval ji Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 25. 6. 2021, čj. -10, k zaplacení soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, a to do 15 dnů ode dne doručení daného usnesení.

[3] Označené usnesení bylo stěžovatelce doručeno prostřednictvím zástupce téhož dne, tedy 25. 6. 2021. Stěžovatelka podala následně dne 9. 7. 2021 prostřednictvím svého zástupce žádost o osvobození od soudního poplatku s tím, že „epidemie covidu měla na ní negativní dopad projevující se v nemajetnosti“. Dále dodala, že pokud by soud kasační stížnost neprojednal pro nezaplacení soudního poplatku, stěžovatelce by vznikla újma vážné povahy. Následně stěžovatelka soudu zaslala dne 14. 7. 2021 další podání, v němž vzala žádost o osvobození od soudního poplatku bez bližšího odůvodnění zpět. Dne 15. 7. 2021 stěžovatelka uhradila soudní poplatek na účet Nejvyššího správního soudu.

[4] Nejvyššímu správnímu soudu je z úřední činnosti známo, že zástupce stěžovatelky si obdobným způsobem (podání žádosti o osvobození a její následně zpětvzetí, resp. uhrazení soudního poplatku navzdory podané žádosti) počínal i v dalších řízeních vedených před zdejším soudem (např. sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. anebo sp. zn. ). V usnesení ze dne 1. 9. 2021, čj. -34, k tomu Nejvyšší správní soud konstatoval, že tento procesní postup zástupce stěžovatelky „zjevně činí toliko za účelem „umělého“ prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku […]. Jednání zástupce stěžovatele tedy vykazuje znaky zneužití práva a soud proto k podané žádosti nepřihlédl.“ V témže usnesení Nejvyšší správní soud rovněž uzavřel, že takto podaná žádost o osvobození od soudního poplatku neměla na běh lhůty k úhradě soudního poplatku vliv, neboť se jedná o účelový postup a zneužití procesního práva (shodně viz usnesení NSS ze dne 1. 9. 2021, čj. -38).

[5] Nejvyšší správní soud neshledal v nyní projednávané věci důvod odchýlit se od citovaných závěrů. Je třeba připustit, že zatímco ve věci sp. zn. nebyl soudní poplatek vůbec uhrazen a kasační stížnost nebyla doplněna, v nynější věci stěžovatelka po zpětvzetí žádosti o osvobození soudní poplatek v plné výši uhradila a kasační stížnost doplnila. Učinila tak ovšem až poté, co uplynula původně uložená lhůta k jeho zaplacení (která marně uplynula 12. 7. 2021). Vzhledem k tomu, že stěžovatelka byla zastoupena zástupcem, který je advokátem, a nejsou zřejmé žádné okolnosti, pro něž by bylo třeba nynější věc odlišovat od věci shora uvedené, postupoval zde Nejvyšší správní soud shodně. Nebylo přitom ani na místě stěžovatelku po zpětvzetí žádosti o osvobození od soudního poplatku opět vyzývat k jeho úhradě. Stěžovatelka si očividně byla dobře vědoma povinnosti soudní poplatek uhradit, přičemž žádost o osvobození od soudního poplatku (i přes tvrzený důvod nemajetnosti) vzala za pouhých 5 dní zpět. Nejvyšší správní soud nezpochybňuje právo účastníka řízení před správním soudem podat žádost o osvobození od soudních poplatků, přičemž součástí tohoto práva nepochybně je i možné následné zpětvzetí takové žádosti (ať již z jakéhokoliv důvodu) či pozdější úhrada poplatku. V tomto ohledu však především nelze přehlédnout, jak již bylo uvedeno výše, že k podání žádostí o osvobození od soudních poplatků krátce před koncem lhůty pro zaplacení poplatku, které byly následně vzaty zpět, či byl poplatek zaplacen, přistoupil zástupce stěžovatelky opakovaně, a to v kratším časovém úseku (několika málo měsíců) v celé řadě řízení vedených u zdejšího soudu (výše uvedený výčet není zdaleka úplný, dále viz např. řízení vedená pod sp. zn. či sp. zn. ). Za těchto okolností je na místě následovat výše citované závěry prvního senátu zdejšího soudu s tím, že s ohledem na shora uvedené lze mít za to, že i v této věci žádost o osvobození od soudního poplatku byla vznesena toliko účelově ve snaze prodloužit lhůtu k jeho zaplacení. Stejně jako ve výše citované věci proto Nejvyšší správní soud ani zde k podané žádosti nemohl přihlédnout, a to ani z hlediska posouzení běhu lhůty pro zaplacení soudního poplatku, resp. včasnosti jeho úhrady. Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatelka byla řádně poučena o následcích nesplnění poplatkové povinnosti.

[6] Podle soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Z zákona o soudních poplatcích vyplývá, že poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti. Podle téhož zákona nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, vyzve soud poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

[7] Jelikož stěžovatelka uhradila soudní poplatek až po marném uplynutí lhůty k jeho zaplacení, k čemuž nelze podle in fine zákona o soudních poplatcích přihlížet, Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti podle ve spojení s zastavil s ohledem na zákona o soudních poplatcích.

[8] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

[9] Soud podle § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vrátí poplatek, jestliže jej zaplatil ten, kdo k tomu nebyl povinen. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl o vrácení opožděně uhrazeného soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti ve výši 5 000 Kč podle § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, a to ve lhůtě 30 dnů (§ 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích) k rukám zástupce stěžovatelky Mgr. Václava Voříška, advokáta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 13. září 2021

Milan Podhrázký

předseda senátu