Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 49/2020 - 47

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a Mgr. Lenky Krupičkové, v právní věci žalobce: V. S. C., zastoupený Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 11. 2017, čj. MV-114468-4/SO-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2020, čj. -69,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I.

[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, zrušilo 23. 8. 2017 žalobci dle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „ “), platnost povolení k trvalému pobytu, protože mu ministerstvo toto povolení udělilo na základě osvědčení o znalosti českého jazyka, které neodpovídalo skutečnosti.

[2] Žalovaná k odvolání rozhodnutí orgánu prvního stupně potvrdila. Uvedla, že žalobce nesložil zkoušku z českého jazyka a předložené osvědčení tak neodpovídalo skutečnosti. Žalobce nemohl být ani v dobré víře, že jazykovou zkoušku složil, protože mu kritéria úspěšnosti musela být známa z jeho předchozích neúspěšných pokusů.

II.

[3] Žalobce se proti rozhodnutí bránil žalobou podanou u Krajského soudu v Praze, který ji zamítl. V odůvodnění uvedl, že žalobce nesložil jazykovou zkoušku a předložené osvědčení neodpovídalo skutečnosti. Z povinnosti vykládat § 77 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců konformně s čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice Rady 2003/109/ES, o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty (dále „směrnice 2003/109“), plyne, že k naplnění jeho podmínek je potřebný taktéž aspekt podvodného jednání, byť v samotném zákonném ustanovení není výslovně uveden. Žalobcovo podvodné jednání pak spočívalo v tom, že předložil osvědčení o složení jazykové zkoušky, přestože musel vědět, že ji nesložil.

III.

[4] Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů dle , b) a d)

[5] Namítl, že 1) rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože není jasné, z čeho krajský soud dospěl bez důvodných pochybností k závěru, že žalobce musel vědět, že jazykovou zkoušku nesložil. Odůvodnění je založeno pouze na pravděpodobnosti a subjektivním vnímání soudu. Dále uvedl, že 2) ustanovení § 77 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců je v rozporu s čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109, protože nevyžaduje spáchání podvodu. Krajský soud navíc pojem podvodu ve svém rozhodnutí nevyložil. Dále namítl, že 3) se žalobce vědomě ani úmyslně nedopustil podvodu, a povolení k trvalému pobytu mu proto nemělo být zrušeno. Žalobce nevěděl, že jazykovou zkoušku nesložil a sám se dokonce mohl stát obětí podvodu, čímž se soud nezabýval. Tvrzení, že žalobce věděl, že zkoušku nesložil, nemá oporu ve spisu a nevedlo se k němu ani dokazování.

[6] Navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

IV.

[7] Žalovaná uvedla, že kasační námitky nejsou důvodné a odkázala na své rozhodnutí a spis. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

V.

[8] Kasační stížnost není důvodná.

[9] Námitka č. 1 týkající se odůvodnění rozsudku na základě pravděpodobnosti a subjektivního pohledu soudu není důvodná. Soud vždy rozhoduje na základě svého subjektivního přesvědčení o skutkovém stavu, a to dokonce i ve věcech správního trestání (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. -34). Soudci jako lidé nikdy nemohou mít úplnou a zcela objektivní znalost minulých událostí; své přesvědčení však musí přezkoumatelným způsobem odůvodnit, což se v projednávané věci stalo. Není vadou, pokud soud do odůvodnění napíše, že žalobci nevěří, nebo že jeho tvrzení je nevěrohodné či nepravděpodobné. Naopak se jedná o zcela legitimní hodnocení žalobcových přednesů. Objektivitu soudní rozhodnutí získává odůvodněním, které má odpovídat logickým zákonitostem a zkušenosti. Vstupy do logické a právní úvahy soudu jsou však vždy z povahy věci subjektivní, a to už proto, že soudci jsou lidé. Subjektivní přesvědčení soudu není libovůlí; tu vylučuje povinnost rozhodnutí přezkoumatelně odůvodnit a existence opravným prostředků. Krajský soud uvedl, z jakých skutečností vycházel a jak je hodnotil, jeho rozhodnutí je tedy přezkoumatelné.

[10] Kasační námitka č. 2 není důvodná. Stěžovatel má pravdu, že zrušit platnost povolení k trvalému pobytu podle § 77 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, je možno pouze tehdy, pokud je přítomen také aspekt podvodného jednání, jak plyne z výkladu konformního s čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109 (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. -48). Citované ustanovení zákona o pobytu cizinců však není v přímém rozporu se směrnicí a lze vyložit eurokonformním způsobem, k čemuž správně dospěl i krajský soud. Není ani pravdou, že by krajský soud nevyložil pojem podvodu, protože tak učinil zejména v bodech 29 a 30 svého rozhodnutí.

[11] Kasační námitka č. 3 není důvodná. V průběhu správního řízení bylo prokázáno, že stěžovatel jazykovou zkoušku nesložil, což v kasační stížnosti ani nepopřel. Tvrdil však, že nespáchal podvod, jelikož nevěděl, že zkoušku nesložil. K tomu kasační soud uvádí, že podvodným jednáním ve smyslu směrnice 2003/109 je i předložení osvědčení o znalosti českého jazyka pro účely získání povolení k trvalému pobytu, které prokazuje úspěšné složení zkoušky, přestože zkouška byla složena neúspěšně a cizinec si musel být vědom, že při zkoušce neuspěl (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. -48). V projednávané věci byly všechny znaky podvodného jednání naplněny. Stěžovatel zkoušku nesložil a musel si být této skutečnosti vědom. Jak správně uvedl krajský soud v bodě 26 svého rozsudku, není možné, aby stěžovatel neprospěl ani v jedné ze tří částí písemného testu, nebyl vůbec připuštěn k ústní části, a přesto se domníval, že zkoušku složil. Zvláště v případě, že jazykovou zkoušku skládal již potřetí a musel vědět, z jakých částí se skládá. Podrobně se věci věnovala i žalovaná na stranách 8 a 9 svého rozhodnutí. Stěžovatel tedy nemá pravdu, že ve věci nebylo zjištěno žádné podvodné jednání ve smyslu směrnice 2003/109.

[12] Pro věc není rozhodné, jak stěžovatel podvržené osvědčení získal, a správní orgány a krajský soud nepochybily, pokud se otázkou nezabývaly. Stěžovatel se snaží dosáhnout přezkumu otázky, která se míjí s důvody, o něž správní orgán rozhodnutí opřel, a která zároveň nemůže mít vliv na výsledek správního řízení, a takovými otázkami se soudy nezabývají (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. -59).

VI.

[13] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, proto ji zamítl ( ).

[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle věty první za použití Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, které by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jí v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 29. září 2021

JUDr. Michal Mazanec

předseda senátu