Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 As 235/2021 - 22

6 As 104/2020 -

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška, soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: BOSS TIMER, spol. s r.o., sídlem Holzova 2887/10b, Brno, zastoupená Mgr. et Mgr. Janem Kořánem, advokátem, sídlem Opletalova 1015/55, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, sídlem třída Kpt. Jaroše 1926/7, Brno, za účasti: Česká pošta, s.p., sídlem Politických vězňů 909/4, Praha 1, týkající se žaloby proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 17. 5. 2019, č. j. ÚOHS-R0043/2019/VZ-13798/2019/323/OMa/PBl, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2021, č. j. - 149,

takto:

I. Kasační stížnost žalobkyně se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 17. 5. 2019, č. j. ÚOHS-R0043/2019/VZ-13798/2019/323/OMa/PBl, ve věci veřejné zakázky „Stejnokroje 2018 – outdoor“.

[2] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost byla podána opožděně.

[3] Podle , (dále jen „ “), platí, že kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí (…). Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Dle lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Podle odst. 4 téhož ustanovení zákona lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.

[4] Z předloženého soudního spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud ověřil (konkrétně z doručenky připojené u č. l. 148), že kasační stížností napadený rozsudek byl stěžovatelce doručen do datové schránky jejího zástupce dne 7. 7. 2021 (středa). Tento údaj o doručení napadeného rozsudku krajského soudu (dne 7. 7. 2021 do datové schránky zástupce) sama stěžovatelka uvedla v kasační stížnosti.

[5] Konec lhůty pro podání kasační stížnosti v délce dvou týdnů tak připadl na den, který se svým pojmenováním shodoval se dnem určujícím počátek běhu lhůty (tj. se dnem doručení napadeného rozsudku), konkrétně na středu 21. 7. 2021. Tento den byl posledním dnem lhůty pro včasné podání kasační stížnosti. Nejpozději tohoto dne tedy kasační stížnost musela být podána u soudu, nebo alespoň předána k poštovní přepravě ve smyslu výše citovaného Stěžovatelka však podala a doručila soudu kasační stížnost prostřednictvím systému datových schránek až dne 22. 7. 2021, tedy jeden den po uplynutí lhůty. Pozdní podání kasační stížnosti nelze zhojit, neboť zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout.

[6] Nejvyšší správní soud proto výrokem I kasační stížnost podle ve spojení s jako opožděnou odmítl.

[7] Výrok II o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti je odůvodněn větou první ve spojení s , podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

[8] Výrok III o náhradě nákladů řízení osoby zúčastněné na řízení se opírá o Nejvyšší správní soud osobě zúčastněné na řízení neuložil žádnou povinnost, ani neshledal důvody zvláštního zřetele hodné pro přiznání nákladů řízení, proto rozhodl tak, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. srpna 2021

JUDr. Tomáš Langášek

předseda senátu