Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 As 211/2021 - 13

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivo Pospíšila a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalovanému: Okresní soud ve Vyškově, sídlem Kašíkova 28, Vyškov, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2021, č. j. – 20,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobce podal u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného ve věci jeho žádosti o poskytnutí informací podle , o svobodném přístupu k informacím. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.

[2] Krajský soud v záhlaví označeným usnesením žádosti žalobce zamítl. Poukázal na smysl a účel osvobození od soudních poplatků, přičemž vycházel z judikatury Nejvyššího správního soudu, především rozsudků ze dne 26. 10. 2011, č. j. -66, ze dne 31. 8. 2011, č. j. -22, a ze dne 14. 11. 2012, č. j. -11. Uvedl, že v posuzované věci vystupuje do popředí regulační funkce soudních poplatků, která má za cíl omezit podávání neuvážených či svévolných návrhů. Krajskému soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce je (nebo byl) účastníkem několika set řízení před správními soudy, z nichž se převážná část vztahuje k právu na přístup k informacím. Soud se proto zabýval i otázkou smysluplnosti jednotlivých sporů a přihlédl k tomu, že neúměrný počet žádostí o informace ze strany žalobce je způsobilý zahltit povinné subjekty. V posuzované věci nic nenasvědčovalo tomu, že by se žádost žalobce o informace týkala podstatných okolností jeho životní sféry. S ohledem na všechny tyto skutečnosti dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Z tohoto důvodu zamítl i jeho návrh na ustanovení zástupce.

II. Obsah kasační stížnosti

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností, v níž namítá, že se dlouhodobě zabývá legislativou veřejné správy a samosprávy. Proto žádal žalovaného o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím, avšak vzhledem k jeho nečinnosti a obstrukcím byl nucen uplatnit soudní ochranu. Krajský soud mu zamítnutím žádosti o osvobození od soudních poplatků a návrhu na ustanovení zástupce odpírá soudní ochranu poskytnout. Argumentaci nadměrným množstvím žalob, které se netýkají jeho životní sféry, považuje za výraz soudní arogance a porušení principů právního státu. Bez soudního projednání věci se nemůže domoci svého nároku na požadované informace. Proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Současně navrhl, aby kasační soud přikázal věc k projednání jinému senátu krajského soudu.

[4] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[5] Nejvyšší správní soud se zabýval splněním podmínek řízení, přičemž shledal, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a jedná se o kasační stížnost, která je ve smyslu , (dále jen „ “), přípustná. S ohledem na závěry vyplývající z usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. - 19, nemusí být stěžovatel v nynějším řízení (týkajícím se kasační stížnosti proti usnesení o neosvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce) zastoupen advokátem a nemusí ani hradit soudní poplatek.

[6] Kasační stížnost není důvodná.

[7] Podle platí, že „účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoli za řízení odejme, popř. i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popř. neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.“

[8] Krajský soud v napadeném usnesení přiléhavě odkázal na rozsudek ze dne 26. 10. 2011, č. j. -66, č. 2601/2012 Sb. NSS, podle něhož, „[i] když účastník je nemajetný, takže by zásadně bylo namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků ( ), může mu soud výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů, které účastník vede. O výše uvedený případ se může jednat, vede-li účastník s různými veřejnými institucemi množství sporů týkajících se poskytování informací podle , o svobodném přístupu k informacím, které často pokračují jako spory soudní, a přitom nejde o spory mající vztah k podstatným okolnostem účastníkovy životní sféry (netýkají se, a to ani nepřímo, účastníkova majetku, životních podmínek či jiných podobných záležitostí, nýbrž jde o spory vyvolané účastníkovým zájmem o veřejné záležitosti a fungování veřejných institucí).“

[9] V dané věci krajský soud srozumitelně a přesvědčivě zdůvodnil, proč stěžovateli osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Přitom poukázal především na množství (několik set) soudních řízení, která stěžovatel vede ve věcech souvisejících s žádostmi o poskytování informací s tím, že ani právě projednávaná žaloba zjevně nemá zásadní dopady do jeho životní sféry (stěžovatel mimo jiné požadoval informace o všech opatřeních přijatých žalovaným od začátku pandemie nemoci Covid-19, identifikaci žádostí o informace v letech 2017 – 2020 a řadu dalších informací). Nejvyšší správní soud se s tímto posouzení krajského soudu ztotožňuje, neboť i jemu je z úřední činnosti známo, že stěžovatel zneužívá svého práva na přístup k informacím, v důsledku čehož zahlcuje jak povinné subjekty, tak správní soudy (jen Nejvyšší správní soud eviduje již téměř 400 řízení, v nichž stěžovatel vystupuje jako účastník). Jakkoliv soudy nemohou bránit stěžovateli v tom, aby se domáhal svých tvrzených nároků soudní cestou, s ohledem na popsané skutečnosti je zcela na místě, aby nesl s tím spojené výdaje na úhradu soudních poplatků. Kasační soud tedy shledal postup soudu spočívající v neosvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce za zákonný a souladný s ustálenou rozhodovací praxí.

[10] Vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplnil základní předpoklad pro osvobození od soudních poplatků, nemohl mu pak být pro řízení o žalobě ustanoven ani zástupce ( věta první ). V řízení o žalobě nadto není zastoupení advokátem povinné (srov. např. rozsudek ze dne 17. 9. 2015, č. j. -19).

[11] Pokud se jedná o závěrečný návrh na přikázání věci jinému senátu krajského soudu, stěžovatel jej žádným způsobem neodůvodnil, a není tedy zřejmé, na základě jakých skutečností se ho domáhá. takový postup nezná, neboť umožňuje toliko přikázat věc jinému soudu (viz ), nikoliv však jinému senátu. Ani v této souvislosti však stěžovatel nepředestřel žádnou argumentaci. Proto se soud uvedeným požadavkem blíže nezabýval.

IV. Závěr a náklady řízení

[12] Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle poslední věty zamítl.

[13] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ve spojení s Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, proto mu soud jejich náhradu nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 10. srpna 2021

JUDr. Ivo Pospíšil

předseda senátu