Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 119/2021 - 55

[10] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na obsah napadeného rozhodnutí a napadeného rozsudku. Dále uvedl, že pandemie Covid-19 je celosvětovým problémem a postihuje obyvatelstvo jak ve Francii, tak v ČR bez rozdílu. S přibývajícím počtem očkovaných osob se situace v celé EU rychle zlepšuje, ubývá hospitalizovaných osob a úmrtí. Členské státy jsou již v jiné situaci než začátkem roku 2020. Správní orgány členských států přistupují k přemístění žadatelů s vysokou vážností a požadují informace o negativních testech na onemocnění Covid-19. Státy bez dostatečných ubytovacích kapacit či adekvátní zdravotnické péče dočasně zrušily přemístění, Francie mezi tyto země však nepatří. Stěžovatel nevyužíval ubytovacích kapacit ani v ČR, neboť je soběstačný a má pravidelný příjem, jak sám uvedl. Z těchto důvodů žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, nebo zamítl jako nedůvodnou.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[11] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, a v souladu s je proto nejprve nutné posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního kasační soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. -39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vymezil podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná. Ve věci stěžovatele však tyto podmínky naplněny nejsou.

[12] Kasační soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku, přičemž dospěl k závěru, že rozsudek je přezkoumatelný. Krajský soud v napadeném rozsudku zdůvodnil, proč považuje závěry žalovaného o nevyužití diskrečního ustanovení čl. 17 odst. 1 dublinského nařízení za přezkoumatelné a věcně správné. Pokud současně uvedl, že jeho zdůvodnění by mohlo být značně podrobnější, není to s jeho závěry v rozporu.

[13] Námitka o uplynutí lhůt k přemístění stěžovatele podle dublinského nařízení je nepřípustná. Podle kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. K uplynutí lhůt došlo dle tvrzení stěžovatele již před podáním (v pořadí druhé) žaloby ke krajskému soudu. Žaloba tuto námitku však neobsahuje. Nejvyšší správní soud proto není oprávněn se jí zabývat. Je si přitom vědom rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 25. 10. 2017 ve věci C-201/16, Majid Shiri, ve kterém Soudní dvůr EU uvedl, že z příslušných ustanovení práva EU vyplývá, že žadatel musí mít k dispozici účinný a rychlý opravný prostředek, na jehož základě se může dovolat toho, že šestiměsíční lhůta stanovená v a 2 dublinského nařízení uplynula po přijetí rozhodnutí o jeho přemístění. Stěžovatel měl možnost uplatnit námitku uplynutí šestiměsíční lhůty již při podání druhé žaloby, avšak neučinil tak; prostředek soudní ochrany splňující požadavky vyplývající z judikatury Soudního dvora EU tedy k dispozici měl, avšak jej nevyužil.

[14] Přijatelnost kasační stížnosti nezakládá ani způsob, jakým krajský soud a rovněž žalovaný posoudili, zda existují závažné důvody se domnívat, že dochází k systematickým nedostatkům, pokud jde o azylové řízení a o podmínky přijetí žadatelů v daném členském státě, které s sebou nesou riziko nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu článku 4 y základních práv Evropské unie (dle dublinského nařízení). Jejich posouzení totiž splňuje požadavky vyplývající jak z judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudky ze dne 25. 2. 2015, č. j. -27, ze dne 12. 1. 2017, č. j. -44, a také první usnesení o nepřijatelnosti vydané ve věci stěžovatele ze dne 20. 11. 2020, č. j. -29), tak i Soudního dvora EU (srov. zejména rozsudky ze dne 21. 12. 2011 ve věci C-411/10 a C-493/10, N. S. a M. E., ze dne 14. 11. 2013 ve věci C-4/11, Puid, a ze dne 10. 12. 2013 ve věci C-394/12, Abdullahi, i ESLP (včetně stěžovatelem odkazovaného rozsudku ve věci M. S. S. proti Belgii a Řecku, stížnost č. 30696/09, dále rozsudek ze dne 4. 11. 2014 ve věci Tarakhel proti Švýcarsku, stížnost č. 29217/12).

[15] V souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu postupoval krajský soud i při hodnocení, zda je stěžovatel zranitelnou osobou (např. rozsudek ze dne 23. 4. 2020, č. j. -48, ze dne 20. 8. 2015, č. j. -47, či ze dne 4. 9. 2019, č. j. -48) a zda měl žalovaný zvážit posouzení žádosti namísto Francie ve smyslu čl. 17 odst. 1 dublinského nařízení (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2017, č. j. -24, usnesení ze dne 28. 7. 2016, č. j. -36, a ze dne 23. 10. 2018, č. j. -55). Pokud žalovaný a krajský soud hodnotili mj. to, že stěžovatel má dostatek prostředků, aby si zajistil počáteční soukromé ubytování ve Francii, dokud mu nebude poskytnuto místo v některém z přijímacích středisek, vycházel toliko z jím doloženého tvrzení o jeho vlastních finančních prostředcích.

[16] Napadený rozsudek tedy splňuje relevantní požadavky judikatury Nejvyššího správního soudu, od níž se nijak neodchyluje, a krajský soud se nedopustil ani hrubého pochybení při výkladu hmotného či procesního práva. Kasační stížnost proto soud odmítl jako nepřijatelnou dle

[17] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s větou první ve spojení s Soud o nákladech nerozhodoval podle , přestože kasační stížnost odmítl, a to s ohledem na závěry usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. -33, č. 4170/2021 Sb. NSS (srov. obdobně usnesení ze dne 16. 6. 2021, č. j. -28).

[18] Stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, avšak nevznikly mu žádné náklady nad rozsah jeho úřední činnosti, a proto ani jemu soud nepřiznal náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. srpna 2021

JUDr. Ivo Pospíšil

předseda senátu