Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 347/2019 - 29

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: A. C., zastoupený Mgr. Marianem Babicem, advokátem se sídlem Nákladní 3002/2, Opava, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 1. 2019, čj. KUOK 131071/2018, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2019, čj. -33,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4 114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Magistrát města Olomouce (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 5. 9. 2018, čj. SMOL/213276/2018/OARMV/DPD/Bat, zamítl námitky žalobce směřující proti záznamu bodů do bodového hodnocení na základě dvou pokutových bloků a potvrdil záznamy bodového hodnocení v registru řidičů. Na základě žalobcova odvolání žalovaný shora označeným rozhodnutím zrušil rozhodnutí správního orgánu I. stupně a řízení zastavil. Dospěl k závěru, že se správní řízení stalo bezpředmětným, protože se námitky týkaly záznamů bodů, které již byly v souladu s , o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „“), v době zahájení správního řízení odečteny po 12 měsících z celkového počtu dosažených bodů.

[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu. Nesouhlasil s tím, že by provedení záznamů v bodovém hodnocení registru řidičů bylo možné na základě námitek přezkoumávat jen do doby jejich odečtu. žádnou objektivní lhůtu pro podání námitek nestanovuje a ani nestanovuje, že by nebylo možné podat námitky proti záznamu již odečtených bodů. Závěr žalovaného omezuje ochranu řidičů před nezákonným postupem správních orgánů. Dle lze navíc zastavit jen řízení zahájené z moci úřední a na základě skutečností, které nastaly po zahájení řízení. V dané věci se ale jedná o řízení zahájené na základě žádosti a žalovaný jej zastavil na základě skutečností, k nimž došlo před zahájením řízení.

[3] Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že z § 123f zákona o silničním provozu nevyplývá jakékoliv časové omezení pro uplatnění námitek a žalovaný své závěry o nemožnosti přezkoumat záznamy bodů, které již byly odečteny, nijak neodůvodnil. Žalobce v řízení konstantně tvrdil, že se v jednom případě dopustil jiného přestupku, za který mu mělo být zaznamenáno méně bodů. Pokud by toto tvrzení bylo pravdivé, vedlo by to k tomu, že ke dni, kdy mu bylo doručeno oznámení o dosažení 12 bodů, ve skutečnosti dosáhl pouze 11 bodů. Žalovaný dále postupoval nesprávně, pokud řízení zastavil s odkazem na . Řízení o námitkách je totiž podle řízením o žádosti. Nesprávný je také závěr o odpadnutí důvodu řízení. K odečtení bodů došlo ještě před zahájením řízení o námitkách, kdežto odpadnutím důvodu řízení ve smyslu se myslí situace, která nastává až v průběhu řízení. Aplikovatelný není ani důvod zastavení dle , protože, odečtením bodů nezaniká možnost uplatnit námitky a nedochází k zániku předmětu řízení.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce

[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. Nesouhlasí se závěrem umožňujícím přezkum záznamů bodů, které již byly odečteny. K tomu odkázal na rozsudek NSS ze dne 8. 11. 2017, čj. -34. Nesprávně soud posoudil také otázku odpadnutí důvodu řízení dle . Stěžovatel nesouhlasí, že každé řízení o námitkách je řízením o žádosti. O řízení o žádosti jde pouze tehdy, pokud účastník řízení vznese námitky v době, kdy ještě nedosáhl 12 bodů. Pokud již 12 bodů dosáhl, jde o řízení, které se zahajuje z moci úřední a charakter řízení se v jeho průběhu nemění, ani když je jeho další fáze vyvolána účastníkem řízení (viz rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2011, čj. -87).

[5] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí a ztotožnil se s rozsudkem krajského soudu. od 20. 2. 2016 (účinnost novely č. ) neobsahuje žádný časový limit pro uplatnění námitek. To je odbornou literaturou vykládáno tak, že je možné námitky podat proti libovolnému záznamu bodů, a to kdykoliv. Na nyní posuzovanou věc nelze vztáhnout závěry stěžovatelem odkazovaného rozsudku sp. zn. , protože na rozdíl od dané věci by nyní nebylo vyhovění námitkám jen akademické, ale mělo by za následek, že by nedosáhl 12 bodů a nepozbyl řidičského oprávnění. Žalobce souhlasí také se závěry krajského soudu ohledně zastavení řízení dle .

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[6] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v mezích rozsahu kasační stížnosti a v ní uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[7] Kasační stížnost není důvodná.

[8] Stěžovatel v kasační stížnosti vznesl dvě samostatné námitky. Jednak se týkají povahy řízení o námitkách proti záznamu bodového hodnocení v registru řidičů a možného zastavení takového řízení podle . A jednak námitky směřují proti závěru krajského soudu, který připustil vznesení námitek proti záznamu bodů i poté, co došlo v důsledku plynutí času podle zákona o silničním provozu k odečtení bodů z bodového hodnocení.

[9] Z hlediska skutkových okolností této věci lze z předloženého správního spisu připomenout, že žalobce vznesl námitky proti provedení záznamu bodů v registru řidičů poté, co mu správní orgán I. stupně doručil oznámení o dosažení dvanácti bodů v bodovém hodnocení a vyzval jej podle § 123c odst. 4 zákona o silničním provozu k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění.

[10] Nejprve soud přistoupil k posouzení námitky týkající se (ne)omezenosti rámce, v němž lze uplatnit námitky proti provedení záznamu bodů v registru řidičů. Argumentace stěžovatele zde sestává pouze z odkazu na výše citovaný rozsudek sp. zn. s tím, že i v nyní posuzované věci má za to, že by posouzení námitek bylo pouze akademické. S tím se ale Nejvyšší správní soud neztotožňuje. Ve výše citované věci se totiž zdejší soud zabýval odlišnou situací, neboť v ní řidič vznášel námitku proti provedení záznamů bodů v době, kdy již v důsledku odečtu bodů díky plynutí času od posledního spáchání přestupku dle § 123e odst. 1 zákona o silničním provozu měl v registru řidičů zaznamenáno 0 bodů. Vzhledem k tomu, že není možné dosáhnout záporného počtu bodů, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že i v případě důvodnosti námitek by bylo rozhodnutí pouze akademické, jelikož na počet bodů nemohlo mít žádný vliv. Jak ale krajský soud uvedl v nyní posuzované věci, v situaci, kdy by byly žalobcovy námitky proti záznamu bodů shledány v daném případě důvodnými, vedlo by to k tomu, že by dosáhl pouze 11 bodů (žalobce namítal, že spáchal jiný než zaznamenaný přestupek, za který mu mohly být započteny pouze 2 a nikoli 3 body), tudíž by nepřišel o řidičské oprávnění.

[11] Nelze přehlédnout, že žalovaný ve svém rozhodnutí vycházel z toho, že námitky nemohly být úspěšné, protože se týkaly právě těch bodů, které již byly odečteny postupem podle § 123e odst. 1 zákona o silničním provozu (jednalo se o nejstarší započtené body od posledního odečtu podle daného ustanovení zákona o silničním provozu). Konkrétně stěžovatel uvedl, že „v souladu s § 123e odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu došlo u záznamu 3 bodů ke dni 28. 09. 2011 k odečtu 4 bodů („odečet po 12-ti měsících“) z celkového počtu dosažených bodů v bodovém hodnocení řidiče, a to dne 04. 02. 2013. (…) u záznamu 3 bodů ke dni 13. 3. 2013 došlo k odečtu 4 bodů („odečet po 12-ti měsících“) z celkového počtu dosažených bodů v bodovém hodnocení řidiče, a to ke dni 28. 08. 2016.“ Takové východisko je ale mylné a nemá oporu v zákoně. Odečet bodů podle § 123e zákona o silničním provozu totiž nenastává vůči žádnému konkrétnímu záznamu, ale body jsou odečítány od celkového počtu zaznamenaných bodů v době, kdy jsou splněny zákonné podmínky pro odpočet (viz výslovnou zákonnou dikci daného ustanovení, dle které „se odečtou 4 body z celkového počtu dosažených bodů“ a „k tomuto dni provede příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností záznam v registru řidičů o odečtení bodů z dosaženého počtu stanovených bodů řidiči“). V případě žalobce proto v uvedených případech 4. 2. 2013 nedošlo k odpočtu 4 bodů u záznamu 3 bodů ze dne 28. 9. 2011, kdy mu tyto body byly započteny, ale od celkového bodového hodnocení, které dle výpisu z bodového hodnocení řidiče ze dne 8. 6. 2018 bylo ke dni 4. 2. 2013 5 bodů. Stejně tak dne 28. 8. 2016 nedošlo k odpočtu 4 bodů od bodového záznamu 3 bodů ze dne 13. 3. 2016, ale od celkového bodového hodnocení, které k danému dni činilo 11 bodů Ani v jednom případě se tak žalobce v důsledku odpočtu nedostal do situace, kdy by stav jeho bodového hodnocení byl 0 a rozhodování o jeho námitkách by kvůli tomu bylo pouze akademické, jako tomu bylo ve výše citovaném rozsudku sp. zn. . Bodové záznamy, proti kterým žalobce vznášel námitky, ani nemohly z povahy věci být odečteny, neboť jak bylo uvedeno, nedochází k odečtu vůči jednotlivým bodovým záznamům, ale vůči bodovému hodnocení jako celku. Námitka stěžovatele, dle kterého žalobce nemohl vůči daným záznamům vznést z uvedeného důvodu námitky a nelze přezkoumávat záznamy, které již byly odečteny, je proto nedůvodná.

[12] Pokud jde o námitku, dle které vedené správní řízení bylo řízením zahájeným z moci úřední, a proto žalovaný mohl rozhodnout o jeho zastavení dle , je třeba především upozornit na to, že krajský soud svůj závěr o nemožnosti zastavit řízení dle zmíněného ustanovení založil nejen na povaze daného (podle něj návrhového) řízení, ale také na hledisku časovém, neboť jednoznačně uvedl, že odpadnutí předmětu řízení může nastat teprve v jeho průběhu, přičemž v posuzované věci k odečtu bodů došlo ještě před zahájením řízení. Stěžovatel se sice ve své stručné argumentaci vymezuje vůči závěrům krajského soudu týkajícím se povahy daného řízení (jde podle něj o řízení oficiózní), ovšem druhý ze zmíněných závěrů krajského soudu již stěžovatel nijak nezpochybnil. Jinak řečeno, i pokud by Nejvyšší správní soud shledal námitku stěžovatele týkající se povahy daného řízení za důvodnou (jednalo by se o řízení zahajované z moci úřední), napadený rozsudek v dané části stojí i na dalším (samostatném) důvodu, pro nějž citované ustanovení o zastavení řízení nebylo možno v dané věci podle krajského soudu aplikovat. Za těchto okolností proto není na místě, aby se zdejší soud kasačními námitkami stěžovatele v tomto směru dále zabýval. Kasační soud totiž není povinen vypořádat se s každou jednotlivou námitkou danou v kasační stížnosti, pokud rozhodnutí krajského soudu obstojí i pouze na důvodech, které stěžovatel v kasační stížnosti nenapadá (viz rozsudek NSS ze dne 9. 6. 2016, čj. -22). Ani v tomto ohledu tedy kasační stížnost nemůže být důvodná.

IV. Závěr a náklady řízení

[13] Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji dle věty druhé zamítl.

[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle věty první ve spojení s téhož zákona. Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl v řízení o kasační stížnosti neúspěšný, právo na náhradu nákladů řízení mu nenáleží. Nejvyšší správní soud přiznal úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti v podobě odměny jeho zástupce. Odměna mu náleží za jeden úkon právní služby dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „“). Konkrétně se jedná o vyjádření ke kasační stížnosti [ advokátního tarifu], za které náleží odměna v sazbě 3 100 Kč [ ve spojení s advokátního tarifu]. Pokud jde o náhradu hotových výdajů zástupce, ta je stanovena paušálně v advokátního tarifu, a to ve výši 300 Kč za každý jeden úkon právní služby. Zástupce žalobce je plátcem DPH, náklady je proto třeba zvýšit o částku odpovídající této dani ve výši 21 %. Stěžovatel je proto povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení celkem ve výši 4 114 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 26. srpna 2021

Milan Podhrázký

předseda senátu