Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 215/2020 - 43

pokračování - 44

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého právní věci žalobce: V. S., zastoupený JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou se sídlem Pardubice – Semtín č. p. 81, Rybitví, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2020, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 6. 5. 2020, č. j. – 32,

takto:

I. Kasační stížnost žalobce s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2020. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doplňkové ochrany s odůvodněním, že pominuly důvody, pro které byla tato ochrana v minulosti poskytnuta.

[2] Při posouzení věci vycházel soud z následujícího skutkového stavu. Žalobci byla v roce 2010 poskytnuta mezinárodní ochrana formou doplňkové ochrany podle a odst. 2 písm. d) , o azylu (dále jen „“), neboť v České republice žil společně s manželkou a synem A. nar. X. Vycestování žalobce by tak bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky, konkrétně s Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Doplňková ochrana byla na žádost žalobce opakovaně prodlužována, při šetření situace v řízení o jeho poslední žádosti ze dne 23. 9. 2019 však žalovaný zjistil, že manželství žalobce se rozpadlo, bylo rozvedeno a žalobce žije s jinou ženou. Synovi A., jehož výchovu rodiče nezvládali (záškoláctví, trestná činnost), byla s jejich souhlasem rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. 9. 2019 nařízena ústavní výchova do 8. 7. 2021, tedy do dovršení jeho zletilosti. Výchovu syna tak primárně zajišťuje státní zařízení – Diagnostický ústav pro mládež, nikoliv žalobce. K tomu soud na dokreslení uvedl, že samotný žalobce byl na území české republiky již sedmkrát soudně trestán, naposledy v roce 2018 pro ohrožení pod vlivem návykové látky, a dopouštěl se i přestupků. Tyto skutečnosti svědčí o jeho nedostatečné integraci.

[3] Krajský soud proto shodně s žalovaným dospěl k závěru, že v případě žalobce již pominuly důvody, pro které mu byla doplňková ochrana udělena. Vzhledem k tomu, že výše uvedená skutková zjištění žalobce ve své žalobě nijak nezpochybnil, dospěl krajský soud k závěru, že napadené rozhodnutí žalovaného je zákonné. K tomu podotkl, že podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu nejsou rodinné vazby samy o sobě důvodem pro poskytnutí doplňkové ochrany, takže pokud byla žalobci v roce 2010 udělena právě jen z tohoto důvodu, postupoval vůči němu žalovaný mimořádně vstřícně.

[4] Kasační stížnost podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) formálně z důvodů uvedených v , b) a d) Konkrétně namítal, že krajským soudem nebyly provedeny důkazy, které navrhoval, soud se nezabýval otázkou, zda nebude na Ukrajině stíhán jen proto, že se zde více než 10 let nezdržoval, a nezjišťoval ani, zda má v České republice trvalé soukromé vazby. Žalovaný vycházel jen z tvrzení bývalé manželky stěžovatele, jejíž výpověď nemůže být považována za nestrannou. Umístění syna do diagnostickéhou pak nic nevypovídá o tom, jaký má nezletilý vztah ke svému otci. Navrhl proto, aby byl napadený rozsudek krajského soudu zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

[5] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k meritornímu posouzení uplatněných námitek, musel se zabývat otázkou přijatelnosti kasační stížnosti.

[6] Podle jestliže kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.

[7] Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. -39 přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.

[8] V projednávané věci stěžovatel neuvedl, v čem spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti, žádný důvod přijatelnosti v jeho věci nenalezl ani Nejvyšší správní soud z úřední povinnosti. Skutkové okolnosti případu, ani právní rámec, v němž jsou zasazeny, nenastolují žádnou právní otázku, k níž by se Nejvyšší správní soud musel vyjádřit v rámci procesu sjednocování judikatury, rovněž rozsudek krajského soudu je zpracován standardně a nevykazuje žádné zřejmé vady, jež by mohly být důvodem k jeho zásahu. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle výše citovaného ustanovení pro nepřijatelnost odmítl.

[9] Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( ve spojení s ).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 26. srpna 2021

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu