Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 126/2021 - 32

- 34

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: S. D., zast. Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem, se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2021, č. j. OAM-21/LE-VL17-VL18-PS-2021, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 4. 2021, č. j. - 29,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátovi Mgr. Ladislavu Bártovi se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši 3.400 Kč. Tato částka bude zástupci žalobce vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení. Náklady právního zastoupení žalobce nese stát.

Odůvodnění:

[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozhodl tak, že žalobce zajistil podle , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a na základě stanovil dobu trvání zajištění do 4. 6. 2021. Krajský soud v Ostravě nadepsaným rozsudkem žalobu proti tomuto rozhodnutí žalovaného zamítl.

[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti tomuto rozsudku krajského soudu včasnou blanketní kasační stížnost. V jejím doplnění, jež Nejvyšší správní soud obdržel v zákonné měsíční lhůtě, namítl, že žalovaný nesprávně vyhodnotil možnost uložení zvláštních opatření podle , respektive se touto podmínkou zajištění zabýval nedostatečně. Obdobně učinil krajský soud v odůvodnění rozsudku, kdy aproboval posouzení žalovaného, který se ve svém rozhodnutí zabýval jen oprávněností zajištění stěžovatele s ohledem na důvody podání jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Dále stěžovatel zdůraznil, že se nikdy v minulosti nedopustil protiprávního jednání ani nerespektování pravomocného správního rozhodnutí, přičemž pouze s poukazem na jeho nelegální pobyt na území České republiky nelze dospět automaticky k závěru o jeho nespolehlivosti. Při posouzení účinnosti případného uložení zvláštních opatření podle je potřeba přihlédnout k důvodu a sledovanému cíli zajištění. Proto je zásadní zohlednit mimo jiné i pobytovou historii žadatele o mezinárodní ochranu. V posuzovaném případě však neexistovaly žádné důvody domnívat se, že stěžovatel nebude respektovat pravomocná správní rozhodnutí či plnit své povinnosti. Podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu (dále jen „přijímací směrnice“), je zároveň povinností žalovaného vzít v potaz stěžovatelovy osobní poměry, charakter jeho porušení povinností v souvislosti s řízením o správním vyhoštění, dále jeho dosavadní chování a respektování veřejnoprávních povinností. V této souvislosti stěžovatel odkázal na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu. Výše uvedeným se však žalovaný v posuzovaném případě nezabýval a řádně nevysvětlil nemožnost využití zvláštních opatření podle .

[3] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 5. 2021, č. j. OAM-21/LE-VL17-D03-2021, byla podle žádost stěžovatele o mezinárodní ochranu posouzena jako nepřípustná a řízení bylo podle téhož zákona zastaveno. Součástí výroku uvedeného rozhodnutí bylo rovněž konstatování, že státem příslušným k posouzení žádosti stěžovatele o mezinárodní ochranu je Rumunsko, jež následně svou příslušnost uznalo. Stěžovatel tak byl do Rumunska transferován dne 27. 5. 2021, přičemž aktuální adresa jeho pobytu žalovanému není známa. V této souvislosti proto žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti zastavil podle . Žalovaný se dále ztotožnil s právním posouzením krajského soudu, přičemž setrval na svém názoru a uvedl, že dostatečně zjistil skutkový stav věci a postupoval zcela v souladu s ustanoveními .

[4] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal podmínky pro řízení o kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem, kterého mu ustanovil soud ( ). Před zahájením meritorního přezkumu věci se však Nejvyšší správní soud musel zabývat otázkou přijatelnosti kasační stížnosti. Podle Nejvyšší správní soud odmítne kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (což je také nyní projednávaná věc), pro nepřijatelnost, pokud tato stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

[5] Vymezením institutu nepřijatelnosti a výkladem konceptu přesahu vlastních zájmů stěžovatele se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon, tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky řešené dosud správními soudy jednotně, 4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.

[6] V posuzovaném případě Nejvyšší správní soud shledal, že žádná z těchto podmínek pro přijatelnost kasační stížnosti nebyla naplněna.

[7] Podmínkami zajištění podle a posuzováním možnosti uložení zvláštních opatření podle téhož zákona se již Nejvyšší správní soud zabýval ve své bohaté judikatuře (viz např. rozsudky ze dne 28. 6. 2017, č. j. - 48, ze dne 27. 2. 2019, č. j. - 32, ze dne 7. 2. 2019, č. j. - 28, a další; srov. též usnesení rozšířeného senátu ze dne 28. 2. 2017, č. j. - 38, č. 3559/2017 Sb. NSS).

[8] Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2017, č. j. - 48, platí, že důvodem zajištění žadatele o mezinárodní ochranu podle je obava, že se podáním žádosti o mezinárodní ochranu snaží vyhnout realizaci správního vyhoštění. Zajištění podle uvedeného ustanovení má tedy za cíl znemožnit zneužití zákona podáním účelové žádosti o mezinárodní ochranu a dosažení takových podmínek, které by cizinci umožnily vyhnout se již uloženému správnímu vyhoštění (typicky útěkem a přerušením kontaktu s orgány veřejné správy). Aniž by tím byl jakkoliv předjímán výsledek řízení o mezinárodní ochraně, jedná se o preventivní opatření, které má zabezpečit dostupnost žadatele pro výkon rozhodnutí o vyhoštění pro případ, že by se rozhodnutí o správním vyhoštění stalo vykonatelným v důsledku negativního výsledku řízení o mezinárodní ochraně. Skutečnost, že účelem je zajištění efektivní kontroly nad průběhem správního řízení o vyhoštění v situaci, kdy cizinec během řízení uplatní své právo požádat o mezinárodní ochranu, Nejvyšší správní soud potvrdil např. v rozsudcích ze dne 15. 2. 2017, č. j. - 35, nebo ze dne 28. 2. 2017, č. j. - 31.

[9] Pokud jsou splněny všechny podmínky pro aplikaci důvodu zajištění podle (tj. na základě objektivních okolností spočívajících zejména v předchozím jednání cizince existují oprávněné důvody se domnívat, že podání žádosti bylo pouze účelové), je třeba tyto okolnosti zvažovat i při posouzení podmínek účinnosti zvláštních opatření podle . Zvláštní opatření jsou zamýšlena jako mírnější alternativa k těmto důvodům. Při posouzení účinnosti zvláštních opatření proto nelze odhlížet od důvodu zajištění a od toho, zda by uložením pouze zvláštního opatření nebyl zmařen cíl, k němuž by jinak zajištění směřovalo. Zvláštní opatření lze proto považovat za účinná, pokud lze jimi dosáhnout daného konkrétního účelu zajištění mírnějšími prostředky bez fyzického zajištění žadatele. Jinými slovy, ministerstvo má povinnost nezajistit žadatele o mezinárodní ochranu z důvodů vyjmenovaných v , pokud lze téhož účelu dosáhnout mírnějšími prostředky (srov. též přijímací směrnice, podle kterého v případě nutnosti a na základě individuálního posouzení každého případu mohou členské státy zajistit žadatele, nelze-li účinně uplatnit jiná, mírnější donucovací opatření). V této souvislosti lze přiměřeně odkázat rovněž na závěry rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu vyslovené v usnesení ze dne 28. 2. 2017, č. j. - 38, č. 3559/2017 Sb. NSS, podle nichž „možnost aplikace zvláštního opatření namísto zajištění cizince a tomu korespondující úvahy správního orgánu budou nutně záviset na důvodu zajištění“. Byť se toto usnesení vztahovalo ke zvláštním opatřením vůči zajištění podle zákona o pobytu cizinců, logická vazba mezi oběma instituty je v obou zákonech obdobná.

[10] Podle již zmíněného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2017, č. j. - 48, je dále při zvažovaní zvláštních opatření jako alternativy k důvodu zajištění podle namístě zohlednit pobytovou historii žadatele, včetně případného maření předchozích rozhodnutí o správním vyhoštění. Jakkoliv nelze paušálně říci, že by v případě existence důvodu zajištění podle byla možnost uložení zvláštních opatření vždy vyloučena, jejich neúčinnost bude častější než v případě zvažování alternativ k jiným důvodům zajištění. Vždy však bude třeba zvážit osobní, majetkové a rodinné poměry cizince, charakter porušení povinností souvisejících s vyhošťovacím řízením, jeho dosavadní chování a respektování veřejnoprávních povinností stanovených Českou republikou nebo jinými státy Evropské unie, včetně charakteru porušení těchto povinností ze strany cizince. Zároveň je třeba nepochybně dbát na to, že zajištění žadatelů by mělo být možné pouze v souladu se zásadou nezbytnosti a přiměřenosti (bod 15 odůvodnění přijímací směrnice).

[11] Stěžovatel namítl, že žalovaný při posuzování možnosti uložit zvláštní opatření zohlednil opětovně pouze důvod zajištění stěžovatele, jímž bylo účelové podání žádosti o mezinárodní ochranu, aniž by dostatečně zvážil jeho pobytovou historii, osobní poměry a předchozí respektování veřejnoprávních povinností. Pouze z nelegálního pobytu stěžovatele na území České republiky tak nemohl automaticky dovodit jeho neochotu respektovat uložená zvláštní opatření a následné pravomocné správní rozhodnutí. Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že v případě stěžovatele nebylo možné posuzovat užití zvláštních opatření izolovaně od důvodu, pro který byl zajištěn. V posuzovaném případě byla dána existence oprávněných důvodů se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, přičemž stěžovatel toto nerozporoval. Nejvyšší správní soud nepovažuje za nesprávný postup, kdy žalovaný zčásti ztotožnil důvody pro samotné zajištění s důvody vedoucími k závěru o nemožnosti využití zvláštních opatření. Z výslechu stěžovatele provedeného dne 9. 2. 2021 nadto vyplynul jeho záměr pokračovat v cestě do Spolkové republiky Německo. Za těchto okolností bylo podle žalovaného možné se důvodně domnívat, že zvláštní opatření by nebyla účinná. Všechny uvedené skutečnosti přitom žalovaný v odůvodnění rozhodnutí řádně popsal a s jejich hodnocením se následně ztotožnil rovněž krajský soud. Není přitom vadou, nerekapituloval-li krajský soud obšírně skutečnosti již jednou popsané v odůvodnění rozhodnutí žalovaného.

[12] Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že nevyhověl návrhu žalovaného zastavit řízení podle z důvodu neznámého pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany. V rozsudku ze dne 9. 3. 2017, č. j. - 49, totiž Nejvyšší správní soud uvedl, že cizinec má postavení žadatele o mezinárodní ochranu [viz ] do doby, než je o jeho žádosti o mezinárodní ochranu pravomocně rozhodnuto, resp. do dne nabytí právní moci rozsudku krajského soudu, podá-li včas správní žalobu, která má buď ze zákona odkladný účinek (viz ), nebo ho sice ze zákona nemá, ale žadatel o něj požádá a soud ho přizná. Otázkou postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany se zabýval rovněž Ústavní soud v nálezu ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. , podle něhož „je nutno souhlasit se stěžovatelem, že žadatelem o azyl není žádný stěžovatel v řízení o kasační stížnosti, neboť toto postavení trvá jen po dobu správního řízení o udělení azylu a po dobu soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí ministerstva podle zvláštního právního předpisu, má-li tato žaloba odkladný účinek.“ V posuzovaném případě je přitom z úřední činnosti Nejvyššímu správnímu soudu zřejmé, že stěžovatel nepodal správní žalobu proti rozhodnutí žalovaného, kterým byla jeho žádost o mezinárodní ochranu posouzena jako nepřípustná a řízení bylo zastaveno. Z uvedeného tak vyplývá, že dnem právní moci uvedeného rozhodnutí, tj. 7. 5. 2021, stěžovatel pozbyl postavení žadatele o mezinárodní ochranu. Ustanovení tak nebylo možno v posuzovaném případě použít.

[13] S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji podle odmítl pro nepřijatelnost.

[14] Jelikož stěžovatel neměl v řízení o kasační stížnosti úspěch a žalovanému nevznikly náklady přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti, Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( ve spojení s ).

[15] Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 3. 2021, č. j. - 14, byl stěžovateli ustanoven zástupcem advokát Mgr. Ladislav Bárta. Toto zastoupení trvá i v řízení o kasační stížnosti, v rámci něhož zástupci náleží mimosmluvní odměna a hotové výdaje, které platí stát ( ). Odměna za zastupování advokátem za řízení o kasační stížnosti byla určena podle ve spojení s a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a to za jeden úkon právní služby (sepsání kasační stížnosti) ve výši 3.100 Kč. Náhrada hotových výdajů (režijní paušál) činí podle advokátního tarifu 300 Kč za tento úkon právní služby. Odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování stěžovatele v řízení o kasační stížnosti v celkové výši 3.400 Kč bude ustanovenému zástupci vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2021

JUDr. Jiří Palla

předseda senátu