Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
55 Ad 6/2021 - 32.pdf
PDF · 0 B
No categories available
55 Ad 6/2021 - 32
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci
žalobce: M.V.
bytem X
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení Praha
se sídlem Křížová 25, Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2021 č. j. X
takto:
I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 10. 3. 2021 č. j. X se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
1. Žalobou doručenou dne 15. 4. 2021 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované shora uvedeného jednacího čísla, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. X ze dne 11. 12. 2020, jímž byl žalobci přiznán invalidní důchod pro invaliditu I. stupně, a to od 9. 10. 2020, neboť podle posudku činí dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pokles jeho pracovní schopnosti 35 %.
2. Žalobce v žalobě poukázal na svůj zdravotní stav, který mu neumožňuje si najít zaměstnání, omezuje ho i v běžném způsobu života. Proto požadoval přezkoumání zdravotního stavu a přiznání vyššího stupně invalidity.
3. Soud řízení doplnil o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise v posudku ze dne 31. 5. 2021 učinila závěr, že u žalobce se jedná o blíže neurčené autoimunní onemocnění, průkaz ENA protilátek, s klinickým projevem akrovasálního syndromu na periferii horních i dolních končetin, kdy žalobci byl odoperován syndrom KT na obou rukou v roce 2020, trvá středně těžká senzitivně motorická léze n.medianus, méně n.ulnaris a o hyperurikemii a hypertenzi. Dále o obezitu a diabetes mellitus 2. typu léčený PAD.
4. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost je blíže neurčené autoimunní onemocnění projevující se akrovasálním syndromem s poruchou prokrvení motoriky rukou. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je svými funkčními důsledky srovnatelný se zdravotním stavem uvedeným v kapitole IX, odd. B, - postižení cév, v položce 5 – funkční cirkulační poruchy. Jelikož stav je téměř trvalý, postihující všechny prsty rukou., s omezenou funkcí rukou, jde o stadium III, tedy položku 5 c. Přestože nejsou defekty, ale ani trofické kožní změny, volí komise i s ohledem na další postižení (syndrom karpálního tunelu) a profesi žalobce (vozmistr) střední pásmo rozmezí (45 – 60 %), tedy 50 % poklesu pracovní schopnosti. K datu vydání napadeného rozhodnutí byl invalidní ve II. stupni. Žalobce je schopen vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na fyzické schopnosti, a to alespoň o jednu polovinu. Stran syndromu karpálního tunelu by střední postižení odpovídalo dle kapitoly VI, položky 9 b maximálně 40 % poklesu pracovní schopnosti. Tato záležitost nyní není stěžejní. Stěžejní je blíže nespecifikované autoimunní onemocnění s dopadem na prokrvení a motoriku především rukou. Zde však nelze použít položku 5 d – stadium IV, neboť nejsou uzávěry digitálních tepen ani trofické kožní změny s defekty. V souladu s posudkem ČSSZ – LPS, námitkové řízení používá PK Ministerstva práce a sociálních věcí stejná posudková kritéria – cévní onemocnění. Oproti tomuto posudku však stav považuje za funkčně závažnější – tedy stadium III. Oproti posudku OSSZ nepovažuje za rozhodující příčinu poklesu pracovní schopnosti syndrom karpálního tunelu.
5. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s. s. ř. s. ), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
6. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb. , ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odstavce 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.
7. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.
8. Soud tedy zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.
9. Podle posudku posudkové komise představuje pokles pracovní schopnosti u žalobce 50 %, proto se u žalobce jedná o invaliditu II. stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. , o důchodovém pojištění, když dle závěru posudkové komise je žalobce invalidní ve II. stupni ode dne 9. 10. 2020. Krajský soud při rozhodování vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a zejména z doplnění dokazování posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, ze kterého vyplývá, že pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu představuje u žalobce nejméně 50 %. Soud vyhodnotil tento posudek v kontextu skutečností zjištěných ze správního spisu a shledal uvedený posudek za stěžejní důkaz vypovídající o míře poklesu pracovní schopnosti žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí. Posudková komise považovala zdravotní stav za funkčně závažnější s tím, že se jedná o stejná posudková kritéria, a to o cévní onemocnění.
10. Námitku žalobce, že jeho zdravotní stav mu neumožňuje mu najít si zaměstnání a omezuje ho dělat běžné věci, soud považuje za zcela irelevantní, neboť tyto okolnosti v rámci tohoto řízení zohlednit nelze. V rámci tohoto řízení je nutno vycházet pouze z posudku o posouzení invalidity žalobce, který vychází ze závazných kritérií daných přílohou k vyhl. č. 359/20009 Sb., ohledně míry funkčního postižení a stanovuje pouze procentní míru poklesu pracovní schopnosti.
11. Nesprávný je závěr žalované, že se u žalobce jedná o invaliditu I. stupně, jestliže posudková komise učinila závěr, že zdravotní stav žalobce představuje pokles pracovní schopnosti 50 %, tedy, že se u žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí jednalo o invaliditu II. stupně. Žalobci náleží invalidní důchod ve formě invalidity II. stupně, s dnem ukončení pracovní neschopnosti, tedy, ode dne 9. 10. 2020. Napadené rozhodnutí proto bylo vydáno v rozporu s § 39 odst. 1, 2 zákona o důchodovém pojištění.
12. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce byla důvodná, a proto podle § 78 odst. 1 s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. V dalším řízení Česká správa sociálního zabezpečení v Praze rozhodne znovu o námitkách žalobce a bude vycházet ze závěru, který postavila najisto Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 31. 5. 2021.
13. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce byl v řízení úspěšný, a proto by měl právo na náhradu nákladů řízení. V souvislosti s tímto řízením žalobce žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
České Budějovice 19. 7. 2021
Mgr. Helena Nutilová v. r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.