Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 167/2021 - 28

pokračování - 29

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: V. T., zastoupen JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Archangelská 1568/1, Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2021, č. j. OAM-710/ZA-ZA11-ZA22-2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 5. 2021, č. j. – 40,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a rozhodnutí krajského soudu

[1] Žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 13. 10. 2020. Narodil se v Zakarpatské oblasti, ta byla rovněž posledním místem jeho bydliště před odchodem z vlasti. Od roku 2017 dojížděl do ČR opakovaně za prací. Ze země naposledy vycestoval dne 16. 7. 2020. Cítí se zcela zdráv. Důvodem jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany byla obava z povolání do armády a z následného zařazení do bojů na východě Ukrajiny. Navíc mu hrozí pokuta za dovoz vozidla na Ukrajinu.

[2] Žalovaný žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou dle , o azylu. Ukrajina je bezpečnou zemí původu. Vojáci základní vojenské služby nesmí sloužit v oblasti bojů, které se odehrávají ve východní části Ukrajiny. Na Ukrajině nadto existuje možnost náhradní vojenské služby. Hrozící správní sankce za dovoz vozidla nejsou azylově relevantním důvodem.

[3] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu. Tu krajský soud zamítl. Ukrajina je , kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců považována Českou republikou, s výjimkou poloostrova Krym a částí Luhanské a Doněcké oblasti, za bezpečnou zemi původu. Tuto skutečnost žalobce v řízení nevyvrátil (nezpochybnil). Žalovaný své závěry podpořil rovněž informacemi o zemi původu, které doložil celkem 15 zdroji, jež popisují situaci panující na Ukrajině mezi lety 2017 – 2020.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalované

[4] V kasační stížnosti žalobce (stěžovatel) uvádí, že rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů a skutkové závěry rozsudku nemají oporu ve spisu.

[5] Soud se nevypořádal se všemi důvody podané žádosti; soud ani dostatečně nevyvrátil jeho argumentaci. Ozbrojený konflikt na Ukrajině se stupňuje a narůstá napětí s Ruskou federací. Po několika letech konfliktů se vytvořilo prostředí nestability, nejistoty a bezpráví značně dopadající na civilní obyvatelstvo Ukrajiny. V projednávané věci došlo nejméně k naplnění důvodu pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu.

[6] Žalovaná ve svém vyjádření odkázala na odůvodnění rozsudku krajského soudu a své vlastní rozhodnutí. Připomněla, že stěžovatel pochází z vesnice N., která není konfliktem na východu země dotčena.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[7] Kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a jedná se o kasační stížnost, která je ve smyslu přípustná. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany je ovšem také její přijatelnost.

[8] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil jako nepřijatelnou ve smyslu , (dále jen „ “), neboť svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele (k výkladu tohoto pojmu srovnej usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, č. 933/2006 Sb. NSS).

[9] Soud se nejdříve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti, neboť pouze přezkoumatelné rozhodnutí je zpravidla způsobilé být předmětem dalšího hodnocení z hlediska tvrzených nezákonností a vad řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2009, č. j. – 71). Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je dána především tehdy, opřel-li soud rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem (viz např. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, č. j. - 75, č. NSS), nebo pokud zcela opomenul vypořádat některou z námitek uplatněných v žalobě (viz např. rozsudek ze dne 27. 6. 2007, č. j. - 58, rozsudek ze dne 18. 10. 2005, č. j. – 73, č. 787/2006 Sb. NSS, či rozsudek ze dne 8. 4. 2004, č. j - 51). V projednávané věci je však zcela zřejmé, že krajský soud se zabýval celým předmětem řízení, přičemž, na rozdíl od žalobce, přihlédl ke zvláštnostem řízení o mezinárodní ochraně v případě tzv. bezpečných zemí.

[10] Oproti jiným azylovým řízením je totiž v řízení o mezinárodní ochraně v případě bezpečných zemí původu zdůrazněno důkazní břemeno žadatelů. Dodržování mezinárodních závazků a neporušování práv vlastních občanů se u bezpečných zemí původu presumuje, a proto odpovědnost za prokázání opaku leží právě na žadatelích (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. – 70, č. 1749/2009 Sb. NSS). V posuzované věci označení Ukrajiny za bezpečnou zemi původu přeneslo břemeno tvrzení a břemeno důkazní na stěžovatele; rozsah a obsah jím sdělených informací však v daném případě neodůvodňoval přijetí závěru, že by Ukrajina pro stěžovatele nepředstavovala bezpečnou zemi původu.

[11] K obavám stěžovatele z účasti v ozbrojeném konfliktu na Ukrajině Nejvyšší správní soud odkazuje na svou ustálenou judikaturu, dle které odmítání povinné vojenské služby není samo o sobě důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, není-li spojeno s reálně projeveným politickým či náboženským přesvědčením (rozsudky ze dne 29. 3. 2004, č. j. - 49, či ze dne 7. 8. 2012, č. j. - 44, usnesení ze dne 17. 6. 2015, č. j. - 31, ze dne 24. 2. 2016, č. j. - 23, ze dne 20. 4. 2016, č. j. - 24, ze dne 25. 5. 2017, č. j. - 32). Nejvyšší správní soud též setrvale judikuje, že konflikt na Ukrajině nelze klasifikovat jako totální, tedy takový, který by každého civilistu vystavoval reálnému nebezpečí vážné újmy (například usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2015, č. j. - 17, ze dne 31. 3. 2015, č. j. - 28, ze dne 30. 4. 2015, č. j. - 69, ze dne 17. 6. 2015, č. j. - 31, či ze dne 8. 8. 2018, č. j. - 40, ze dne 19. 8. 2020, č. j. - 22, či ze dne 19. 8. 2020, č. j. - 24).

[12] Žádné ze stěžovatelových tvrzení nemířilo k tomu, že by jeho azylový příběh souvisel s oblastí poloostrova Krym či částí Doněcké a Luhanské oblasti nacházející se pod kontrolou proruských separatistů, které podle výše citované nejsou za bezpečné považovány. Stěžovatel toliko vztahoval situaci panující v těchto oblastech na celou Ukrajinu, k tomu ale neuvedl relevantní důvody.

IV. Závěr a náklady řízení

[13] Nejvyšší správní soud tedy neshledal existenci důvodů přijatelnosti kasační stížnosti, pročež nepřikročil k podrobnému věcnému přezkumu kasačních námitek stěžovatele a kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou (§ 104a odst. 1 s. ř. s).

[14] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s větou první ve spojení s Soud o nákladech nerozhodoval podle , přestože kasační stížnost odmítl, a to s ohledem na závěry usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. – 33, č. 4170/2021 Sb. NSS.

[15] Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady nad rámec úřední činnosti nevznikly. Nejvyšší správní soud mu proto náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. července 2021

JUDr. Josef Baxa

předseda senátu