Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
2 As 312/2019 - 31.pdf
PDF · 0 B
No categories available
2 As 312/2019 - 31
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Lenky Bahýľové v právní věci žalobce: K. K., zastoupený JUDr. Vladimírem Kubátem, advokátem se sídlem Radlická 1031/42, Praha 5, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 5. 2019, č. j. PK-DSH/2995/19, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 10. 2019, č. j. 17 A 160/2019 – 57,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce byl v řízení před správními orgány shledán vinným přestupky podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 ve spojení s § 18 odst. 4 , podle § 125c odst. 1 písm. b) ve spojení s § 5 odst. 2 písm. b) a podle § 125c odst. 1 písm. d) ve spojení s § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb. , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu).
[2] Těchto přestupků se měl dopustit stručně řečeno tím, že dne 8. 5. 2018 v obci Nalžovské Hory ve směru na obec Horažďovice řídil osobní vozidlo tovární značky Mercedes Benz tmavé barvy, přičemž překročil nejvyšší povolenou rychlost 50 km/h nejméně o 24 km/h. Při silniční kontrole se podrobil orientační dechové zkoušce s pozitivním výsledkem, ve zdravotnickém zařízení však přes výzvu policisty odmítl odběr krve. Poskytl vzorek moči, z něhož vyplynulo, že vozidlo řídil pod vlivem alkoholu v minimálním zjištěném množství 0,64 g/kg.
[3] Za uvedené přestupky Městský úřad Horažďovice uložil žalobci pokutu ve výši 35 000 Kč a zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců.
[4] Žalovaný k odvolání stěžovatele rozhodnutí městského úřadu potvrdil.
[5] Stěžovatel se obrátil na krajský soud, který ale došel k závěru, že k vadám řízení nedošlo a rozhodnutí žalovaného není nezákonné.
II. Kasační stížnost žalobce
[6] Žalobce (dále „stěžovatel“) proti rozsudku krajského soudu podal včasnou kasační stížnost, kterou napadl rozsudek krajského soudu v celém jeho rozsahu z níže uvedených důvodů.
[7] Krajský soud v Plzni se nevypořádal se všemi námitkami a argumentací obsaženou ve správní žalobě. Nedostatečně provedl, či vůbec neprovedl stěžovatelem navrhované důkazy, např. připojení správního spisu ze správního řízení o odebrání řidičského průkazu stěžovateli, a zcela opomenul prohlášení stěžovatele, které jeho zástupce předložil při jednání dne 11. 10. 2019.
[8] Postup správních orgánů stěžovatele podle jeho přesvědčení zkrátil na jeho ústavně garantovaném právu účastnit se úkonů správního řízení, které se ho bezprostředně týkají.
[9] Podle stěžovatele nebylo prokázáno, že byl ovlivněn alkoholem natolik, že by byl ve stavu vylučujícím způsobilost k bezpečnému řízení motorového vozidla v silničním provozu.
[10] V průběhu celého správního řízení před správním orgánem, ale ani v řízení před soudem nebylo zjištěno, kdo konkrétně a jakým způsobem stěžovatele vyzval k odběru krve a jak ho poučil o následcích neuposlechnutí této výzvy.
[11] Podle stěžovatele měl soud vyhotovený písemný rozsudek ve věci již před vlastním jednáním. To považuje za rozporné se základními zásadami správního soudnictví a s právem na spravedlivý proces.
III. Vyjádření žalovaného a sdělení krajského soudu
[12] Žalovaný uvedl, že související spis z řízení ve věci odebrání řidičského průkazu měl v přestupkovém řízení k dispozici, avšak stěžovatel z něho nepožadoval provést žádný konkrétní důkaz (nad rámec požadavku „spis připojit k důkazům“), a to ani na jednání ve správním řízení, kde k tomu měl příležitost.
[13] Údajně opomenuté prohlášení stěžovatele nebylo podle žalovaného možno opomenout, protože je jen popisem jeho skutkové verze.
[14] V zásadě správné je podle sdělení krajského soudu tvrzení stěžovatele, že rozsudek (jeho koncept) byl vyhotoven před jednáním – z jednání totiž nevyplynulo nic, co by nebylo zřejmé již z přípravy na ně.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[15] Stěžovatel namítal, že se krajský soud nevypořádal se všemi námitkami a argumentací obsaženou ve správní žalobě. Tak to ale není. Krajský soud se s námitkami stěžovatele v potřebné míře vypořádal v odůvodnění rozsudku.
[16] Dále žalobce namítal, že jím navržené důkazy nebyly dostatečně či vůbec krajským soudem provedeny. Zmiňuje připojení správního spisu ze správního řízení o odebrání jeho řidičského průkazu a opomenutí jeho provedení jako důkaz. Uvedený spis byl k přestupkovému spisu připojen, tj. byl při jednání krajského soudu k dispozici, avšak stěžovatel z něho nepožadoval provést žádný konkrétní důkaz. Stěžovatelovo prohlášení předložené při jednání soudu konaném dne 11. 10. 2019 bylo krajským soudem vzato v úvahu zcela v souladu se svým obsahem, a sice jako stěžovatelův popis, jak se rozhodné skutečnosti odehrály, z jeho pohledu, tj. z pohledu osoby obviněné z přestupku, jež následně jako žalobce proti rozhodnutí ve věci přestupku brojila. Toto prohlášení není tedy ničím více ani ničím méně než vyjádřením účastníka správního řízení před správním soudem. Je třeba k němu přihlédnout v té míře, v jaké do řízení vnáší právní či skutkové námitky vůči závěrům správního orgánu či návrhy důkazů, které by mohly být pro posouzení věci významné. Takto také krajský soud s prohlášením zacházel.
[17] Stěžovatelův zástupce byl navíc na jednání konaném u krajského soudu dne 11. 10. 2019 tázán soudem na návrhy na provedení dokazování a odpověděl, že dokazování nežádá. Nejvyšší správní soud toliko doplňuje, že správní spisy (a tedy i listin y tvořící obsah správních spisů) jsou připojeny ke spisu krajského soudu a soud z nich vychází jako z podkladu pro své rozhodnutí, aniž by bylo třeba každou jednotlivou listin u ze správních spisů číst před soudem jako důkaz (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2015, č. j. 7 As 238/2015 – 31, a v něm zmíněná prejudikatura).
[18] Stěžovatel též namítal, že neakceptováním jeho omluvy byl zkrácen na svých ústavně garantovaných právech a že vzhledem k jeho zdravotnímu stavu mělo dojít k delegaci místní příslušnosti k vyřízení věci do místa jeho trvalého pobytu. Ohledně nepřijetí jeho omluvy byl předem upozorněn městským úřadem, že omluva bude přijata, pouze pokud bude uplatněna včas a řádně doložena tak, aby si správní orgán mohl ověřit její pravdivost. Zároveň byl upozorněn, že je-li předkládána lékařská zpráva, je nutné, aby z ní vyplývala konkrétní diagnóza či jiná objektivní skutečnost znemožňující osobní účast na ústním jednání; prostý doklad o pracovní neschopnosti nepostačuje (z důvodu lékařského tajemství nemá správní orgán možnost ověřit si diagnózu apod. u lékaře). Tomuto postupu správního orgánu nelze nic vytýkat. Účastníku řízení má být umožněno omluvit se z jednání a v důsledku toho konat jednání v jiném termínu později, ale pouze tehdy, osvědčí-li účastník dostatečně vážné a neodkladné důvody pro omluvu. Takové důvody musí být natolik konkrétní a musí být natolik jednoznačně doloženy, aby si správní orgán mohl učinit dostatečně spolehlivý úsudek o jejich vážnosti a neodkladnosti.
[19] Žalobcova žádost o změnu termínu jednání (nařízeného správním orgánem dne 7. 11. 2018 na 12. 12. 2018; předvolání stěžovatel převzal 16. 11. 2018) byla správnímu orgánu doručena 10. 12. 2018 a příloha (kopie rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti se záznamem o kontrole dne 30. 11. 2018 a plánované kontrole dne 31. 12. 2018), na kterou se žalobce v žádosti odkazoval, byla doručena 11. 12. 2018. Zamítnutí změny termínu bylo tedy v souladu se zákonem, neboť žalobce se omluvil pozdě a důležitý důvod nedoložil v souladu se zákonným a srozumitelným poučením v předvolání k jednání. Argumentaci stěžovatele, že správnímu orgánu prvního stupně mělo být zřejmé, jaká je povaha zdravotních obtíží, jimž stěžovatel trpěl a jež mu údajně znemožňovaly dojet k tomuto orgánu na ústní jednání, nelze přisvědčit. S odstupem řady dnů před dnem konání jednání byl vyrozuměn o tom, jakým způsobem a jak konkrétně má případné zdravotní důvody omluvy z jednání doložit, avšak neučinil tak. Netvrdil tehdy (avšak ani v kasační stížnosti), že by mu ve včasné a konkrétní omluvě cokoli bránilo. S těmito otázkami se pak dostatečně vypořádal jak žalovaný (str. 8 až 9 jeho rozhodnutí), tak krajský soud (bod 7 jeho rozsudku). Jediné konkrétnější tvrzení o povaze svých zdravotních obtíží uvedl v žádosti z 10. 7. 2018 o delegaci přestupkového řízení do místa bydliště; zmínil diabetes II. typu a chronické onemocnění zad, proto podle doporučení jeho ošetřujícího lékaře údajně „není vhodné, aby často a dlouho řídil motorová vozidla“. Toto ve své podstatě zopakoval v omluvě ze dne 4. 9. 2018 z ústního jednání nařízeného na 10. 9. 2018. V ní uvedl, že má ortopedické obtíže a nemůže „absolvovat v současné době delší cestu automobilem“. Své tvrzení doložil potvrzeními o ortopedické diagnóze a popisem léčby a diagnostických úkonů od MUDr. R. Š. ze dnů 4. 9. 2018 a 7. 9. 2018. Z těchto potvrzení přímo neplyne, že by stěžovatel nemohl absolvovat cestu z bydliště (Praha) do Horažďovic. Omluva z jednání, jež se mělo konat 12. 12. 2018, neobsahovala žádné další detailnější informace o zdravotním stavu stěžovatele.
[20] Posouzení návrhu na delegaci místní příslušnosti, které se stěžovatel domáhal, závisí na úvaze správního orgánu zohledňující všechny rozhodné okolnosti, často protichůdně působící. Správní orgán prvního stupně s ohledem na potřebu vyslechnout tři svědky pobývající v územním obvodu tohoto správního orgánu usoudil, že vyhovění stěžovatelově žádosti by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Této jeho úvaze nelze nic vytknout. Zdravotní důvody, které stěžovatel uváděl, se nejevily dle toho, co správní orgán v dané době měl od stěžovatele k dispozici, jako natolik vážné, aby delegaci odůvodnily.
[21] Dále stěžovatel namítal, že žalovaný neodstranil a nijak se nevyjádřil k rozporu mezi znaleckým posudkem MUDr. Luďka Pittera, v němž znalec uvedl, že není možné prokázat, zda byl žalobce ovlivněn alkoholem natolik, že by byl ve stavu vylučujícím způsobilost k bezpečnému řízení motorového vozidla v silničním provozu, a závěrem žalovaného, že byl pod vlivem alkoholu a naplnil tak skutkovou podstatu přestupku dle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek ze dne 21. 9. 2010, č. j. 8 As 59/2010 – 78, č. 2168/2011 Sb. NSS, o tzv. „nulové toleranci“ alkoholu) však skutková podstata tohoto přestupku je naplněna přítomností obsahu alkoholu v krvi řidiče. Nezávisí na tom, jak konkrétně alkohol ovlivňuje jeho schopnost ovládat motorové vozidlo. Žalovaný tedy neměl žádný důvod brát tuto část znaleckého posudku v potaz.
[22] Podle stěžovatele nebylo dostatečně prokázáno, kdo konkrétně a jakým způsobem jej vyzval k odběru krve a jak ho poučil o následcích neuposlechnutí této výzvy. Stěžovatel také zpochybnil věrohodnost výpovědí L. B., P. K. a J. Z. Výpovědi všech tří policistů se ale shodují v tom, co se podle nich stalo. L. B. uvedla, že poté co dechová zkouška vyšla pozitivní, byl stěžovatel jedním z jejích kolegů vyzván, aby se podrobil lékařskému vyšetření. Stěžovatel s nimi odjel do klatovské nemocnice, kde byl vyzván k odběru krve, což odmítl, a to i poté, co byl poučen o následcích neuposlechnutí této výzvy jedním z jejích kolegů. J. Z. vypověděl, že poté, co dechová zkouška vyšla pozitivní, vyzval stěžovatele, aby se podrobil lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve. Stěžovatel souhlasil a odjel s nimi do klatovské nemocnice. Tam ho J. Z. vyzval k odběru krve, ale to žalobce odmítl, a to i poté co, ho poučil o následcích neuposlechnutí této výzvy. P. K. vypověděl, že po pozitivním výsledku dechové zkoušky byl stěžovatel vyzván J. Z., aby se podrobil lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve. Stěžovatel s nimi odjel do klatovské nemocnice. Tam byl J. Z. vyzván k odběru krve, což odmítl i poté, co ho J. Z. poučil o následcích neuposlechnutí této výzvy. Stěžovatel dále namítal, že písemné odpovědi MUDr. J. A. jsou v rozporu s výpověďmi policistů a že měla být předvolána. MUDr. A. ale uvedla pouze, že ze zápisu ví, že žalobce odmítl odběr krve, že jméno policisty, který byl přítomen odběru biologického materiálu, je zapsáno v dokumentu a že odebírají biologický materiál, o který si Policie ČR požádá. Na zbytek otázek (včetně otázky, kdo vyzýval žalobce k odběru biologického materiálu a jakého konkrétně) odpověděla, že si nevzpomíná. Tím však nijak nerozporuje výpovědi policistů. Vzhledem k tomu a také k faktu, že si ohledně tohoto lékařského vyšetření téměř nic nepamatuje, nebyl důvod ji předvolávat. Není tedy důvod zpochybňovat výpovědi policistů, že žalobce byl vyzván k odběru krve, poučen o následcích neuposlechnutí této výzvy a i přes to odběr krve odmítnul. Ostatně celý skutkový děj vykazuje zcela logický a obvyklý průběh v situacích tohoto typu a není na něm patrné nic, co by dávalo důvod k pochybnosti o věrohodnosti výpovědi policistů. Výpovědi policistů nejen že navzájem korespondují (to by samo o sobě nemuselo stačit), ale jsou v souladu i s dalšími informacemi (od MUDr. A.) i s chováním samotného stěžovatele, o němž není pochyb (byl zastaven policisty při řízení motorového vozidla, podrobil se orientační dechové zkoušce s pozitivním výsledkem, následně jel s policisty do klatovské nemocnice, kde se podrobil odběru moči, v níž byl zjištěn alkohol).
[23] Argumentace krajského soudu tím, že stěžovateli musely být postupy při odběru krve za účelem zjištění přítomni alkoholu v ní známy z jeho předchozích přestupkových incidentů, je opřena o obsah správního spisu (viz výpis z evidenční karty řidiče na č. l. 22 zezadu správního spisu správního orgánu prvního stupně). Trestní bezúhonnost stěžovatele i absence záznamu v jeho evidenci přestupků totiž nic nemění na tom, že podle evidenční karty řidiče se zhruba dva roky před datem spáchání nynějších přestupků odmítl podrobit v Praze vyšetření na ovlivnění alkoholem, za což byl přestupkově postižen zákazem řízení motorových vozidel a pokutou.
[24] Co se týče námitky, že rozsudek krajského soudu byl v podstatné míře vyhotoven již před začátkem jednání, na tom nelze spatřovat žádnou vadu v postupu krajského soudu. Jde pouze o signál, že příslušný samosoudce měl věc řádně nastudovánu a dospěl při předběžném studiu věci k závěru, že rozhodné skutečnosti byly správními orgány řádně zjištěny a posouzeny, a že tedy žaloba nejspíše není důvodná. Tento předběžný závěr si samosoudce při jednání podle svého přesvědčení patrně stvrdil, a zřejmě i proto vyhlásil rozsudek bez přerušení jednání. Na tomto postupu nelze spatřit nic a priori vadného.
V. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[25] Nedůvodnou kasační stížnost Nejvyšší správní soud zamítl (§ 110 odst. 1 věta druhá s. ř. s. s. ř. s. ).
[26] O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti procesně úspěšný; žalovaný procesně úspěšný byl, avšak žádné náklady nad rámec běžné činnosti mu nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. července 2021
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu