Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 76/2021 - 41

[2] Žalobu proti napadenému rozhodnutí Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) v záhlaví specifikovaným rozsudkem zamítl. Za důvod, který žalobkyni brání ve vycestování do vlasti, označila její matka skutečnost, že by žalobkyni její rodina jakožto nemanželské dítě nepřijala. V této souvislosti soud zdůraznil, že se jedná o značně povšechné tvrzení a nadto v případě bezpečné země původu platí presumpce dostupnosti vnitřní ochrany. Obavy žalobkyně, že v Gruzii nebude mít žádné zázemí a nebude mít kde bydlet, jsou čistě ekonomického charakteru a nelze je považovat za azylově relevantní. V neposlední řadě soud uvedl, že při použití institutu bezpečné země původu nemůže nejlepší zájem dítěte sám o sobě představovat důvod pro udělení mezinárodní ochrany. Žalobkyni se nepodařilo zpochybnit vyvratitelnou domněnku, že i v jejím případě představuje Gruzie bezpečnou zemi původu, proto si žalovaný počínal v souladu se zákonem, když žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítl jakožto zjevně nedůvodnou.

II. Obsah kasační stížnosti

[3] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů podle a d) , (dále jen „ “).

[4] Za důvod přijatelnosti kasační stížnosti ve smyslu označila skutečnost, že krajský soud se dopustil zásadního pochybení při výkladu hmotného práva (aplikovatelnosti Úmluvy o právech dítěte v souvislosti s zákona o azylu), přičemž jeho závěry jsou způsobilé negativně zasáhnout i do práv jiných nezletilých žadatelů o azyl.

[5] Stěžovatelka má za to, že jako nezletilá osoba (roční batole) spadá do působnosti Úmluvy o právech dítěte, která je pro ČR závazná a která má aplikační přednost před zákonem o azylu. Krajský soud přesto dospěl k nesprávnému závěru, že pokud dítě pochází z bezpečné země původu, lze na posuzování nejlepšího zájmu dítěte rezignovat. Tím zatížil svůj rozsudek nezákonností.

[6] Krom toho má stěžovatelka za to, že ve správním řízení věrohodně tvrdila důvody, pro něž nelze v jejím případě Gruzii považovat za bezpečnou zemi původu, čímž unesla své důkazní břemeno. Žalovaný se měl zabývat tím, jaké je postavení nemanželských dětí a svobodných matek v Gruzii.

[7] Stěžovatelka rovněž namítá nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu, kterou spatřuje v tom, že se soud dostatečným způsobem nevypořádal s námitkou nezohlednění nejlepšího zájmu dítěte ve správním řízení. Soud se k této otázce vyjádřil pouze obecně, aniž by vystihl podstatu žalobní argumentace a zohlednil související judikaturu.

III. Vyjádření žalovaného

[8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že jak napadené rozhodnutí, tak rozsudek krajského soudu považuje za věcně správné a zákonné. K námitce porušení čl. 3 Úmluvy o právech dítěte uvedl, že v důsledku neudělení mezinárodní ochrany nedochází k oddělení nezletilé stěžovatelky od její matky. Nadto ani stěžovatelka na nejlepší zájem dítěte ve správním řízení nepoukazovala, proto nebyl žalovaný povinen se touto otázkou podrobněji zabývat. Stěžovatelka v řízení neuvedla žádné azylově relevantní důvody, proto jí nebylo možné mezinárodní ochranu udělit. V této souvislosti poukázal žalovaný na účel institutu mezinárodní ochrany, který nelze chápat jako prostředek legalizace pobytu cizince na území ČR.

IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[9] Kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a jedná se o kasační stížnost, která je ve smyslu přípustná. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany je ovšem také její přijatelnost. Kasační stížnost je podle přijatelná tehdy, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Podrobněji se podstatou institutu přijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. -39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS. V něm interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle zde citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[10] Stěžovatelka za důvod přijatelnosti kasační stížnosti označila skutečnost, že krajský soud chybně posoudil otázku aplikovatelnosti čl. 3 Úmluvy o právech dítěte v řízení o udělení mezinárodní ochrany, respektive v situaci, kdy nezletilý žadatel pochází z bezpečné země původu. S tímto tvrzením se však Nejvyšší správní soud neztotožňuje, neboť závěry krajského soudu zcela korespondují s ustálenou rozhodovací praxí k nastíněné otázce (viz níže). Současně soud neshledal důvodným ani tvrzení stěžovatelky, že napadený rozsudek je ve vztahu k námitce nezohlednění nejlepšího zájmu dítěte nepřezkoumatelný. Krajský soud se s touto námitkou vypořádal dostatečně a náležitým způsobem osvětlil, proč ji nepovažuje za důvodnou. Ani v tomto ohledu tedy Nejvyšší správní soud důvod přijatelnosti neshledal.

[11] V posuzované věci je zřejmé, že stěžovatelka pochází ze země, kterou Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu. Situací gruzínských občanů, jejichž žádosti o mezinárodní ochranu žalovaný zamítl podle § 16 odst. 2 zákona o azylu, se Nejvyšší správní soud zabýval v nedávných usneseních ze dne 30. 9. 2020, č. j. –30, a ze dne 12. 11. 2010, č. j. 1 Azs 318/2020–30. Obecně k institutu bezpečné země původu se pak Nejvyšší správní soud podrobně vyjádřil v rozsudku ze dne 30. 9. 2008, č. j. -70, č. 1749/2009 Sb. NSS, či v usnesení ze dne 14. 3. 2014, č. j. -19. V posledním zmíněném usnesení Nejvyšší správní soud akcentoval, že „[s]myslem institutu bezpečné země původu je zrychlit řízení o udělení mezinárodní ochrany v případech, kdy žadatelé přicházejí ze země, ohledně níž lze předpokládat dodržování standardů ochrany lidských práv. Jelikož se jedná o institut, jenž z hlediska přezkumu tvrzených skutečností nenabízí totožnou úroveň ochrany jako běžné nezkrácené řízení, je třeba k jeho užití přistupovat uvážlivě a zodpovědně.“

[12] Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že v posuzované věci krajský soud citované judikaturní závěry zohlednil, přičemž poukázal na skutečnost, že stěžovatelka neuvedla žádná tvrzení, která by byla způsobilá zpochybnit vyvratitelnou domněnku, že i v jejím případě představuje Gruzie bezpečnou zemi původu.

[13] Pokud se jedná o otázku zohlednění nejlepšího zájmu dítěte, Nejvyšší správní soud se k této otázce již v minulosti vyjádřil tak, že „jakkoli je zájem dítěte dle čl. 3 citované Úmluvy předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí a státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, jsou povinny zajistit, aby dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli (čl. 9 Úmluvy), nelze tyto principy samy o sobě podřadit pod další, nad rámec zákonem o azylu stanovené důvody pro udělení mezinárodní ochrany a správní soud nemá žádnou zákonnou možnost zrušit žalobou napadené rozhodnutí s odvoláním na výše uvedené principy“ (rozsudek ze dne 5. 11. 2008, č. j. -57; dále např. rozsudky ze dne 23. 5. 2018, č. j. -29, či ze dne 27. 9. 2016, č. j. -28). Specifickými případy řízení o udělení mezinárodní ochrany, v nichž nedochází k věcnému projednání žádosti (tzn. i situací, kdy dochází k zamítnutí žádosti podle § 16 odst. 2 zákona o azylu), se Nejvyšší správní soud zabýval v usneseních ze dne 1. 12. 2016, č. j. -62, či ze dne 24. 9. 2020, č. j. -32. V citovaných rozhodnutích dovodil, že zohlednění nejlepšího zájmu dítěte v řízení ve věci mezinárodní ochrany je vyhrazeno pouze meritornímu rozhodování. K obdobným závěrům pak dospěl v nyní posuzované věci i krajský soud, a je tedy zřejmé, že se nikterak neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe.

V. Závěr a náklady řízení

[14] Nejvyšší správní soud tedy neshledal existenci důvodů přijatelnosti kasační stížnosti, pročež nepřikročil k podrobnému věcnému přezkumu kasačních námitek stěžovatelky a kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou (§ 104a odst. 1 s. ř. s).

[15] Výrok o nákladech řízení se opírá o věta první za použití , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud soud návrh odmítne.

[16] Stěžovatelce byla v řízení před krajským soudem ustanovena zástupkyně z řad advokátů, a to Mgr. Lenka Kotulková, se sídlem Kopečná 241/20, Brno, která ji i nadále zastupuje v řízení o kasační stížnosti ( in fine). Ustanovené zástupkyni náleží odměna za jeden úkon právní služby spočívající v sepisu a podání kasační stížnosti [ , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], a to ve výši 3.100 Kč [ ve spojení s advokátního tarifu], a dále 300 Kč jako paušální náhrada hotových výdajů ( advokátního tarifu). Celkem tedy soud ustanovené zástupkyni přiznal odměnu ve výši 3.400 Kč. Tato částka je konečná, neboť advokátka není plátkyní daně z přidané hodnoty.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 7. června 2021

JUDr. Lenka Kaniová

předsedkyně senátu