Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Konf 9/2020 - 40

t a k t o :

I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o náhradu nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s nezákonným nařizováním služby přesčas v letech 2007 až 2009 ve výši 50.000,- Kč, je soud.

II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. 12. 2018, čj. -45, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 12. 2019, čj. -63, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2020, čj. , -77, se zrušují.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Návrhem doručeným dne 29. 7. 2020 zvláštnímu senátu zřízenému podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „“) se Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje (dále jen „KŘ PČR“ či „navrhovatel“) domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle Spor vznikl podle názoru navrhovatele mezi ním a pro Prahu 7 (dále jen „“) ve věci vedené u obvodního soudu pod sp. zn. .

[2] Z návrhu na zahájení kompetenčního sporu a příloh k návrhu vyplynulo následující.

[3] Žádostí ze dne 3. 12. 2009 podanými KŘ PČR se V. S. (dále jen „žalobce“) domáhal doplacení služebního příjmu a nároků odvíjejících se od služebního příjmu za službu přesčas do rozsahu 150 hodin nařízenou v rozporu se zákonem za rok 2007, 2008 a 2009. Zamítavá rozhodnutí KŘ PČR byla přezkoumána Krajským soudem v Českých Budějovicích (rozsudky tohoto soudu ze dne 24. 2. 2014 čj. -37 a ze dne 10. 4. 2014, čj. -72), který vždy rozhodnutí KŘ PČR zrušil a věc vrátil KŘ PČR k dalšímu projednání. Až na základě citovaných rozsudků Krajského soudu v Českých Budějovicích KŘ PČR revidovalo svá předchozí rozhodnutí a přiznalo navrhovateli jím požadovaný služební příjem za práci přesčas (s výjimkou příslušenství, což je opět předmětem přezkumu Krajského soudu v Českých Budějovicích). Rozhodnutím ředitele pro řízení lidských zdrojů KŘ PČR ze dne 1. 12. 2009, čj. ŘLZ-7628/2009, bylo rozhodnuto o výši doplatku odchodného (15.318,- Kč), ve kterém nebyl zohledněn příjem za službu přesčas. Doplatek odchodného byl žalobci přiznán až rozhodnutím KŘ PČR dne 18. 8. 2014, čj. ŘKŘ-4654/2014, jímž bylo rozhodnuto o doplatku odchodného a o doplatku služebního příjmu za službu přesčas do rozsahu 150 hodin.

[4] Žalobce dne 28. 1. 2015 uplatnil u Ministerstva vnitra ČR (dále jen „ministerstvo“) nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 50.000,- Kč, která mu měla vzniknout vedením řízení ve věcech služebního poměru KČ PČR, v němž bylo rozhodováno o doplacení služebního příjmu a nároků odvíjejících se od služebního poměru za službu přesčas do rozsahu 150 hodin nařízenou v rozporu se zákonem za rok 2007, 2008 a 2009. Žalobce ve svém návrhu dovodil vznik nemajetkové újmy z titulu průtahů v řízení a vydání nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu ve správním řízení. Sdělením ministerstva ze dne 6. 2. 2015, čj. MV-120045-24/P-2010, bylo žalobci sděleno, že jeho nárok byl postoupen KŘ PČR k vyřízení. KŘ PČR však s postoupením návrhu nesouhlasilo a návrh vrátilo k vyřízení Ministerstvu vnitra, které jej opětovně vrátilo KŘ PČR, přičemž tento věc znovu postoupilo Ministerstvu vnitra.

[5] Žalobce po předběžném uplatnění nároku podal dne 30. 7. 2015 žalobu k pro Prahu 7, věcně a místně příslušnému soudu žalované České republiky – Ministerstva vnitra. Žalobou se žalobce domáhal náhrady zadostiučinění za újmu vzniklou v souvislosti s vedením správního řízení ve výši 50.000,- Kč s příslušenstvím. Na výzvu obvodního soudu doplnil dne 29. 8. 2017 a dne 3. 5. 2018 žalobce svoje podání tak, že uplatňuje nemajetkovou újmu a) za průtahy v řízení u KŘ PČR ve věci doplacení služebního příjmu v souvislosti s nezákonně nařizovanou službou přesčas a za pozdní doplacení, b) za průtahy v řízení u navrhovatele ve věci odchodného a ušlý zisk z pozdního vyplacení doplatků odchodného, c) za průtahy v řízení u ministerstva ve věci doplatku výsluhového příspěvku a ušlý zisk z pozdního vyplacení doplatku výsluhového příspěvku a d) v souvislosti s nezákonným nařizováním služby přesčas v letech 2007-2009 ve výši 50.000,- Kč.

[6] O podané žalobě rozhodl usnesením ze dne 13. 11. 2018, čj. -72 tak, že řízení o nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s nezákonným nařizováním služby přesčas v letech 2007-2009 ve výši 50.000,- Kč vyloučil k samostatnému projednání. Poté usnesením ze dne 20. 12. 2018, čj. -45, řízení zastavil (výrok I.) a po právní moci tohoto usnesení postoupil věc navrhovateli (výrok II.). V odůvodnění svého rozhodnutí se pak ztotožnil s názorem ministerstva, že tvrzený nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 50.000,- Kč z důvodu tvrzeného nesprávného úředního postupu správních orgánů v souvislosti s nezákonným nařizováním služby přesčas v letech 2007 až 2009, nelze posuzovat jako úřední postup ministerstva v rámci správního řízení v intencích zákona č. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). dále odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. , ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. a ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 1405/2016), která dovodila, že služební poměr policisty je typickým právním poměrem státně zaměstnaneckým, veřejnoprávním, vzniká mocenským aktem služebního funkcionáře a výrazně se odlišuje od poměru pracovního, že obecné soudy nejsou povolány přezkoumávat služební vztahy navazované rozkazem příslušného orgánu policie, resp. jeho rozhodnutím, a že pravomoc služebních funkcionářů jednat a rozhodovat ve věcech služebního poměru je dána nejen pro věci vzniku, změny či zániku služebního poměru, ale i pro nároky s existencí či zánikem služebního poměru související, a to i v případech, kdy služební poměr skončil.

[7] dne 17. 12. 2019 usnesením čj. -63 doplnil své usnesení ze dne 20. 12. 2018, čj. -45, tak, že žalobce je povinen zaplatit ministerstvu náhradu nákladů řízení ve výši 600,- Kč (výrok III.).

[8] Žalobce s uvedeným závěrem obvodního soudu nesouhlasil a podal proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. 12. 2018, čj. -45, odvolání. Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 2. 2020, čj. , -77, usnesení obvodního soudu potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). V odůvodnění se ztotožnil s názorem obvodního soudu, že v této věci není dána pravomoc soudu podle ustanovení k projednání a rozhodnutí věci, která souvisí se služebním poměrem žalobce, což platí i pro nároky s existencí či zánikem služebního poměru související, a to i v případech, kdy služební poměr skončil. Dále odvolací soud uzavřel, že správním rozhodnutím nemůže být rozhodnutí služebního funkcionáře v rámci služebního poměru o nařízení práce přesčas.

[9] Navrhovatel vázán usnesením zvláštního senátu ze dne 15. 1. 2019, čj. -16, ve kterém zvláštní senát dovodil, že příslušný vydat rozhodnutí o nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy je správní orgán (tedy služební funkcionář), a že s ohledem na komplexní úpravu náhrady újmy způsobené příslušníkovi bezpečnostního sboru obsaženou v zákoně č. , o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) nelze uvažovat o použitelnosti , postupoval navrhovatel v řízení o náhradě nemajetkové újmy podle

[10] Navrhovatel dne 22. 6. 2020 řízení o náhradě nemajetkové újmy usnesením zastavil podle O odvolání žalobce proti tomuto usnesení nebylo dosud rozhodnuto, protože navrhovatel řízení přerušil do rozhodnutí zvláštního senátu z důvodu nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. , kterým bylo zrušeno usnesení zvláštního senátu ze dne 15. 1. 2019, čj. Konf 11/2018-16.

[11] Navrhovatel v kompetenčním návrhu uvádí, že je i nadále přesvědčen, že mu nenáleží pravomoc rozhodovat o náhradě škody vzniklé vydáním nezákonného rozhodnutí a rovněž nesprávného úředního postupu, neboť „služebním funkcionářům jakožto správním orgánům takové rozhodování právní předpisy neumožňují“.

[12] Navrhovatel tak ve svém návrhu na zahájení řízení o kompetenčním sporu usuzuje na vznik negativního kompetenčního sporu, jestliže jeho nárok odmítá projednat jak pro Prahu 7, tak i Ministerstvo vnitra a KŘ PČR. Navrhovatel dovozuje, že základem sporu je otázka, zda o nároku na náhradu škody žalobce, a to nemajetkové újmy vzniklé vydáním nezákonného rozhodnutí a rovněž nesprávného úředního postupu je oprávněn rozhodovat příslušný služební funkcionář, a to v řízení ve věcech služebního poměru vedeném podle , který však v ustanovení upravuje podle navrhovatele toliko obecnou odpovědnost za škodu způsobenou příslušníkovi porušením právní povinnosti při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon služby, anebo zda je namístě aplikovat

[13] Navrhovatel má za to, že o uplatněném nároku nemajetkové újmy žalobce je příslušný rozhodovat soud a aplikovat KŘ PČR proto závěrem navrhuje, aby zvláštní senát usnesením vyslovil, že příslušným k vydání rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. je soud a že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. 12. 2018, čj. -45, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 12. 2019, čj. -63, a usnesení Městského soudu ze dne 3. 2. 2020, čj. -77, se zrušují.

[14] Zvláštní senát se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o kompetenčním sporu, přičemž vycházel z následujících skutečností a úvah:

[15] Podle se podle tohoto zákona postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních sporech o nebo věcnou příslušnost (dále jen „“) vydat rozhodnutí, jehož stranami jsou: a) soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy, b) soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví.

[16] V posuzované věci je zřejmé, že žalobce uplatnil u ministerstva svůj nárok na náhradu újmy způsobené mu nezákonným rozhodnutím podáním ze dne 3. 12. 2009, doplněným dne 13. 10. 2011. Zvláštní senát s ohledem na obsah tohoto podání nemá pochybnost o tom, že šlo o předběžné uplatnění nároku podle Tomu ostatně odpovídá i následný postup navrhovatele, který se poté, co nebyl jeho nárok ministerstvem uspokojen, obrátil se shodným nárokem na civilní soud.

[17] Zvláštní senát se ztotožňuje s judikaturou Nejvyššího soudu ohledně toho, že předběžné projednání nároku podle uvedeného ustanovení představuje kvalifikovaný pokus o smírné vyřešení věci a není návrhem na zahájení správního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 89/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[18] Formální řízení ohledně nároku žalobce bylo poprvé zahájeno až podáním žaloby k pro Prahu 7. usnesením ze dne 20. 12. 2018, čj. -45, popřel svoji ve věci rozhodnout a postoupil ji k dalšímu řízení KŘ PČR. Správnost tohoto závěru soudu prvního stupně potvrdil i (jemu nadřízený) soud odvolací.

[19] V nyní rozhodované věci popřel svou pro Prahu 7 i navrhovatel (správní orgán), jedná se proto o negativní kompetenční spor, k jehož projednání je příslušný zvláštní senát podle zákona o některých kompetenčních sporech.

[20] Protože zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu existujícího ke dni, kdy o věci rozhoduje (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 24. 11. 2004, čj. Konf 3/2003-18, publikované pod č. 485/2005 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu), je podstatné nejen to, že kompetenční spor vznikl, ale také to, že trvá ke dni rozhodnutí o něm zvláštním senátem.

[21] Podstatou kompetenčního sporu je otázka, zda o nároku na náhradu škody žalobce, a to nemajetkové újmy vzniklé vydáním nezákonného rozhodnutí a rovněž nesprávného úředního postupu v souvislosti s nezákonným nařizováním služby přesčas v letech 2007 až 2009 je oprávněn rozhodovat příslušný služební funkcionář, a to v řízení ve věcech služebního poměru vedeném podle , anebo zda je namístě aplikovat

[22] Podle v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.

[23] Podle se výkonem služby pro účely tohoto zákona mimo jiné rozumí úkony a činnosti realizující oprávnění a povinnosti stanovené právními předpisy upravujícími působnost bezpečnostních sborů.

[24] Podle je bezpečnostní sbor povinen zajišťovat příslušníkům podmínky k výkonu služby, při nichž by nedocházelo ke vzniku škod; zjistí-li závady, je povinen učinit opatření k jejich odstranění. Dále je povinen kontrolovat, zda příslušníci plní své služební úkoly tak, aby nedocházelo ke škodám.

[25] Podle bezpečnostní sbor odpovídá za škodu způsobenou příslušníkovi porušením právní povinnosti při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon služby.

[26] Určujícím znakem pro stanovení, zda se jedná o odpovědnost podle , je skutečnost, že činnost příslušníka sboru, kterou vyvíjel při vzniku škody, byla konána při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním. však nedefinuje, co je výkonem služby. Při aplikaci tohoto pojmu je proto potřeba vycházet z názoru, že za výkon služby se považuje výkon povinností, které vyplývají pro příslušníka sboru ze služebního poměru, výkonu zastávaného služebního místa a rozkazu nebo pokynu vedoucího příslušníka sboru (srov. nález pléna Ústavního soudu sp. zn. , bod 35).

[27] Oproti tomu rozhodování ve věcech služebního poměru je podle názoru Ústavního soudu výkonem veřejné moci. Služební funkcionář podle něj při rozhodování ve věcech služebního poměru vystupuje ve vrchnostenském postavení a rozhoduje o právech a povinnostech příslušníků bezpečnostního sboru; jedná se proto o zvláštní druh správního řízení. Poškozený má proto ústavně zaručené právo obrátit se na soud a tvrdit, že mu byla způsobena újma nezákonným výkonem veřejné moci, tedy právo na zákonné úrovni garantované v intencích y zákonem o odpovědnosti státu (srov. nález pléna Ústavního soudu sp. zn. , bod 36 a 37).

[28] Vzhledem k závěrům nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. (zejména v bodech 35 až 37 cit. nálezu), je zvláštní senát nucen odchýlit se od své předchozí rozhodovací praxe (zejm. usnesení ze dne 15. 1. 2019, čj. -16, ze dne 19. 6. 2019, čj. Konf 13/2018-19, a ze dne 13. 11. 2019, čj. Konf 17/2019-14), podle níž v případech škody způsobené příslušníku ozbrojeného sboru vydáním nezákonného rozhodnutí je k projednání a rozhodnutí příslušný služební funkcionář, a přiklonit se k závěru Ústavního soudu, že v uvedené věci je příslušný rozhodnout soud v občanském soudním řízení podle (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 24. 4. 2018, čj. Konf 11/2017-31, a ze dne 15. 1. 2019, Konf 11/2018-63).

[29] Zvláštní senát podle zákona o řešení některých kompetenčních sporů zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Zvláštní senát proto výrokem zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. 12. 2018, čj. -45, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 12. 2019, čj. -63, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2020, čj. , -77.

[30] Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle zákona o řešení některých kompetenčních sporů závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány [ ] i soudy. pro Prahu 7 bude tedy dále pokračovat v řízení o náhradu nemajetkové újmy vzniklé vydáním nezákonného rozhodnutí a v důsledku nesprávného úředního postupu Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 23. června 2021

JUDr. Michal Mazanec

předseda zvláštního senátu