Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 A 31/2021 - 36

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci

žalobkyně: S. K.

zastoupená advokátkou JUDr. Stanislavou Bradovou

sídlem Kratochvílova 624/43, 750 02 Přerov

proti

žalované: Česká obchodní inspekce

sídlem Štěpánská 15, 120 00 Praha 2

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 5. 2017, č. j. ČOI 32507/17/O100/3100/17/Be/Št, ve věci správního deliktu

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne dne 16. 5. 2017, č. j. ČOI 32507/17/O100/3100/17/Be/Št, jímž bylo částečně změněno a ve zbytku zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu Moravskoslezského a Olomouckého kraje (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 2. 2. 2017, č. j. 170027/17/3100/R 1195/Vit, kterým byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 3 000 Kč za porušení , o ochraně spotřebitele, v rozhodném znění (dále jen „ “) a tím spáchání deliktu dle zákona o ochraně spotřebitele a dále jí bylo uloženo uhradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1000 Kč.

2. V podané žalobě žalobkyně uvedla tyto žalobní body:

1) Správní orgány obou stupňů nevzaly v úvahu všechny okolnosti a skutečnosti posuzovaného případu, kdy vzhledem k velikosti prodejny a rozsahu prodávaného textilního sortimentu lze mít za to, že informovanost zákazníka o konečné ceně zboží byla náležitá a dostatečná pro jeho rozhodování o koupi zboží. Při zveřejnění výše slevy „-50%“ na okně výlohy prodejny, vymezení rozsahu zlevněného zboží označením prodejního stojanu a prodejního regálu vývěskou „-50%“ a opatření každého kusu zboží cenovkou je nezvratné a nepochybné, že zákazník jednoduchým algoritmem získal potřebnou představu o ceně, aniž by bylo jeho právo na informaci o ceně zboží ze strany žalobkyně porušeno.

2) Pokud žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) sp. zn. , má žalobkyně za to, že rozhodovací praxe prošla vývojem. Žalobkyně přitom uvedla jiné rozhodnutí NSS ze dne 13. 1. 2009, č. j. -96, podle něhož je povinnost stanovená , o cenách, v rozhodném znění (dále jen „ “) splněna také tehdy, když je na všechno zboží určitého druhu vyhlášena plošná sleva vyjádřená jednoduchou procentní sazbou.

3. Žalovaná ve vyjádření navrhla žalobu zamítnout. Pokud jde o žalobkyní uváděný rozsudek NSS ze dne 3. 1. 2009, sp. zn. , tento je žalované znám a zohledňuje ho všude tam, kde jsou k tomu naplněny předpoklady. V posuzovaném případě tomu tak nebylo. V podrobnostech žalovaná odkázala na str. 4 napadeného rozhodnutí.

4. Krajský soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas v souladu s ustanovením , (dále jen „ “), přezkoumal napadené rozhodnutí dle ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná; ve věci soud rozhodl bez jednání v souladu s ustanovením

5. Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil, že v provozovně žalobkyně byla správním orgánem I. stupně dne 7. 9. 2016 provedena kontrola spočívající v zakoupení dámských šatů a dámské tuniky. V době kontroly probíhala sleva „-50%“, přičemž informace o slevě byla uvedena ve výloze a na prodejním stojanu umístěném v provozovně. Na zakoupených výrobcích byla uvedena pouze cena původní, nikoliv cena po slevě, kdy tato byla inspektorům poskytnuta až při platbě u pokladny. Dne 29. 11. 2016 byl vydán správním orgánem I. stupně příkaz, kterým byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 3 000 Kč za porušení § 24 odst. 7 písm. k) zákona o ochraně spotřebitele tím, že žalobkyně v rozporu s § 12 zákona o ochraně spotřebitele u prodaných výrobků v kontrolním nákupu a u dalších 40 kusů prodávaných výrobků nesplnila povinnost informovat o ceně výrobků. Proti tomuto příkazu žalobkyně podala odpor. Následně dne 2. 2. 2017 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, kterým v intencích dříve vydaného příkazu uložil žalobkyni za spáchaný správní delikt pokutu ve výši 3 000 Kč. V zákonné lhůtě podala žalobkyně proti rozhodnutí prvostupňového správního orgánu odvolání, o kterém rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím.

6. Podle § 12 zákona o ochraně spotřebitele, v rozhodném znění, je prodávající povinen informovat v souladu s cenovými předpisy a přímo použitelným předpisem Evropských společenství spotřebitele o ceně prodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb zřetelným označením výrobku cenou nebo informaci o ceně výrobků či služeb jinak vhodně zpřístupnit.

7. Podle § 24 odst. 7 písm. k) zákona o ochraně spotřebitele, v rozhodném znění, se prodávající dopustí přestupku tím, že informaci o ceně poskytuje v rozporu s § 12.

8. Podle , v rozhodném znění prodávající je povinen při nabídce a prodeji zboží poskytnout informaci spotřebiteli tak, aby měl možnost seznámit se s cenou před jednáním o koupi zboží, pokud tento zákon nestanoví jinak, a to

a) označit zboží cenou, kterou uplatňuje v okamžiku nabídky a vztaženou k prodávanému jednotkovému množství zboží a určeným podmínkám,

b) zpřístupnit na viditelném místě informaci o této ceně formou ceníků,

c) zpřístupnit tuto cenu jiným přiměřeným způsobem, nelze-li označit zboží cenou způsoby uvedenými v písmenu a) nebo b),

9. Soud úvodem konstatuje, že otázkou aplikace § 12 zákona o ochraně spotřebitele se opakovaně zabýval ve svých rozhodnutích NSS, který např. v rozsudku ze dne 12. 1. 2006, sp. zn. uvedl, že: „nelze spravedlivě požadovat po spotřebiteli, aby u každého výrobku či služby zkoumal, zda uvedená cena je již cenou konečnou, či zda je k ní zapotřebí připočíst DPH, a to v sazbě základní či snížené“. V posuzovaném případě sice nešlo o výpočet DPH, avšak závěr je možné bez dalšího použít, jelikož byl spotřebitel nucen jednak zkoumat, zda cena konkrétního zboží je již cenou konečnou nebo nikoliv, a jednak v negativním případě si pak konečnou cenu sám spočítat. Tentýž závěr učinil Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 2. 3. 2006, č. j. - 30, publikovaný ve Sb. NSS pod č. 898/2006: „Podle názoru Městského soudu v Praze musí jít při výkladu ustanovení § 12 zákona o ochraně spotřebitele o takové informace, které jsou zákazníkovi (spotřebiteli) přístupné okamžitě bez toho, že by byl zákazník nucen činit jakýkoliv úkon směřující ke zjištění ceny zcela konkrétního výrobku. Měl-li by být takový způsob poskytování informací o ceně výrobků shledán v souladu s platnou právní úpravou, znamenalo by to zřejmý rozpor s účelem a smyslem právní úpravy, uvedené v příslušných ustanoveních zákona o ochraně spotřebitelů.“ Z citovaných rozhodnutí vyplývá, že správní soudy trvale zastávají takový výklad ust. a , podle kterého spotřebitel musí být informován o aktuální konečné ceně, aniž by musel k jejímu zjištění provést jakýkoliv úkon, tedy včetně odečtení částky po slevě.

10. Na základě uvedeného krajský soud neshledal první žalobní bod důvodným, když dospěl k závěru, že žalobkyně svým jednáním porušila ust. § 12 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, neboť neinformovala spotřebitele o ceně konečné, spotřebitel musel zkoumat, zda prezentovaná cena obsahuje již nabízenou slevu. Nelze přisvědčit názoru žalobkyně, že informovanost zákazníka o konečné ceně byla dostatečná a jednoznačná. Na tom nic nemění skutečnost, že spotřebitel byl o nabízené slevě u pokladny informován a sleva mu také byla při zakoupení poskytnuta. Míra závažnosti jednání žalobkyně byla zohledněna při stanovení výše sankce, když pokuta ve výši 3 000 Kč, byla stanovena na samé dolní hranici zákonné sazby s účinkem především varovným, nikoliv represivním.

11. Pokud jde o žalobkyní citovaný rozsudek NSS ze dne 13. 1. 2009, č. j. -96, je potřeba upozornit, že jeho závěry vycházely z ve znění účinném do 17. 11. 2009, který zněl: „(1) Prodávající je povinen, pokud nejde o prodej spotřebního zboží konečným spotřebitelům, předložit kupujícímu na jeho žádost nabídkový ceník, obsahující ceny nabízeného zboží ve vztahu k určeným podmínkám. (2) Prodávající je při prodeji spotřebního zboží konečnému spotřebiteli povinen označit je cenou platnou v okamžiku nabídky a vztaženou k prodávanému jednotkovému množství zboží a určeným podmínkám, nebo je povinen zpřístupnit na viditelném místě informaci o této ceně formou ceníků, vývěsky nebo jiným přiměřeným způsobem.“ (podrženo krajským soudem). Ust. bylo vykládáno tak, že má prodávající dvě varianty, jak informovat o ceně. Buď označením ceny zboží, anebo zpřístupněním informace o této ceně na viditelném místě formou ceníků, vývěsky nebo jiným přiměřeným způsobem, kdy tyto způsoby musely být přiměřené. však byl s účinností od 18. 11. 2009 novelizován , kterým se mění , o cenách, ve znění pozdějších předpisů, a , o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů. Soud shrnuje, že žalobkyní uváděný judikát NSS reflektuje již neplatnou právní úpravu a rovněž skutkově odlišný případ. V době provedení kontroly u žalobkyně a následného správního řízení již platila novelizovaná zákonná úprava, dle které prodávající poskytne spotřebiteli informaci o ceně zpřístupněním ceny jiným přiměřeným způsobem pouze za situace, kdy není možné označit zboží cenou ( ), anebo zpřístupněním informace o ceně formou ceníků ( ), jak soud uvedl již výše (odst. 8. tohoto rozsudku). V nyní souzeném případě měla žalobkyně jistě možnost již v okamžiku nabídky splnit svou zákonnou povinnost označením zboží cenou po slevě. Nutno zohlednit také skutečnost, že žalobkyní nebyla uplatňována plošná sleva na všechno zboží, které se v prodejně nacházelo, ale toliko na vybrané kusy, a také proto byla žalobkyně povinna vybrané zboží označit cenou po slevě, aby spotřebitel nebyl v žádném případě nucen dopracovávat se ke konečné ceně pomocí výpočtu. Druhý žalobní bod proto byl taktéž shledán nedůvodným.

12. Vzhledem k závěru o nedůvodnosti žaloby ji krajský soud v souladu s ustanovením § 78 odst. 7

zamítl.

13. V řízení byla plně procesně úspěšná žalovaná, které v souladu s ustanovením vzniklo právo na náhradu nákladů řízení; plně procesně neúspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo. Vzhledem k tomu, že podle obsahu soudního spisu žalované v tomto řízení žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.

Ostrava 6. května 2021

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje