Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

60 Az 40/2020 - 30

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl soudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci

žalobce:

S. E., narozený X,

státní příslušník X,

naposledy známým pobytem X,

zastoupený advokátem JUDr. Lukášem Slaninou,

sídlem Plzeňská 3350/18, 150 00 Praha,

proti

žalovanému:

Ministerstvo vnitra,

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha,

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MV-144842-2/OAM-2020 ze dne 14. 9. 2020,

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. MV-144842-2/OAM-2020 ze dne 14. 9. 2020 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Ministerstvo vnitra je povinno zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8 228 Kč k rukám JUDr. Lukáše Slaniny, advokáta se sídlem Plzeňská 3350/18, Praha, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

1. Žalobce dne 6. 9. 2020 podal další opakovanou žádost o mezinárodní ochranu, aniž by v ní podle žalovaného uvedl nové skutečnosti nebo poukázal na změnu okolností svého případu vztahující se k možnému pronásledování ve smyslu , o azylu, či k hrozbě vážné újmy podle téhož zákona. Z toho důvodu žalovaný řízení o žádosti zastavil.

2. Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil žalobou. V ní namítl nezákonnost a věcnou nesprávnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný nezohlednil místo domova žalobce, který se nachází nedaleko (zhruba 500 m) od X hranice, za níž probíhá aktivní válečný konflikt. Žalobci tedy po návratu hrozí vysídlení X vládou. To spojené s případnou perzekucí kvůli příslušnosti žalobce ke X menšině. Žalobce dále poukázal na své sociální vazby v České republice, kde byl ženatý a má přátele. V ČR dokonce podnikal.

3. Žalovaný ve vyjádření odkázal na závěry informace Odboru azylové a migrační politiky, podle nichž nedošlo v X z hlediska lidských práv k zásadní změně od přechozí žalobcovy žádosti. Za skutečný důvod žádosti žalovaný pokládá snahu žalobce o legalizaci pobytu na území ČR, kde mu policie uložila správní vyhoštění. Žalobce navíc neopustil X z azylově relevantních důvodů s cílem bezprostředně požádat o mezinárodní ochranu v ČR.

Posouzení věci

4. Žaloba je důvodná. Ve věci nebylo sporné, že žalobce při podání své další opakované žádosti neuvedl žádná nová tvrzení, která by odůvodňovala věcné posouzení žádosti o mezinárodní ochranu. Spor byl pouze o to, zda se nové skutečnosti objevily nezávisle na aktivitě žalobce, popřípadě zda se žalovaný v této otázce dostatečně věnoval aktuálnímu stavu v X. Nové skutečnosti se ve věci nepochybně objevily a žalovaný nezkoumal dostatečně, zda tyto okolnosti v době jeho rozhodnutí stále přetrvávaly.

5. Ministerstvo u opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany nejprve posoudí její přípustnost, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a téhož zákona. Neuvede-li žadatel takové důvody (a ty se ani neobjevily), ministerstvo řízení o žádosti zastaví (rozsudek rozšířeného senátu NSS č. j. -96 ze dne 6. 3. 2012, č. 2642/2012 Sb. NSS). Opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany tedy neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti. Jejím hlavním smyslem je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího řízení (rozsudek NSS č. j. -65 ze dne 11. 6. 2009).

6. U další opakované žádosti platí obdobné požadavky. Odůvodnění správního rozhodnutí o zastavení řízení podle § 11a odst. 3 zákona o azylu, musí obsahovat zdůvodněný závěr, že cizinec v další opakované žádosti neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, které nemohl uplatnit v předchozích žádostech, a nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti. Změna oproti řízení prvé opakované žádosti spočívá v tom, že rozhodnutí o zastavení řízení o další opakované žádosti nebude zpravidla nutné odůvodňovat natolik důkladně jako v případě první opakované žádosti. Pokud by v obou těchto rozhodnutích byly řešeny stejné otázky, nic nebrání odkazu na relevantní části předchozího rozhodnutí (rozsudek NSS č. j. -38 ze dne 3. 10. 2017).

7. Těmto požadavkům napadeného rozhodnutí zjevně nedostálo, což je patrné i z usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. -46 ze dne 7. 11. 2019 vydaného ve věci předcházející žádosti žalobce o mezinárodní ochranu.

8. Předmětem hodnocení v řízení o předchozích žádostech žalobce o mezinárodní ochranu nebyl dynamicky se vyvíjející stav na turecko-syrské hranici v roce 2019. Sám Nejvyšší správní soud k tomu uvedl, že

„reflektoval též aktuální (říjen 2019) vývoj v X ve vztahu ke kurdské menšině, který souvisí s tureckou operací X míru spočívající ve vpádu ozbrojených sil X do severní X v oblasti X, která je pod kontrolou X milic. Konstatuje však, že tento ozbrojený konflikt je lokalizován výhradně na konkrétním území (část hranice se X), které již žalovaný s krajským soudem dříve hodnotili jako bezpečnostně problematické; nelze však bez dalšího říci, že se jedná o vnitřní ozbrojený konflikt či válečný stav na celém území X. Především však Nejvyšší správní soud odkazuje na obecné pravidlo , které zakazuje správnímu soudu přihlížet ke skutkovým novotám, jež neexistovaly v době vydání rozhodnutí správního orgánu.“ (odst. 15 usnesení č. j. -46).

9. Již v říjnu 2019 se tedy zjevně objevily nové skutečnosti, které nebyly bez zavinění žalobce předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení (rozhodnutí žalovaného je z listopadu 2017, rozhodnutí KS v Hradci Králové z března 2019, není tedy pravdivé tvrzení žalovaného, že byl posuzován stav až do listopadu 2019) a potenciálně svědčí o tom, že žalobci hrozí vážná újma podle téhož zákona. Zda skutečně žalobci hrozí vážná újma právě z tohoto důvodu, nebylo předmětem hodnocení žalovaného, ani správních soudů – Nejvyšší správní soud k tomu pouze uvedl (nad rámec vlastního rozhodovacího důvodu podle ), že to bez dalšího nelze říci.

10. Od té doby došlo na turecko-syrské hranici k dalšímu vývoji, který ve správním spisu není nijak reflektován. Aktuální informace o stavu na X hranici, z níž žalovaný vycházel, k této otázce neuvádí prakticky nic, byť je i obecně známo (z jednoduše přístupných veřejných zdrojů), že postupy X armády byly mimo jiné i v roce 2019 při nejmenším problematické z hlediska obecného i humanitárního mezinárodního práva (operaci X míru např. odsoudila Evropská rada dne 14. října 2019; podrobnosti o údajných válečných zločinech či zločinech proti lidskosti v podobě etnických čistek není pro potřeby nynějšího rozhodnutí řešit).

11. Rozhodnutí žalovaného k těmto otázkám neobsahuje žádnou argumentaci, a informace o X z 24. 7. 2020 k tomu uvádí toliko, že „na jihovýchodu země provádí turecká armáda od roku 1984 operace proti kurdským povstalcům z PKK, která je v X i zahraničí považována za teroristickou organizaci. X od devadesátých let pravidelně intervenuje proti PKK v X oblastech severního X a od roku 2016 též proti X skupinám v severní X, které považuje za spřízněné s PKK”. Rozhodnou otázku aktuálního stavu na X hranici tedy tato informace vůbec neřeší.

12. Za toho stavu jsou současné závěry žalovaného v rozporu s usnesením Nejvyššího správního soudu č. j. -46 vydaným ve věci předchozí žádosti žalobce a též v rozporu se skutečností. To by bylo možné akceptovat pouze tehdy, kdy by se správního spisu a odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývalo, že se situace na X hranici od té doby výrazně uklidnila (tj. nové skutečnosti se sice objevily, ale zase zanikly). To ovšem nemá oporu ani ve spisu, ani v argumentaci žalovaného.

Závěr

13. Protože žalovaný vzal za základ svého rozhodnutí skutkový stav, který nemá oporu ve správním spisu, soud zrušil jeho rozhodnutí pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení ( a 4 ).

14. V dalším řízení se žalovaný bude řádně zabývat situací na X hranici, zjistí aktuální a podrobné informace o průběhu a povaze ozbrojených střetů a o postavení kurdské menšiny právě v této oblasti. Teprve na jejich základě se bude v logické posloupnosti zabývat hodnocením žádosti žalobce, kterou bude hodnotit především na základě zjištěných skutečností. Pro hodnocení stavu v X není významné přesvědčení žalovaného, že žalobce podal žádost účelově. Stejně tak je podružné, kdy žalobce svou žádost podal. Soud opakovaně připomíná, že cizinec není povinen podat žádost o mezinárodní ochranu bezprostředně poté, co k tomu má příležitost, protože mu takovou povinnost neukládá žádný právní předpis, mezinárodní smlouva či norma obyčejového mezinárodního práva (srov. rozsudky KS v Plzni č. j. -94 ze dne 14. 12. 2020, odst. 19, a č. j. -44 ze dne 9. 4. 2020, odst. 14). K hodnocení věrohodnosti žalobce má žalovaný dostatek prostoru poté, co zjistí objektivní stav v X.

15. V žalobě jen náznakem tvrzené sociální vazby spadající do rozsahu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod může žalobce uplatnit jako důvod podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu v řízení před žalovaným. Tím však soud nepředjímá, že jde o nové skutečnosti či dokonce věcný důvod, pro který by měla být žalobci skutečně udělena mezinárodní ochrana.

16. Žalobce měl ve věci úspěch a náleží mu proto právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ( věta první ).

17. Náhrada nákladů se skládá z odměny advokáta za dva úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby jako podání ve věci samé) a dvou režijních paušálů po 300 Kč, to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobci do jednoho měsíce ode dne právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení v celkové výši 8 228 Kč k rukám advokáta JUDr. Lukáše Slaniny.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň 14. května 2021

Mgr. Jan Šmakal, v.r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.