Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 Az 53/2020 - 47

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci

žalobce: M. D.,

státní příslušnost Gruzie

t. č. v Pobytovém středisku Havířov, Na Kopci 5, 735 64 Havířov – Dolní Suchá

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR

se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí ze dne 23. 9. 2020 č. j. OAM-538/ZA-ZA11-ZA22-2020, o udělení mezinárodní ochrany

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Rozhodnutím ze dne 23. 9. 2020 č. j. OAM-538/ZA-ZA11-ZA22-2020 žalované Ministerstvo vnitra České republiky zastavilo řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobci podle ust. , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) pro nepřípustnost této žádosti podle ust. téhož zákona. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný uvedl, že žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou žalobce podal dne 20. 8. 2020, je v pořadí již druhou a důvody uvedené v této žádosti jsou opakovaně stejné, jako uváděl v první žádosti ze dne 13. 3. 2019. V rámci řízení o opakované žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany žalobce neuvedl žádnou novou skutečnost ve smyslu , která by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení a opětovné hodnocení důvodu jeho odchodu ze země jeho původu a obav z návratu do vlasti. Dále žalovaný uvedl, že Gruzie s výjimkou Abcházie a Jižní Osetie je i nadále dle vyhlášky Ministerstva vnitra č. , kterou se provádí zákon o dočasné ochraně cizinců, považována za tzv. bezpečnou zemi původu. Žalovaný dodal, že ani žalobce svými tvrzeními neprokázal a ani žalovaný nemá k dispozici informaci, že by v Gruzii od ukončení předchozího řízení ve věci žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany došlo ke změně, která by svědčila o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v nebo že by mu hrozila vážná újma podle téhož zákona.

2. Žalobce proti uvedenému rozhodnutí žalovaného podal včasnou žalobu, v níž namítal, že žalovaný v průběhu správního řízení porušil , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) v jeho ust. , , , a 3, a . Zároveň žalovanému vytýkal porušení , neboť nevycházel z aktuálních informací o zemi původu žalobce z různých zdrojů. Žalovaný pochybil v tom, že žalobci neposkytl kompletní poučení o jeho právech a povinnostech, a žalobce tak až do předání napadeného rzohodnutí nevěděl, za jakých podmínek dojde k zastavení řízení. Žalovaný navíc ve svém rozhodnutí nepracuje s žádnou zprávou o zemi původu. Z těchto důvodů se žalobce domáhal, aby napadené rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

4. Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2020 č. j. OAM-538/ZA-ZA11-ZA22-2020 a z připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. a násl. , (dále jen „ “) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného, přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů (ust. , 2 ).

5. Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že nynější žádost o udělení mezinárodní ochrany žalobce podal dne 20. 8. 2020. Dne 21. 8. 2020 převzal žalobce oproti vlastnoručnímu podpisu výzvu k poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, na které tímto podpisem potvrdil mj. i převzetí poučení pro žadatele o mezinárodní ochranu. Dne 25. 8. 2020 poskytl žalobce údaje ke své žádosti o mezinárodní ochranu. Uvedl, že je gruzíjské státní příslušnosti a národnosti a co se týče jeho politického přesvědčení, že byl členem strany Ocneba. Nebyl oficiálním členem, ale sbíral pro tuto stranu hlasy, jinak se politicky neangažoval. Spolu s ním žádala o mezinárodní ochranu jeho manželka S. Z. narozená X a nezletilý syn A. D., narozený X. Do České republiky přicestoval žalobce letecky dne 12. 3. 2019. Jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu uvedl to, že se mu tady líbí a že také tuto žádost podává z politických důvodů. Protože byl politicky aktivní, byl v zemi původu omezován. Dodal, že totéž uváděl v předchozím řízení. Součástí správního spisu je zpráva Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky, nazvaná „Hodnocení Gruzie jako bezpečné země původu“ se stavem k červenci 2020. Dne 3. 9. 2020 proběhlo seznámení žalobce s podklady rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany. Z protokolu o tomto seznámení vyplývá, že se s podklady žalobce nechtěl seznámit a vyjádřit se k nim, nenavrhoval žádné doplnění těchto podkladů ani neuvedl žádné skutečnosti nebo nové informace, které by žalovaný měl vzít v potaz při posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Uvedl, že vše již sdělil a nemá, co by dodal. Následně dne 23. 9. 2020 vydal žalovaný žalobou napadené rozhodnutí. Do správního spisu byla zároveň doložena dokumentace o předchozím řízení ve věci žádosti žalobce o mezinárodní ochranu, kterou podal dne 13. 3. 2019 a o které žalovaný rozhodl rozhodnutím ze dne 16. 8. 2019 č. j. OAM-258/ZA-ZA12-ZA21-2019 tak, že žalobci žádnou z forem mezinárodní ochrany neudělil. Jako důvody první žádosti o mezinárodní ochranu žalobce uváděl, že v Gruzii nemají nic, co by je tam drželo – bydlení, práci. Měl tam problém s jednou opoziční stranou, Národní hnutí a dostal výhrůžky od jejích přívrženců. Podporoval stranu Gruzijský sen.

6. Podle ust. žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podá-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle .

7. Podle ust. podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které

a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodu pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení,

b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.

8. Podle ust. řízení se zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.

9. Žalobce v žalobě uvedl, že je si vědom toho, že v jeho případě jde o opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, nicméně že je přesvědčen o tom, že žalovaný v jeho případě nepostupoval v souladu s vytýkanými ustanoveními . Tato jednotlivá ustanovení, jejichž porušení se měl podle žalobce v průběhu správního řízení žalovaný dopustit, byla však v žalobě uvedena natolik obecně a nekonkrétně, že je blíže nebylo možno přezkoumávat. Žalobce konkrétně namítal porušení , podle něhož bylo povinností žalovaného poskytnout mu přiměřené poučení o jeho právech a povinnostech; až do předání rozhodnutí nebyl poučen o tom, jakým způsobem probíhá řízení o opakované žádosti o mezinárodní ochranu a za jakých podmínek dojde k zastavení tohoto řízení. Podle ust. správní orgán v souvislosti se svým úkonem poskytne dotčené osobě přiměřené poučení o jejich právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobními poměrům dotčené osoby potřebné. Uvedené zákonné ustanovení tedy ukládá správnímu orgánu povinnost poskytovat účastníkům řízení přiměřené poučení o jejich procesních právech a povinnostech; z tohoto ustanovení však není možné vyvozovat, že jsou správní orgány povinny poskytovat žadateli jakožto účastníku správního řízení takové rady a poučení, aby se domohl kladného rozhodnutí ve věci své žádosti. Žalobce prokazatelně převzal poučení jakožto žadatel o mezinárodní ochranu společně s výzvou k poskytnutí údajů k jeho žádosti, což potvrdil vlastnoručním podpisem dne 21. 8. 2020 na této výzvě. Kromě toho bylo jeho oprávněním nechat se právně zastoupit v tomto řízení, příp. využít pomoci od k tomu zřízených organizací, jako např. Organizace pro pomoc uprchlíkům. Uvedená žalobní námitka je proto nedůvodná.

10. Podle žalobce bylo úkolem žalovaného posoudit nové skutečnosti a zhodnotit aktuální stav nebezpečí v zemi původu, tedy předložit aktuální zprávy o zemi původu a vyhodnotit případné změny ve vztahu k jeho situaci. Uvedené povinnosti však žalovaný nedostál. Z obsahu správního spisu ovšem vyplynulo, že si žalovaný pro své rozhodnutí opatřil aktuální zprávu o hodnocení Gruzie jako bezpečné země původu s výjimkou Abcházie a Jižní Osetie a ohledně dodržování lidských práv a činnosti právnických osob dohlížejících nad stavem dodržování lidských práv v této zemi se stavem v červenci 2020. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný výslovně uvedl, že při posouzení nynější žádosti žalobce o mezinárodní ochranu vycházel kromě výpovědi žalobce a informací ze spisového materiálu o jeho předchozí žádosti z této citované zprávy týkající se aktuální politické a bezpečnostní situace v zemi původu žalobce, včetně dodržování lidských práv. Z této zprávy žalovaný dovodil, že Gruzie s výjimkou Abcházie a Jižní Osetie je nadále podle , považována za tzv. bezpečnou zemi původu a že žalovanému nejsou známy informace o tom, že by v Gruzii od doby pravomocného ukončení řízení o žalobcově první žádosti o mezinárodní ochranu došlo k takové změně, která by mohla představovat onu „novou skutečnost“ ve smyslu výše citovaného ust. . Žádnou takovou změnu žalobce ostatně v průběhu celého správního řízení o nynější žádosti nenamítal; naopak podle protokolu o seznámení s podklady rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany ze dne 3. 9. 2020 na otázku, zda chce navrhnout doplnění těchto podkladů, odpověděl záporně. Jeho žalobní námitka týkající se údajného porušení , kterého se měl žalovaný dopustit tím, že nevycházel z aktuálních informací o zemi jeho původu, je tedy nejen nedůvodná, ale zároveň účelově uváděna.

11. Krajský soud uzavírá, že žalovaný nepochybil, když žádost o udělení mezinárodní ochrany žalobce vyhodnotil jako nedůvodnou podle shora citovaného ust. a řízení o této žádosti podle ust. tohoto zákona zastavil.

12. Ze shora uvedených důvodů proto krajský soud žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl v souladu s ust. , přičemž v této věci rozhodl rozsudkem bez jednání podle ust.

13. Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v tomto řízení úspěch neměl a žalovanému žádné prokazatelné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly (ust. ).

14. České republice nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť tyto náklady vznikly na tlumočném, které ze zákona hradí stát (ust. ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení.

Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

Ostrava 1. 4. 2021

JUDr. Petr Indráček

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje