Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 305/2020 - 33

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: D. H. T., zast. Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, odbor cizinecké policie, se sídlem Masarykova 925/27, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 10. 2020, čj. KRPU-113756-47/ČJ-2020-040022, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 11. 2020, čj. -34,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátu, se přiznává za řízení o kasační stížnosti odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 3 400 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) byl zadržen orgány Spolkové republiky Německo a následně předán do České republiky na základě readmisní dohody. Rozhodnutím ze dne 10. 7. 2020, čj. KRPU-113756-25/ČJ-2020-040022-RD-SV, byl zajištěn za účelem vyhoštění na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody, které nastalo dne 9. 7. 2020 v 10.30 hodin. Rozhodnutím ze dne 17. 7. 2020, čj. KRPU-113756-41/ČJ-2020-040022-SV-ZZ, bylo rozhodnuto o jeho správním vyhoštění se stanovenou dobou, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, v délce tří let. Dne 1. 10. 2020 rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku bylo zajištění stěžovatele prodlouženo o 90 dnů. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatel bránil podanou žalobou, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl rozsudkem, který stěžovatel následně napadl kasační stížností.

[2] Krajský soud nepřisvědčil jediné žalobní námitce, že napadené rozhodnutí žalované je, pokud jde o stanovení doby prodloužení zajištění, nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Poukázal na strany 6 a 7 napadeného rozhodnutí a uzavřel, že napadené rozhodnutí je odůvodněno dostatečně. Dle soudu se žalovaná dostatečně zabývala úkony, které doposud nebyly učiněny a jsou nezbytné k realizaci správního vyhoštění. Zejména šlo o úkony související s ověřením totožnosti stěžovatele, opatřením náhradního cestovního dokladu a se zajištěním vlastní realizace vyhoštění. Soud rovněž upozornil na to, že žalovaná nebyla nečinná, jelikož již byla odeslána žádost o zjištění totožnosti stěžovatele, avšak předpokládané obdržení cestovního dokladu pro realizaci správního vyhoštění se z důvodu stále trvající celosvětové pandemie onemocnění covid-19 výrazně zpomalilo.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované k ní

[3] V kasační stížnosti stěžovatel z velké části opakoval již argumenty uvedené v žalobě, tedy nesouhlasil s dobou prodloužení zajištění z důvodu nedostatečného odůvodnění. Skutkové okolnosti se dle stěžovatele nezměnily, žalovaná disponovala stejnými informacemi, avšak prodloužila zajištění o stejnou dobu jako byl stěžovatel zajištěn původně. Dodal, že o pandemii nemocí covid-19 žalovaná věděla již v době původního zajištění. Stěžovatel odkázal na rozsudek NSS ze dne 24. 2. 2020, čj. -28, ve kterém kasační soud zrušil rozhodnutí žalované, jelikož odůvodnila prodloužení zajištění stejnými okolnostmi jako původní zajištění, aniž by vysvětlila důvod, proč nestačila původní doba k obstarání všech potřebných dokladů k realizaci správního vyhoštění.

[4] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti rekapitulovala průběh správního řízení. Aktivně činila kroky k realizaci správního vyhoštění, avšak z důvodu pandemie nemoci Covid-19 se postup výrazně zpomalil. Správní vyhoštění bylo však stále možné. Dobu prodloužení zajištění odůvodnila dostatečně a v napadeném rozhodnutí uvedla, jaké úkony bude nutné učinit a jak dlouho budou trvat. Pro úplnost dodala, že dne 4. 1. 2021 bylo zajištění ukončeno, neboť správní vyhoštění nebylo v době zajištění realizováno.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[5] Stěžovatel v žalobě namítal, že doba prodloužení zajištění byla odůvodněna stejnými okolnostmi jako původní zajištění, v čemž spatřoval vadu nepřezkoumatelnosti. Krajský soud s tímto posouzením nesouhlasil a uvedl, že žalovaná v napadeném rozhodnutí vysvětlila, že původní doba nebyla dostatečná, jelikož veškeré postupy byly zpomaleny z důvodu pandemie nemoci Covid-19, proto ani napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné. Podstatou kasační stížnosti je námitka, že žalovaná o pandemii věděla již v původním zajištění, proto se nijak nezměnily skutečnosti, přesto bylo rozhodnuto o stejné době zajištění jako při původním zajištění.

[6] Nejvyšší správní soud považuje tuto jedinou námitku za nedůvodnou. Je pochopitelné, že epidemická situace se vyvíjí, a proto je téměř nemožné předem odhadnout, jak budou státy reagovat a zavádět různá opatření, která prodlouží kroky nezbytné k vyřízení potřebných dokladů (identifikace osoby stěžovatele a opatření cestovních dokladů od úřadů ve Vietnamu) k realizaci správního vyhoštění.

[7] Doba původního zajištění rovněž nebyla odůvodněna trvající pandemií nemoci Covid-19. Žalovaná stanovila dobu původního zajištění na základě předpokládaného standardního postupu při realizaci vyhoštění, pokud by nenastalo nenadále zdržení z důvodu nepředpokládaných okolností. Nelze přehlédnout, že tak učinila v červenci 2020, kdy se zdála být situace ohledně pandemie nemoci covid-19 v mnoha směrech stabilizována. Prodloužení kroků vedoucích k realizaci vyhoštění (žádost o ověření totožnosti a vydání náhradního dokladu, obdržení cestovního dokladu, obstarání letenky a eskorty, komunikace se státem původu o převzetí cizince) z důvodu trvající pandemie zohlednila až v rozhodnutí o prodloužení zajištění, což však kasační soud nepovažuje za vadu.

[8] Stěžovatelem vzpomínaná věc NSS sp. zn. na nyní posuzovanou věc nedopadá. Čtvrtý senát zrušil rozhodnutí o prodloužení zajištění jelikož, „žalovaná přitom vůbec nevysvětlila, zda v mezidobí (tj. v době původního zajištění) nastaly prodlevy s poskytnutím potřebných údajů ze strany cizince k ověření jeho totožnosti, nebo jsou zde jiné problémy, které zabránily ověření totožnosti a vydání náhradního cestovního dokladu v původně předpokládané době 40-60 dnů (která ale uplynula již v době původního zajištění), tedy proč je třeba zajištění prodloužit o stejnou dobu, po jakou trvalo prvotní zajištění.“ Jak již bylo výše uvedeno, žalovaná v přezkoumávaném rozhodnutí uvedla, že oproti původně předpokládaným lhůtám pro zajištění cestovního dokladu nastaly prodlevy z důvodu epidemie nemoci covid-19.

IV. Závěr a náklady řízení

[9] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil, proto kasační stížnost podle věty poslední zamítl.

[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o větu první ve spojení s Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto dle uvedených ustanovení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, která by jinak měla právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení žádné náklady nad rámec jeho úřední povinnosti.

[11] Nejvyšší správní soud ustanovenému zástupci přiznal odměnu za zastupování ( ). Jde o odměnu za 1 úkon právní služby (doplnění kasační stížnosti) celkem v částce 3 100 Kč [ , , vyhl. č. , advokátního tarifu) a náhradu hotových výdajů, celkem 300 Kč ( téže vyhlášky), celkem tedy 3 400 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 21. dubna 2021

Petr Mikeš

předseda senátu