Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 As 47/2021 - 13

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: J. C., proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 1760/18, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2020, č. j. PK-DSH/9293/20, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 3. 2021, č. j. - 65,

takto:

Kasační stížnost se zamítá.

Odůvodnění:

[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Plzni, jímž byla zamítnuta jeho žádost o osvobození od soudních poplatků.

[2] Jedná se o druhé rozhodnutí krajského soudu o žádosti o osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného (ve věci přestupku podle , o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů). Stěžovatelova první žádost byla zamítnuta usnesením krajského soudu ze dne 11. 11. 2020, č. j. - 22, a následná kasační stížnost stěžovatele proti tomuto usnesení byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2021, č. j. - 15.

[3] Stěžovatelova druhá žádost byla zamítnuta nyní napadeným usnesením, a to z důvodu, že úplně a pravdivě nevylíčil okolnosti nezbytné pro posouzení majetkových poměrů a tedy důvodnosti žádosti o osvobození od soudních poplatků. Ve formuláři prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, k jehož vyplnění ho soud pro účely posouzení žádosti vyzval, totiž neuvedl, že vlastní pozemek parc. č. st. X, jehož součástí je stavba č. p. X (rodinný dům), v k. ú. X, obec Velhartice, zapsaný na LV č. X pro k. ú. X u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrálního pracoviště Klatovy. Krajský soud dospěl za této situace k závěru, že se jej stěžovatel pokusil uvést v omyl o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech a tím zvýšit pravděpodobnost vydání pro něj příznivého rozhodnutí.

[4] V kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že doplňuje svá tvrzení o to, že vlastní výše uvedenou nemovitost, a požádal o přehodnocení závěrů krajského soudu ohledně splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků.

[5] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští [ a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)].

[6] V projednávané věci nevyžadoval zaplacení soudního poplatku za podání kasační stížnosti ani zastoupení stěžovatele advokátem, jelikož se jedná o kasační stížnost proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu, jímž se řízení o žalobě nekončí (usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, čj. - 19, č. 3271/2015 Sb. NSS).

[7] Mohl tedy přistoupit k přezkumu usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[8] Dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

[9] Podle , věty první a druhé, [ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

[10] Povinnost tvrdit a doložit nedostatek prostředků je výlučně na žadateli o osvobození od soudních poplatků; soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje (rozsudek NSS ze dne 25. 1. 2005, čj. -50, č. NSS). Krajský soud stěžovatele poučil, že je jeho povinností doložit nedostatečné prostředky (přípisy ze dne 21. 10. 2020, č l. 12, a ze dne 10. 2. 2021, č. l. 51). Stěžovatel přesto ve své žádosti neuvedl, že vlastní výše uvedenou nemovitost, jak jednoznačně vyplývá z obsahu spisu krajského soudu, a stěžovatel tuto skutečnost ostatně ani nezpochybňuje.

[11] Nejvyšší správní soud za těchto okolností plně souhlasí se závěrem krajského soudu, že stěžovatel neuvedl ve formuláři sloužícím k popisu osobních, majetkových a výdělkových poměrů úplné a pravdivé informace. Za této situace bylo namístě jeho žádost zamítnout.

[12] Skutečnost, že stěžovatel následně přiznal vlastnictví nemovitosti v kasační stížnosti, nemohla mít na důvodnost kasační stížnosti vliv. Nejvyšší správní soud v nynějším řízení přezkoumává zákonnost napadeného usnesení krajského soudu, tj. zda jeho rozhodnutí bylo v souladu se zákonem s ohledem na informace, které mu stěžovatel ke dni rozhodnutí sdělil. Jak již bylo uvedeno, informace o vlastnictví nemovitosti mezi sdělenými skutečnostmi jednoznačně nebyla. Stěžovatelův postup se navíc jeví účelově, neboť o vlastnictví nemovitosti se zmínil poprvé až poté, co mu neuvedení této skutečnosti krajský soud vyčetl a dospěl k závěru, že se jej stěžovatel pokusil uvést v omyl.

[13] Nejvyšší správní soud s ohledem na shora uvedené zamítl kasační stížnost v souladu s , větou druhou,

[14] O náhradě nákladů řízení nerozhodoval, jelikož o nich přísluší rozhodnout krajskému soudu podle výsledku řízení ve věci samé v rozhodnutí, jímž se toto řízení končí ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. dubna 2021

JUDr. Radan Malík

předseda senátu